ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Kamenické a soudců Mgr. Hany Říhové a JUDr. Petra Wulkana v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa], zastoupen advokátem, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], sídlem [adresa], proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa], okres [okres], o zaplacení 15 600 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 21. června 2021, č. j. 225 C 51/2021-52, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu žalobce na zaplacení částky 15 600 Kč s příslušenstvím a výrokem II. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. V důvodu svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalobě žalobce nelze vyhovět v situaci, kdy žalovaná vznesla při jednání soudu do protokolu důvodně námitku promlčení žalobcem proti ní uplatněného peněžitého nároku z titulu smluvního vztahu, uzavřeného jí s jeho právním předchůdcem. Proto nelze promlčené právo na zaplacení peněžitého plnění, jak jej učinil předmětem tohoto řízení proti žalované, žalobci přiznat. Bylo totiž zjištěno, že právní předchůdce žalobce se žalovanou uzavřeli smlouvu o úvěru 3. 9. 2015, dle níž bylo povinností žalované zaplatit dluh právnímu předchůdci žalobce do 27. 9. 2016. Ode dne následujícího po 27.9.2016 se tak právní předchůdce žalobce a později žalobce mohli domáhat splnění platební povinnosti žalovanou z tohoto smluvního vztahu u soudu. Žaloba byla žalobcem v této věci proti žalované podána 25. 2. 2021, tedy již po marném uplynutí promlčecí doby tří let, počítané od 27.9.2016 (§ 629 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., dále jen OZ). Výrok II. o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., kdy konstatoval, že ve věci plně úspěšné žalované žádné účelné náklady řízení nevznikly. 3. Včasné odvolání si proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně, prostřednictvím svého zástupce, podal žalobce. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že žalobě žalobce bude vyhověno, případně jej zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. V důvodech namítá, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku možného promlčení uplatněného jím peněžitého nároku v tomto sporném řízení proti žalované, kdy zcela pominul skutečnost, že žalovaná po tzv. zesplatnění dluhu nadále poskytovala plnění na daný smluvní vztah, a to až do 10. 9. 2018, což je skutečnost, patrná z tzv. transakční historie, tedy z listiny, která byla k žalobě připojena. Minimálně těmito splátkami, které nebyly pravidelnými platbami, tak z jeho pohledu žalovaná uznala zbytek svého závazku. Právo na úhradu celého zbytku dluhu tak ke dni podání žaloby nemohlo být promlčeno (§ 2054 odst. 2 OZ). K tomuto svému názoru odkazuje žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 23 Cdo 405/2013, kdy žalovaná nenavrhovala ani neoznačila žádný důkaz k prokázání rozhodných tvrzení ve smyslu § 2054 odst. 2 OZ. 5. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila. 6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti které je odvolání přípustné, přezkoumal odvoláním žalobce napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 § 212a odst. 1,5 o. s. ř., a poté, co za podmínek § 213 odst. 3 o. s. ř. zopakoval dokazování listinami, provedenými k důkazu soudem prvního stupně (žádosti žalované o poskytnutí úvěru a scoringové karty k úvěru [číslo]), neshledal odvolání žalobce opodstatněným. 7. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti. 8. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud projednal odvolání žalobce při odvolacím jednání, konaném 25. 11. 2021, v nepřítomnosti žalované, která byla k tomuto odvolacímu jednání řádně a včas předvolána, k tomuto jednání se nedostavila, z účasti u tohoto jednání se omluvila. 9. Jde-li o rozhodný skutkový stav věci, odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně na podkladě v řízení procesně relevantním způsobem provedeného dokazování zjistil, že 3. 9. 2015 právní předchůdce žalobce, jako věřitel, a žalovaná, jako dlužník a spotřebitel, spolu uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž podkladě právní předchůdce žalobce, jako věřitel, v hotovosti při podpisu smlouvy vyplatil žalované, jako dlužníku, částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit tuto jistinu 10 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru 7 200 Kč, tedy celkem částku 17 200 Kč, a to v měsíčních splátkách, v počtu 13, po 1 300 Kč měsíčně, kdy první splátka byla splatná ke dni 3. 10. 2015 a každá další splátka byla splatná vždy 30 den od splatnosti předchozí splátky (poslední 13. splátka byla tak splatná k 27. 9. 2016). Dne 24. června 2020 pak byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem smlouva o postoupení pohledávek, mj. i ve vztahu k úvěrové smlouvě [číslo] ze dne 3.9.2015, s účinností k 8. 7. 2020. 10. Mezi účastníky tohoto řízení pak bylo po skutkové stránce této věci dále nesporným, že žalovaná poté, co uzavřela s právním předchůdcem žalobce posuzovanou smlouvu o úvěru, sjednané splátky z této smlouvy o úvěru nehradila právnímu předchůdci žalobce řádně a včas již od samotného počátku uzavření tohoto smluvního vztahu, že právnímu předchůdci žalobce (samotnému žalobci již ničeho neposkytla) celkem takto jednotlivými nepravidelnými platbami v nižší výši, než sjednaných splátek, uhradila ve vztahu k posuzované smlouvě celkem částku 7 600 Kč, a to konkrétně v období od 3. 9. 2015 do 10. 9. 2018, z toho v období po 27.9.2016 částku celkem 4 000 Kč. 11. Z listinných důkazů, zopakovaných odvolacím soudem při odvolacím jednání, z nichž soud prvního stupně nečinil ve svém rozhodnutí žádná skutková zjištění, tj. z žádosti žalované o poskytnutí úvěru z 3. 9. 2015 a ze scoringové karty k úvěru [číslo] odvolací soud nad rámec skutkových závěrů soudu prvního stupně zjistil, že právní předchůdce žalobce se při posuzování tzv. úvěruschopnosti žalované v souvislosti s uzavíráním s ní smlouvy o úvěru [číslo] tzv. spolehl jen na ty údaje, tvrzené mu žalovanou, jako žadatelkou o tento úvěr, o tom, jaký je její měsíční příjem při mateřské dovolené, jaká jí svědčí vyživovací povinnost, jaký jí svědčí právní důvod bydlení a jaké má své měsíční výdaje, žádné ověřování si těchto údajů, zejména výdajů, neprováděl. 12. S ohledem na datum uzavřeného smluvního vztahu mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je třeba konstatovat, že do právních poměrů projednávané věci dopadá kromě OZ i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, konkrétně z. č. 145/2010 Sb. (§ 164 z. č. 257/2016 Sb.). 13. Podle § 609 OZ, nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se, a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. 14. Podle § 610 odst. 1 OZ, k promlčení soud přihlédne jen, namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. 15. Podle § 629 odst. 1 OZ, promlčecí lhůta trvá 3 roky. 16. Podle § 2054 OZ, placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí. Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Ustanovení odstavců 1 a 2 § 2054 OZ neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena. 17. Podle § 9 z. č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či před změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele, a, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází, umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo v místě podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek, jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem, umožňujícím dálkový přístup. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje, nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi. 18. V obecné rovině platí, že hmotněprávní povinnost dlužníka plnit zaniká marným uplynutím promlčecí lhůty. 19. I z pohledu odvolacího soudu, bylo-li v projednávané věci ve vztahu k rozhodným tvrzením žalobce, jak je v řízení uvedl, provedeným dokazováním, popř. z nesporných tvrzení účastníků, zjištěno po skutkové stránce to, že se žalovaná, v postavení spotřebitele, zavázala úvěrovou smlouvou, uzavřenou s právním předchůdcem žalobce dne 3.9.2015, zaplatit svému věřiteli celkem částku 17 200 Kč ve splátkách po 1 300 Kč měsíčně, a to nejpozději do 27. 9. 2016, mohl se právní předchůdce žalobce a později i sám žalobce (v souvislosti s uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávky z této smlouvy na něj) již od 28.9.2016 obrátit se svým nárokem na splnění mu platební povinnosti žalovanou z této smlouvy na soud, přičemž, učinil-li tak žalobce až podáním žaloby, projednávané v tomto řízení, 25. 2. 2021, stalo se tak po marném uplynutí 3 leté promlčecí doby (28.9.2019), počítané od 28.9.2016, a pokud žalovaná v řízení do protokolu o jednání soudu vznesla námitku promlčení proti ní v tomto řízení uplatňovaného peněžitého plnění z daného smluvního vztahu žalobcem, zanikla hmotněprávní povinnost žalované (dlužnice) plnit z daného smluvního vztahu žalobci marným uplynutím promlčecí doby, tj. 28. 9. 2019, a proto žalobci nelze jím uplatňované peněžité plnění proti žalované v tomto řízení z daného smluvního vztahu soudním rozhodnutím přiznat. 20. Namítá-li pak odvolatel, že soud prvního stupně neprávně při posuzování otázky promlčení jím uplatněného peněžitého nároku ze smluvního vztahu s žalovanou vyřešil (opomenul vyřešit) tu související otázku, zda částečné plnění žalovanou ve prospěch právního předchůdce žalobce na daný smluvní vztah po 27.9.2016 do 10.9.2018 v celkové výši 4 000 Kč (tj. v době, kdy ještě k promlčení nedošlo) nemá účinky přerušení promlčecí doby 3 let z pohledu § 2054 odst. 2 OZ, tak odvolací soud tuto odvolací námitku žalobce neshledává důvodnou. 21. Z výše citovaného ustanovení § 2054 odst. 2 OZ totiž plyne, že částečné plnění dlužníkem nemusí představovat uznání zbývající části závazku vždy, musí tak být v každé jednotlivé věci zjištěno to, že toto částečné plnění bylo poskytováno dlužníkem věřiteli za takových konkrétních okolností, že z nich lze důvodně usuzovat na to, že jeho poskytnutím věřiteli dlužník uznává i zbytek svého konkrétního závazku 22. I z pohledu odvolacího soudu (ve shodě se soudem prvního stupně, byť výslovně toto soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí neuvedl) v dané věci takové okolnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že poskytnutím postupného částečného plnění žalovanou právnímu předchůdci žalobce v celkové výši 4 000 Kč v období 27.9.2016 10.9.2018, tj. v době, než došlo k promlčení smluvního nároku, uplatňovaného v tomto řízení, nebyly provedeným dokazováním zjištěny, a proto nelze uvažovat o uznání zbývající části smluvního závazku žalovanou konkludentně ve smyslu § 2054 odst. 2 OZ. 23. Odvolací soud za významné totiž považuje v této souvislosti právě to zjištění, že žalovaná, v postavení spotřebitele, již od samého počátku, co s právním předchůdcem žalobce uzavřela posuzovaný smluvní vztah, jako věřitelem, jeho porušováním, jedná-li se o plnění její smluvní povinnosti splácet dojednaný dluh věřiteli řádně a včas, jednoznačně dávala právnímu předchůdci žalobce tzv. najevo, že svůj smluvní závazek vůči němu neuznává a za této situace, vezme-li se v potaz i ta dále zjištěná okolnost, že to byl právně sám právní předchůdce žalobce, kdo svým počínáním v souvislosti s uzavíráním daného smluvního vztahu, kdy s dostatečnou odbornou péčí neprověřil tzv. úvěruschopnost žalované před poskytnutím jí peněžitého úvěru za dojednaných podmínek, pokud si nikterak údaje, které mu žalovaná na jeho vyžádání sdělovala, neprověřil, zejména, jde-li o její výdaje, způsobil, že je dnes ve vztahu žalobce a žalované právně nejisté to, zda žalobci vůbec svědčí nároky z uzavřené smlouvy, či nárok z bezdůvodného obohacení, v důsledku čehož tak nelze vyloučit, že v souvislosti s posuzovanými finančními plněními ze strany žalované právnímu předchůdci žalobce ve výše uvedeném období v celkové výši 4 000 Kč, měla žalovaná zcela jinou představu o právním důvodu těchto svých plnění a o celkové výši svého závazku, což je skutečnost, kterou je soud povinen se zabývat i bez výslovné námitky žalované v tomto spotřebitelském vztahu účastníků, a proto je toho názoru, že z těchto konkrétních okolností této věci nelze mít za to, že by bylo možno objektivně vzato s těmito finančními plněními ze strany žalované v celkové výši 4 000 Kč ve prospěch právního předchůdce žalobce spojovat žalovaným dnes tvrzené uznání zbývající části smluvního závazku žalovanou, jak je jím v tomto řízení proti ní vymáhán. 24. K otázce posuzování tzv. úvěruschopnosti žadatele o úvěr věřitelem pak již existuje poměrně rozsáhlá a ustálená soudní judikatura, z níž vyplývá ke skutkové a právní problematice zkoumání tzv. úvěruschopnosti spotřebitele (v postavení dlužníka) věřitelem v okamžiku uzavírání smlouvy ten závěr, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje, tvrzené žadatelem o úvěr. Lze k tomuto v podrobnostech odkázat na důvody, uvedené v rozhodnutích Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, a další. K dané problematice se pak významně vyjádřil i rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, C -679/18, dle kterého„ Články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele, stanovené v Čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se neplatnost úvěrové smlouvy uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. Jinak řečeno, citované rozhodnutí jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se i bez námitky dlužníka otázkou, zda poskytovatel úvěru (věřitel) náležitě („ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) posoudil úvěruschopnost spotřebitele, přičemž, pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení povinnosti i bez námitky dlužníka vyvodit neplatnost (absolutní) uzavřené smlouvy. Z tohoto předpokladu tak odvolací soud vycházel při svém výše uvedeném závěru o nedostatku potřebné odborné péče právního předchůdce žalobce v souvislosti s posuzováním tzv. úvěruschopnosti žalované v souvislosti s uzavíráním smlouvy o úvěru, z níž žalobce žádá v tomto řízení přiznat finanční plnění. 25. Z výše uvedeného tak tedy vyplývá, že odvolací soud, jde-li o právní posouzení věci soudem prvního stupně, shledal rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným, proto, s použitím § 219 o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. potvrdil. 26. Podle § 219 o. s. ř. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil i ve výroku II., o nákladech řízení mezi účastníky, kdy podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. podle výsledku řízení, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů svědčí úspěšné žalované. Za situace, kdy ale podle obsahu spisu soud prvního stupně s řízením před soudem prvního stupně této úspěšné žalované žádné účelné náklady řízení nevznikly, je správným rozhodnutí soudu prvního stupně o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 27. Jde-li pak o náklady tohoto odvolacího řízení ve vztahu účastníků, o těchto rozhodl odvolací soud podle § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy z výsledku rozhodnutí odvolacího soudu je zřejmé, že i v odvolacím řízení byla žalovaná s bráněním svého práva plně úspěšná, avšak nevznikly-li jí opět podle obsahu spisu s tímto odvolacím řízením žádné účelné náklady, bylo namístě rozhodnout o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo, má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, s výjimkou výroků o nákladech řízení, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, prostřednictvím Okresního soudu v Kladně, k Nejvyššímu soudu České republiky, se sídlem v Brně. Dovolatel, který sám nemá právnické vzdělání, musí být povinně před dovolacím soudem zastoupen advokátem, popřípadě notářem. Praha 25. listopadu 2021 JUDr. Šárka Kamenická předsedkyně senátu