ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Kamenické a soudců Mgr. Hany Říhové a Mgr. Pavly Peltrámové v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupen advokátem, [titul] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] likvidační správce ve věci projednání pozůstalosti po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozen [datum], zemřel [datum], posledně bytem [adresa], okres [okres], o určení pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 28. 5. 2020, č. j. 12 C 64/2020-45, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 12. 1. 2021, č. j. 12 C 64/2020-73, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Shora označeným rozsudkem, ve znění opravného usnesení, soud prvního stupně zamítl žalobu žalobce, jíž se domáhal proti žalovanému určení existence pohledávky žalobce ve výši 136 000 Kč, přihlášené žalobcem do pozůstalostního řízení po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozen 3. 4. 1977, zemřel 19. 12. 2017, z titulu smluvní pokuty, jež náleží žalobci (výrok I.), a výrokem II. rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému náklady řízení 300 Kč, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. 2. K důvodům tohoto svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že neshledává danou určovací žalobu žalobce opodstatněnou, pokud bylo provedením dokazováním zjištěno, že právní předchůdce žalobce uzavřel se zůstavitelem [jméno] [příjmení], který zemřel dne 19. 12. 2017, jako dlužníkem, za jeho života dne 21. 11. 2014, [číslo] smlouvu o zápůjčce a dne 27. 7. 2015 dohodu o narovnání z této smlouvy o zápůjčce, na základě které se tento dlužník mj. zavázal ve prospěch právního předchůdce žalobce uhradit částku 170 000 Kč ve lhůtě do 27. 8. 2015, za účelem vyřešení všech sporných záležitostí, týkajících se smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 11. 2014, [číslo] následně k této dohodě o narovnání tento dlužník za svého života ve formě notářského zápisu ve dne 21. 9. 2015 učinil i své prohlášení o uznání závazku dlužníka a prohlášení dlužníka o splnění závazku se svolením k přímé vykonatelnosti (sp. zn. NZ 698/2015, N 808/2015), sepsaného notářkou v [anonymizováno], [jméno] [příjmení], přičemž smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2016 přišly mj. nároky z této dohody o narovnání a z tohoto notářského zápisu na žalobce. Jakkoliv totiž může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda, tak ale nemůže být jediným smyslem sjednání smluvní pokuty navýšení výše úroku z prodlení, tedy znásobení sankce za prodlení dlužníka. Tento vztah mezi smluvní pokutou a náhradou škody je pak i zřetelný z § 2051 z. č. 89/2012 Sb., dále jen OZ, dle kterého na návrh dlužníka může soud snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody, vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. V posuzovaném případě však žalobce ani netvrdí, že by mu s prodlením dlužníka [jméno] [příjmení] se splněním povinnosti hradit dluh řádně a včas (zaplacením částky 170 000 Kč do 27. 8. 2015) vznikla kdy nějaká škoda a, vzhledem k tomu, že původně vznikl dluh [jméno] [příjmení] ze smlouvy o zápůjčce, nelze si ani reálně představit situaci, že by žalobci, jako věřiteli, jímž je úvěrová společnost, mohla reálně nějaká škoda s prodlením svého dlužníka vzniknout, neboť s takovou situací musí zcela jistě úvěrová společnost předem počítat, než přistoupí k uzavření smlouvy o zápůjčce, resp. smlouvy o narovnání a také i smlouvy o postoupení pohledávky. K předcházení rizika nesplácení zápůjčky slouží věřiteli primárně jiné právní instituty, jako jsou např. ručení, posuzování tzv. úvěruschopnosti dlužníka - spotřebitele, sjednání úroku z prodlení, apod. V návaznosti na to, jaká ostatní smluvní ujednání jsou obsažena v dohodě o narovnání ze dne 27. 7. 2015, jde-li konkrétně o celý tzv. soubor několika (šesti) smluvních pokut k tíži dlužníka [jméno] [příjmení], jako spotřebitele, jež nejsou nikterak na straně věřitele ve prospěch spotřebitele vyváženy obdobnými ujednáními, přičemž v tomto souboru smluvních pokut byla mj. dojednána k tíži dlužníka smluvní pokuta i pro ten případ, že by dlužník kdy jen uplatňoval proti věřiteli svá práva, např. právo na náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacení, podání insolvenčního návrhu, považuje konkrétní ujednání o smluvní pokutě z dohody o narovnání (čl. II., bod 4.), ze kterého žalobce uplatňuje v tomto řízení svůj nárok, za ujednání, které má toliko jen za účel navýšit celkový závazek dlužníka, jímž je v daném případě spotřebitel, což je v rozporu s § 2 odst. 3 OZ, podle kterého nesmí být výklad a použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti, urážející obyčejné lidské cítění. Za této situace nelze v tomto sporném řízení žalobcem požadovanému určení existence jeho pohledávky vyhovět. 3. Včasné odvolání si proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně, prostřednictvím svého právního zástupce, podal žalobce. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně, změnil tak, že určí existenci pohledávky žalobce vůči dlužníku [jméno] [příjmení] z titulu smluvní pokuty ve výši 136 000 Kč, jež byla přihlášena do pozůstalostního řízení po [jméno] [příjmení], v němž došlo k nařízení likvidace pozůstalosti, popř., aby rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. V důvodech svého odvolání odvolatel vytýká soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci, kdy nesouhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně o tom, že by měla být dojednaná smluvní pokuta za nedodržení platební povinnosti dlužníkem v čl. II. bod 4. dohody o narovnání ze dne 27. 7. 2015 posouzena jako rozporné ujednání s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 OZ, tedy absolutně neplatné ujednání. Zdůrazňuje, že z obecného hlediska je účelem smluvní pokuty mj. snaha věřitele přimět svého dlužníka k řádnému splnění svých závazků a současně i poskytnutí určité náhrady té smluvní straně, která je poškozena porušením smluvené povinnosti. Dlužník [jméno] [příjmení], jak bylo zjištěno, své platební povinnosti z konkrétního smluvního vztahu (dohody o narovnání) nedostál řádně a včas, ocitl se dlouhodobě v prodlení. V tomto řízení je třeba výlučně posuzovat vzájemná práva a povinnosti smluvních stran z dohody o narovnání a z navazujícího notářského zápisu, nikoliv již ze smlouvy o zápůjčce, jako takové, která zanikla v důsledku uzavřené dohody o narovnání, tedy již nebyla předmětem tohoto řízení práva a povinnosti z této smlouvy o zápůjčce. Soud prvního stupně se pak z jeho pohledu nevypořádal s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu České republiky ve věci přiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty, přitom smluvní pokuta, dojednaná ve výši 10 % z dlužné částky za každý započatý měsíc prodlení dlužníka s plněním smluvní povinnosti (což odpovídá výši smluvní pokuty v průměru 0,33 % denně), je dle této aktuální judikatury vyšších soudů považována za zcela přiměřenou (jde o nižší výši, než 0,5 % denně z dlužné částky, k čemuž bylo judikováno, že se stále ještě svou výší jedná o přiměřené sjednání výše smluvní pokuty), nepředstavuje bez dalšího neplatné ujednání v důsledku rozporu s dobrými mravy. 5. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil. 6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal odvoláním žalobce napadený rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a neshledal odvolání žalobce opodstatněným. 7. Za podmínek § 214 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud k projednání odvolání žalobce nenařídil odvolací jednání, bylo-li odvolání žalobce podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci řízení s rozhodnutím věci odvolacím soudem i bez nařízení odvolacího jednání souhlasili. 8. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistili, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti. 9. Jde-li o rozhodný skutkový stav věci, tak odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně na podkladě v řízení provedeného dokazování zjistil správným a úplným způsobem rozhodné skutečnosti, které podrobně popsal v důvodech svého rozhodnutí, odvolací soud se s vyslovenými skutkovými závěry soudu prvního stupně zcela ztotožňuje a pro stručnost tohoto svého odůvodnění na tyto správné a úplné skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje, ostatně tyto ani nejsou odvoláním žalobce napadány, a při svém právním posouzení věci z nich bez dalšího vychází. 10. K důvodům tohoto rozhodnutí je namístě v prvé řadě odvolacím soudem, nad rámec odůvodnění soudu prvního stupně, uvést, že, bylo-li zjištěno, že dosud probíhá pozůstalostní řízení po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelém 19. 12. 2017, které v souvislosti se zjištěním předlužení pozůstalosti dospělo do stádia pravomocně nařízené likvidace pozůstalosti (usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 4. 7. 2018, č. j. 22 D 26/2018-79, v právní moci 1. 8. 2018), likvidačním správcem byla jmenována společnost [právnická osoba] (usnesením Okresního soudu v Berouně z 22. 1. 2019, č. j. 22 D 26/2018-118, právní moci 25. 1. 2019), pak platí, že, dospěl-li pozůstalostní soud při přezkoumání přihlášených pohledávek věřitelů do likvidace pozůstalosti po zůstaviteli [jméno] [příjmení] k závěru, že pohledávku konkrétního věřitele (v tomto případě žalobce) nelze mít za prokázanou, v důsledku čehož vyzval tohoto věřitele k podání sporné žaloby k soudu na určení, že mu konkrétní pohledávka náleží a v jaké výši, tak nastala ta situace, kdy k podání určovací žaloby žalobcem došlo na podkladě speciální právní úpravy pozůstalostního řízení v souvislosti s nařízenou likvidací pozůstalosti a proto, na rozdíl od určovacích žalob podle § 80 o. s. ř., v případě této zvláštní určovací žaloby je žalobce k jejímu podání oprávněn, aniž by byl současně povinen tvrdit a prokazovat existenci naléhavého právního zájmu na jím požadovanému určení, tento naléhavý právní zájem se totiž touto speciální zákonnou úpravou předpokládá. 11. Jak správně soud prvního stupně uzavřel, s ohledem na datum uzavření dohody o narovnání mezi právním předchůdcem žalobce a dlužníkem [jméno] [příjmení] (27. 7. 2015), jakož i datum sepisu notářského zápisu notářkou v [anonymizováno], [jméno] [příjmení], sp. zn. NZ 698/2015, N 808/2015 (dne 21. 9. 2015), uplatní se v právních poměrech této věci OZ (§ 3028 odst. 1 OZ). 12. Podle § 1903 OZ dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. Narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran. 13. Podle § 2048 OZ, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění, než peněžitém. 14. Podle § 1813 OZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 15. Podle § 1815 OZ k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jejich spotřebitel dovolá. 16. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Dále je namístě v obecné rovině v důvodech tohoto rozhodnutí odvolacím soudem uvést, že dlužníkovi a věřiteli bezpochyby přísluší právo se dohodnout o změně svých práv a povinností, jež pro ně z jejich dřívějšího závazkového vztahu dosud plynou, mohou tak učinit z nejrůznějších důvodů, více způsoby, přičemž jejich motivace k uzavření takové dohody zpravidla není relevantní. Jinak řečeno, zákon dává dlužníku a věřiteli tu možnost, aby změnili svá práva a povinnosti mj. dohodou o narovnání, přičemž, učiní-li tak, pak je jediným právním důvodem závazku dlužníka vůči věřiteli tato dohoda o narovnání. 18. Jak bylo zjištěno provedeným dokazováním, k uzavření dohody o narovnání skutečně došlo mezi právním předchůdcem žalobce a zůstavitelem [jméno] [příjmení] za jeho života, je tak namístě v tomto řízení posuzovat, jako jediný právní důvod možného závazku dlužníka [jméno] [příjmení] vůči svému věřiteli, tj. žalobci (aktuálně ve vztahu k uzavřené a doložené smlouvě o postoupení pohledávek, která byla dlužníku oznámena), dohodu o narovnání ze dne 27. 7. 2015, která je dle svého obsahu tzv. generálním narovnáním věřitele a dlužníka (viz čl. I. a čl. II., body 1., 2. a 3. této dohody o narovnání). 19. Dle obsahu této dohody o narovnání se konkrétně dlužník [jméno] [příjmení] zavázal svému věřiteli (právnímu předchůdci žalobce) na úplné vyřešení všech sporných záležitostí, vyplývajících mezi nimi ze smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 11. 2014 ke dni podpisu dohody o narovnání, zaplatit částku 170 00 Kč, a to ve lhůtě jednoho měsíce od podpisu této dohody o narovnání. Nově si pak dle obsahu této dohody o narovnání její účastníci dojednali práva a povinnosti, která jdou jen k tíži dlužníka, a to, jde-li o smluvní pokuty, práva a povinnosti ze směnečného plnění, závazek dlužníka uznat veškeré stávající i budoucí závazky z titulu této dohody o narovnání formou notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti, závazek nekonat žádným způsobem k poškozování věřitele v souvislosti se smlouvou o zápůjčce a souvisejícími smlouvami, včetně toho, že nebude vznášen žádný nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení, náhrady škody, prohlášení dlužníka o tom, že mu věřitelem nebyla způsobena škoda, že se věřitel žádným způsobem k jeho tíži neobohatil, neoprávněně nezískal žádný majetkový prospěch od dlužníka (viz čl. II. pod body 4. až 9. dohody o narovnání). Jde-li o smluvní pokuty, tak jednak v čl. II. bod 4. dohody o narovnání se dlužník zavázal zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 10 % z částky 170 000 Kč za každý započatý měsíc prodlení se splněním své platební povinnosti dle čl. II. bod 1. až 3. dohody o narovnání, a jednak v čl. II. bod 9. této dohody o narovnání se dlužník zavázal zaplatit věřiteli jednorázovou smluvní pokutu ve výši 1/3 z částky 170 000 Kč pro případ porušení jakékoliv své smluvní povinnosti, sjednané v čl. II. body 3., 4., 5. 7. dohody o narovnání. 20. Jak z výše uvedeného vyplývá, sporný peněžitý nárok žalobce vyplývá ze spotřebitelského vztahu, který uzavřel dlužník [jméno] [příjmení], jako spotřebitel, tedy typicky tzv. slabší smluvní strana, jež požívá zvýšené právní ochrany. Z tohoto pohledu pak odvolací soud sdílí ten názor, že pro vyslovení konečného závěru o platné či neplatné právní dispozici právního předchůdce žalobce a [jméno] [příjmení], byť i jen částečné, v souvislosti s jimi uzavřenou dohodou o narovnání ze dne 27. 7. 2015 (§ 1903 až § 1905 OZ) je namístě, s ohledem na ustanovení § 1810 a § 1813 OZ, tato jejich právní jednání podrobit tzv. testu přiměřenosti smluvních ujednání, tedy podle § 1810 a § 1813 OZ posuzovat to, zda celkově ujednání vzájemných práv a povinností smluvních stran v dohodě o narovnání jsou spolu vzájemně v rovnováze, zda se nejedná v těchto právech a povinnostech o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a zda tato případná nerovnováha v neprospěch spotřebitele je významná, kdy kritéria pro interpretaci pojmu přiměřenosti je třeba hledat ve Směrnici Rady 93/13/, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, ze dne 5. 4. 1993, přičemž uzavírá, že účastníky dohody o narovnání v čl. II. bod 4. dojednaná smluvní pokuta představuje v kontextu dalších smluvních ujednání v čl. II. bod 5.-9 dohody o narovnání nepřiměřené ujednání, působící významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch dlužníka, spotřebitele [jméno] [příjmení], v důsledku čehož je namístě uzavřít o částečné absolutní neplatnosti dohody o narovnání v souvislosti se zneužitím spotřebitele, jako slabší smluvní strany (podle soudní judikatury Evropské unie jde o neplatnost absolutní, k níž soud musí přihlížet i bez námitky ze strany spotřebitele, srovnej např. rozhodnutí o předběžné otázce, týkající se výkladu Čl. 8 a Čl. 23 Směrnice 2008 /48/ Soudním dvorem Evropské unie v řízení opr. Finance s. r. o. proti DK). 21. Tedy souhrnně řečeno, podle závěru odvolacího soudu dohoda o narovnání, uzavřená právním předchůdcem žalobce a [jméno] [příjmení], je svým charakterem spotřebitelská smlouva, která podléhá režimu speciálních ustanovení, obsažených v § 1810 a násl. OZ, v jejichž rámci je třeba smluvní ujednání účastníků této dohody o narovnání přednostně posuzovat. [jméno] [příjmení] tak, jakožto spotřebiteli, náleží zvýšená právní ochrana, spočívající v tom, že veškerá ujednání této dohody o narovnání podléhají ze strany soudu i z úřední povinnosti posouzení, zda nemají zneužívající charakter ve smyslu § 1813 OZ, tj. posouzení, zda tato jejich ujednání vyhovují tzv. testu proporcionality (i smluvní pokuta, jako závazek spotřebitele, vyplývající mu v tomto případě z dohody o narovnání, musí vyhovovat tomuto tzv. testu přiměřenosti; byť smluvní pokuta není explicitně uvedena v ustanovení § 1814 OZ, toto vyplývá právě z odkazu na Směrnici Rady 93/13/ ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, kde v příloze odst. 1 písmeno e) je konkrétně uvedeno:„ podmínky, jejichž cílem nebo následkem je požadavek na spotřebitele, který neplní závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné, přičemž za odškodné lze rozumět i smluvní pokutu bez ohledu na to, že byla sjednána ve smlouvě individuálně“). Proto zásadní otázkou, kterou musel i odvolací soud v dané věci pro účely svého rozhodnutí řešit, bylo to, zda smluvní pokuta, jak se ji právní předchůdce žalobce a [jméno] [příjmení] v čl. II. bod 4. dohody o narovnání spolu dojednali za případné porušení platební povinnosti dlužníkem ohledně částky 170 000 Kč v dojednané lhůtě, s přihlédnutí i k dalším smluvním ujednáním této dohody o narovnání, obstojí v tomto zmíněném již tzv. testu přiměřenosti, či nikoliv. 22. K této otázce pak odvolací soud uzavřel, že, byť sama o sobě účastníky smlouvy o narovnání dojednaná smluvní pokuta v čl. II. bod 4. za porušení konkrétní platební povinnosti dlužníkem ve výši 10 % z dlužné částky za každý započatý měsíc prodlení s plněním této platební povinnosti by svou výší ještě bez dalšího nepředstavovala nepřiměřenou podmínku v této spotřebitelské dohodě o narovnání, tak ale současně nelze odhlédnout od dalších sankčních smluvních ujednání v čl. II. body 5.-9 dohody o narovnání, v nichž bylo ujednáno sankčně výlučně jen k tíži dlužníka takovým způsobem, že je nakonec namístě uzavřít, že jednostranně sjednaná smluvní pokuta k tíži spotřebitele, jak ji věřitel uplatňuje uznat za existující jeho pohledávku za konkrétním dlužníkem v tomto sporném řízení, a další jednostranná sankční smluvní ujednání k tíži dlužníka (jednorázová smluvní pokuta v čl. II. bod 9 dohody o narovnání, povinnost vystavit biankosměnku, povinnost uznat stávající i budoucí závazky z titulu dohody o narovnání ve formě notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti, povinnost neuplatňovat nároky z titulu náhrady škody či vydání bezdůvodného obohacení) představují porušení rovnováhy vzájemných smluvních povinností na straně věřitele a dlužníka – spotřebitele - v neprospěch dlužníka – spotřebitele - jež je významné a v důsledku toho je třeba mít ve smyslu § 1815 OZ, § 588 OZ a aplikace evropských předpisů do českého právního řádu na ochranu práv spotřebitelů konkrétní smluvní ujednání dohody o narovnání v čl. II. bod 4. za absolutně neplatné. Z pohledu odvolacího soud tedy čl. II. body 4. až 9. dohody o narovnání ze dne 27. 7. 2015, jako celek, přináší věřiteli v jeho prospěch, jakožto profesionálu v oboru poskytování zápůjček a úvěrů, na úkor spotřebitele pro případ nesplnění smluvní povinnosti [jméno] [příjmení] k zaplacení částky 170 000 Kč v dohodnuté době nepřiměřeně vysoké odškodnění, jež není nikterak na stranu spotřebitele vyvažováno. Sankcionovat tuto nepřiměřenost ve vzájemných právech a povinnostech smluvních stran dohody o narovnání se tak jeví být odvolacímu soudu jako správné a spravedlivé. Smluvně nastavená nerovnováha ve vzájemných právech a povinnostech obou smluvních stran totiž dosahuje takové intenzity, že je způsobilá vést k závěru o značné nevýhodě jednoho z účastníků této dohody o narovnání, konkrétně spotřebitele, v důsledku čehož je třeba uzavřít o částečné absolutní neplatnosti této dohody o narovnání při uplatnění principů ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany. Ačkoli soukromé právo klade důraz především na individuální povinnost jednotlivce a autonomii smluvní vůle, s níž souvisí zásada pacta sunt servanda, nemůže být autonomie vůle bezbřehá, obzvláště ne ve spotřebitelských vztazích. Přijatý závěr odvolacího soudu o částečné absolutní neplatnosti dohody o narovnání tak není v dané konkrétní spotřebitelské věci popřením těchto zásad. 23. Tedy, vzhledem k výše uvedeným závěrům, nelze přisvědčit oprávněnosti v tomto řízení žalobcem uplatňovanému nároku na určení existence a výše své pohledávky, jak ji přihlásil do pozůstalostního řízení po zůstaviteli [jméno] [příjmení] v rámci v tomto řízení nařízené a prováděné likvidace pozůstalosti. 24. Z těchto uvedených důvodů tedy vyplývá, že odvolací soud shledal zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným, proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil, jde-li o věcný výrok I. 25. Podle § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně i v závislém výroku o nákladech řízení (II.). 26. Podle výsledku řízení to byl žalovaný, kdo byl s bráněným svého práva v tomto řízení plně úspěšný, a má tak na své straně právo na náhradu účelně jím vynaložených nákladů. Přiznal-li tedy soud prvního stupně žalovanému, jako nezastoupenému účastníku tohoto řízení advokátem, podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální částku 300 Kč, jako náhradu jeho výdajů, odvolací soud na podkladě odvolání žalobce neměl žádný důvod k tomu, aby takto stanovenou výši náhrady nákladů úspěšného žalovaného měnil. 27. Jde-li pak o náklady odvolacího řízení ve vztahu účastníků řízení, tak o těchto rozhodl odvolací soud podle § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v tomto odvolacím řízení, s ohledem na výsledek rozhodnutí odvolacího soudu, byl žalovaný s bráněním svého práva plně úspěšný, svědčilo by mu právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Protože však podle obsahu spisu tomuto účastníku odvolacího řízení žádné účelné náklady řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo, má-li být odvolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, s výjimkou výroků o nákladech řízení, a to ve lhůtě 2 měsíců od doručení tohoto rozhodnutí, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně, k Nejvyššímu soudu České republiky, se sídlem v Brně. Dovolatel, který sám nemá právnické vzdělání, musí být povinně před dovolacím soudem zastoupen advokátem, popř. notářem. Praha 13. května 2021 JUDr. Šárka Kamenická předseda senátu