ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Kláry Hrobské a JUDr. PhDr. Filipa Havrdy v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o zaplacení 1 886 Kč a o zaplacení 694 € s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 22. 6. 2020, č. j. 24 C 2/2020-42 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku II. mění tak, že lhůta k plnění činí tři dny od právní moci tohoto rozsudku, a dále se v napadeném výroku IV. mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 12 711 Kč; jinak se v těchto napadených výrocích a v napadeném výroku I. potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 5 372 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 22. 6. 2020, č. j. 24 C 2/2020-42, Okresní soud Praha - východ (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl výrokem I., že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 694 € spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 694 € od 10. 8. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 886 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 1 886 KČ od 10. 8. 2019 do zaplacení. Co do částky 3 489,17 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 3 489,17 KČ od 10. 8. 2019 do zaplacení, byla žaloba výrokem III. zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 196,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV.). Z odůvodnění rozsudku se podává, že účastníci uzavřeli smlouvu o ubytování ve smyslu ust § 2326 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). Žalovaná jako ubytovatel však neodevzdala žalobkyni jako ubytované ubytovací prostor ve stavu způsobilém pro řádné užívání, a proto jej žalobkyně nebyla povinna převzít, což také učinila. Naopak měla právo žádat splnění smlouvy. Žalovaná však vady ubytování neodstranila. Proto nemá žalovaná právo na úhradu ceny za ubytování, která v daném případě činila částku 694 €, kterou žalobkyně žalované zaplatila předem a která jí byla rozsudkem soudu prvního stupně přiznána. Dále soud prvního stupně přiznal žalované částku 1 886 Kč za spotřebované pohonné hmoty z místa jejího bydliště do místa ubytování a zpět osobním automobilem. Žaloba byla zamítnuta, pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 489,17 Kč, která představuje náhradu za použití vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., s odůvodněním, že jde o vyhlášku, kterou se provádí zákoník práce a která upravuje vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, a není možné ji použít pro účely vyčíslení škody v rámci občanskoprávních vztahů (nepracovněprávní povahy). Spolu s přiznanými částkami byl žalobkyni přiznán i úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 2. Proti výrokům I., II. a IV. tohoto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně sdělil svůj předběžný názor na věc až poté, kdy skončil výslech svědkyně [příjmení], která se jako jediná mohla k tomuto názoru vyjádřit. Doplňující výslech této svědkyně byl poté jako návrh důkazu zamítnut. Tímto svým postupem upřel žalované právo na procesní obranu. Řízení trpí procesní vadou a rozsudek soudu prvního stupně by měl být zrušen už jen z tohoto důvodu. Navíc se jednalo o postup překvapivý a nepředvídatelný, popírající zásadu rovného postavení účastníků řízení. Žalovaná dále zdůraznila, že žalobkyně si u ní objednala pokoj v nejlevnější možné cenové hladině a pravděpodobně očekávala poněkud luxusnější formu ubytování a větší místnost. Uvedený penzion pak nedisponuje recepcí fungující 24 hodin 7 dnů v týdnu, což ani nikde ve svých prezentacích žalovaná neuvádí. Hosté mají vždy k dispozici telefonní spojení na paní [příjmení]. Ta se poté, co žalobkyně volala, dostavila do penzionu během 10 minut, a to na recepci, což také žalobkyni telefonicky sdělila. Žalobkyně s ní však nekomunikovala, nic nebyla ochotna řešit, a kolem 21:00 hodin téhož dne odcestovala a již se nevrátila. Uvedené skutečnosti byly pro soud prvního stupně zcela překvapivě nepodstatné. Ačkoliv žalobkyně komunikovala (v rozhodný den) se žalovanou, resp. s paní [příjmení], výlučně telefonicky (písemně pouze s [webová adresa]), vyžadoval soud prvního stupně předložení písemné komunikace žalované vůči žalobkyni. Požadavek na vedení písemné komunikace ze smlouvy ani z žádného právního předpisu nevyplývá. Pro účely právního posouzení věci pak není podstatné, co probíhalo po odjezdu žalobkyně z penzionu dne 8. 6. 2019. Soud prvního stupně rovněž v rozporu se smlouvou a právními předpisy dovodil, že paní [příjmení] měla jít na pokoj za žalobkyní, s čímž žalovaná nesouhlasí. Je zavedenou zvyklostí všude na světě, že jakékoliv potíže s ubytováním hosté řeší na recepci ubytovacího zařízení, kam se řádně dostaví. Tvrzení žalobkyně, že pokoj byl plesnivý, nebylo nijak prokázáno. Naopak výslechem svědkyně [příjmení] byl prokázán opak. K tomu však soud prvního stupně nepřihlédl. Žalobkyně situaci vykreslila způsobem, který neměl nic společného s realitou, a kromě upravených fotek a svých tvrzení, nebyl stav pokoje z její strany prokázán. Soud prvního stupně přenesl důkazní břemeno na žalovanou, a to v rozporu s právními předpisy. Pokud jde o údajné vady ubytování, soud prvního stupně neuvedl, zda a v čem se jedná o vady podstatné. Úklid pokoje přitom proběhl ještě týž den ve večerních hodinách, což však pro soud prvního stupně nebylo podstatné a neprovedl k této otázce ani žalovanou navržený důkaz (opětovný výslech svědkyně [příjmení]). Z odůvodnění napadeného rozsudku rovněž nevyplývá, zda měla žalobkyně od smlouvy (po právu) odstoupit či ji vypovědět, věc tak není řádně právně posouzena. Dle názoru žalované právo odstoupit od smlouvy či tuto smlouvu vypovědět žalobkyni nevzniklo. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a II. tak, že žalobu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že ačkoliv je text odvolání obsáhlý, žalovaná v něm de facto vytýká soudu prvního stupně pouze to, že nedošlo k opětovnému výslechu svědkyně [příjmení] a že věc nesprávně právně posoudil s ohledem na odstoupení od smlouvy. Z dokazování přitom jednoznačně vyplynulo, že ze strany žalované nedošlo nejen v den příjezdu, ale ani poté k navázání jakéhokoliv kontaktu se žalobkyní a snaze vady ubytování odstranit. Z jednání žalobkyně (telefonický kontakt se zprostředkovatelem Booking.com a s recepční penzionu) bylo jasné, že považuje pokoj za špinavý a neobyvatelný. Stejně tak bylo ze skutečnosti, že penzion neopustila okamžitě, ale až po několikahodinovém čekání na vyřešení situace, jasné, že nějaké řešení očekává. Argument žalované, že se žalobkyně nedostavila na recepci v době, kdy tam svědkyně [příjmení] byla zrovna přítomna, je dosti chabý. Recepční (svědkyně [anonymizováno]) byla o přítomnosti žalobkyně v penzionu informována nejen telefonicky, ale jak sama sdělila, věděla, že je tam žalobkyně přítomna, neboť viděla jejího partnera na balkóně kouřit. Vzhledem k tomu, že problémem byl neuklizený pokoj, je logické, že tato problematika bude řešena přímo na tomto pokoji. Jak vyplynulo z výpovědi svědkyně, tato žalobkyni úklid pokoje nenabídla, pouze jí nabídla jiný pokoj na jiné a podstatně kratší časové období, to vše pouze telefonicky. Žalovaná byla soudem prvního stupně před skončením prvního jednání vyzvána, aby doplnila svá tvrzení a navrhla důkazy k tomu, jak bylo po sdělení nedostatků ze strany žalované postupováno. Jediné, co navrhla, byl opětovný výslech svědkyně [příjmení]. Ta se však již během své výpovědi k událostem jasně vyjádřila. Žalobkyně poukázala rovněž na to, že žalovaná je od počátku zastoupena advokátem, který znal vyjádření žalobkyně ze dne 17. 3. 2020 (o tom, že žalovaná kromě jiného pokoje na jiné období žalobkyni nic jiného nenabídla) a mohl na něj v rámci výslechu svědkyně reagovat. Zamítnutí návrhu žalované na opětovný výslech svědkyně tak bylo správné. Až absurdní se pak jeví tvrzení žalované, že snad žalobkyně pokoj k úklidu nezpřístupnila. Žalobkyně na řešení situace v daném pokoji několik hodin čekala. Do pokoje za ní však nikdo nepřišel. Je pak možné, že hosté přijdou neuklizený pokoj na recepci oznámit, ke skutečnému řešení této problematiky se však musí někdo z penzionu/hotelu dostavit na pokoj. Vzhledem k tomu, že informace o znečištěném pokoji byla komunikována telefonicky, nebylo již nutné, aby se žalobkyně na recepci opětovně dostavovala, nehledě na to, že tato nebyla po celou dobu obsazena a přístupná. Pokud jde o právní hodnocení, soud prvního stupně správně podřadil vztah účastníků pod § 2328 a násl. o. z., a uplatnil analogicky § 1910 o. z., ze kterého je dovozováno, že ubytovaný není povinen vadný ubytovací prostor převzít. O jakémkoliv odstranění vad a možnosti řádného užívání ubytovacího prostoru nebyla žalobkyně nikdy informována. Požadované formální odstoupení tak není v dané situaci z hlediska povinnosti vrátit platbu za ubytování relevantní. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení. 4. Odvolací soud na tomto místě konstatuje, že se v daném případě se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalobkyně je jednak státní příslušnicí Spolkové republiky Německo - dále jen„ SRN“ (což není právně až tak podstatné), ale v tomto státě má především své bydliště. Bylo tedy namístě primárně zkoumat, zda je dána mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky (dále jen„ ČR“), a vyřešit otázku, jaký právní řád je třeba na danou věc aplikovat. Vzhledem k tomu, že žalovaná má sídlo v ČR i vzhledem k předmětu řízení, je dle odvolacího soudu namístě aplikovat čl. 4 odst. 1 Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení“), dle kterého nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště (rozuměj i sídlo –„ poznámka odvolacího soudu“) v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Pokud jde o rozhodné právo, tím je právní řád ČR s odkazem na čl. 4 odst. 1 písm. b), čl. 6 odst. 4 písm. a), a čl. 6 odst. 1 a contrario Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), resp. čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a zjistil, že odvolání není důvodné. 6. Výrok III. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden, nebyl tedy předmětem přezkumu odvolacího soudu, a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 7. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou prostřednictvím webového portálu [webová adresa] smlouvu o ubytování, jejímž předmětem byl krátkodobý pronájem pokoje v penzionu provozovaném žalovanou v [obec], a to v období od 8. 6. 2019 do 21. 6. 2019. Žalobkyně uhradila za uvedené ubytování předem částku 694 €. Poté, co žalobkyně dne 8. 6. 2019 do penzionu přijela, zjistila, že pokoj vykazuje nedostatky v úklidu. Proto kontaktovala zprostředkovatele a následně zaměstnankyni žalované. Ta do penzionu přijela, avšak žalobkyni o tom neinformovala, komunikovala s ní pouze telefonicky, a jako řešení situace nabídla žalobkyni náhradní pokoj pouze na období 3 dnů. Poté žalobkyně vrátila na recepci klíče od pokoje a odcestovala. Následovala e-mailová komunikace účastníků v červnu a červenci 2019, a předžalobní upomínka z 1. 8. 2019 (odeslána poštou na adresu sídla žalované téhož dne), kterou právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení žalované jistiny ve lhůtě do 9. 8. 2019. 8. S takto zjištěným skutkovými skutkovým stavem věci se odvolací soud zásadně ztotožňuje s tím, že má oporu v provedeném dokazování a s tím, že nedoznal větších změn ani v rámci odvolacího řízení. Odvolací soud proto na toto vylíčení skutkového stavu učiněné soudem prvního stupně plně odkazuje. 9. Odvolací soud pouze doplnil dokazování dle § 213 odst. 4 o. s. ř. 10. Takto zjistil z webových stránek výrobce automobilu [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova], který žalobkyně použila k cestě do penzionu, provozovaného žalovanou, a zpět, že kombinovaná průměrná spotřeba tohoto vozu činí 6,1 l /100 km benzínu Natural 95. 11. Dále odvolací soud zopakoval dokazování dle § 213 odst. 2 o. s. ř., a to fotografiemi pokoje, který byl žalovanou nabídnut žalobkyni k ubytování. Tyto fotografie pořídila žalobkyně dne 8. 6. 2019, navrhla je k důkazu před soudem prvního stupně, a tvoří v černobílé verzi přílohu spisu. Odvolací soud vyzval žalobkyni, aby předložila barevnou (lépe viditelnou) verzi těchto fotografií, což učinila na nosiči CD, který byl rovněž po provedení k důkazu založen do spisu jako příloha žalobkyně. Z těchto barevných fotografií bylo zjištěno, že zde zobrazený pokoj není řádně uklizen, jsou zde špinavé žaluzie, neutřený prach, potřísněné a špinavé stěny. V pokoji byly pavučiny, odpadkový koš v koupelně byl rovněž špinavý. 12. Z opětovného výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] odvolací soud zjistil, že žalobkyně přijela do penzionu dne 8. 6. 2019 v době, kdy tam svědkyně nebyla. Nechala jí klíče tam, kde je běžně nechává, to je na okenním parapetu v obálce se jménem. Žalobkyně se šla ubytovat. Pro případ, že svědkyně není na recepci, jsou na ni jako recepční na obou dveřích penzionu napsané telefony, nápis je v češtině, angličtině a v němčině. Poprvé se svědkyně dozvěděla, že je nějaký problém s pokojem, který si objednala žalobkyně, z telefonátu od [právnická osoba]. Žalobkyně jí poté někdy mezi 17. až 18. hodinou (přesně si to již nepamatuje) volala, že není spokojená s ubytováním. Svědkyně jí sdělila, že bude v penzionu za 10 až 15 minut, což také splnila a do penzionu dorazila. Ihned, jak svědkyně dorazila na recepci, žalobkyni volala. Svědkyni musel vidět i přítel žalobkyně, který kouřil na balkoně. Poté svědkyně čekala na recepci s tím, že žalobkyně přijde a řekne jí konkrétně, v čem není spokojená. Kromě uvedeného prvního telefonátu měla svědkyně se žalobkyní zhruba další dva telefonáty, ve kterých se řešilo, že není spokojená s pokojem, že se jí nelíbí. Mluvily spolu německy. Žalobkyně za svědkyní na recepci nepřišla. Dle názoru svědkyně by se tyto záležitosti měly řešit na recepci, kde jsou umístěny kamery, také kvůli tomu, aby to bylo zdokumentováno. Navíc nechtěla svědkyně hosty na pokoji rušit. Z telefonátu pochopila, že žalobkyně není spokojená s úklidem. Do pokoje se šla podívat, až když žalobkyně s přítelem odjeli, což pochopila z toho, že byly na desce (na pultě) v chodbě před recepcí položené klíče. K tomu došlo kolem 19. hodiny. Do penzionu už se nevrátili. Svědkyně potom mluvila jen se [právnická osoba], a to i poté, co pokoj znovu uklidila. Dle názoru svědkyně však nebylo na pokoji co uklízet, vše zkontrolovala, nechápe, co žalobkyni vadilo, přesto vše znovu umyla, aby to bylo v pořádku. Když do pokoje přišla, byl normálně uklizen, žádný problém, nic špinavého, tam neviděla. Od doby, kdy dorazila do penzionu, až do doby, kdy žalobkyně s přítelem odjeli, byla po celou dobu na recepci, nikam si neodskočila, řešila celou záležitost i se [právnická osoba]. Nikdo za ní však na recepci nepřišel. Osobně se domnívá, že skutečný problém byl v tom, že se žalobkyni nelíbila velikost pokoje. Viděla, že se žalobkyně se svým přítelem pohádali. Žalobkyni v rámci telefonátu nabízela jiný pokoj, avšak na kratší dobu, než měla sjednanou, protože všechny pokoje byly obsazené. Očekávala, že žalobkyně přijde na recepci a vysvětlí jí, co je na pokoji špatně, jaké tam jsou podle ní závady, a pak spolu půjdou do pokoje, kde jí to konkrétně ukáže. Žalobkyni fyzicky neviděla, viděla pouze kouřit jejího přítele na balkoně. Dále z parkoviště viděla do pokoje, že tam žalobkyně sedí na posteli. Osobně s ní však nemluvila. Pokud svědkyně komunikovala se [právnická osoba], tato jí poslala pouze fotografie, které žalobkyně nafotila na pokoji. Byla tam vidět odřená klika, zeď špinavá od nějakého nápoje (to poté umyla), v konvici měl být vodní kámen, a za topením žalobkyně odlepila nějakou fólii. Žalobkyně sama ji nevyzvala k tomu, aby se na pokoj dostavila a řešila s ní tyto problémy. O tom, že v pokoji ještě jednou uklidila, svědkyně [právnická osoba] informovala. Pokud jde o to, jak je penzion situován, je tam příjezd po hlavní cestě, hned poté vchod do recepce z hlavní silnice. Vpravo u domu je parkoviště a z něj je vstup do zadního vchodu. Z pokoje, který měla zamluvený žalobkyně, není vidět na vstup do recepce. Z tohoto pokoje je ale vidět na parkoviště. Se žalobkyní se svědkyně nikdy předtím nesetkala, dle ní však žalobkyně věděla, kdy svědkyně přijede a že má přijet. Když není svědkyně přítomna na recepci, zamyká ji. V tomto případě byly dveře jen zavřené, nikoli zamčené. Svědkyně dále uvedla, že se pohybuje po penzionu, ale je tam na ni uvedený telefon. Takto to normálně dělá. Hlavními dveřmi se vchází do recepce, tyto hlavní dveře nelze zvenčí otevřít, protože je svědkyně zamyká. Závěrem svědkyně ještě uvedla, že po celou dobu poté, kdy do penzionu dorazila, až po odjezd žalobkyně, byla přítomna v penzionu, neboť celou záležitost řešila i se [právnická osoba]. Penzion tedy neopustila. K dotazu právní zástupkyně žalobkyně, jak svědkyně vysvětlí rozpor, kdy při jednání soudu prvního stupně dne 13. 5. 2020 uváděla, že poté, co přijela do penzionu, nesdělila ani [právnická osoba], ani žalobkyni, že je již v penzionu přítomna, a při výslechu u odvolacího soudu uváděla, že o tom žalobkyni informovala, svědkyně sdělila, že si to asi před soudem prvního stupně neuvědomila, ale musela dát přece vědět, že už je přítomna. 13. Pokud jde o právní hodnocení skutku, soud prvního stupně správně podřadil vztah účastníků pod režim zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), a to dle jeho ust. § 3028 odst. 1. Předmětem žaloby je nárok žalobkyně, vyplývající ze smlouvy o ubytování, která byla mezi účastníky uzavřena v roce 2019, tedy za účinnosti o. z. 14. Podle § 2326 o. z. smlouvou o ubytování (o přechodném nájmu) se ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé. 15. Jak již bylo konstatováno, účastníci uzavřeli smlouvu o ubytování ve smyslu ust. § 2326 a násl. o. z. Jde o pododdíl nájemní smlouvy a subsidiárně se tak uplatní obecná úprava nájmu, tj. ust. § 2201 a násl. o. z.„ Neodpovídá-li ubytovací prostor dohodě stran, jde o vadné plnění ubytovatele. Při řádném oznámení vad (§ 2214) může ubytovaný uplatnit práva z vadného plnění (§ 2208) “ (srovnej Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol., Občanský zákoník, § 2327, Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. BECK, 2017, 2342 s.). 16. Podle § 2328 o. z. ubytovatel odevzdá ubytovanému ubytovací prostor ve stavu způsobilém pro řádné užívání a zajistí mu nerušený výkon jeho práv spojených s ubytováním. 17. „ Pokud dojde k porušení povinnosti ubytovatele dle ust. § 2328 o. z., jde o porušení smluvní povinnosti. Ubytovaný má právo na náhradu škody (§ 2913). Ubytovaný může obecně využít svého práva vypovědět smlouvu bez výpovědní doby dle § 2330. Při vadném plnění není ubytovaný povinen vadnou věc převzít (§ 1910) a do převzetí není povinen hradit cenu za ubytování (analogicky § 2245). Může požadovat odstranění vad (§ 2208) či poskytnutí ochrany (§ 2212). Vady prostoru budou v praxi zpravidla řešeny poskytnutím jiného způsobilého ubytovacího prostoru“ (srovnej Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol., Občanský zákoník, § 2328, Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. BECK, 2017, 2343 s.). 18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 19. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. 20. Odvolací soud dospěl i po doplnění a zopakování dokazování k závěru, že (v odvolacím řízení přezkoumávaný) nárok žalobkyně je oprávněný. Žalobkyně dle jeho názoru unesla důkazní břemeno a prokázala, že ubytování, nabídnuté ji a jejímu příteli dne 8. 6. 2019 žalovanou, vykazovalo takové vady, pro které nebylo možno daný pokoj užívat. Uvedený závěr je prokázán listinnými důkazy, jako jsou (barevné) fotografie, stížnost žalobkyně u [právnická osoba] ze dne 8. 6. 2019 v 18:52 /viz printscreen stížnosti/, včetně bezprostředně následující e-mailové korespondence ze strany žalobkyně, adresované žalované, v období od 9. 6. 2019 do 9. 7. 2019, vrcholící předžalobní výzvou ze dne 1. 8. 2019 Odvolací soud hodnotil provedené důkazy ve smyslu ust. § 132 o. s. ř., tj. každý jednotlivě, ale zároveň všechny v jejich vzájemné souvislosti. Přitom přihlížel k tomu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Oproti konzistentnímu tvrzení žalobkyně v žalobě a následných vyjádřeních, podpořenému výše citovanými listinnými důkazy stojí výpověď svědkyně [příjmení], kterou odvolací soud (mj. i po jejím zopakování v rámci odvolacího řízení) považuje za nevěrohodnou a nepřesvědčivou. Svědkyně jednak k dotazu zástupce žalobkyně nikterak přesvědčivě nezdůvodnila rozpor ve své výpovědi před soudem prvního stupně a soudem odvolacím, který se týká toho, zda svědkyně upozornila žalobkyni na skutečnost, že již do penzionu dorazila a je připravena problémy řešit. Před soudem prvního stupně pak dále uváděla, že žalobkyně s přítelem odjeli z penzionu kolem 21:00, v odvolacím řízení tvrdila, že to bylo okolo 19:00. Vnitřní rozpory a nesrovnalosti byly rovněž v rámci výpovědi svědkyně před odvolacím soudem. Na straně jedné hovořila svědkyně o tom, že od doby, kdy dorazila do penzionu, až do doby, kdy žalobkyně s přítelem odjeli, byla po celou dobu na recepci a nikam si neodskočila, když řešila celou záležitost i se [právnická osoba]; nikdo za ní však na recepci nepřišel. Na závěr své výpovědi ale uváděla, že je běžné, že když není přítomna na recepci, zamyká ji. V tomto případě však byly dveře jen zavřené, nikoli zamčené. Po penzionu se normálně pohybuje, nicméně je tam na ni uvedený telefon. Odvolací soud neuvěřil svědkyni, že skutečně bezprostředně po telefonátu se žalobkyní do penzionu dorazila a že byla poté po celou dobu přítomna na recepci a k dispozici žalobkyni pro řešení problému, jak uváděla. I kdyby tomu tak však bylo, nemohl by přístup svědkyně jako zaměstnankyně žalované obstát. Svědkyně sama vypověděla, že z telefonátu žalobkyně vyrozuměla, že tato není spokojená s úklidem. O tom, že si žalobkyně stěžovala na problémy s úklidem, byla ostatně informována i ze strany [právnická osoba], která jí navíc zaslala i fotografie, pořízené žalobkyní, ze kterých uvedené skutečnosti rovněž vyplývají. Nemůže být tak ospravedlnitelný případný postup svědkyně, která měla dle svého tvrzení očekávat, že se žalobkyně dostaví na recepci a bude s ní řešit problémy, které bylo možno fakticky řešit a vyřešit pouze na místě samém, tj. na pokoji, zvláště když bylo svědkyni dle její výpovědi známo, že se žalobkyně na pokoji nachází. Pokud svědkyně tvrdila, že žalobkyně sama ji nevyzvala k tomu, aby se na pokoj dostavila a řešila s ní tyto problémy, je toto v přímém rozporu s obsahem telefonátů, které svědkyně se žalobkyní měla mít. O tom, že však svědkyně ve skutečnosti na recepci přítomna nebyla (minimálně ne po celou jí tvrzenou dobu), svědčí ostatně i její tvrzení, že našla klíče položené na desce (na pultě) v chodbě před recepcí. Pokud by na recepci přítomna byla, jistě by odjezd žalobkyně s přítelem zaznamenala. Dle názoru odvolací soudu pak svědkyně problémy s úklidem v pokoji bagatelizovala, když barevné fotografie, provedené k důkazu v odvolacím řízení (včetně zvětšení), znečištěný a nedostatečně uklizený pokoj jednoznačně prokazují. Byť se mohlo jednat o jednotlivosti, ve svém celku tyto vady způsobily, že nebyly splněny podmínky řádného ubytování. To vše navíc za situace, kdy žalovaná neposkytla žalobkyni žádnou faktickou součinnost, která by k odstranění těchto vad vedla. Pokoj měl být uklizen (dle tvrzení svědkyně) až po odjezdu žalobkyně a jejího přítele. Žalobkyni byl sice nabídnut jiný pokoj, nicméně na období kratší než objednané. Taková součinnost, resp. odstranění vad ubytování, jsou však nedostatečné. 21. Lze tedy shrnout, že žalobkyně vytkla vady ubytování, jednak prostřednictvím zprostředkovatele Booking.com, a jednak přímo u žalované. Tyto vady však nebyly ze strany žalované odstraněny v přiměřené lhůtě. Byl tak po právu následný postup žalobkyně, která vypověděla smlouvu o ubytování ve smyslu ust. § 2208 o. z. ve spojení s § 2330 o. z. tím, že odevzdala klíče od pokoje a odjela z penzionu za situace, když jí žalovaná fakticky neposkytla součinnost a vady se žalobkyní neřešila a neodstranila. Žalobkyně tak není povinna hradit cenu za ubytování (analogicky § 2245 o. z.). Ostatně žalobkyně nebyla při takovém vadném plnění povinna vadnou věc převzít (§ 1910 o. z.) a do převzetí není povinen hradit cenu za ubytování (analogicky § 2245 o. z.). Pokud tak již učinila, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve výši takto zaplacené částky (694 €), které je povinna dle § 2991 o. z. žalobkyni vydat, neboť se jedná o plnění z právního důvodu, který odpadl. Zároveň má žalobkyně právo na náhradu škody dle § 2913 o. z. Žalovaná porušila svou povinnost dle uzavřené smlouvy o ubytování, a to odevzdat žalobkyni ubytovací prostor ve stavu způsobilém pro řádné užívání, resp. předat ubytovací prostor bez vad, aniž by tyto vady poté jakkoliv řešila. V příčinné souvislosti s tímto porušením smluvené povinnosti vznikla pak žalobkyni škoda v podobě nákladů za pohonné hmoty, vynaložených na zbytečnou cestu z místa bydliště žalobkyně do místa ubytování a zpět. Výše škody byla žalobkyní rovněž prokázána, a to jednak údaji ve velkém technickém průkazu použitého vozu ([příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova]), a dále údaji o průměrné spotřebě tohoto automobilu, udávanými na webových stránkách samotným výrobcem automobilu (6,1 l /100 km). Počet ujetých kilometrů (vzdálenost místa bydliště do penzionu v [obec] a zpět) pak vyplývá z aplikace mapy google (934 km). Při průměrné ceně benzínu Natural 95 (33,10 Kč) tedy činí výše škody 1 886 Kč, jak soud prvního stupně správně uzavřel. 22. Žaloba je tedy (pokud jde o jistinu, která je předmětem přezkumu odvolacího soudu) důvodná a po právu, a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud jí výrokem I. a II. napadeného rozsudku vyhověl. 23. Pokud pak jde o žalované příslušenství, soud prvního stupně postupoval správně, pokud dle ust. § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. přiznal žalobkyni kromě jistiny rovněž úrok z prodlení od 10. 8. 2019. Běh tohoto úroku z prodlení je odvozen od předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 1. 8. 2019, v níž byla žalované stanovena lhůta k plnění žalované jistiny do 9. 8. 2019. Výše žalovaného a přiznaného úroku z prodlení pak vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 24. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. v napadených věcných výrocích I. a II. potvrdil. V případě výroku II. byl tento pouze změněn dle § 220 odst. 1 o. s. ř. (doplněn) tak, že lhůta k plnění činí tři dny od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 25. Pokud jde o nákladový výrok IV., soud prvního stupně vycházel nesprávně z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., ačkoliv žalobu co do částky 3 489,17 Kč s žalovaným příslušenstvím z této částky výrokem III. rozsudku zamítl (tento výrok není odvoláním napaden). Měl tedy aplikovat ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle poměru procesního úspěchu a neúspěchu účastníků řízení. Procesní úspěch žalobkyně v tomto řízení činí 85 % (přiznáno 20 391,51 Kč), procesní úspěch žalované pak 15 % (zamítnuto 3 489,17 Kč); počítáno ze 100 % - 23 880,68 Kč, tj. částka 5 375,17 Kč + 18 505,51 Kč (694 € x 26,665, což je kurz € dle ČNB k datu vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, tedy k 22. 6. 2020). Žalobkyně má tedy v rámci řízení před soudem prvního stupně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 70 % (85-15). Náklady řízení pak tvoří 6 úkonů právní služby, kdy je dle ustálené judikatury zapotřebí vycházet jako z tarifní hodnoty z částky 5 375,17 Kč + 694 € v přepočtu na Kč dle aktuálního kurzu € dle ČNB k datu uskutečnění toho kterého úkonu právní služby. Právní zástupce žalobkyně učinil tyto konkrétní úkony právní služby: převzetí a příprava právního zastoupení (16. 7. 2019; kurz 25,575, tarifní hodnota celkem 23 124,22 Kč, výše odměny 2 060 Kč), předžalobní výzva (1. 8. 2019; kurz 25,74, tarifní hodnota celkem 23 238,73 Kč, výše odměny 2 060 Kč), podání žaloby (22. 10. 2019; kurz 25,575, tarifní hodnota celkem 23 124,22 Kč, výše odměny 2 060 Kč), účast na jednání soudu prvního stupně dne 13. 5. 2020 (kurz 27,41, tarifní hodnota celkem 24 397,71 Kč, výše odměny 2 100 Kč), účast na jednání soudu prvního stupně dne 22. 6. 2020 (kurz 26,665, tarifní hodnota celkem 23 880,68 Kč, výše odměny 2 060 Kč) a vyjádření ze dne 17. 3. 2020 (kurz 26,98, tarifní hodnota celkem 24 099,29 Kč, výše odměny 2 100 Kč); vše podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“), tj. celkem 12 440 Kč, dále 6 x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, tj. 1 800 Kč, 21 % DPH z částky 14 240 Kč ve výši 2 990,40 Kč, jakož i zaplacený soudní poplatek v částce 928 Kč, celkem tedy 18 158 Kč; z toho 70 % tvoří částku 12 711 Kč po zaokrouhlení. Ze všech shora uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 12 711 Kč. Jinak byl v tomto výroku dle § 219 o. s. ř. potvrzen. Soud prvního stupně stanovil správně i lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění těchto nákladů k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1). 26. V odvolacím řízení byla pak plně úspěšná žalobkyně (vzhledem k předmětu řízení), a náleží jí proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení vůči žalované dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobkyně tvoří odměna jejího právního zástupce za 2 úkony právní služby, kdy je opět dle ustálené judikatury zapotřebí vycházet jako z tarifní hodnoty z částky 1 886 Kč + 694 €, v přepočtu na Kč dle aktuálního kurzu € dle ČNB k datu uskutečnění toho kterého úkonu právní služby. Právní zástupce žalobkyně učinil tyto konkrétní úkony právní služby: účast na jednání odvolacího soudu dne 5. 5. 2021 (kurz 25,80, tarifní hodnota celkem 19 791,20 Kč, výše odměny 1 900 Kč) a vyjádření ze dne 11. 1. 2021 (kurz 26,24, tarifní hodnota celkem 20 096,56 Kč, výše odměny 1 940 Kč); vše podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5. AT, tj. celkem 3 840 Kč, dále 2 x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, tj. 600 Kč, a 21 % DPH z částky 4 440 Kč ve výši 932,40 Kč, celkem tedy 5 372 Kč po zaokrouhlení (viz výrok II. tohoto rozsudku). 27. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny a platební místo těchto nákladů k rukám právního zástupce žalované, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu Praha – východ. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Praha 12. května 2021 JUDr. Renáta Lukešová předsedkyně senátu