ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Burešové a soudců JUDr. Tomáše Němce Mgr. Daniely Jandové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 16 740,49 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 4. 6. 2021, č.j. 224 C 61/2021-103, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených výrocích II. a III. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 4 604,71 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 22. 8. 2019 do zaplacení, částku 300 Kč, částku 4 135,78 s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 6. 2. 2020, částku 100 Kč, do zaplacení to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku II. žalobu co do částky 7 600 Kč zamítl. Ve výroku III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve výroku III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 517,31 Kč do tří dnů od první moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce. 2. V odůvodnění tohoto rozsudku soud I. stupně na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 29. 8. 2018 platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách plynu (dále jen„ Smlouva“), žalovaný však nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky plynu (včetně sjednané smluvní pokuty), k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Konkrétně se jednalo o částku 4 604,71 Kč za období od 31. 8. 2018 do 29. 7. 2019 a o částku 4 135,78 Kč za období od 30. 7. 2019 do 14. 1. 2020. Soud proto vyhověl žalobě ohledně těchto částek odpovídajících neuhrazené dodávce plynu. Dále soud I. stupně žalobě vyhověl co do částky 300 Kč odpovídající neuhrazené odměně za uzavření dohody o splátkách dluhu a co do částky 100 Kč za neuhrazenou smluvní pokutu za nezaplacení faktury. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalované částky řádně a včas, ocitl se s jejich placením v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně požadovala. 3. Co se týče zbylé žalobou uplatněné částky odpovídající uplatněné smluvní pokutě ve výši 7 600 Kč za předčasné ukončení smlouvy, dospěl soud I. stupně k závěru, že v této části žaloba důvodná není, protože ujednání o smluvní pokutě je neplatné, poněvadž se jedná o ujednání, které ve smyslu § 1813 o. z. v rozporu s požadavkem přiměřenosti znamená významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě žalovaného jako spotřebitele, jednak proto, že je sjednána v závislosti na projevu vůle žalobkyně (odstoupení od smlouvy), jednak proto, že toto ujednání není vyváženo ve prospěch žalovaného obdobnou povinností ze strany žalobkyně. Ve své podstatě se jedná o sjednání nerovnovážného„ odstupného“ za předčasné ukončení smluvního vztahu. Na žalovaného jako na spotřebitele byl tak vyvíjen nepřiměřený tlak na dodržení sjednané doby trvání smluvního vztahu (včetně její automatické prolongace), přičemž v oblasti energetiky je takové ujednání v rozporu se zásadou ochrany slabší strany (§ 433 o. z.). Žalovaný si jako spotřebitel zajištoval z hlediska životních potřeb zásadní službu a žalobkyně jako obchodník nesměla tohoto svého postavení zneužívat k nepřiměřeným podmínkám za účelem dosažení svého zisku. Posuzované ujednání o smluvní pokutě je tak ve smyslu § 1815 o. z. zakázaným ujednáním, ke kterému nelze přihlížet. K důvodům aplikace § 1813 a § 1815 o. z. na daný skutek soud I. stupně rovněž odkázal na argumentaci (kterou zároveň citoval) uvedenou v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 103 Co 16/2018. 4. Proti tomuto rozsudku, a to do výroků II. a III., podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Namítla v něm zejména, že v zamítavém výroku II. je rozsudek soudu I. stupně nepřezkoumatelný, protože v něm soud nedostatečně odůvodnil svůj závěr, že posuzované ujednání o smluvní pokutě zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností, a že tato nerovnováha je v rozporu s požadavkem přiměřenosti ve smyslu § 1813 o. z. 5. Soud I. stupně v tomto směru především nezohlednil skutečnost, že smlouvy o dodávkách plynu uzavírá žalobkyně se zákazníky budˇ na dobu určitou, kdy zákazník získává výhodnější cenu energie, garantovanou po celo dobu trvání závazku, na druhé straně si však žalobkyně zajišťuje dodržení sjednané doby trvání závazku smluvní pokutou. Nebo může zákazník zvolit variantu smlouvy na dobu neurčitou, kterou sice může kdykoliv ukončit, protiváhou této možnosti je však vyšší cena plynu, která může být navíc v průběhu trvání smluvního vztahu měněna. Soud I. stupně se rovněž dostatečně nevypořádal s tím, že v posuzovaném případě má smluvní pokuta funkci nikoli sankční, nýbrž především funkci paušalizované náhrady škody, která by žalobkyni z důvodu nedodržení trvání sjednané doby plnění mohla vzniknout. V širším pohledu je dle žalobkyně posuzovaná smluvní pokuta vyvažována i tím, že žalobkyně v případě porušení svých povinností při dodávkách plynu daných zákonem se vystavuje riziku naplnění skutkové podstaty správního deliktu a možnosti uložení finanční sankce převyšující posuzovanou smluvní pokutu zákazníka – odběratele. 6. Z hlediska posuzování odůvodněnosti sjednané smluvní pokuty jako paušální náhrady škody je dle žalobkyně třeba zohlednit to, že v případě sjednání dodávek plynu na dobu určitou musí žalobkyně zakoupit podle smlouvy očekávané množství plynu dopředu a zajistit se proti pohybu cen plynu a proti pohybu směnného kurzu, když tuto komoditu žalobkyně nakupuje v eurech. Za situace, kdy zákazník nedodrží sjednanou dobu trvání smlouvy nebo kdy žalobkyně sama smlouvu ukončí z důvodu neplacení zákazníka, zůstává jí takto dopředu nakoupené množství plynu, které musí prodat jiným subjektům na velkoobchodním trhu za aktuální ceny, které, jsou-li nižší než cena se zákazníkem sjednaná, způsobují žalobkyni škodu. Škoda žalobkyni může vzniknout pro tyto případy tímto způsobem i nepříznivou změnou směnného kurzu mezi českou korunou a eurem. Předčasným skončením smlouvy zaviněním zákazníka vzniká žalobkyni škoda i v určitém rozsahu zmařených nákladů na obstarání zákazníka a na uzavření smlouvy. Rovněž je třeba přihlédnout k tomu, že zákazníci žalobkyně standardně dostávají finanční bonusy za uzavření smlouvy, a to až ve výši 1 500 Kč, což při předčasném ukončení smlouvy rovněž představuje pro žalobkyni finanční ztrátu. Další hrozící škodou pro případ předčasného ukončení smlouvy je i ušlý zisk za nerealizované ziskové marže z dodávek plynu. Nelze přehlédnout ani náklady personální a administrativní. Ani samotnou výši sjednané smluvní pokuty v částce 400 Kč měsíčně nelze dle žalobkyně považovat za nepřiměřenou, když tato částka nedosahuje zdaleka cenu důvodně předpokládané spotřeby plynu, podle které jsou stanovovány pravidelné měsíční zálohy. V daném případě žalovaný v období od 30. 7. 2019 do 14. 1. 2020 spotřeboval plyn v hodnotě přibližně 7 000 Kč, což by odpovídalo průměrné měsíční, a tedy i nadále očekávané, spotřebě v ceně 1 400 Kč měsíčně. Pokud soud I. stupě ve svém rozsudku argumentoval, že posuzované ujednání o smluvní pokutě nepřiměřeně nutí žalovaného setrvat ve smluvním vztahu po sjednanou dobu, nelze dle žalobkyně považovat za nepřiměřené, aby žalovaný dodržel povinnosti, ke kterým se ve Smlouvě zavázal. Posuzovanou smluvní pokutu nelze považovat ani za snahu žalobkyně přenášet své podnikatelské riziko na spotřebitele, nýbrž za prostředek k tomu, aby spotřebitel nesl (pro žalobkyni) nepříznivé následky, které vzniknou v důsledku porušení smluvní povinnosti z jeho strany. Žalobkyně je tedy názoru, že všechny uvedené okolnosti odůvodňují závěr, že posuzovaná smluvní pokuta nezakládá významnou nerovnováhu mezi vzájemnými právy a povinnostmi účastníků Smlouvy, a navíc v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích II. a III. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, nebo aby jej sám změnil tak, že i v tomto rozsahu bude žalobě vyhověno a že žalobkyni bude přiznána plná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. 7. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 8. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně provedl dokazování v míře dostatečné pro učinění všech podstatných skutkových zjištění a skutkových i právních závěrů. Zjištěné skutečnosti, které soud I. stupně na podkladě provedeného dokazování učinil, považuje odvolací soud za správné, a proto v tomto směru odkazuje na příslušnou část odvodnění napadeného rozsudku, se kterým se ztotožňuje, přičemž jeho shrnutí je podáno výše. 9. Po právní stránce pak soud I. stupně správně dovodil, že k ujednání účastníků o smluvní pokutě obsažené v posuzované smlouvě o sdružených dodávkách plynu nelze přihlížet (§ 1815 o. z.), protože se jedná o nepřiměřené ujednání ve spotřebitelských smlouvách dle § 1813 o. z. 10. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon): Smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Zahájením dodávky plynu podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo na obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávky plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem. Je-li tato smlouva sjednána se spotřebitelem, musí mít písemnou formu a musí obsahovat ujednání o přípustnosti či nepřípustnosti změny ceny, případně jiných smluvních podmínek, a způsobu oznámení těchto změn, jsou-li přípustné. 11. Podle § 2048 o. z.: Ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením tvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 12. Podle § 1813 o. z.: Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 13. Podle § 1815 o. z.: K nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 14. Požadavek přiměřenosti ve smyslu § 1813 o. z. představuje požadavek, aby prodávající nebo poskytovatel jednal se spotřebitelem poctivě a přiměřeně a bral v úvahu jeho oprávněné zájmy (viz: čl. 3 4. 1. Pokynů Evropské komise ze dne 24. 7. 2019 k výkladu a uplatňování směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách). Významná nerovnováha práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele ve smyslu § 1813 o. z. je založena především tehdy, jestliže smluvní ujednání (zde sjednaná sankce) obstojí v testu přiměřenosti v porovnání se zákonnou úpravou obdobné situace, pokud by zde smluvní ujednání nebylo (k tomu rovněž viz čl. 3 4. 1 a čl. 3 4. 2 Pokynů Evropské komise ze dne 24. 7. 2019 k výkladu a uplatňování směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách). Byla-li by splněna podmínka aplikace § 1813 o. z. spočívající v tom, že ujednání spotřebitelské smlouvy zakládá významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, bylo by třeba dále zabývat se otázkou, zda je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem přiměřenosti ve smyslu výše uvedeném. 15. V daném případě testu přiměřenosti z hlediska posuzování rovnovážnosti sjednaných práv a povinností podléhá ujednání účastníků ve Smlouvě, podle něhož pro případ, že žalobkyně od Smlouvy odstoupí z důvodu opakovaného porušení platebních povinností ze strany žalovaného v souvislosti s dodávkou plynu, má právo účtovat žalovanému smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklou neodebráním pro žalovaného nasmlouvaného množství plynu ve výši 400 Kč pro kategorii Domácnost, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky do konce doby trvání Smlouvy, a to včetně její případné automatické prolongace. 16. Po právní stránce je třeba toto ujednání hodnotit jako sjednání nároku žalobkyně na smluvní pokutu (a to ve smlouvě formulářové, nikoli tedy individuálně sjednané) primárně se vážící k porušení povinnosti žalovaného řádně platit za sjednané dodávky plynu, a to pro případ, kdy z tohoto důvodu žalobkyně realizuje své smluvní právo za těchto okolností od Smlouvy odstoupit. 17. Takto sjednaná smluvní pokuta ve své primárně deklarované funkci paušální náhrady škody (jež by měla žalobkyni vzniknout v souvislosti s neodebráním plynu žalovaným do konce původně sjednané doby dodávky plnu) však v testu přiměřenosti ve vztahu k obecné právní úpravě obdobné situace neobstojí. Vzhledem k tomu, že ve Smlouvě nebyla sjednána povinnost žalovaného odebrat v dohodnutém období dodávek konkrétní množství plynu, neodbíráním plynu by žalovaný žádnou svou smluvní a ani zákonnou povinnost neporušoval, a nebyl by tak naplněn jeden ze zákonných předpokladů vzniku jeho subjektivní odpovědnosti za škodu. Neodebíráním plynu ze strany žalovaného v průběhu sjednaného období dodávek by tedy žalobkyni nárok na náhradu škody vůči žalovanému podle obecné právní úpravy objektivně vzniknout nemohl. Smluvní pokuta by tak v daném případě zajišťovala nárok žalobkyně na náhradu škody, na který by však podle obecné právní úpravy neměla právo. Ujednání ve Smlouvě o smluvní pokutě pro žalovaného (jako paušalizované náhrady škody, která by měla žalobkyni vzniknout v souvislosti s tím, že žalovaný již po předčasném skončení Smlouvy nebude odebírat plyn do konce původně sjednaného období dodávek) je tedy zcela nepřiměřené obecné zákonné úpravě práva na náhradu škody, a zakládá proto významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností v neprospěch spotřebitele ve smyslu § 1813 o. z. 18. Jak již je uvedeno výše, dalším kritériem pro aplikaci § 1813 o. z., je posouzení naplnění požadavku přiměřenosti, tzn. požadavku, aby prodávající nebo poskytovatel jednal se spotřebitelem poctivě a přiměřeně a bral v úvahu jeho oprávněné zájmy. Hlediskem naplnění požadavku přiměřenosti je tedy zejména to, zda zkoumané smluvní ujednání je s ohledem na svůj obsah slučitelné s poctivými a přiměřenými tržními postupy, které dostatečně zohledňují oprávněné zájmy spotřebitele (k tomu opětovně viz: čl. 3 4. 1 Pokynů Evropské komise ze dne 24. 7. 2019 k výkladu a uplatňování směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách). 19. Dle názoru odvolacího soudu posuzované ujednání požadavek přiměřenosti ve smyslu § 1813 o. z. nenaplňuje. 20. V tomto směru soud I. stupně, a to i za použití citace rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2018, č.j. 103 Co 16/2018-84, ze dne 8. 11. 2018, (posuzujícího zcela obdobný skutkový stav) správně zohlednil, že se v daném případě jedná o spotřebitelský vztah při poskytování jedné ze základních životně důležitých komodit, vyžadující přísnější posuzovaní postupu podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli, přičemž posuzované ujednání o smluvní pokutě je v rozporu se zásadou ochrany slabší strany v právu (§ 433 o. z.). Tento rozpor je třeba spatřovat zejména v tom, že se žalobkyně vtělením posuzovaného ujednání o smluvní pokutě do Smlouvy snažila vytvořit tlak na žalovaného nejenom na dodržení původně sjednané doby smluvního vztahu, ale i na jeho setrvání v tomto vztahu, a to v důsledku sjednaných automatických prolongací, přičemž tyto prolongace jsou ve směrnici Rady 93/13/ výslovně uvedeny jako smluvní podmínky, které svou skutkovou podstatou mohou být shledány jako nepřiměřené (zneužívající) ve smyslu čl. 3 této směrnice (viz bod 1 písm. h) Přílohy této směrnice). Správně bylo v odůvodnění napadeného rozsudku rovněž zmíněno, že posuzované ujednání o smluvní pokutě představuje kumulaci sankcí za porušení téže povinnosti žalovaného (placení za dodávky plynu), když ve Smlouvě byla zároveň sjednána smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platební povinností dle Smlouvy. Rovněž soud I. stupně v tomto směru správně zohlednil, že takto sjednané smluvní pokutě pro žalovaného neodpovídá ve Smlouvě žádné ujednání o sankci pro žalobkyni pro případ porušení smluvních povinností z její strany. Všechny zmíněné okolnosti ve svém souhrnu zakládají dle názoru odvolacího soudu nepřiměřenost posuzovaného ujednání o smluvní pokutě dle § 1813 o. z., tzn. v tom smyslu, že zkoumané smluvní ujednání není s ohledem na svůj obsah slučitelné s poctivými a přiměřenými tržními postupy, které dostatečně zohledňují oprávněné zájmy spotřebitele. 21. Správně proto soud I. stupně uzavřel, že posuzované ujednání o smluvní pokutě představuje nepřiměřené ujednání dle § 1813 o. z., ke kterému nelze ve smyslu § 1815 o. z. přihlížet, tzn. toto ujednání nezaložilo žádné právní účinky a nelze z něj proto ani vyvozovat žádaný právní nárok. Správně proto v rozsahu požadavku na zaplacení smluvní pokuty opírajícího se o toto ujednání žalobu zamítl. 22. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), stejně jako jej potvrdil i v závislém nákladovém výroku III. s odkazem na jeho správné odůvodnění. 23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná, přičemž žalovanému žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Kladně k Nejvyššímu soudu ČR, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 20. října 2021 JUDr. Kateřina Burešová předsedkyně senátu