ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců JUDr. Petra Wulkana a Mgr. Lukáše Randy ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] o zaplacení 496 592,05 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 16. července 2021, č. j. 19 C 128/2021-40, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyně 468 210 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 20. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; ve zbývající části výroku I. se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 31 345 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 24 231 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Odůvodnění: 1. Shora označeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 561 192,27 Kč s úrokem ve výši 12,2 % ročně z částky 491 242,05 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 491 242,05 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení (výrok I.), výrokem II. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se domáhala zaplacení výše uvedených částek s tím, že její právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel dne 29. 5. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému 500 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 12,2 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 7 947,47 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení se splněním tohoto závazku, proto byl 20. 1. 2020 vyzván, aby jej vrátil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně má za žalovaným pohledávku na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 491 242,05 Kč, na zaplacení poplatku za odeslání upomínek celkem 1 800 Kč, poplatku za výzvu ke splnění dluhu ve výši 300 Kč, úhradu pojištění ve výši 650 Kč a dále úroků z prodlení. Žalovaný tyto pohledávky nesplnil ani přes výzvu žalobkyně ze dne 23. 2. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdce poskytl žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč, avšak opomněla o tomto skutkovém tvrzení navrhnout důkazní prostředek. Z výpisu z úvěrového účtu ani z listiny označené jako platební historie soud prvního stupně odpovídající skutková zjištění nezískal, neboť jde o listiny vyhotovené právním předchůdcem žalobkyně, které mají jen význam skutkového tvrzení, nikoliv důkazního prostředku. Jiný důkazní prostředek žalobkyně o svém skutkovém tvrzení ani přes výzvu a poučení soudu prvního stupně nenavrhla. Z těchto tvrzení nelze podle soudu prvního stupně usuzovat na vznik takového dluhu, tím méně na jeho výši. 4. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 2395, § 2399, § 1879, § 2991 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a § 104 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že předložila všechny potřebné důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení a přesto, že soud prvního stupně měl tyto důkazy k dispozici, důkaz jimi neprovedl. Žalobkyně předložila k prokázání svého tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru konkrétní smlouvu. Z výpisu z účtu je zřejmé, že žalovanému byl 29. 5. 2019 poskytnut úvěr ve výši 500 000 Kč a poslední řádnou splátku uhradil 16. 8. 2019. Žalovaný žádnou z těchto listin nerozporoval, takže žalobkyně unesla důkazní břemeno. Tímto postupem porušil soud prvního stupně právo žalobkyně na spravedlivý proces, proto žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 6. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádři. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný má státní občanství Slovenské republiky, jedná se o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém). Soud prvního stupně otázku mezinárodní příslušnosti soudu a použití rozhodného práva vyřešil správně (dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) a čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)). 9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. Určí-li dlužník, že plní nejprve na jistinu, úročí se náklady i úroky (§ 1932 odst. 2 o. z.). 11. Podle § 1933 odst. 1 o. z. je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Podle § 2991 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v v důsledku prodlení věřitele. 20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Tabulkou platební historie a přehledy splátek bylo v odvolacím řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému dne 29. 5. 2019 částku 500 000 Kč a žalovaný zaplatil dne 17. 6. 2019, 16. 7. 2019 a dne 16. 8. 2019 vždy částku 7 947,47 Kč. 22. Potvrzením o výši příjmů ze dne 17. 5. 2019 bylo v odvolacím řízení prokázáno, že společnost [právnická osoba] potvrdila, že žalovaný má čistý měsíční příjem 24 136 Kč. 23. Smlouvou o úvěru bylo v odvolacím řízení prokázáno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným dne 29. 5. 2019. Právní předchůdce žalobkyně se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli tento úvěr v měsíčních splátkách ve výši 7 231,47 Kč vždy k šestnáctému dni v měsíci, počínaje dnem 16. 6.2019 s roční úrokovou sazbou 12,20 % ročně. 24. Ze smlouvy o postoupení pohledávek odvolací soud zjistil, že byla uzavřena dne 21. 1. 2021 mezi postupitel [právnická osoba] a žalobkyní, přičemž její součástí je pohledávka vůči žalovanému. 25. V řízení bylo po doplnění dokazování odvolacím soudem prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně – [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 29. 5. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal poskytnout a poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč poukázáním na účet žalovaného a žalovaný se zavázal je této společnosti vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 12,2 % ročně. Do té doby, než právní předchůdce žalobkyně dne 20. 1. 2020 vyzval žalovaného k zaplacení dluhu, žalovaný uhradil ve čtyřech splátkách po 7 947,47 Kč, celkem částku 31 790 Kč. 26. Odvolací soud má za to, že povinnost poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací nebyla splněna, neboť poskytovatel úvěru si informace o příjmech a výdajích žalovaného náležitým způsobem neověřil. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Žalobkyně poukazovala na to, že žádost žalovaného byla hodnocena individuálně, přičemž právní předchůdce žalobkyně kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, bankovních a nebankovních registrech klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázích Ministerstva vnitra České republiky. Pokud jde o příjmy žalovaného, vycházela z potvrzení zaměstnavatele o jeho měsíčním příjmu. Věřitel tak vycházel pouze z vyjádření žalovaného a potvrzení jeho zaměstnavatele. Z toho však nemohl dostatečně spolehlivě dovodit, zda žalovaný má zajištěn takovýto příjem i do budoucna a zejména zda a jaké má pravidelné výdaje. Podle aktuální judikatury Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz), věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru se řádným způsobem úvěruschopností žalovaného nezabýval. 27. Žalobkyně přes výzvu a poučení neprokázala, že při sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru byla splněna zákonná povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, takže předmětná smlouva o úvěru je neplatná, k uvedené neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance) a odpovídá smyslu a účelu dané právní normy. 28. Plnění, které si účastníci na základě absolutně neplatné smlouvy poskytly, bylo plněním bez právního důvodu, oba účastníci mají tedy podle § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co plnili, jako bezdůvodného obohacení. 29. Právo požadovat vrácení poskytnutého plnění mají obě smluvní strany, každá z nich může požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému jistinu ve výši 500 000 Kč, žalovaný již věřiteli poskytl plnění ve výši 31 790 Kč. Z předloženého výpisu splátek není zřejmé, že by plnění poskytnutá žalovaným byla určena na jiný jeho závazek než úhradu jistiny. Závazek k zaplacení úroků, poplatků a případně i sankcí plynul z absolutně neplatné smlouvy, stejně jako možnost věřitele určit, k jakému závazku bude platba přiřazena. Plnění žalovaného tak lze považovat pouze za plnění na jeho jediný závazek vůči žalobkyni, který při absolutní neplatnosti úvěru ve smlouvě měl, tedy na vrácení poskytnuté jistiny. Tomu také odpovídá závěr odvolacího soudu o současné výši dluhu žalovaného z předmětné úvěrové smlouvy. Žalovanému tak zbývá zaplati na jistinu úvěru částku 468 210 Kč. 30. K odkazu žalobkyně na rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 30 Co 182/2020 odvolací soud dodává, že uvedené rozhodnutí, které je založeno na odlišné koncepci ust. § 2993 občanského zákoníku, než která vyplývala ze specifické povahy § 457 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. zakládajícího synallagmatický závazek u plnění z neplatné smlouvy, bylo vydáno ve věci, ve které bylo s ohledem na ujednání o tom, na co bude splátka v konkrétní sjednané výši určena, a hrazení splátek v dohodnuté výši, možné bez pochybností dovodit, že spotřebitel hodlal plnit také na jiné (neplatně sjednané) závazky, než na poskytnutou jistinu. Právní názor, podle kterého je pro vzájemné zúčtování poskytnutého plnění nutné vzájemné plnění namítnout, a to i při vzájemném peněžitém plnění v případě plnění na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro absenci řádného ověření úvěruschopnosti, který je v rozhodnutí sp. zn. 30 Co 182/2020 podrobně rozveden a odůvodněn, se navíc vymyká ustálené rozhodovací praxi Krajského soudu v Praze. 31. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 468 210 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 20. 7. 2021 do zaplacení, přičemž ve zbývající (zamítavé) části výroku I. byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrzen. Výše zákonného úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení stanovil odvolací soud od 20. 7. 2021, tedy v přiměřené době osmnácti měsíců od poskytnutí úvěru i s ohledem na výši věřitelem poskytnuté částky. 32. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a 2, § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. Při posuzování úspěchu účastníků v tomto řízení bylo přihlédnuto i k příslušenství (smluvní úrok a úrok z prodlení). S přihlédnutím k tomu, že žalobkyně požadovala spolu s příslušenstvím částku 653 516 Kč a přiznána jí byla částka 485 784 Kč, měla žalobkyně po změně rozsudku soudu prvního stupně přibližně 74% úspěch a náleží jí proto 48 % nákladů, které v řízení před soudy obou stupňů vynaložila. 33. V řízení před soudem prvního stupně vznikly žalobkyni náklady na právní zastoupení, a to odměna právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a účast u jednání) po 10 300 Kč a jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) po 5 150 Kč, podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7, bod pátý a § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen advokátní tarif), ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu. Dále čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dále se jedná o náhradu cestovného k jednání soudu prvního stupně hromadnou dopravou z [obec] do [obec] v částce 103 Kč a náhradu za dvě hodiny promeškaného času podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu ve výši 200 Kč, náhradu ve výši 7 886 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobkyně podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a § 14a odst. 1 advokátního tarifu a náhradu za soudní poplatek ve výši 19 864 Kč Celkem se jedná o částku 65 303 Kč, z toho 48 % činí 31 345 Kč. 34. Náklady odvolacího řízení sestávají ze dvou úkonů právní služby po 10 300 Kč za účast u jednání a odvolání (§ 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k ), § 12a odst. 1 advokátního tarifu), dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, náhrada ve výši 24 830 Kč za zaplacený soudní poplatek z odvolání a náhrada ve výši 4 452 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobkyně podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu), celkem se jedná o částku 50 482 Kč, z toho 48 % činí 24 231 Kč. 35. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal žádný důvod. Místo plnění náhrady nákladů řízení bylo určeno dle § 149 odst. 2 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky ve lhůtě do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Dovolání je přípustné, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci Praha 3. prosince 2021 Mgr. Petra Kubáčová předsedkyně senátu