USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců JUDr. Petra Wulkana a Mgr. Lukáše Randy ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] naposledy bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 27 840,66 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 1. září 2021, č. j. 9 C 37/2021-45, takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením zamítl soud prvního stupně námitku mezinárodní nepříslušnosti vznesenou žalovaným. V odůvodnění svého usnesení uvedl, že žalovaný zastoupený opatrovníkem namítal, že v době podání žaloby se bydliště žalovaného, rumunského občana, nenacházelo na území České republiky, české soudy proto nejsou dle článku 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“) mezinárodně příslušné. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný se nezdržuje na žádné adrese, která je soudu známa, to by ale nemělo zbavit žalobce práva na soudní ochranu, s odvoláním na rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -327/10 – Lindner proto vyšel z posledního známého bydliště, které je na území České republiky, s tím, že žalovaný opustil své bydliště před podáním žaloby a v rozporu s uzavřenými smlouvami změnu svých osobních údajů neoznámil žalobkyni. 2. Proti tomuto usnesení podal žalovaný včas odvolání. Namítal, že předpoklady pro postup dle uvedeného rozhodnutí soudního dvora nejsou dány, neboť žalovaný pobýval v České republice pouze přechodně, místa jeho pobytu v České republice nelze považovat za bydliště ve smyslu § 85 o. s. ř. Navrhoval, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení zastaví. 3. Žalobkyně k odvolání uvedla, že sám žalovaný označil jako adresu svého bydliště adresu [adresa], na této adrese také docházelo k výběru hotovosti od žalovaného. Pravomoc českých soudů je navíc založena také článkem 7 nařízení Brusel I bis. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212, věta první, o. s. ř., přezkoumal i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se domáhá zaplacení 27 840,66 Kč s příslušenstvím s tím, že [právnická osoba] jí postoupila pohledávku, kterou má za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 12. 2017, [číslo]. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný je státním příslušníkem Rumunska, měl v České republice evidován jen trvalý pobyt v době od 31. 7.2017 do 16. 4. 2019, a to na adrese [adresa], tuto adresu uvedl jako adresu svého pobytu v uzavřené smlouvě. Jako náhradní adresa byla žalovaným v zákaznické kartě uvedena adresa [adresa], místo zaměstnání uvedl žalovaný také v [obec]. Jiná adresa žalovaného není známa, z obsahu spisu ani neplyne, že by se žalovaný zdržoval mimo Evropskou unii. Ze smlouvy není zřejmé, že by žalovaný smlouvu uzavřel při své podnikatelské činnosti. 6. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). 7. Podle článku 5 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. 8. Podle článku 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. 9. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze dohodou: 1) uzavřenou po vzniku sporu; 2) umožňující spotřebiteli zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle, nebo 3) uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná (článek 19 nařízení Brusel I bis). 10. Podle článku 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty (článek 7 odst. 2 písm. b) druhá odrážka nařízení Brusel I bis.). 11. Podle článku 62 odst. 1 nařízení Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. 12. Podle § 80 odst. 1 občanského zákoníku má člověk bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. 13. V dané věci nejde o spor z koupě movitých věcí ani z účelově určené půjčky, s ohledem na povahu účastníků přichází v úvahu aplikace článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis. [právnická osoba] (a shodně také žalobkyně) je právnickou osobou se sídlem v Praze, dosud nebylo zjištěno, že by svou činnost zaměřovala na stát, kde žalovaný měl nebo má bydliště (zejména na Rumunsko). Pokud by skutečně bydliště žalovaného na území České republiky nebylo možné spolehlivě dovozovat, jak tvrdí opatrovník žalovaného, nebylo by možné uzavřenou smlouvu pro účely určení mezinárodní příslušnosti považovat za smlouvu spotřebitelskou. Mezinárodní příslušnost by v takovém případě byla založena dle čl. 7 nařízení Brusel I bis. Místo plnění závazku je v takovém případě určující nejen pro mezinárodní příslušnost soudu, ale také pro určení místní příslušnosti mezinárodně příslušného soudu. Místo plnění bylo sjednáno v České republice, české soudy jsou proto pro projednání a rozhodnutí věci mezinárodně příslušné. 14. Z judikatury Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že je cílem nařízení Brusel I (a shodně i Brusel I bis) zabránit situacím odepření spravedlnosti, kterým by byl vystaven žalobce z důvodu nemožnosti lokalizovat žalovaného. V případech, kdy je bydliště žalovaného neznámé, je požadavek dodržování práva žalovaného na obhajobu třeba naplňovat při dodržování práva žalobce obrátit se na soud, aby rozhodl o opodstatněnosti jeho návrhů. Na rozdíl od situace žalovaného, který může, jestliže byl zbaven možnosti účinné obrany, dosáhnout dodržení práva na obhajobu tím, že napadne uznání rozsudku, hrozí totiž žalobci, že bude zbaven veškeré možnosti podat žalobu (srov. rozsudek SDEU ve věci C -327/10, Hypoteční banka proti Lindnerovi, odst. 51 a 53, a rozsudek SDEU ze dne 15. 3. 2012, ve věci C -292/10, G proti Cornelius de Visser, odst. 50 a 57). Pokud by žalovaný v době uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce bydliště na území České republiky měl, což s ohledem na povolený trvalý pobyt, dobu, na který byl pobyt povolen, a také s ohledem na zaměstnání v místě bydliště nelze vyloučit, šlo by o smlouvu dle článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis. V takové situaci se plně uplatní závěry, které učinil Evropský soudní dvůr ve věci C -327/10, jakož i závěry vnitrostátní judikatury, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014, dostupné na www.nsoud.cz. Žalovaný jako spotřebitel opustil své bydliště před tím, než proti němu byla podána žaloba pro porušení smluvních povinností, jeho poslední známé bydliště ve smyslu § 80 odst. 2 o. z. se nachází na území České republiky. Pravomoc českých soudů k projednání dané věci je i v takovém případě založena. 15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 18. října 2021 Mgr. Petra Kubáčová předsedkyně senátu