ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců JUDr. Tomáše Němce a Mgr. Daniely Jandové ve věci žalobkyně: ; [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti; žalovanému: ; [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] o zaplacení 15 922,28 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 21. 12. 2020, č. j. 35 C 340/2020 – 35 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 994,72 Kč s úrokem z prodlení v částce 158,80 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 994,72 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 2 573 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha – východ shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 7 005,28 Kč s úrokem z prodlení v částce 556,20 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 005,28 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 8 917 Kč s úrokem z prodlení v částce 228,11 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 917 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, s úrokem v částce 618,32 Kč a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 716,03 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí uzavřel, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřeli dne 1. 2. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem 1 789 Kč, poplatkem za administrativu 2 720 Kč a poplatkem za platbu v hotovosti 4 408 Kč, v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Soud dále zjistil, že věřitel při poskytnutí zápůjčky vycházel ze sdělení žalovaného, že má invalidní důchod ve výši 5 050 Kč, kromě toho další příjmy ve výši 5 000 Kč, u kterých věřitel nezkoumal jejich zdroj; výdaje měl pak žalovaný 5 000 Kč měsíčně, do nichž patřil i nájem neurčitého prostoru. 3. Soud prvního stupně uzavřel, že věřitel porušil svoji povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, náležitě zkoumat schopnost žalovaného dluh splácet, když spoléhal toliko na tvrzení žalovaného. Soud prvního stupně neakceptoval námitku žalobkyně, že nesplnění uvedené povinnosti představuje relativní neplatnost právního jednání a s odkazem na rozhodnutí Evropského soudního dvora (případ C – 679/18, OPR – Finance s. r. o. proti GK) posoudil mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřenou smlouvu o zápůjčce podle § 87odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou. Právnímu nástupci věřitele tak náleží toliko plnění v hodnotě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ponížené o již zaplacené částky 2 994,72 Kč, a to včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části jistiny proto soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy z větší části úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, které směřovalo proti části výroku II., a to do částky 1 994,72 Kč, do úroku z prodlení v částce 158,80 Kč a do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 994,72 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že pokud soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou z důvodu porušení povinnosti podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru a přiznal žalobkyni vůči žalovanému jen právo na vrácení bezdůvodného obohacení, pak dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalovaný uhradil celkem 2 994,72 Kč. Tato skutečnost neplyne ani z tvrzení žalobkyně ani z jí předložených důkazů. Žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 800 Kč, za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby bylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno dalších 200 Kč. Soud není oprávněn, vedle dokladu předloženého žalobkyní o úhradě, sám dopočítávat, kolik bylo uhrazeno, neboť nárok z bezdůvodného obohacení je zcela odlišný od nároku žalobního. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a přiznal jí v odvolání požadovanou částku. 5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 7. Skutkové závěry soudu prvního stupně ohledně absolutní neplatnosti mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřené smlouvy o zápůjčce pro nesplnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a právní hodnocení charakteru vztahu mezi účastníky jako závazku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. jsou správné a odvolací soud se s nimi ztotožňuje. Z nesprávný odvolací soud však považuje v souladu s odvolací námitkou žalobkyně závěr, že žalovaný zaplatil z původně poskytnuté částky 10 000 Kč částku 2 994,72 Kč. 8. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne 15. 7. 2020 žalobkyně tvrdila, že žalovaný do postoupení pohledávky, tj. do dne 14. 6. 2018 (Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 uzavřená mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní) uhradil částku 800 Kč a za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby částku 200 Kč. Zaplacení částky 800 Kč dokládal„ tabulkou umoření“ vyhotovenou 1. 7. 2018, ze které vyplývá, že žalovaný na dlužnou částku zaplatil ve dnech 1. 3. 2018, 15. 3. 2018, 19. 4. 2018 a 17. 5. 2018 vždy 200 Kč. Soudem prvního stupně uváděná částka 2 994,72 Kč, označovaná jako úhrada dluhu žalovaným, nevyplývá ani z žaloby ani z předložených listinných důkazů. Naopak přehledem plateb má odvolací soud za prokázáno, že žalovaný na úhradu právním předchůdcem žalobkyně poskytnuté částky 10 000 Kč zaplatil 1 000 Kč a žalobkyně má nárok na zaplacení částky 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Pokud tedy soud prvního stupně napadeným rozsudkem přiznal žalobkyni částku 7 005,28 Kč, zbývá zaplatit 1 994,72 Kč. 9. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni kromě již přiznané částky 7 005,28 Kč, ještě částku 1 994,72 Kč spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval proto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. o nákladech řízení před soudem prvního stupně podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř., a za situace, kdy každý z účastníků měl úspěch zhruba ve stejné části (žalobkyně z 56 %) rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. 11. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 2 573 Kč, tj. 1 000 Kč za zaplacený soudní poplatek a 1 573 Kč za účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem, tj. 1 000 Kč odměna advokáta za jeden úkon právní služby (sepis odvolání) podle § 11 odst. 1 písm. d) a § 7 bod 3., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 273 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. 12. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit v třídenní zákonné lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 zástupce žalobkyně. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu Praha - východ, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 23. června 2021 JUDr. Kateřina Burešová předsedkyně senátu