ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců JUDr. Petra Wulkana a JUDr. Tomáše Němce ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [titul] [jméno] [příjmení], [titul] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] o 19 084 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 7. prosince 2020, č. j. 20 C 134/2020-18, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 016 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 18. 2. 2020 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 146 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [titul] [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 19 084 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu do 20. 1. 2020 ve výši 1 765,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem za dobu do 20. 1. 2020 ve výši 2 867,38 Kč, s 29% úrokem ročně z 10 500 Kč z 10 535,59 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 10 535,59 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Tvrdila, že společnost [právnická osoba] jí postoupila pohledávku ze smlouvy o zápůjčce [číslo] která byla uzavřena s žalovanou 22. 12. 2017 a na základě které jí téhož dne byla v hotovosti poskytnuta zápůjčka ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s částkou 10 600 Kč, která představuje kapitalizovaný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy při úrokové sazbě 29 % ročně, administrativní poplatek ve výši 3 404 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 5 050 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 377 Kč tak, že poslední splátka připadla na 15. 2. 2019. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, uhradila jen 1 500 Kč, žalobkyně eviduje dluh ve výši 10 500 Kč na jistině a ke dni 21. 8. 2018 dlužné poplatky ve výši 8 584 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 8 484 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 18. 2. 2020 do zaplacení do 3 dnů do právní moci rozsudku (výrok I.), v části týkající se 10 600 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 10 500 Kč od 30. 12. 2017 do 17. 2. 2020 a z 2 016 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení a s 29% úrokem ročně z 10 500 Kč od 16. 2. 2019 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nedostatečně prověřil schopnost žalované úvěr splácet, uzavřená smlouva je proto absolutně neplatná a poskytnuté plněním je bezdůvodným obohacením žalované. Vyšel z údaje o výši dluhu uvedené v žalobě a usoudil, že žalovaná musela dluh splnit v rozsahu 3 516 Kč, je proto povinna vrátit 8 484 Kč (12 000 – 3 516) bez ohledu na to, na co bylo částečné plnění žalované určeno. Nákladový výrok odůvodnil převážným úspěchem žalované, které náklady řízení nevznikly. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to výslovně jen proti té části zamítavého výroku II. týkající se jistiny ve výši 2 016 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 18. 2. 2020 do zaplacení. Závěry soudu prvního stupně o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalobkyně akceptovala, namítala však, že v žalobě tvrdila, že žalovaná uhradila pouze 1 500 Kč, pokud požadovala nižší částku příslušenství, nelze z toho dovozovat vyšší úhradu žalované. Pokud měl soud prvního stupně vzhledem k obsahu žaloby pochybnosti o výši úhrady ze strany žalované, měl žalobkyni vyzvat k upřesnění tvrzení. Navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhoví i v části odpovídající odvolacímu rozsahu. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým zjištěním týkajících se ověření úvěruschopnosti žalované. Smlouvou o zápůjčce [číslo] bylo v odvolacím řízení prokázáno, že [právnická osoba] poskytla žalované dne 22. 12. 2017 na základě této smlouvy 12 000 Kč v hotovosti, které se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách počínaje 7. dnem od uzavření smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek z 20. 1. 2020, seznamem postoupených pohledávek a oznámením z 20. 1. 2020 bylo v odvolacím řízení prokázáno, že pohledávka z uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované společností [právnická osoba] písemně oznámeno. Uvedené skutečnosti plynou přímo z textu uvedených listin, jejichž pravost a obsahová správnost nebyla namítána. Nebylo naopak prokázáno (a ani tvrzeno), že by žalovaná zaplatila na základě této smlouvy více než 1 500 Kč. 6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 15. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy, která měla povahu smlouvy o spotřebitelském úvěru, částku 12 000 Kč, úvěruschopnost žalované řádně neprověřil. Soud prvního stupně také správně uzavřel, že porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Jen takový výklad ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora (EU) z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance) a odpovídá smyslu a účelu dané právní normy. Nebylo prokázáno, že by žalovaná vrátila v souladu s uzavřenou smlouvou více než 1 500 Kč, žalobkyně započítává uvedené plnění v plném rozsahu na jistinu, není tedy třeba se zabývat tím, na co byly platby žalované ve skutečnosti určeny, přestože ust. § 2993 o. z. neumožňuje vzájemné zúčtování bez aktivity žalovaného. Výše bezdůvodného obohacení tak činí 10 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná zůstala v řízení nečinná, nemohl odvolací soud zjistit možnosti žalované pro určení lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení. Lhůtu k vrácení bezdůvodného obohacení do 17. 2. 2020, od které se odvíjí požadavek žalobce na zákonný úrok z prodlení dle odvolacího návrhu, však považuje za dostatečně dlouhou, neboť přibližně o rok přesahuje původně sjednanou splatnost poslední splátky. 16. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. týkající se 2 016 Kč (10 500 – 8 484) s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 18. 2. 2020 do zaplacení tak, že žalobě v této části vyhověl. 17. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Po změně rozsudku soudu prvního stupně je úspěch obou účastníků částečný, míra úspěchu jednoho z nich není převážná, právo na náhradu nákladů řízení nemá proto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř žádný z nich. 18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla žalobkyně v plném rozsahu úspěšný (jejímu odvolání bylo vyhověno), odvolací soud proto žalované uložil, aby jí nahradila náklady, které v odvolacím řízení vynaložila na soudní poplatek (1 000 Kč) a právní zastoupení (odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 1 000 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 3. a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu /odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem, 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 546 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobkyně, podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), celkem 4 146 Kč. 19. Lhůta k plnění ve výroku I. a III. byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal žádný důvod. Místo plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 2 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen tehdy, jestliže tento rozsudek závisel na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.) Účastník může podat dovolání do dvou měsíců, jdoucích ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku, u Okresního soudu v Kolíně (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci. Praha 23. dubna 2021 Mgr. Petra Kubáčová předsedkyně senátu