USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Petry Kubáčové a soudců JUDr. Petra Wulkana a JUDr. Tomáše Němce ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] oba zastoupení advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitosti o odvolání žalovaných proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 20. ledna 2021, č. j. 3 C 415/2019-54, takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením zamítl soud prvního stupně námitku místní nepříslušnosti (výrok I.) a námitku litispendence (výrok II.). V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se domáhá určení, že stavba domu [adresa] na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí] byla ke dni 18. 4. 2018 součástí společného jmění manželů žalobkyně a [jméno] [příjmení], narozeného [anonymizováno]. Žalovaní namítali místní nepříslušnost s tím, že jde o spor v souvislosti s řízením o pozůstalosti, které je vedeno v Rakousku, nemovitých věcí se bezprostředně netýká. Namítali dále, že dříve zahájené dědické řízení probíhající v Rakousku brání projednání této věci (překážka litispendence). Soud prvního stupně s odkazem na článek 24 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis) a § 105 odst. 1 a § 88 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) uzavřel, že předmětem řízení je věcné právo k nemovité věci, která se nachází na území České republiky, je tedy dána výlučná příslušnost českých soudů, místně příslušným je ten soud, v jehož obvodu se nemovitá věc nachází. Před příslušností dle polohy nemovitosti má u nemovitosti přednost jen příslušnost rozvodového soudu při vypořádání společného jmění. Vztah k nemovité věci dovodil z požadavku na určení samotné existence práva k nemovité věci. Výrok II. odůvodnil tím, že v projednávané věci jde o zcela jiný druh řízení, než je pozůstalostní řízení vedené v Rakousku, překážka dle § 83 odst. 1 o. s. ř. tedy není dána. 2. Proti tomuto usnesení podali žalovaní včasné odvolání. Namítali, že v dané věci jde o závazkový vztah, nikoli o vztah přímo s nemovitostí související. Spor je založen na posouzení, zda je nemovitost ve výlučném vlastnictví nebo ve spoluvlastnictví, nejde tedy o právo přímo spojené se stavbou. Příslušným je tak obecný soud žalovaných, který je v Rakousku, kde mají bydliště. Odkaz na článek 24 nařízení Brusel I bis označili za nedostatečně odůvodněný. K výroku II. usnesení uvedli, že dědické řízení bylo v Rakousku zahájeno již 28. 1. 2019 a z protokolu soudního komisaře je zřejmé, že žalobkyně jako pozůstalá manželka uplatnila nástup dědictví pod podmínkou k 1/3 dědictví ze zákona a že nastupuje dědictví po zemřelém z 1/3 dědického obsahu. Předmětem dědictví jsou přitom i nemovité věci, kterých se týká řízení u soudu prvního stupně, a to jako aktiva dědictví, dědické řízení není dosud skončeno. Poukazovali také na to, že dědici se až do skončení dědického řízení nemohou domáhat určení, že jsou spoluvlastníky věci, ale pouze určení, že zůstavitel byl vlastníkem ke dni úmrtí. Navrhovali, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že námitka místní nepříslušnosti i námitka litispendence je důvodná. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212 věta prvá o. s. ř., přezkoumal i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5 a 6 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 4. Podle § 105 odst. 1 o. s. ř. místní příslušnost zkoumá soud jen do skončení přípravného jednání podle § 114c. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl-li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li provedena příprava jednání podle § 114c, a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k přípravě jednání, jednáním a jiným úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem. Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. Namítne-li účastník řízení včas a důvodně nedostatek místní příslušnosti, postupuje soud obdobně podle odstavců 2 a 3; jinak námitku usnesením zamítne (§ 105 dost. 4 o. s. ř.). 5. Podle § 84 o. s. ř., je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak. 6. Podle § 88 písm. a), b) a c) o. s. ř. namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný soud, a) který rozhodoval o rozvodu, jde-li o vypořádání manželů po rozvodu stran jejich společného jmění nebo jiného majetku anebo o zrušení společného nájmu bytu, b) v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a), c) u něhož probíhá řízení o pozůstalosti, jde-li o rozhodnutí sporu v souvislosti s řízením o pozůstalosti, 7. Výlučná místní příslušnost v případech vypočtených v § 88 o. s. ř. má vždy přednost před příslušností obecnou nebo na výběr danou, použití obecné nebo na výběr dané místní příslušnosti je v takovém případě vyloučeno. Soud podle polohy nemovitosti (forum rei sitae) je výlučně příslušným tehdy, jestliže se řízení týká práv k těmto nemovitostem, tj. práva vlastnického, spoluvlastnického, práva držby, práva z věcného břemene a práva nájemního, a to pouze tehdy, kdy v řízení jde o existenci takového práva, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5502/2015, uveřejněné pod č. 15/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení téhož soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1583/2018, dostupné na www.nsoud.cz). 8. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobkyně se domáhá určení, že ke dni úmrtí jejího manžela byla nemovitost evidovaná nyní v katastru nemovitostí jako výlučný majetek tohoto zemřelého manžela ve společném jmění manželů, žalobu směřuje proti ostatním dědicům. Ti včas uplatnili námitku místní nepříslušnosti a námitku, že pozůstalost již projednávají příslušné rakouské orgány. 9. Místní příslušnost soudu nelze zaměňovat za mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudu. Místní příslušnost řeší, který z českých soudů je místně příslušný (bez ohledu na jeho pravomoc projednat právní věc se vztahem k cizině), nelze se tedy dovolávat příslušnosti podle místa bydliště žalovaných v Rakousku. Obecným soudem účastníka je totiž soud, v jehož obvodu má takový účastník bydliště nebo sídlo v České republice. Místní příslušnost pro řízení týkající se práva k nemovité věci je místní příslušností výlučnou, která je založena dle § 88 o. s. ř., a bydliště žalovaného se proto jako kritérium pro určení místní příslušnosti ani neuplatní. 10. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje řízení, ve kterém se žalobkyně domáhá určení, že nemovitá věc byla součástí společného jmění, za řízení, které se týká práva k nemovité věci, neboť je řešena samotná existence vlastnického práva k nemovité věci. Nemovitá věc se nachází v obvodu soudu prvního stupně, nejde o vypořádání společného jmění manželů, český soud řízení o pozůstalosti nevede. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (Nařízení o dědictví) místní příslušnost soudu k projednání dědictví neupravuje a otázky vztahující se k úpravě majetkových poměrů v manželství a k majetkovým uspořádáním ve vztazích považovaných rozhodným právem za vztahy s účinky srovnatelnými s manželstvím jsou z oblasti působnosti nařízení vyloučeny (článek 2 písm. d) a bod 12 preambule Nařízení o dědictví). 11. Závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti námitky místní nepříslušnosti je proto správný. Žalovaným je však třeba přisvědčit v tom, že čl. 24 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis) místní příslušnost soudu neupravuje. 12. Nedůvodná je i námitka žalovaných, že projednání věci brání dříve zahájené řízení o pozůstalosti (překážka litispendence). O té soud prvního stupně rozhodl usnesením, ačkoli k tomu nebyl povinen. 13. Podle § 83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. 14. Žalovaní sice tvrdili a doložili, že již bylo zahájeno a probíhá řízení o projednání pozůstalosti v Rakousku, z předložených listin však neplyne, že by v rámci takového řízení o pozůstalosti bylo řešeno, zda předmětná stavba byla ke dni úmrtí zůstavitele ve společném jmění manželů nebo ve výlučném vlastnictví zůstavitele. Sami žalovaní naopak tvrdí, že stavba byla zapsána do aktiv dědictví. O řešení otázky rozsahu společného jmění zůstavitele v řízení o pozůstalosti nesvědčí ani obsah protokolu z 28. 1. 2019, ve kterém je uvedeno, že vdova (žalobkyně) nastupuje do dědictví po zemřelém z 1/3 dědického obsahu a že jde o dědictví dle zákona, neboť z toho při účasti tří dědiců neplyne, že by do dědictví byla předmětná nemovitá věc zařazena po vypořádání společného jmění nebo alespoň po vyřešení otázky, zda byla či nebyla součástí společného jmění zůstavitele a žalobkyně. 15. Odvolací soud z výše uvedených důvodů potvrdil podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné. 16. Odvolací soud pro úplnost dodává, že v souladu s § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal usnesení soudu prvního stupně jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení. Nezabýval se tedy ani mezinárodní příslušností soudu prvního stupně ani tím, zda má žalobkyně na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání jen tehdy, jestliže toto usnesení záviselo na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.) Účastník může podat dovolání do dvou měsíců, jdoucích ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto usnesení, u Okresního soudu Praha-východ (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Praha 30. dubna 2021 Mgr. Petra Kubáčová předsedkyně senátu