ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců JUDr. Petra Wulkana a Mgr. Lukáše Randy ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno], [číslo] [anonymizováno], Francouzská republika zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] o zaplacení 31 929,64 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 31. května 2021, č. j. 9 C 61/2021-38, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že výše nákladů činí 1 244 Kč; ve zbývající části výroku III. a v napadené části výroku II. týkající se 5 371,67 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 1. 9. 2020 do zaplacení se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Shora označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 24 287,27 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 1. 9. 2020 do zaplacení (výrok I.), výrokem II. zamítl žalobu v části týkající se 7 642,37 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 7 642,64 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 962,93 Kč, výrokem III. uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho právní zástupkyně, náklady řízení ve výši 1 801,96 Kč. 2. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobce se domáhal zaplacení 31 929,64 Kč s příslušenstvím a tvrdil, že na základě smlouvy z 15. 11. 2018 poskytl žalovanému revolvingový úvěr poskytnutím úvěrového rámce. Žalovaný postupně vyčerpal peněžní prostředky ve výši 92 087,27 Kč a v souvislosti s čerpáním úvěru mu byly naúčtovány poplatky ve výši 2 020 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z výše dlužné splátky k poslednímu dni v měsíci, nejméně však 500 Kč. Žalovaný na úvěr splatil celkem 67 800 Kč. Žalovaný neplnil smluvní povinnosti a žalobce mu tak vyúčtoval smluvní pokutu ve výši 792 Kč a dopisem ze dne 24. 7. 2020 od úvěrové smlouvy odstoupil. Splatnost úvěru nastala ke dni 31. 8. 2020. K tomuto dni dlužil dle žalobce žalovaný na jistině 29 658,94 Kč, na úrocích 3 962,93 Kč, na pojistném 778,70 Kč, na nákladech za vymáhání 700 Kč a na smluvní pokutě 792 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Na základě žádosti žalovaného o revolvingový úvěr [číslo] se žalobce zavázal poskytnout žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč a s roční sazbou úroku 22,68 %. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci úvěr ve měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky měsíčně, nejméně 500 Kč, vše vždy k 17. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru spolu s poplatkem a pojištěním. Pro případ nesplácení úvěru byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % z dlužné měsíční splátky, poplatek za odeslání upomínky 100 Kč a poplatek za vymáhání splatného závazku 600 Kč. Bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr, pojistné činilo 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaný při uzavření smlouvy uvedl, že je svobodný a bezdětný, bydlí u rodičů, čistý měsíční příjem má 18 000 Kč a jeho měsíční náklady činí 3 000 Kč. Žalovaný postupně vyčerpal celkem 92 087,27 Kč, žalobci uhradil 67 800 Kč. Žalobce odstoupil od úvěrové smlouvy a úvěr se ke dni 31. 8. 2020 stal splatným. Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovaného k úhradě celé dlužné částky. 4. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 2395, § 2399, § 588, § 2991 a § 2993 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a dále podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru) a dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy, neboť z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet a žalobce úvěruschopnost žalovaného nedostatečně prověřil. Soud prvního stupně uzavřel, že porušení povinnosti věřitele prověřit řádně úvěruschopnost spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy. Nárok žalobce tak posoudil jako bezdůvodné obohacení a výši tohoto bezdůvodného obohacení určil jako rozdíl vyčerpaných finančních prostředků v celkové výši 92 087,27 Kč a částky, kterou žalovaný žalobci uhradil, tedy 67 800 Kč. Soud žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z takto zjištěné dlužné částky (24 287,27 Kč), a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru. 5. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně jen proti části výroku II. týkající se 5 371,67 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od 1. 9. 2020 do zaplacení a proti nákladovému výroku III., podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva je neplatná, v takovém případě, plní-li obě strany, může každá ze stran podle § 2993 o. z. požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Tato zákonná úprava tedy nezakládá možnost soudu provést bez návrhu celkové vypořádání neplatné smlouvy, ale vyžaduje aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění. Takovou námitku žalovaný nevznesl a soud prvního stupně nebyl proto oprávněn plnění, které žalovaný poskytl, sám započíst na vyplacenou jistinu úvěru, ale byl povinen žalobci přiznat celou neuhrazenou jistinu ve výši 29658,94 Kč. Navrhoval, aby odvolací soud změnil napadenou část výroku II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobci ještě 5 371,67 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od 1. 9. 2020 a uloží mu zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů. 6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro změnu nákladového výroku III. rozsudku soudu prvního stupně, jinak však není odvolání důvodné. Rozsudek soudu prvního stupně nebyl ve výroku I. a v části výroku II., která nebyla odvoláním napadena, odvolacím soudem přezkoumáván a v uvedeném rozsahu nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 8. Vzhledem k tomu, že žalobce je právnickou osobou se sídlem na území Francouzské republiky, jedná se o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém). Soud prvního stupně otázku mezinárodní příslušnosti soudu a použití rozhodného práva vyřešil správně (dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) a čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)). 9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. Určí-li dlužník, že plní nejprve na jistinu, úročí se náklady i úroky (§ 1932 odst. 2 o. z.). 11. Podle § 1933 odst. 1 o. z. je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Podle § 2991 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v v důsledku prodlení věřitele. 20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním. Na tato skutková zjištění proto odvolací soud v plném rozsahu odkazuje. Žalobce uzavřel s žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl celkem 92 087,27 Kč Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že povinnost poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací nebyla splněna, neboť poskytovatel úvěru si informace o příjmech a výdajích žalovaného náležitým způsobem neověřil. Soud prvního stupně také správně uzavřel, že porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance) a odpovídá smyslu a účelu dané právní normy. 22. Plnění, které si účastníci na základě absolutně neplatné smlouvy poskytly, bylo plněním bez právního důvodu, oba účastníci mají tedy podle § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co plnili, jako bezdůvodného obohacení. 23. Právo požadovat vrácení poskytnutého plnění mají obě smluvní strany, každá z nich může požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala. Žalobce poskytl žalovanému jistinu ve výši 92 087,27 Kč, žalovaný již žalobci poskytl plnění ve výši 67 800 Kč. Z předloženého výpisu z úvěrového účtu není zřejmé, že by plnění poskytnutá žalovaným byla určena na jiný jeho závazek než úhradu jistiny. Závazek zaplacení úroků, poplatku a případně i sankcí plynul z absolutně neplatné smlouvy, stejně jako možnost věřitele určit, k jakému závazku bude platba přirazena. Plnění žalovaného tak lze považovat pouze za plnění na jeho jediný závazek vůči žalobci, který při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy měl, tedy na vrácení poskytnuté jistiny. Tomu také odpovídá závěr soudu prvního stupně o současné výši dluhu žalovaného z předmětné úvěrové smlouvy. 24. K odkazu žalobce na rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 30 Co 182/2020 odvolací soud dodává, že uvedené rozhodnutí, které je založeno na odlišné koncepci ust. § 2993 občanského zákoníku, než která vyplývala ze specifické povahy § 457 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. zakládajícího synallagmatický závazek u plnění z neplatné smlouvy, bylo vydáno ve věci, ve které bylo s ohledem na ujednání o tom, na co bude splátka v konkrétní sjednané výši určena, a hrazení splátek v dohodnuté výši, možné bez pochybností dovodit, že spotřebitel hodlal plnit také na jiné (neplatně sjednané) závazky, než na poskytnutou jistinu. Právní názor, podle kterého je pro vzájemné zúčtování poskytnutého plnění nutné vzájemné plnění namítnout, a to i při vzájemném peněžitém plnění v případě plnění na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro absenci řádného ověření úvěruschopnosti, který je v rozhodnutí sp. zn. 30 Co 182/2020 podrobně rozveden a odůvodněn, se navíc vymyká ustálené rozhodovací praxi Krajského soudu v Praze. 25. Soud prvního stupně rozhodl správně, když žalobu zamítl i v části týkající se 5 371,67 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od 1. 9. 2020 do zaplacení, proto byl rozsudek soudu prvního stupně v uvedeném rozsahu výroku II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen. 26. O nákladech řízení účastníků rozhodoval soud prvního stupně správně dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když se zabýval zjišťováním poměrů úspěchu ve věci mezi účastníky, nicméně je zřejmé, že přihlížel pouze k samotné jistině a opomněl příslušenství, které je nedílnou součástí předmětu řízení. Úspěch ve věci je vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatněné příslušenství pohledávky (obchodní úrok a zákonný úrok z prodlení, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1792/2015, dostupné na www.nsoud.cz nebo nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/18, dostupný na www.nalus.cz). 27. V posuzované věci se žalobce domáhal zaplacení 31 929,64 Kč s příslušenstvím (smluvní a zákonný úrok z prodlení). Při určení přesné výše příslušenství za účelem posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci byl ve smyslu § 154 odst. 1 o. s. ř. rozhodný stav v době vyhlášení rozsudku (viz výše uvedená rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu). Žalobce byl úspěšný celkem v rozsahu 26 845 Kč (viz výrok I. rozsudku soudu prvního stupně). Úspěch žalovaného poté představoval neúspěch žalobce, tedy i částku 12 410 Kč (výrok II. rozsudku), úspěch žalobce tak činí 68 %, z čehož vyplývá, že má nárok na 36 % nákladů řízení. Náklady žalobce před soudem prvního stupně, které je neúspěšný žalovaný povinen nahradit tvoří zaplacený soudní poplatek (1 278 Kč) a náklady právního zastoupení (odměna advokáta za právní služby po 500 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen advokátní tarif) ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu – převzetí věci, předžalobní výzva, návrh ve věci samé, tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrada ve výši 378 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobce podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu) Celkem 3 456 Kč, z čehož 36 % činí 1 244 Kč. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. o nákladech řízení podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že výše nákladů řízení činí 1 244 Kč. Ve zbývající části, pokud jde o místo a lhůtu k plnění, byl rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen. 28. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný (jeho odvolání nebylo vyhověno), žalovanému náklady v odvolacím řízení nevznikly. Právo na náhradu nákladů řízení nemá proto žádný z účastníků. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen tehdy, jestliže tento rozsudek závisel na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.) Účastník může podat dovolání do dvou měsíců, jdoucích ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku, u Okresního soudu v Berouně (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Praha 10. prosince 2021 Mgr. Petra Kubáčová předsedkyně senátu