ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Daniely Jandové a JUDr. Tomáše Němce ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 25 424,35 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 2. 2021 č. j. 17 C 111/2020-95, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 753 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 27. 7. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 4 146 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Příbrami (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni 7 347 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 27. 7. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 077,35 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 030,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 223,66 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 223,86 Kč od 15. 6. 2018 do 26. 7. 2018 a z částky 6 876,86 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení a úroku 28 % ročně z částky 14 223,86 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 2. 10. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které přenechala žalovanému částku 16 000 Kč, z toho částka 4 753 Kč byla použita na splacení dosud nezaplacených dlužných částek vyplývajících z původní smlouvy o zápůjčce [číslo] částka 11 247 Kč byla vyplacena žalovanému v hotovosti. Žalovaný se na citovanou smlouvu o půjčce zavázal vrátit celkem 29 791 Kč, z čehož jistina tvořila částku 16 000 Kč. Poplatky ve výši 13 791 Kč sestávaly z úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy 2 758 Kč, s úrokovou sazbou 28 %, poplatku za zpracování a doručení ve výši 1 700 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení v hotovosti ve výši 9 333 Kč. Dlužnou částku se žalovaný zavázal splácet v 60 týdenních splátkách po 497 Kč. Žalovaný namísto sjednaných 29 791 Kč zaplatil žalobkyni částku 3 009 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni žalovanou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek dne 14. 6. 2018. Soud prvního stupně při zkoumání platnosti úvěrové smlouvy uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě dostatečných informací a s odbornou péčí neposoudil, zda žalovaný je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně pak v řízení neprokázala, z jakých informací předchůdce žalobkyně ověřil tehdejší příjmy žalovaného a jeho výdaje, a to za situace, kdy žalovaný měl nízké příjmy a další dosud nesplacený závazek vůči právnímu předchůdci žalobkyně. Právně věc soud prvního stupně posoudil podle § 2390, § 2392, § 2991 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.), § 1 a § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Shora citovanou smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným posoudil pro absenci dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jako absolutně neplatnou s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 C -449/13 (CA konzumer finance SA versus Ingrid Bakkauz a další). Žalobě vyhověl částečně, a to co do částky, u které měl za prokázáno, že ji právní předchůdce žalobkyně předal v hotovosti žalovanému. Tento právní vztah posoudil jako bezdůvodné obohacení, neboť s ohledem na přijatý závěr o neplatnosti smlouvy o zápůjčce poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému tuto částku bez právního důvodu. Žalobu soud prvního stupně zamítl i co do části jistiny ve výši 4 753 Kč, o které účastníci smlouvy o zápůjčce sjednali, že bude poukázaná na úhradu předchozího závazku žalovaného, neboť neměl za prokázanou existenci původního závazku, na kterou měla být daná částka zaplacena. Na uvedený dluh z titulu nesplacené jistiny ve výši 11 247 Kč započetl žalovaným zaplacenou částku 3 900 Kč, a žalobě tak vyhověl co do částky 7 347 Kč O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěšnějšímu žalovanému za řízení žádné náklady nevznikly. 3. Proti tomuto rozsudku, proti výroku II., pouze co do částky 4 753 Kč se zákonným úrokem z prodlení, podala žalobkyně včasné odvolání. Namítá, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že se žalovaný obohatil pouze o částku 11 247 Kč, když předmětem smlouvy o zápůjčce byla částka ve výši 16 000 Kč, což vyplývá z textu samotné uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 2. 10. 2016. Žalobce má za to, že bezdůvodné obohacení představuje celkovou částku poskytnutou žalovanému, nikoli pouze částku vyplacenou tzv.,,na ruku žalovaného“. Žalovaný obdržel celou částku 16 000 Kč, což bylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, a proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadené části výroku II. tak, že uloží žalovanému povinnost zaplatit částku 4 753 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 27. 7. 2018 do zaplacení. 4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odstavec 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ustanovení § 212 a § 212a odstavec 1 a 5 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 6. Rozsudek soudu prvního stupně nebyl napaden ve výroku I., kterým bylo žalobě vyhověno co do částky 7 347 Kč s příslušenstvím. Dále nebyla napadena část výroku II., vyjma nepřiznané části jistiny ve výši 4 753 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V rozsahu, v němž rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden, nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 2. 10. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 16 000 Kč. Zároveň byl sjednán poplatek za sjednání smlouvy 13 791 Kč a úroková sazba 28 % ročně, vše splatné v 60 týdenních splátkách po 497 Kč. Účastníci smlouvy o zápůjčce se dohodli, že částka 4 753 Kč ze zapůjčené částky 16 000 Kč bude použita na splacení dosud nezaplacených dlužných částek vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi stranami, a částka 11 247 Kč bude vyplacena v hotovosti. Před uzavřením smlouvy byla prověřována úvěruschopnost žalovaného výplatním lístkem a kartou žalovaného. Právní předchůdce žalobce vyšel při prověřování úvěruschopnosti žalovaného ze zjištění, že příjem žalovaného je 10 000 Kč měsíčně, což vyplynulo z výplatních lístků za červen až srpen 2015, běžné měsíční výdaje činí 6 000 Kč, jako další čistý příjem domácnosti byla uvedena částka 4 300 Kč. Žalovaný na dluh uhradil celkem 3 900 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností [právnická osoba] a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní výzvou. 8. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, odvolací soud odkazuje na důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, popsané v odůvodnění napadeného rozsudku, které považuje pro rozhodnutí ve věci za zcela dostačující. 9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v období od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016 (smlouva o zápůjčce byla uzavřena 2. 10. 2016), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Podle § 2991 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně posuzoval smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným podle § 2390 o. z. Na základě této smlouvy o zápůjčce poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční částku, a ten se ji zavázal vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Placení bylo mezi účastníky ujednáno tak, že částka ve výši 4 753 Kč bude použita na splacení dosud nezaplacených dlužných částek žalovaného, zbylá částka 11 247 Kč byla vyplacena v hotovosti. Splatnost poskytnuté zápůjčky byla mezi stranami ujednána tak, že žalovaný bude jednotlivé dluhy na základě smlouvy o zápůjčce hradit v pravidelných týdenních splátkách s tím, že nesplněním povinnosti uhradit splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobkyně právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (článek 10 Smluvních podmínek). Právní předchůdce žalobkyně uzavíral smlouvu jako podnikatel (§ 420 o. z.) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Soud prvního stupně proto správně posuzoval smlouvu o zápůjčce s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona o spotřebitelském úvěru, a to podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 30. 11. 2016 s ohledem na datum uzavření smlouvy o zápůjčce dne 2. 10. 2016. Správným shledal odvolací soud právní závěr soudu prvního stupně o tom, že za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva o zápůjčce podle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Lze souhlasit s tím, že pouhé zjištění výše příjmu žadatele o zápůjčku z výplatní pásky není dostatečným zkoumáním schopnosti splácet zápůjčku, a to tím spíše, pokud má žadatel u poskytovatele zápůjčky další, dosud nesplacený, dluh, s jehož splacením je v prodlení, jako tomu je v posuzovaném případě. 15. Protože žalobkyně v řízení prokázala, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční částku 16 000 Kč a žalovaný z této částky vrátil pouze 3 900 Kč, vznikla právnímu předchůdci žalobkyně podle § 2991 odstavec 1 o. z., pohledávka vůči žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 12 100 Kč (16 000 Kč – 3 900 Kč). Pokud soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena další smlouva o zápůjčce [číslo] že na dluh z této smlouvy bylo žalovaným placeno z nyní posuzované smlouvy o zápůjčce 4 753 Kč, není jeho úvaha správná. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný ve smlouvě o zápůjčce [číslo] výslovně sjednali platební místo poskytované zápůjčky 16 000 Kč tak, že částka 4 753 Kč bude použita na splacení dosud nezaplacených dlužných částek vyplývajících z předchozí smlouvy o zápůjčce. Pokud tyto skutečnosti nebyly žalovaným žádným způsobem napadány v řízení před soudem prvního stupně ani v řízení odvolacím, má odvolací soud za to, že takto bylo platně sjednáno platební místo a samotným žalovaným určeno, jak bude poskytovaná zápůjčka vyplacena. Pokud tato částka byla zaplacena na předchozí dluh žalovaného, dostala se do jeho sféry, bez ohledu na závěr o platnosti posuzované smlouvy o zápůjčce, a je nutné ji zahrnout do celkově poskytnuté jistiny. V této souvislosti je nutné dát za pravdu žalobkyni, pokud v odvolání namítala, že je jejím právem požadovat žalobou celou vyplacenou jistinu, která jí byla původním věřitelem postoupena. 16. Protože soud prvního stupně přiznal žalobkyni pouze částku 7 347 Kč s příslušenstvím, odvolací soud podle § 220 odstavec 1 písmeno a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. tak, že žalovanému uložil doplatit žalobkyni částku 4 753 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 753 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení. 17. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, byl povinen rozhodnout o nákladech řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odstavec 2 o. s. ř.). 18. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 151 odstavec 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odstavec 2 o. s. ř., když v řízení před soudem prvního stupně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. 19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odstavec 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odstavec 1 věty před středníkem o. s. ř., podle ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, které jí za odvolacího řízení vznikly. 20. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje soudní poplatek z odvolání ve výši 1 000 Kč, náklady jejího právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 1 000 Kč za sepis odvolání a účast u odvolacího jednání dle § 7 odstavec 3 ve spojení s § 8 odstavec 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen advokátní tarif) a 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odstavec 1, 4 advokátního tarifu. Podle § 137 odstavec 1, 3 o. s. ř. a § 151 odstavec 2 věty 2. o. s. ř., patří k nákladů řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést, a to ve výši 21 %, tj. 546 Kč Celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 146 Kč uložil odvolací soud žalovanému zaplatit žalobkyni. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná v souladu s ustanovením § 160 odstavec 1 o. s. ř., místo plnění pak podle § 149 odstavec 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 23. června 2021 JUDr. Kateřina Burešová předsedkyně senátu