USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců JUDr. Petra Wulkana a Mgr. Lukáše Randy ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] naposledy bytem [adresa] o 7 634 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. září 2021, č. j. 11 C 43/2021-41, takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že mezinárodní nepříslušnost Okresního soudu v Mělníku se neprohlašuje a řízení se nezastavuje. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení (výrok I.), prohlásil svou mezinárodní nepříslušnost (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (III). V odůvodnění svého usnesení uvedl, že žalobkyně se domáhá zaplacení 7 634 Kč s příslušenstvím za zdravotní péči poskytnutou 13. 5. 2019 s tím, že žalovaný, občan Bangladéše, neprochází registrem obyvatel, na území České republiky měl do 6. 3. 2020 povolen pobyt za účelem zaměstnání, současné bydliště žalovaného se nepodařilo zjistit. S odkazem na § 84 až § 87 občanského soudního řádu a § 6 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním soud prvního stupně uzavřel, že pro absenci skutečností zakládajících místní příslušnost není dána ani mezinárodní příslušnost českých soudů. 2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včas odvolání. Odkazovala na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C -292/10, Visser a judikaturu Nejvyššího soudu a namítala, že žalovaný sám udal jako svou adresu pobytu adresu v České republice, změnu své adresy žalobkyni nenahlásil, nebylo zjištěno, že by se zdržoval mimo Evropskou unii. Vyjádřila se také k místní příslušnosti Okresního soudu v Mělníku a potřebě ustanovit žalovanému opatrovníka a navrhovala, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení nezastavuje. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212, věta první, o. s. ř., jakož přezkoumal i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 4. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se domáhá zaplacení 7 635 Kč s příslušenstvím za zdravotní péči poskytnutou žalovanému 13. 5. 2019. Jako kontaktní adresu uvedl žalovaný adresu [adresa], bylo zjištěno, že na stejné adrese měl žalovaný povolen do 6. 3. 2020 dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání, jiná adresa se nepodařila zjistit, z obsahu spisu ani neplyne, že by se žalovaný zdržoval mimo Evropskou unii. 5. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). 6. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém se tento zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. 7. Přímo použitelná ustanovení práva Evropské unie jsou i pravidla pro určení mezinárodní příslušnosti dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“). Ta se proto uplatní i v této věci, neboť cizí státní příslušnost žalovaného představuje mezinárodní prvek. Je přitom nerozhodné, že tento mezinárodní prvek není dán vztahem k členskému státu (viz např. rozsudek Soudního dvora (EU) z 1. 3. 2005, C -281/02, Owusu). 8. Podle článku 5 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“) osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. 9. Podle článku 17 odst. 1 Nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. 10. Podle článku 18 odst. 2 Nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze dohodou: 1) uzavřenou po vzniku sporu; 2) umožňující spotřebiteli zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle, nebo 3) uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná (článek 19 Nařízení Brusel I bis). 11. Podle článku 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty (článek 7 odst. 2 písm. b) druhá odrážka Nařízení Brusel I bis.). 12. Podle článku 62 odst. 1 nařízení Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. 13. Podle § 80 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) má člověk bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. 14. V dané věci nejde o spor z koupě movitých věcí ani z účelově určené půjčky, s ohledem na povahu účastníků přichází v úvahu aplikace článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v [obec], nebylo zjištěno, že by svou činnost zaměřovala na jiný stát. 15. Ze zjištěných údajů nelze bydliště žalovaného na území České republiky spolehlivě dovozovat, uzavřenou smlouvu proto nelze pro účely určení mezinárodní příslušnosti považovat za smlouvu spotřebitelskou. Protože zároveň nebylo zjištěno, že žalovaný měl v době zahájení řízení své skutečné bydliště mimo území unie, je mezinárodní příslušnost českých soudů založena dle čl. 7 nařízení Brusel I bis. Místo plnění bylo v České republice, české soudy jsou proto pro projednání a rozhodnutí věci mezinárodně příslušné. 16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že řízení se nezastavuje a mezinárodní nepříslušnost Okresního soudu v Mělníku se neprohlašuje. Tím se i nákladový výrok III. usnesení soudu prvního stupně stal neúčinným. 17. Odvolací soud pro úplnost dodává, že pokud by se zjištěná adresa dala za bydliště žalovaného v České republice považovat, uplatnily by se závěry, které učinil Evropský soudní dvůr ve věci C -327/10, Lindner a C -292/10, Visser, jakož i závěry vnitrostátní judikatury, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014, dostupné na www.nsoud.cz, a mezinárodní příslušnost českých soudů by byla založena dle posledního známého bydliště žalovaného. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 18. října 2021 Mgr. Petra Kubáčová předsedkyně senátu