USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců JUDr. Petra Wulkana a Mgr. Lukáše Randy ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] naposledy bytem [adresa] o zaplacení 2 700 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 4. října 2021, č. j. 8 C 125/2021-55, takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že řízení se nezastavuje. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení (výrok I.) a výrokem II. rozhodl o nákladech řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný, státní příslušník Ukrajiny, nemá na území České republiky bydliště, jeho bydliště nebylo zjištěno ani jinde, v České republice nemá žalovaný ani obecný soud ani majetek, dle Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech mají přitom k řízení o sporu ze smluvního závazku pravomoc justiční orgány té smluvní strany, na jejímž území má žalovaný bydliště, pobyt nebo sídlo anebo se zde nalézá sporný majetek. 2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že zásilka s předžalobní výzvou se vrátila zpět s poznámkou, že adresát si zásilku nevyzvedl, což může o jeho pobytu na území České republiky svědčit. Soud nezjistil, že by měl žalovaný bydliště nebo pobyt v jiném státu EU nebo mimo EU, v souladu názorem Nejvyššího soudu lze v takovém případě vycházet z posledního známého bydliště žalovaného, které je v České republice Poslední známé bydliště bylo na adrese [adresa]. Navrhovala, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení se nezastavuje. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212, věta první, o. s. ř., přezkoumal i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 4. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). 5. Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). 6. Při úvaze o mezinárodní pravomoci je třeba v dané věci primárně postupovat, jak správně uvedl soud prvního stupně, dle Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech podepsané 28. 5. 2001 v Kyjevě, vyhlášené pod č. 123/2002 Sb. m. s., dále jen„ Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou“. Podle článku 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. 7. Z obsahu spisu však vyplývá, že se nepodařilo zjistit, že by měl žalovaný v době zahájení řízení bydliště, pobyt nebo sídlo na území Ukrajiny Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou mezinárodní příslušnost při neznámém pobytu žalovaného neřeší, mezinárodní pravomoc je proto třeba určit dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“). 8. Podle článku 5 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. 9. Podle článku 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. 10. Podle článku 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. 11. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze dohodou: 1) uzavřenou po vzniku sporu; 2) umožňující spotřebiteli zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle, nebo 3) uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná (článek 19 Nařízení Brusel I bis). 12. Podle článku 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty (článek 7 odst. 2 písm. b) druhá odrážka Nařízení Brusel I bis.). 13. Podle článku 62 odst. 1 nařízení Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. 14. Podle § 80 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník má člověk bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. 15. Z judikatury Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že je cílem nařízení Brusel I (a shodně i Brusel I bis) zabránit situacím odepření spravedlnosti, kterým by byl vystaven žalobce z důvodu nemožnosti lokalizovat žalovaného. V případech, kdy je bydliště žalovaného neznámé, je požadavek dodržování práva žalovaného na obhajobu třeba naplňovat při dodržování práva žalobce obrátit se na soud, aby rozhodl o opodstatněnosti jeho návrhů. Na rozdíl od situace žalovaného, který může, jestliže byl zbaven možnosti účinné obrany, dosáhnout dodržení práva na obhajobu tím, že napadne uznání rozsudku, hrozí totiž žalobci, že bude zbaven veškeré možnosti podat žalobu (srov. rozsudek SDEU ve věci C -327/10, Hypoteční banka proti Lindnerovi, odst. 51 a 53, a rozsudek SDEU ze dne 15. 3. 2012, ve věci C -292/10, G proti Cornelius de Visser, odst. 50 a 57). 16. V dané věci nejde o spor z koupě movitých věcí ani z účelově určené půjčky, s ohledem na povahu účastníků přichází v úvahu aplikace článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis. Žalobkyně je ale právnickou osobou se sídlem v [obec], nebylo zjištěno, že by svou činnost zaměřovala na jiný stát. 17. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalovaný byl na území České republiky registrován od 9. 3.2020 do 10. 6. 2020, jeho současné bydliště ani pobyt se nepodařilo zjistit. Ze smlouvy o poskytnutí zdravotní péče vyplývá, že k řešení případných sporů byla sjednána příslušnost soudů České republiky. 18. Ze zjištěných údajů nelze zejména s ohledem na délku povoleného pobytu bydliště žalovaného na území České republiky spolehlivě dovozovat, uzavřenou smlouvu proto nelze pro účely určení mezinárodní příslušnosti považovat za smlouvu spotřebitelskou. Účastníci tak nebyli ve volbě příslušného soudu nijak omezeni a mezinárodní příslušnost českých soudů byla smlouvou o poskytnutí zdravotní péče založena. Bez takového ujednání by české soudy byly mezinárodně příslušné dle čl. 7 nařízení Brusel I bis, neboť nebylo zjištěno, že se žalovaný zdržuje mimo území Evropské unie a místo plnění bylo v České republice. 19. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že řízení se nezastavuje. Tím se i nákladový výrok II. usnesení soudu prvního stupně stal neúčinným. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Benešově. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 29. října 2021 Mgr. Petra Kubáčová předsedkyně senátu