ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jana Podaného a Mgr. Jany Kajzrové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 63 200 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č.j. 13 C 14/2021-22 ze dne 11.3.2021 takto: I. Odvolání žalované se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. III. Po právní moci tohoto usnesení vrátí Česká republika – Okresní soud v Mladé Boleslavi žalované zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 3 160 Kč. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi č.j. 13 C 14/2021-22 ze dne 11.3.2021 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 350 Kč od 17.2.2020 do zaplacení, částku 13 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 350 Kč od 5.1.2020 do zaplacení, částku 9 972 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 972 Kč od 5.1.2020 do zaplacení, částku 9 244 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 244 Kč od 5.1.2020 do zaplacení, částku 9 244 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 244 Kč od 5.1.2020 do zaplacení, částku 8 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 040 Kč od 5.1.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 161 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.). Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná neuzavřela povinnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem šesti vozidel v rozsudku označených, a to v jednotlivých obdobích v rozsudku vymezených, proto je povinna zaplatit žalobkyni zákonem stanovený příspěvek se zákonným úrokem z prodlení. 2. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání pouze žalovaná. Podání učinila v listinné podobě (prostřednictví provozovatele poštovních služeb). Označila soud (prvního stupně), kterému je podání určeno, označila věc správnou spisovou značkou, uvedla svůj název, sídlo a IČO s tím, že podává„ odvolání proti rozsudku,“ jehož č.j. správně uvedla, a dále uvedla, že„ odvolání bude odůvodněno ve lhůtě 30 dní.“ Připojila datum a vlastnoruční podpis jednatelky. K rozsahu odvolání, důvodům odvolání ani k odvolacímu návrhu nic dalšího neuvedla. 3. Soud prvního stupně podle obsahu spisu posoudil podané odvolání žalované správně jako včasné, neboť bylo poslední den lhůty předáno k poštovní přepravě, ale vadné (neúplné). Proto vyzval žalovanou usnesením č.j. 13 C 14/2021-29 ze dne 13.4.2021, aby vady odstranila tak, že uvede, v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí či nesprávnost postupu soudu (odvolací důvod) a uvede, čeho se prostřednictvím odvolání domáhá (odvolací návrh). Konkrétně žalovanou poučil, že je třeba odvolání zdůvodnit tak, aby bylo zřejmé, co konkrétně soudu prvního stupně vytýká – nechť odvolací důvody„ konkretizuje §205 odst. 2 o.s.ř.“ K tomu byla žalované stanovena soudem prvního stupně lhůta 14 dnů od doručení s tím, že nebude-li podání v této lhůtě doplněno a v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat, soud odvolání odmítne. Usnesení bylo žalované doručováno s příznakem pro doručení do vlastních rukou do její datové schránky právnické osoby, k doručení došlo uplynutím lhůty 10 dnů, v níž se nikdo oprávněný do datové schránky nepřihlásil (24.4.2021), resp. dnem 26.4.2021 (pondělí). 4. Žalovaná reagovala na uvedenou výzvu podáním učiněným elektronickou poštou dne 4.5.2021. V těle e-mailu byl uveden jen odkaz na přílohu, v níž je zasláno odůvodnění odvolání. Samotné podání bylo vloženo jako příloha datové zprávy elektronické pošty ve formátu PDF, a to zjevně po naskenování původně listinného dokumentu, včetně naskenovaného vlastnoručního podpisu jednatele žalované. Soubor obsahující podání nebyl opatřen žádným z vyšších úrovní elektronického podpisu. Platný uznávaný elektronický podpis chybí i na zprávě elektronické pošty jako celku. Obojí vyplývá ze záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu soudu prvního stupně a žalovaná o tom musela být informována v rámci druhé automatické odpovědní zprávy soudní elektronické podatelny (první pouze potvrzuje, že podání do soudní elektronické podatelny vůbec došlo, druhá pak zasílá podateli na vědomí výsledek ověření podle instrukce a nastavení Ministerstva spravedlnosti). 5. Skutkově lze tedy uzavřít, že doplnění odvolání (zpráva ani příloha) nebylo opatřeno elektronickým podpisem potřebné úrovně (viz níže), žalovaná o tom byla automaticky informována, a přesto ve lhůtě 3 dnů ani později již žádné doplnění tohoto doplnění odvolání nerealizovala. 6. Podle § 42 odst. 1 o.s.ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“) je možno podání učinit písemně. Písemné podání se činí v listinné nebo elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě nebo telefaxem. 7. Podle § 42 odst. 2 věta první a druhá o.s.ř. písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. 8. Podle § 42 odst. 3 o.s.ř. v případě podání v elektronické podobě podepsaného způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu, se nevyžaduje doplnění podání předložením jeho originálu podle odstavce 2. 9. Podle § 42 odst. 4 věta prvá o.s.ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. 10. Zvláštním zákonem uvedeným v § 42 odst. 3 o.s.ř. je § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen„ zákon o službách vytvářejících důvěru“) a § 18 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen„ zákon o elektronických úkonech“). 11. Z uvedené právní úpravy vyplývá, že podání ve věci samé, kterým je i odvolání či doplnění odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, lze v první řadě učinit v listinné podobě s vlastnoručním podpisem podatele, jak žalovaná postupovala při podání svého (blanketního) odvolání. Musí jít o originál podpisu, který nelze nahradit mechanickými prostředky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 228/2004 a další), ať již jde o nahrazení tiskem (kopírováním) podpisu, podpisovým razítkem apod. Nepostačuje dokonce ani úředně ověřená kopie podání, včetně podpisu jednající osoby (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3595/2011). Výjimkou je nahrazení podpisu advokáta otiskem podpisového razítka, jehož vzor byl uložen u soudu, kterému je podání určeno. 12. Jediným způsobem, jak lze podání učinit řádně v elektronické podobě bez elektronického podpisu, je podání z vlastní datové schránky účastníka (žalované) nebo jeho zástupce podle § 18 zákona o elektronických úkonech, což se nestalo. V ostatních případech podání ve věci samé v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě se vyžaduje řádný elektronický podpis jednající fyzické osoby (s účinky vlastnoručního podpisu). 13. Podle § 6 zákona o službách vytvářejících důvěru lze k podepisování elektronickým podpisem použít pouze uznávaný elektronický podpis, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná vůči veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich působnosti. Uznávaným elektronickým podpisem se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. 14. Uznávaný elektronický podpis podle své aktuální definice zahrnuje v první řadě kvalifikovaný elektronický podpis, tedy nejvyšší možnou úroveň elektronického podpisu, která musí být uznávána v celé Evropské unii (viz čl. 3 bod 12 a čl. 25, 27 a příloha I a II nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu). Kvalifikované podpisy nad rámec definice zaručeného elektronického podpisu vyžadují navíc kvalifikovaný certifikát (vydávají jen kvalifikovaní poskytovatelé služeb vytvářejících důvěru) a kvalifikovaný prostředek pro vytváření podpisu (v praxi podpisovou čipovou kartu nebo USB token). Vedle toho je za uznávaný elektronický podpis považován i zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu, ale nevyžadující již použití kvalifikovaného prostředku pro vytváření elektronického podpisu, jak to vyžaduje kvalifikovaný podpis (jde o tzv. český uznávaný elektronický podpis). 15. Podání ve věci samé realizované e-mailem je tedy třeba podepsat uznávaným elektronickým podpisem podatele, tzn. účastníka nebo jeho zástupce. V případě právnických osob podání takto podepisují konkrétní fyzické osoby oprávněné za právnickou osobu jednat, např. některý z jednatelů, obdobně jako u vlastnoručního podpisu na podání v listinné podobě (viz k § 21 o.s.ř.). Uznávaný elektronický podpis navíc musí být v okamžiku podání„ platný“ (jde o výstup ověření technické platnosti podpisu). 16. Není-li podpis podání alespoň uznávaný, protože je jen„ prostý“ či jen„ zaručený“ (bez dalšího), nebo sice je alespoň uznávaný, ale není platný (je buď neplatný nebo jeho platnost objektivně nelze určit), má to stejné důsledky jako by podání v elektronické podobě nebylo podepsáno vůbec. Podle stávající soudní praxe obvykle není podstatné, zda byl řádný elektronický podpis umístěn přímo na podání, tedy konkrétním souboru, v němž je podání zachyceno, nebo na celé zprávě elektronické pošty – obálce, e-mailu (v obou závěrech srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu sp. zn. Plsn 1/2015, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 1/2017, zejména bod 27. a 30. a násl.). 17. V konkrétní situaci podaného odvolání, kdy elektronický podpis účastníka sice byl uznávaný, ale nebyl platný, dovodil Ústavní soud jako nutnou podmínku pro nepřihlížení ještě to, že účastník byl na neplatnost podpisu podání soudem upozorněn (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2963/17). To primárně cílí na správný výkon spisové služby a na automaticky generované odpovědní zprávy soudní elektronické podatelny podle vyhlášky č. 259/2012 Sb., jak byly popsány podle standardního resortního nastavení (viz výše). Ani v tom tedy nelze soudu prvního stupně nic vytknout, v daném případě jde navíc o situaci skutkově odlišnou. 18. Pokud v daném případě nebylo podání elektronicky podepsáno vůbec, resp. jediný„ podpis“ podání (v příloze e-mailu) je jen naskenovaný vlastnoruční podpis, odpovídá to v elektronické podobě jen„ prostému“ elektronickému podpisu, který účinky vlastnoručního podpisu podání vůči soudu podle § 6 zákona o službách vytvářející důvěru ve spojení s § 42 odst. 3 o.s.ř. nemá a mít nemůže. Podatel v takovém případě i sám, bez odpovědní zprávy podatelny, musí vědět, že elektronický podpis potřebné úrovně na podání vůbec nevytvářel. 19. Pokud tedy doplnění odvolání žalované bylo realizováno shora uvedeným způsobem a nebylo doplněno do 3 dnů podáním shodného obsahu, ať již v listinné podobě s vlastnoručním podpisem, nebo v elektronické podobě z vlastní datové schránky žalované (i bez elektronického podpisu) nebo e-mailem s platným uznávaným elektronickým podpisem, pak se k němu podle § 42 odst. 2 o.s.ř. bez dalšího nepřihlíží. Výzva k odstranění vad v chybějícím elektronickém podpisu, nebo v jeho nedostatečné kvalitě nebo v nedostatcích jeho platnosti, se nerealizuje (srov. opět stanovisko pléna Nejvyššího soudu sp. zn. Plsn 1/2015, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 1/2017, zejména bod 21., 22., 28.). 20. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud vady uvedeného podání v elektronické podobě již neodstraňoval, nicméně pochybil, pokud z doplnění odvolání, které žalovaná učinila shora uvedeným způsobem, vycházel, aniž by bylo ve lhůtě 3 dnů doplněno zákonem stanoveným způsobem. Správně k doplnění odvolání již neměl přihlížet, bez ohledu na jeho obsah (zda výzvě vyhověl či nikoli). Tímto posouzením věci ale není odvolací soud vázán a může odvolání odmítnout, jsou-li k tomu splněny zákonné předpoklady, i když bylo soudem prvního stupně předloženo k projednání (po odstranění vad), včetně výběru soudního poplatku a po provedení dalších úkonů soudu prvního stupně. 21. Podle § 205 odst. 1 až 4 o.s.ř. musí být v odvolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem, řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny (§ 205a), nebo rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolatel může bez souhlasu soudu měnit odvolací návrhy a odvolací důvody i po uplynutí lhůty k odvolání. Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, ale může odvolatel měnit jen v průběhu trvání lhůty k odvolání. 22. Podle § 212a odst. 1 a 2 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí soudu prvního stupně lze přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 205 odst. 2). Rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nelze přezkoumat podle odstavce 1, neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (§ 43 a 209) žádné odvolací důvody. 23. Podle § 209 o.s.ř. se předseda senátu soudu prvního stupně postará o odstranění případných vad ve včas podaném odvolání (§ 43 o.s.ř.). Nezdaří-li se mu vady odstranit nebo má-li za to, že odvolání je podáno tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu. 24. Podle § 43 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. O těchto následcích musí být účastník poučen. 25. Z toho vyplývá, že důvodem k odmítnutí odvolání pro vady mohou být jen takové vady (nedostatek náležitostí, neurčitost nebo nesrozumitelnost), které nejsou odstranitelné výkladem obsahu podání, a současně nelze pro tyto vady v řízení pokračovat. Pokračování v odvolacím řízení brání především nedostatečně vymezený rozsah odvolání. Jde-li o rozhodnutí ve věci samé, včetně rozsudku, brání pokračování v řízení také absence jakéhokoli (alespoň nějakého) důvodu odvolání (viz níže). 26. Soudu prvního stupně lze z hlediska shora popsaného procesního postupu a právní úpravy dále vytknout, že nedostatečně identifikoval vadu odvolání spočívající v chybějícím rozsahu odvolání, který je pro další postup klíčový. Rozsahem odvolání je totiž odvolací soud až na výjimky vázán (§ 212 o.s.ř.) a odvolatel je oprávněn rozsah odvolání měnit jen v průběhu odvolací lhůty (§ 205 odst. 4 o.s.ř.). Vymezení rozsahu odvolání má vliv i na právní moc rozhodnutí (§ 206 o.s.ř.). Samotné označení napadeného rozsudku správným číslem jednacím a datem vydání nepostačuje vždy pro závěr, že je napadáno celé rozhodnutí (ve všech jeho výrocích), zejména pokud chybí takové vymezení odvolacího důvodu, z něhož by bylo možné rozsah odvolání dovodit alespoň výkladem. V daném případě nebylo možné z blanketního odvolání bez pochybností uzavřít, že je napadán celý (jediný) výrok ve věci samé (výrok I.), na němž je pak dále závislý nákladový výrok (výrok II.). Pokud totiž předmětem řízení je šest samostatných nároků přiznaných souhrnně výrokem I. napadeného rozsudku soudu prvního stupně (u šesti různých vozidel v jednotlivých samostatných obdobích bez povinného pojištění), není tím bez dalšího zřejmé, že žalovaná brojí proti všem dílčím částem výroku I. rozsudku. Soud prvního stupně měl proto žalované vytknout i tuto vadu odvolání, což neučinil. Na výsledek to však protentokrát nemá vliv (viz níže). 27. Absence odvolacího návrhu (jímž odvolací soud ani není vázán) sama osobně odvolání neprojednatelným nečiní, nicméně soud prvního stupně správně vytkl i tuto existující vadu. Její neodstranění ale nemůže být důvodem k odmítnutí odvolání. 28. V daném případě ale chyběl nejen rozsah odvolání a odvolací návrh, ale také jakýkoli odvolací důvod, tedy cokoli umožňujícího dovodit, proč je výrok I. žalovanou napadán (v čem konkrétně žalovaná spatřuje nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně), což soud prvního stupně identifikoval správně a také tuto vadu správně řešil (viz níže). 29. Směřuje-li totiž odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nebo proti usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl ve věci samé, tak z § 212a odst. 2 o.s.ř. vyplývá, že tato rozhodnutí soudu prvního stupně nemůže odvolací soud přezkoumat postupem podle § 212a odst.1 o.s.ř. (tedy z důvodů, které nebyly uplatněny v odvolání), jestliže v odvolání nebyly uvedeny žádné odvolací důvody a jestliže náprava nebyla odvolatelem zjednána ani na základě usnesení, kterým byl vyzván k doplnění odvolání o tuto náležitost (§ 209 a § 43 o.s.ř.). Ustanovení § 212a odst. 2 o.s.ř. výslovně zakazuje odvolacímu soudu, aby posoudil věcnou správnost napadeného rozhodnutí (jeho části), jestliže odvolání neobsahuje přes výzvu soudu žádné odvolací důvody. Nesmí-li tedy odvolací soud za této situace posuzovat věcnou správnost napadeného rozhodnutí, vyplývá z toho, že neuvedení odvolacích důvodů v odvolání samo o sobě brání jeho věcnému vyřízení a tedy pokračování v odvolacím řízení; z důvodů, které nebyly uplatněny v odvolání, odvolací soud může přezkoumat napadené rozhodnutí, jen jestliže odvolání obsahuje alespoň některý z odvolacích důvodů (byť z hlediska vystižení případné nesprávnosti rozhodnutí soudu prvního stupně důvod nepřiléhavý). V tomto směru lze odkázat např. na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 13/2004, jakož i navazujícího rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1217/2005 a souvisejícího rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 249/06. 30. Musí být tedy uvedeno, v čem konkrétně odvolatel odvolací důvod ve vztahu k napadenému rozhodnutí nebo jeho části spatřuje. O tom byla také žalovaná řádně poučena. Uvedené odvolání je vadné, neboť postrádá jakýkoli odvolací důvod, a v odvolacím řízení nelze v této části pokračovat. 31. Proto odvolací soud přezkoumal též postup, jakým soud prvního stupně uvedený nedostatek odvolání řešil. Pokud soud prvního stupně správně identifikuje alespoň jednu podstatnou vadu, kterou podání objektivně trpí, vyzve podatele v přiměřené lhůtě k jejímu odstranění způsobem, který přiměřeně (srozumitelně) popíše, a poučí podatele o následcích nesplnění výzvy a podatel přesto nedokáže tuto konkrétní vadu odstranit sám či s pomocí advokáta, kterého si zvolí (není-li mu ustanoven), je třeba podání, kterým se zahajuje řízení (včetně odvolání), odmítnout, i kdyby obsahovalo i jiné podstatné vady, které soud prvního stupně neřešil (v daném případě chybějící rozsah odvolání), nebo je řešil nesprávně, a pro které by tedy k odmítnutí dojít nemohlo. 32. Žalovaná byla řádně usnesením soudu prvního stupně vyzvána k odstranění vad odvolání (co do doplnění odvolacího důvodu a návrhu), byla srozumitelným způsobem poučena (i s přihlédnutím k tomu, že není zastoupena advokátem), jak odstranění vymezených vad, byť jen laicky, provést, a byla jí k tomu určena přiměřená lhůta 14 dnů, tedy další lhůta nad rámec zákonné odvolací lhůty, což lze považovat za zcela dostačující. Žalovaná byla též správně poučena o následcích, pokud výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyhoví, tedy že její odvolání bude odvolacím soudem odmítnuto. Uvedené usnesení bylo žalované také řádně doručeno podle § 45 až 47 o.s.ř. ve spojení s § 17 zákona o elektronických úkonech do datové schránky. Žalovaná ale vady odvolání přesto neodstranila, když na výzvu soudu reagovala jen shora uvedeným podáním (doplněním odvolání) v elektronické podobě, ke kterému nelze přihlížet a jehož vady se už dále (bez dalšího) neodstraňují. Proto odvolací soud postupoval podle § 209 o.s.ř. ve spojení s § 43 o.s.ř. a odvolání žalované pro shora popsanou vadu spočívající v absenci odvolacího důvodu odmítl. 33. Pro úplnost k tomu lze uvést, že stejným způsobem již odvolací soud postupoval ve vztahu k odvolání shodné žalované ve věci sp. zn. 28 Co 221/2020, žalovaná tedy měla navíc s rozhodovací praxí soudu zkušenost, nemůže jít tedy o rozhodnutí překvapivé. 34. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 146 odst. 3 o.s.ř. za použití § 151 o.s.ř. a § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů řízení. V dané fázi řízení žalobkyni ještě žádné náklady nevznikly. 35. O vrácení zaplaceného soudního poplatku v celém rozsahu pak odvolací soud při této příležitosti rozhodl podle § 3 odst. 3 ve spojení s § 6a odst. 4 a § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 24. června 2021 Mgr. Roman Fremr předseda senátu