ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jana Podaného a Mgr. Jany Kajzrové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 9. 4. 2021, č.j. 3 C 215/2020-105 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba o určení, že výpověď z nájmu ze dne 24. 3. 2020 ze smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 27. 3. 2019 ve znění dodatku [číslo] ze dne 24. 7. 2019, je neoprávněná, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 13 552 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 8 776 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované. Odůvodnění: 1. Shora citovaným rozsudkem Okresního soudu Praha - východ (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) bylo určeno, že výpověď z nájmu ze dne 24. 3. 2020 ze smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 27. 3. 2019 ve znění dodatku č. 1 ze dne 24. 7. 2019, je neoprávněná (výrok I.). Dále bylo rozhodnuto, že na náhradě nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit žalobkyni částku 21 906,70 Kč, do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). 2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že na základě provedeného dokazování dospěl ke zjištění, že žalobkyně jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce uzavřely dne 27. 3. 2019 smlouvu o nájmu prostor sloužících podnikání podle § 2302 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Na základě této smlouvy byly žalobkyní předány žalované do užívání volné plochy (volná plocha A o výměře [anonymizována dvě slova] m2˛a volná plocha B o výměře [anonymizováno] m2 na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území (k. ú.) [obec] a dále kancelář [číslo] o rozměru 16 m2, nacházející se v 1. NP administrativní budovy [adresa], na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec]. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2024 s tím, že smlouva může být vypovězena v tříměsíční výpovědní době v případě porušení ve smlouvě vyjmenovaných smluvních povinností. Dodatkem č. 1 k nájemní smlouvě [číslo] ze dne 27. 3. 2019 se strany dohodly na částečné redukci předmětu nájmu, volné plochy B a kanceláře [číslo] ke dni 31. 7. 2019. Dne 24. 3. 2020 byla žalobkyni žalovanou doručena do datové schránky výpověď smlouvy o nájmu prostor sloužících podnikání ze dne 27. 3. 2019, jíž vypověděla smlouvu dle § 2287 o. z. ve spojení s § 2311 o. z. s tříměsíční výpovědní dobou končící ke dni 30. 6. 2020. Dne 1. 4. 2020 zaslala žalobkyně žalované prostřednictvím svého zástupce námitky proti výpovědi, ve kterých sdělila, že s výpovědí z nájmu nesouhlasí, neboť pro její podání nebyly dány žádné důvody, a to ani zákonné, kterými ji žalovaná odůvodnila a výpověď z nájmu proto není platná. Žalobkyně požádala žalovanou, aby věc přehodnotila a výpověď z nájmu vzala zpět. Upozornila ji, že pokud tak neučiní ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy byly námitky žalované doručeny, bude podána žaloba na přezkoumání výpovědi soudem. Dne 21. 4. 2020 žalovaná žalobkyni dopisem sdělila, že na podané výpovědi trvá a je připravena se soudně bránit. Dne 4. 8. 2020 žalobkyně oznámila žalované, že dne 15. 6. 2020 byla k soudu podána žaloba na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu. 3. Soud prvního stupně uzavřel, že zákonné lhůty k přezkoumání výpovědi z nájmu byly splněny, když výpověď smlouvy o nájmu prostor sloužících podnikání byla žalobkyni jako pronajímateli doručena 31. 3. 2020 a její námitky proti podané výpovědi byly zaslány žalované dopisem ze dne 1. 4. 2020, na který reagovala dopisem ze dne 21. 4. 2020, který byl doručen do jednoho měsíce. Písemná forma výpovědi byla zachována. Ke zpětvzetí výpovědi z nájmu nedošlo. Jestliže žaloba byla podána dne 15. 6. 2020, byla lhůta k jejímu včasnému podání zachována. Žalobkyně sice v žalobě uvedla, že se domáhá určení neplatnosti výpovědi (v záhlaví žalobu označila jako„ žalobu na přezkoumání neoprávněnosti výpovědi z nájmu“), zároveň však v komunikaci se žalovanou uváděla, že výpověď je neoprávněná a takto se i bude v soudním řízení bránit. Soud prvního stupně proto uzavřel, že předmětem sporu je zjevně určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu prostor sloužících podnikání ve smyslu § 2302 a násl. o. z. Ve smyslu § 2287 o. z. se dále zabýval tím, zda došlo k takové změně okolností, které byly dány při uzavření smlouvy a změna je do té míry významná, že nelze po nájemci požadovat, aby v nájmu pokračoval, přičemž tyto skutečnosti nemohl nájemce při uzavření smlouvy předvídat. Zdůraznil, že se jedná o výjimku ze zásady„ pacta sunt servanda“ a tudíž je třeba věc posuzovat restriktivně a pod uvedené ustanovení nelze podřadit podnikatelské riziko. To, že nastane pandemická situace, bylo nepochybně skutečností, kterou smluvní nemohly předvídat při uzavření nájemní smlouvy. Soud prvního stupně analogicky věc hodnotil za použití Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004 a Stanoviska Generálního advokáta Evgenije Tančeva přednesené dne 12. dubna 2018 ve spojené věci C -195/17, C -197/17 až C -203/17, C -226/17, C -228/17, C -254/17, C -274/17, C -275/17, C -278/17 až C -286/17 a C -290/17 až C -292/17 Helga Krüsemann a spol. proti TUIfly GmbH a EUflight.de GmbH (C -292/17) proti TUIfly GmbH,„ Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Letecká doprava, které pracují s výkladem pojmu„ mimořádná okolnost“. Ve stanovisku se mimo jiné uvádí, že jako mimořádnou událost lze hodnotit situaci, kdy v důsledku pandemie je dána absence většiny zaměstnanců společnosti a podstatným pro hodnocení věci je nikoliv samotný vznik mimořádné události, nýbrž její důsledky. Samotná mimořádná událost proto bez dalšího nemůže být výpovědním důvodem podle § 2287 o. z., nýbrž pouze její důsledky, která tato situace vyvolala, a to pouze z hlediska vztahů mezi konkrétními účastníky konkrétního právního vztahu. Určující pak je, jak tyto změněné okolnosti vymezil nájemce ve své výpovědi z nájmu. Ve výpovědi z nájmu je odkázáno na pandemii koronaviru a vyšší moc, dále je uvedeno, že jejím vlivem byla přijata restriktivní opatření Vlády ČR vedoucí k uzavření provozoven maloobchodu a provozoven služeb, kdy nájemce byl povinen uzavřít všechny své provozovny, podnikatelskou činnost prakticky nemohl vykonávat a bylo možné předpokládat, že v případě uvolnění restriktivních opatření ekonomika, trh a v souvislosti s tím i nájemce se budou s následky vypořádávat dlouhou dobu; s ohledem na uvedené je zřejmé, že okolnosti, z nichž nájemce vycházel, se změnily tak, že nelze po nájemci rozumně žádat plnění smlouvy i nadále, pro předmět nájmu nemá využití, nelze předpokládat, že tento stav se v dohlednu změnil, s ohledem k velmi nízkým příjmům, což nájemce nezpůsobil. Ke konkrétním důsledkům nastalé situace žalovaná pouze uvedla, že pro předmět nájmu nemá využití a nelze předpokládat, že by se situace mohla v dohledné době změnit, s ohledem na aktuální velice nízký příjem nájemce, který však sám nezavinil. Pokud důvodem výpovědi byly nízké příjmy žalované a nevyužití pronajaté plochy, nelze tento důsledek hodnotit jako dostatečně určitý ve vztahu ke způsobenému důsledku. Žalovaná jej měla vymezit tak, jak jej vymezuje v rámci svých skutkových tvrzení, což ve výpovědi neučinila. Není zřejmé, jak konkrétně byly její příjmy sníženy, a to ani obecně, např. procentuálním vyjádřením a není zřejmý pokles v důsledku mimořádné události, tedy to, že se nejednalo např. o dlouhodobý pokles, který by nastal, i kdyby pandemická situace nenastala, kdy podnikatelský subjekt mohl mít dlouhodobé ekonomické potíže a platební neschopnost by nastala, i kdyby k mimořádné události nedošlo. Toto mělo být ve výpovědi postiženo tak, aby bylo zřejmým, že k poklesu příjmu došlo až po mimořádné události a jedná se o tak zásadní pokles, že již není možné žádat setrvání ve smluvním vztahu. Z data výpovědi je zřejmé, že důsledky pandemické situace ještě nemohly být žalované známy a z tohoto hlediska byla výpověď z nájmu předčasnou. Žalobu proto shledal důvodnou. K námitkám žalobkyně dále uvedl, že její argumentace, že předmět nájmu - odstavná plocha pro automobily na dobu pět let, není provozovnou, která byla vládními opatřeními uzavřena a pokud tuto plochu žalovaná pronajala na tak dlouhou dobu, musela počítat i s nepříznivými hospodářskými výkyvy a riziky, která mohla v pětiletém období nastat, byla soudem prvního stupně hodnocena jako lichá. Omezení v důsledku pandemické situace dopadala na podnikatelskou činnost žalované jako celek a pokud ji nemohla vykonávat, nemohla realizovat ani účel pronájmu dané plochy. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) a přiznal zcela úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 21 906,70 Kč. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalovaná. V odvolání namítla, že ve výpovědi z nájmu uvedla, že účelem použitého výpovědního důvodu podle § 2287 o. z. ve spojení s § 2311 o. z., je umožnit nájemci, aby reagoval na výjimečné a nepředvídatelné situace v případech, kdy by nebylo spravedlivé po něm nadále požadovat, aby splnil své smluvní závazky. V souvislosti s pandemií koronaviru a v důsledku navazujících restriktivních opatření Vlády ČR, resp. Ministerstva zdravotnictví ČR, která byla v České republice bezprostředně zavedena, byla žalovaná povinna uzavřít veškeré své provozovny a svou podnikatelskou činnost prakticky nemohla ze dne na den vykonávat. To pro ni mělo okamžitý efekt propadu hospodaření a cashflow do záporných čísel. Tato situace byla bezprostředně a přímo způsobena okamžitým uzavřením všech provozoven žalované nařízeným vládními opatřeními ke dni 14. 3. 2020. Ke dni odeslání výpovědi z nájmu žalobkyni dne 24. 3. 2020 tedy žalovaná zcela zřetelně viděla a věděla, jaké ztráty ji uzavření provozoven způsobuje a dále do budoucna bude způsobovat s postupujícím časem. Vycházela ze situace, kdy již 10 dní měla uzavřeny veškeré provozovny a prodej vozidel se propadl prakticky k nule a finanční ztráta žalované se stále více prohlubovala. Žalované bylo znemožněno dále pokračovat v jejím podnikání, což mělo za následek ze dne na den okamžité snížení obratu žalované prakticky se blížící k nule, avšak náklady spojené s podnikatelskou činností žalované zůstaly i nadále ve stejné výši. To mělo za následek masivní propad hospodaření celé skupiny žalované, kdy otázkou nebylo, zda vůbec, popřípadě kdy k propadu skutečně dojde a popřípadě v jaké výši, ale k propadu již fakticky a velmi markantně docházelo již prvním dnem uzavření provozoven žalované. Otázkou tak bylo pouze to, zda žalovaná a skupina žalované takto masivní propad vůbec zvládne a uvedená situace, tedy uzavření provozoven žalované, nevyústí v nutnost zahájení insolvenčního řízení či jiných kroků předvídaných insolvenčním zákonem. Nesouhlasila se soudem prvního stupně, že odkazovala především obecně na pandemickou situaci a na vydaná nařízení vlády o zavření maloobchodních prodejen a provozoven služeb. Soud prvního stupně na nastalou situaci a na důvody vymezené ve výpovědi nahlížel příliš formalistickým pohledem. Žalovaná ve výpovědi zcela jednoznačně vymezila, že v době uzavírání nájemní smlouvy nemohla objektivně předvídat, že s ohledem na předmět činnosti žalované, nebude prakticky možné ze dne na den tuto podnikatelskou činnost žalované vykonávat, a to z důvodů, které neleží na straně žalované, ale vlivem vyšší moci, v jejímž důsledku došlo k okamžitému uzavření většiny maloobchodních prodejen a provozoven služeb. Důvodem výpovědi nájemní smlouvy nebyla pandemie koronaviru jako taková, jak nesprávně interpretuje soud prvního stupně, ale navazující markantní propad hospodaření. Stanovisko generálního advokáta se týká situace, kdy došlo pouze k částečnému omezení, resp. dopadu na služby letecké společnosti, ale nikoli k uzavření letecké společnosti jako celku, k čemuž došlo v daném případě na straně žalované a což žalovaná ve výpovědi uvádí. Nastalá situace byla naprosto zjevná a průkazná, že bylo nadbytečné blíže kvantifikovat, byť i jen hrubým odhadem, procentuelního propadu hospodaření žalované, neboť se fakticky blížilo 100% standardního denního obratu. Výpovědní důvody vymezené ve výpovědi žalované ze dne 24. 3. 2020 byly vymezeny dostatečně určitě. Žalovaná navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo odvolacím soudem změněno tak, že žaloba jako nedůvodná bude v celém rozsahu zamítnuta, popřípadě rozhodnutí zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Požádala o přiznání náhrady nákladů řízení. 5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že § 2287 o. z. je novým ustanovením, které umožňuje z jiných než smluvených důvodů ukončit smluvní vztah a prolamuje zásadu, že smlouvy mají být dodržovány. Stanoví dvě podmínky, a to vznik mimořádné události a současně, že nelze po nájemci spravedlivě požadovat, aby v nájmu pokračoval. Je nesporné, že žalovaná podala výpověď z nájmu, ale podle žalobkyně nebyla tato výpověď důvodná. Ve výpovědi žalovaná uvedla, že v důsledku pandemie koronaviru a vládních opatření uzavřela všechny provozovny, ale neuvedla, že již od 14. 3. 2020 zahájila on-line prodej automobilů a že nebyl přerušen prodej podnikatelům. Vládními opatřeními nebylo zakázáno užívání předmětu nájmu. Následně v průběhu roku 2020 žalovaná zveřejňovala, že prodeje automobilů byly obnoveny a že prodává ve shodném či dokonce ve větším rozsahu než dříve a její tvrzení uvedená ve výpovědi se tedy následně ukázala jako nepravdivá. Pandemií koronaviru a vládními opatřeními byly postiženy v podstatě všechny subjekty ekonomiky, včetně žalobkyně, která musí hradit úvěr a výpadek z nájemného pak musela složitě bance vysvětlovat. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) a shledal odvolání žalované opodstatněným. 7. Soud prvního stupně v řízení učinil z předložených listin skutková zjištění, na jejichž základě dospěl v zásadě ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Na odůvodnění soudu prvního stupně citované výše v tomto směru odvolací soud pro zjednodušení odkazuje, neboť soud prvního stupně jasně popsal, jak ke svým závěrům z listinných důkazů dospěl. Žalovaná ostatně skutková zjištění soudu prvního stupně nezpochybňovala a brojila primárně proti právnímu posouzení věci. Vzhledem k tomu, že z provedených důkazů mohly být zjištěny ještě další skutečnosti, než které učinil soud prvního stupně, odvolací soud pouze částečně dokazování podle § 213 odst. 2 o.s.ř. zopakoval smlouvou o nájmu prostor sloužících podnikání s dodatkem, výpovědí smlouvy o nájmu prostor sloužících podnikání spolu s dodejkou. Dále doplnil dokazování o usnesení Vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194, usnesení Vlády České republiky ze dne 14. 3. 2020 č. 211 a mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 24. 3. 2020, ze kterých vyplývají omezení stanovená v důsledku pandemie koronaviru. 8. Odvolací soud vyšel z takto zjištěného skutkového stavu a uzavřel, že bylo prokázáno, že žalobkyně jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce uzavřely dne 27. 3. 2019 smlouvu o nájmu prostor sloužících podnikání podle § 2302 a násl. o. z., na jejímž základě byly žalobkyni předány do užívání volné plochy (volná plocha A o výměře [anonymizována dvě slova] m2 a volná plocha B o výměře [anonymizováno] m2 na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] a kancelář [číslo] o rozměru [anonymizováno] m2 nacházející se v 1. NP administrativní budovy [adresa], na pozemku parc. č. st. [číslo] v k. ú. [obec]. Po omezení předmětu nájmu činilo nájemné 162 500 Kč + DPH měsíčně. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2024. Bylo dohodnuto, že smlouva může být vypovězena v tříměsíční výpovědní době v případě porušení ve smlouvě vyjmenovaných smluvních povinností. Dodatkem č. 1 k nájemní smlouvě [číslo] ze dne 27. 3. 2019 se strany dohodly na částečné redukci předmětu nájmu, a to volné plochy B a kanceláře [číslo] ke dni 31. 7. 2019. Dne 24. 3. 2020 byla žalobkyni žalovanou doručena do datové schránky výpověď předmětné smlouvy o nájmu ze dne 27. 3. 2019 podle § 2287 o. z. ve spojení s § 2311 o. z. v tříměsíční výpovědní době, která uplynula ke dni 30. 6. 2020. Důvodem výpovědi bylo označeno, že vlivem pandemie koronaviru došlo k zásadní změně okolností, z nichž strany vycházely, jedná se tak o významnou výjimku z obecné zásady závazkových vztahů, že smlouvy se mají plnit. V době uzavírání nájemní smlouvy nemohla objektivně předvídat, že s ohledem na předmět činnosti nebude prakticky možné ji ze dne na den vykonávat z důvodů neležících na straně nájemce, vlivem vyšší moci, pandemie koronaviru, v důsledku které došlo k restriktivním opatřením Vlády ČR, uzavření většiny maloobchodních prodejen a provozoven služeb. Žalovaná byla povinna uzavřít všechny provozovny, podnikatelskou činnost prakticky nemůže vykonávat, lze předpokládat, že i v případě, že budou současná restriktivní opatření uvolněna, ekonomika, trh a v souvislosti s tím i nájemce se budou s následky vypořádávat dlouhou dobu. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že okolnosti, z nichž nájemce při uzavírání smlouvy vycházel, se natolik změnily, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v plnění smlouvy nadále pokračoval, neboť pro předmět nájmu nemá využití a nelze předpokládat, že by se tato skutečnost mohla v dohledné době změnit s ohledem na aktuální velice nízké příjmy nájemce, které nezavinil. 9. Dne 1. 4. 2020 zaslala žalobkyně žalované prostřednictvím svého právního zástupce námitky proti podané výpovědi, kdy sdělila, že s výpovědí nesouhlasí, pro výpověď nejsou dány žádné důvody, a to ani ty zákonné, kterými žalobkyně výpověď odůvodňuje. Žalobkyně namítla, že výpověď z nájmu není platná a žádala žalovanou, aby věc přehodnotila a výpověď z nájmu vzala zpět. Upozornila ji, že pokud tak neučiní ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy byly námitky žalované doručeny, bude podán návrh na přezkoumání výpovědi soudem. Dne 21. 4. 2020 zaslala žalovaná žalobkyni dopis, v němž uvedla, že na podané výpovědi trvá a je připravena se bránit v soudním sporu. Dopisem ze dne 4. 8. 2020 žalobkyně oznámila žalované, že dne 15. 6. 2020 byla k soudu podána žaloba na přezkoumání oprávněnosti výpovědi žalované. 10. Z usnesení Vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194 vyplývá, že vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav na dobu od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů. Vláda nařídila ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace krizová opatření, jejichž konkrétní provedení stanoví vláda samostatným usnesením vlády a uložila předsedovi vlády řídit a koordinovat uvedené úkoly a členům vlády požádat vládu o předchozí souhlas k opatřením souvisejícím s vyhlášeným nouzovým stavem, která člen vlády nebo jím řízené ministerstvo činí v rámci svých pravomocí, a to před jejich uplatněním. Dosavadní vydaná a platná mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví nebyla tímto vyhlášením nouzového stavu dotčena. Toto rozhodnutí nabylo účinnosti dnem 12. 3. 2020 ve 14.00 hodin a jeho platnost končila uplynutím 30 dnů od nabytí jeho účinnosti. 11. Z usnesení Vlády České republiky ze dne 14. 3. 2020 č. 211, o přijetí krizového opatření, se podává, že v návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru, označovaný jako SARS CoV-2, na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona. Vláda zakázala s účinností ode dne 14. 3. 2020 od 6:00 hod. do dne 24. 3. 2020 do 6:00 hod. maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách, s výjimkou těchto prodejen: potravin, pohonných hmot, paliv, hygienického zboží, kosmetiky a jiného drogistického zboží, lékárny a výdejny zdravotnických prostředků, malých domácích zvířat, krmiva a dalších potřeb pro zvířata, brýlí, kontaktních čoček a souvisejícího zboží, novin a časopisů, tabákových výrobků, služeb prádelen a čistíren, prodeje přes Internet a dalšími vzdálenými prostředky, realitního zprostředkování a činnosti účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence, přičemž uvedené zboží a služby se převážně prodávají nebo nabízejí v dané provozovně a s účinností ode dne 14. 3. 2020 od 6:00 hod. do dne 24. 3. 2020 do 6:00 hod. přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb, s výjimkou provozoven, které neslouží pro veřejnost (např. zaměstnanecké stravování, stravování poskytovatelů zdravotních služeb a sociálních služeb, vězeňských zařízení); tento zákaz se nevztahuje na prodej mimo provozovnu stravovacích služeb (např. provozovny rychlého občerstvení s výdejovým okénkem nebo prodej jídla s sebou bez vstupu do provozovny), který může probíhat bez časového omezení, s účinností ode dne 14. 3. 2020 od 6:00 hod. do dne 24. 3. 2020 do 6:00 hod. činnost provozoven stravovacích služeb, umístěných v rámci nákupních center s prodejní plochou přesahující 5 000 m2, s účinností ode dne 14. 3. 2020 od 6:00 hod. provoz heren a kasin podle zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů a s účinností ke dni 14. března 2020 k 6:00 hod. zrušila body I. 2. a I. 3. usnesení vlády ze dne 12. 3. 2020 č. 199. 12. Z mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. MZDR 12746 2020 MIN/KAN vyplývá, že Ministerstvo zdravotnictví jako správní úřad příslušný podle § 80 odst. 1 písm. g) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " zákon č. 258/2000 Sb.), nařídilo postupem podle § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb. k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2 mimořádné opatření, kterým s účinností ode dne 24. 3. 2020 od 6:00 hod. do dne 1. 4. 2020 do 6:00 hod. zakázalo maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách, s výjimkou těchto prodejen potravin, pohonných hmot, paliv, hygienického zboží, kosmetiky a jiného drogistického zboží, lékárny, výdejny a prodejny zdravotnických prostředků, malých domácích zvířat, krmiva a dalších potřeb pro zvířata, brýlí, kontaktních čoček a souvisejícího zboží, novin a časopisů, tabákových výrobků, služeb prádelen a čistíren, opravy silničních vozidel, pokud v provozovně není současně více než 30 osob, odtahy a odstraňování závad vozidel v provozu na pozemních komunikacích, prodej náhradních dílů k dopravním prostředkům a výrobním technologiím, provozovny umožňující vyzvednutí zboží a zásilky od třetí strany, prodej zahrádkářských potřeb včetně osiva a sadby, pokladní prodej jízdenek, lázeňská zařízení, pokud v nich bude poskytována pouze lázeňská služba hrazená alespoň zčásti z veřejného zdravotního pojištění, provozování pohřební služby, květinářství, provádění staveb a jejich odstraňování, projektovou činnost ve výstavbě, geologické práce, zeměměřičství, testování, měření a analýzu ve stavebnictví, prodej textilního materiálu a textilní galanterie, servis výpočetní a telekomunikační techniky, audio a video přijímačů, spotřební elektroniky, přístrojů a dalších výrobků pro domácnosti, realitní zprostředkování a činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence, pokud prodej uvedeného zboží nebo služby představuje převážnou část činnosti dané provozovny. Tento zákaz se nevztahuje na činnosti, které nejsou živností podle živnostenského zákona. S účinností ode dne 24. 3. 2020 od 6:00 hod. do dne 1. 4. 2020 do 6:00 hod. se zakazuje přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb, s výjimkou provozoven, které neslouží pro veřejnost (např. zaměstnanecké stravování, stravování poskytovatelů zdravotních služeb a sociálních služeb, vězeňských zařízení); tento zákaz se nevztahuje na prodej mimo provozovnu stravovacích služeb (např. provozovny rychlého občerstvení s výdejovým okénkem nebo prodej jídla s sebou bez vstupu do provozovny), který může probíhat bez časového omezení. S účinností ode dne 24. 3. 2020 od 6:00 hod. do dne 1. 4. 2020 do 6:00 hod. se zakazuje prodej v provozovnách stravovacích služeb, umístěných v rámci nákupních center s prodejní plochou přesahující 5 000 m2. S účinností ode dne 24. 3. 2020 od 6:00 hod. do dne 1. 4. 2020 do 6:00 hod. se nařizuje, že prodej nebaleného pečivá se povoluje pouze za splnění těchto podmínek: je zajištěno, že v místě odběru pečivá nedochází ke shlukování osob, prodejní místo je vybaveno pomůckami osobní hygieny. S účinností ode dne 24. 3. 2020 od 6:00 hod. do dne 1. 4. 2020 do 6:00 hod. se nařizuje, aby podnikatelé provozující maloobchodní prodejnu potravin se samoobslužným prodejem poskytovali bezplatné zákazníkům u každého vchodu do takové prodejny jednorázové rukavice. S účinností ode dne 24. 3. 2020 od 6:00 hod. do dne 1. 4. 2020 do 6:00 hod. se zakazuje provoz heren a kasin, provoz autoškol, provoz taxislužby, s výjimkou taxislužby rozvážející potraviny nebo osob s oprávněním řidiče taxislužby, provoz samoobslužných prádelen a čistíren, přítomnost veřejnosti v prodejnách stavebnin, stavebních výrobků a hobby marketů, přítomnost veřejnosti v provozovnách poskytovatelů služeb - vnitřní i venkovní sportoviště. S účinností ode dne 24. 3. 2020 od 6:00 hod. do dne 1. 4. 2020 do 6:00 hod. se zakazuje prodej ubytovacích služeb, s výjimkou osob poskytujících ubytování v ubytovnách, lázeňských zařízeních a školských ubytovacích zařízeních. Tento zákaz se nevztahuje na prodej a poskytnutí ubytovacích služeb cizincům do doby opuštění území České republiky a cizincům s pracovním povolením na území České republiky. Z jeho odůvodnění se podává, že mimořádné opatření bylo vydáno v souvislosti s nepříznivým vývojem epidemiologické situace ve výskytu onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem s označením SARS-CoV-2 v České republice. Cílem všech navržených změn v návaznosti na de facto shodná omezení dříve přijatá usnesením vlády je snaha o dočasné maximální omezení sociálních kontaktů mezi lidmi, s výjimkou maloobchodního prodeje zboží a služeb v nezbytných oblastech, tak aby se v největší možné míře zamezilo komunitnímu přenosu onemocnění COVID-19. 13. Soud prvního stupně správně neprovedl další důkazy uvedené v bodě 18. rozsudku, pokud se týkaly období po podání výpovědi z nájmu, neboť skutečnosti, které nastaly po tomto období, nemají význam pro posouzení oprávněnosti výpovědi z nájmu. 14. Pokud jde o právní posouzení věci, posuzoval soud prvního stupně správně právní vztahy mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), účinného v době uzavření nájemní smlouvy. 15. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 16. Podle § 2302 odst. 1 o. z. ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. 17. Podle § 2311 o. z. ustanovení o skončení nájmu bytu na dobu určitou se použijí obdobně. 18. Podle § 2287 o. z. nájemce může vypovědět nájem na dobu určitou, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. 19. Podle § 2314 odst. 1 o. z. má vypovídaná strana právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu. 20. Podle § 2314 odst. 2 o. z. nevznese-li vypovídaná strana námitky včas, právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi zanikne. 21. Podle § 2314 odst. 3 o. z. vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi. 22. Soud prvního stupně na základě zjištěného skutkového stavu správně uzavřel, že žalobkyně jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce uzavřely dne 27. 3. 2019 smlouvu o nájmu prostor sloužících podnikání, která se řídí zvláštní právní úpravou obsaženou v § 2302 a násl. o. z. (pododdíl 3 o. z.), neboť se jednalo o nájem části pozemku (volné plochy) a původně též kanceláře, tedy prostoru a místnosti a účelem jejich nájmu bylo provozování podnikatelské činnosti žalované. 23. Soud prvního stupně též v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu uzavřel, že pokud z obsahu žaloby (i z jejího označení na titulní stránce) je zřejmé, že se žalobkyně žalobou domáhá posouzení neoprávněnosti výpovědi z nájmu, není na překážku tomuto posouzení, že v navrženém výroku rozhodnutí se žalobkyně dovolávala určení„ neplatnosti“ této výpovědi. Nutno zdůraznit, že se jedná o speciální žalobu, u níž naléhavý právní zájem na požadovaném určení vyplývá ze zákona a není třeba ho tvrdit a prokazovat (viz § 80 o. s. ř.). Dřívější soudní praxe ve vztahu k nájmu sice v obdobné situaci rozlišovala důvody neplatnosti výpovědi z nájmu od důvodů neoprávněnosti výpovědi z nájmu, novější rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se však vydala jiným směrem a opakovaně dovodila, že přezkum (ne) oprávněnosti v sobě zahrnuje i důvody zdánlivosti či neplatnosti výpovědi (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3862/2015, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 21/2017, nebo navazující sp. zn. 26 Cdo 4249/2016, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 75/2018). 24. Soud prvního stupně proto správně dovodil, že žaloba na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu prostoru sloužícího podnikání podle § 2314 o. z. byla v projednávané věci podána včas (dne 15. 6. 2020). Výpověď smlouvy o nájmu byla přitom doručena žalobkyni dne 31. 3. 2020 a námitky proti výpovědi byly žalované zaslány ze dne 1. 4. 2020. Žalovaná reagovala dopisem ze dne 21. 4. 2020. Vypovídaná strana tedy do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznesla proti výpovědi písemné námitky a její právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi tedy nezaniklo. Jelikož vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevzala svou výpověď zpět, podala vypovídaná strana ve lhůtě do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi, žalobu u soudu (srov. § 2314 o. z.). 25. Právní úprava nájmu prostoru sloužícího podnikání podle § 2302 a násl. o. z. je dispozitivní (viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3721/2019) a strany si mohou ujednat odlišný režim ukončení smlouvy než stanoví zákon. V projednávané věci se však výpověď z nájmu opírá pouze o důvod stanovený zákonem podřaditelný pod ustanovení § 2287 o. z. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1811/2018, vysvětlil, že ustanovení § 2287 o. z. zavádí ve prospěch nájemce výhradu změny poměrů a umožňuje mu, aby nájem vypověděl, jsou-li splněny dvě podmínky: a) dojde ke změně okolností, z nichž strany při uzavírání smlouvy vycházely, a současně b) jde o natolik významnou změnu okolností, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. Vzhledem k tomu, že se jedná o výjimku z obecné zásady uplatňující se v závazkových vztazích, že smlouvy je třeba plnit, a to i za ztížených podmínek, je namístě toto ustanovení vykládat restriktivně a za takové okolnosti považovat pouze ty, které jsou podstatné a které nájemce nemohl v době uzavření smlouvy předvídat. Pro právní posouzení věci je proto relevantní především zjištění, zda a do jaké míry se změnily okolnosti, jež objektivně existovaly ke dni uzavření smlouvy, oproti okolnostem nastalým v době trvání smluvního vztahu. Určující přitom je, jak tyto změněné okolnosti vymezil nájemce ve své výpovědi z nájmu (§ 2310 odst. 1 o. z.) a jejich posouzení vzhledem ke stavu, který byl dán v době výpovědi. Důvody, pro které může nájemce prostoru sloužícího podnikání ukončit nájem na dobu určitou i před uplynutím sjednané doby jsou obsaženy v § 2308 o. z., ale z dikce § 2311 o. z. lze dovodit, že takový nájem lze vypovědět i z důvodu uvedeného v § 2287 o. z. 26. Změnou okolností v případě smlouvy, která představuje dlouhodobý právní vztah, mezi něž nepochybně lze řadit i smlouvu o nájmu prostor sloužících podnikání, se mohou oproti počátku právního vztahu v jeho průběhu změnit okolnosti, a to výrazným způsobem. Podmínkou je, aby došlo ke změně okolností, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, a tato změna musí být výrazná, tedy do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. Podle důvodové zprávy jde o výraz výhrady„ clausula rebus sic stantibus“, která je v podstatě součástí každé uzavírané smlouvy, která se má vztahovat k delšímu období. Změna okolností do té míry, že se plnění podle smlouvy stane pro některou stranu pouze obtížnější, zásadně nic nemění na její povinnosti splnit dluh (srov. § 1764 o. z.). Ustanovení § 2287 o. z. nemá směřovat k ochraně běžného podnikatelského rizika, ale jeho účelem je umožnit nájemcům, aby reagovali na výjimečné a nepředvídané situace v případech, kdy by nebylo spravedlivé po nich nadále požadovat, aby splnili své smluvní závazky. Změny okolností, které byly původně přítomny v době vzniku závazku ze smlouvy, nutno hodnotit tak, zda nelze po nájemci spravedlivě požadovat, aby plnil své povinnosti z nájmu a v nájmu pokračoval. 27. Pandemii koronaviru lze bezpochyby hodnotit jako vyšší moc (vis maior), neboť se jedná o neobvyklou a nepředvídatelnou okolnost, která byla nezávislá na tom, kdo se jí dovolává, a současně jejím důsledkům nemohlo být i přes veškerou vynaloženou péči zabráněno (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 2. 1987, C -145/85, Denkavit Belgie, bod 11). Vznik této pandemie nebylo možno v době uzavření předmětné smlouvy o nájmu v březnu 2019 předvídat, neboť z veřejně dostupných zdrojů je zjevné, že informace o šíření tohoto nového koronaviru a jeho přenosu mezi lidmi se začaly objevovat až ke konci roku 2019 ve Wu-chanu v ČLR a až následně došlo k jeho celosvětovému šíření. Vznik celosvětové pandemie silně nakažlivé nemoci, jejímž následkem může být poškození zdraví či úmrtí, vzhledem ke své povahu a dopadům nelze podřadit pod běžné podnikatelské riziko, se kterým smluvní strany mohly a měly při uzavření nájemní smlouvy počítat. Žalovaná se smluvně nezavázala okolnost takové povahy překonat. 28. Pro posouzení přípustnosti výpovědi z nájmu je rozhodné, jak se změna okolností projevila v konkrétním posuzovaném nájemním vztahu, jehož se výpověď z nájmu týká, na jeho smluvní strany a jejich poměry, a to v rozhodné době, kdy došlo k podání výpovědi. Určující přitom je, jak tyto změněné okolnosti vymezil nájemce ve své výpovědi z nájmu (§ 2310 odst. 1 o. z.). Z hlediska naplnění výpovědního důvodu ve smyslu § 2287 o. z. jsou významné dopady pandemické situace. Nemusí se přitom jednat pouze o dopady týkající se pouze přímo předmětu nájmu (např. nemožnost jeho dalšího užívání), ale též promítající se v poměrech smluvních stran, které působí podstatnou změnu oproti stavu, ze kterého smluvní strany vycházely v době uzavření nájemní smlouvy. Změna okolností musí dosahovat intenzity, kterou lze považovat za neúnosnou a jejíž plné zahrnutí do původních kontraktačních úvah již nelze po stranách rozumně požadovat. 29. Odvolací soud se neztotožnil s posouzením této otázky soudem prvního stupně. Žalovaná vymezila ve výpovědi z nájmu změněné okolnosti určitě a srozumitelně, když důvodem výpovědi z nájmu označila důsledky vzniklé pandemické situace spočívající v nemožnosti vykonávání podnikatelské činnosti následkem vládního zákazu maloobchodního prodeje v provozovnách žalované, což vyvolalo negativní dopady do hospodaření žalované, která nemá pro předmět nájmu využití, přitom tento stav nijak nezavinila. Samotné v podstatě okamžité uzavření provozoven podnikatele, ve kterých je realizována jeho podnikatelská činnost, vede k zásadnímu omezení jeho činnosti a tedy i příjmů z ní. V projednávané věci nebylo tvrzeno ani doloženo, že by zde byly jiné důvody, které by i bez uvedených omezení v důsledku pandemie vedly k podstatnému snížení příjmů žalované z její podnikatelské činnosti. 30. Důvodem výpovědi z nájmu označeným žalovanou byly konkrétní dopady vzniklé pandemické situace do jejích poměrů, nikoliv pandemie samotná, která se primárně projevovala onemocněním COVID-19. V době podání výpovědi dne 24. 3. 2020 přitom žalovaná mohla vycházet z toho, že dne 12. 3. 2020 byl vyhlášen na celém území ČR nouzový stav ve smyslu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru na území České republiky na dobu 30 dnů od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020. Vláda současně nařídila do 24. 3. 2020 ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) podstatná omezení, která měla přímý dopad na podnikání žalované, zejména omezení maloobchodního prodeje a uzavření provozoven a jednak i nepřímý dopad spočívající v omezení širokého spektra ekonomické činnosti jiných ekonomických subjektů. Žalovaná přistoupila k podání výpovědi z nájmu až poté, co bylo dne 23. 3. 2020 vydáno mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví, kterým bylo omezení maloobchodního prodeje a prodej služeb v jejích provozovnách prodlouženo. Bylo tedy pravděpodobné, že přijatá opatření budou dlouhodobějšího charakteru, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o neznámou situaci, bylo obtížné predikovat další dopady pandemické situace, zejména konkrétní další postup státu a chování ekonomických subjektů. Uvedená omezení přijaté v důsledku pandemické situace dopadla citelně na podnikatelskou činnost žalované, která v důsledku těchto okamžitých vládních restriktivních opatření nucena uzavřít všechny své provozovny, čímž ji prakticky bylo znemožněno vykonávat podnikatelskou činnost a ze dne na den přišla o své podnikatelské příjmy. Pokud žalovaná nemohla vykonávat ve svých provozovnách dosavadní činnost (prodej a nákup automobilů), nemohla realizovat ani účel pronájmu dané pronajaté plochy, jak předpokládala v době uzavření nájemní smlouvy. Důvodem pronájmu plochy bylo zajištění plochy pro parkování automobilů (viz čl. II. nájemní smlouvy), která se však z důvodu omezení činnosti žalované stala nadbytečnou a nepotřebnou. Žalovaná přitom nemohla v době uzavření nájemní smlouvy počítat s tak nepříznivými hospodářskými dopady, které dosáhly takové intenzity, kterou lze považovat za neúnosnou a jejíž plné zahrnutí do původních kontraktačních úvah již nelze po smluvní straně rozumně požadovat. 31. Žalovaná proto postupovala v souladu s ustanovením § 2287 o. z., jehož účelem je umožnit nájemcům, aby reagovali na výjimečné a nepředvídané situace v případech, kdy by nebylo spravedlivé po nich nadále požadovat, aby splnili své smluvní závazky. Žalovaná jako podnikatel se za neočekávaně vzniklého mimořádného stavu rozhodla upravit svoji činnost tím, že vzhledem k podstatnému výpadku příjmů se vzdá zbytných aktivit a s nimi spojených fixních nákladů (zde nájemné ve výši 162 500 Kč + DPH měsíčně), aby tím uchránila svoji podnikatelskou činnost, které by jinak při dlouhodobém trvání uvedených omezení hrozil úpadek a v důsledku toho i ohrožení uspokojení nároků jejích věřitelů, včetně žalobkyně. V rozhodné době ještě nebylo známo, jak dlouho a intenzivně budou omezení trvat a zda a jaké kompenzace stát subjektům postiženým pandemii přizná. Důsledky ukončení nájmu po uplynutím tříměsíční výpovědní doby by se tedy v poměrech žalované projevily podstatně citelněji než v poměrech žalobkyně, která pouze uvedla, že výpadek z nájmu musela složitě vysvětlovat úvěrující bance a jiné konkrétní důsledky ukončení nájmu v jejích poměrech neuvedla. Možný výpadek příjmů z nájmu u ní nemusel nastat, neboť v průběhu výpovědní doby mohla předmět nájmu pronajmout jinému nájemci. Naproti tomu požadovat po nájemci, aby setrval v nájemním vztahu, ve kterém mu není vzhledem ke změně poměrů umožněno realizovat původně zamýšlenou podnikatelskou činnost, až do případného úpadku, není rozumné. Žalovaná proto postupovala jako řádný hospodář. 32. Žaloba na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu je ze shora uvedených důvodů neopodstatněná, neboť nájem skončil platnou a oprávněnou výpovědí nájemce. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu o určení, že výpověď z nájmu ze dne 24. 3. 2020 ze smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 27. 3. 2019 ve znění dodatku č. 1 ze dne 24. 7. 2019, je neoprávněná, zamítl. 33. Vzhledem ke změně rozhodnutí ve věci samé, rozhodl odvolací soud znovu podle výsledku řízení o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně podle § 224 odst. 2, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. V tomto řízení byla zcela úspěšná žalovaná, jíž proto náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 13 552 Kč. Tarifní hodnota sporu se odvíjí od § 9 odst. 3 písm. e) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), z částky 35 000 Kč, neboť jde o věc nájmu pozemku a výše odměny za úkon právní služby advokáta podle § 7 bod 5 advokátního tarifu činí 2 500 Kč. Celkové náklady žalované byly tvořeny odměnou advokáta za čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u dvou jednání) ve výši 10 000 Kč. K tomu náleží náhrada hotových výdajů po 300 Kč za tyto úkony ve výši 1 200 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% daně z přidané hodnoty (DPH) z těchto částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 2 352 Kč. Povinnost k plnění odvolací soud uložil k rukám právního zástupce žalované, kterým je advokát, v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.). 34. O náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. a též v odvolacím řízení náleží zcela úspěšné žalované plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 8 776 Kč Náklady žalované sestávají z odměny advokáta za dva úkony v odvolacím řízení (podání odvolání a účast u jednání) po 2 500 Kč za úkon ve výši 5 000 Kč, náhrady hotových výdajů za dva úkony po 300 Kč ve výši 600 Kč, 21% DPH z těchto částek ve výši 1 176 Kč a soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Povinnost k plnění odvolací soud uložil shodně k rukám právního zástupce žalované v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.). 35. Žádný důvod k odepření náhrady nákladů řízení procesně úspěšnému účastníkovi podle § 150 o.s.ř. odvolací soud neshledal. Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu Praha - východ. Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či návrhem na exekuci. Praha 2. prosince 2021 Mgr. Roman Fremr předseda senátu