ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců JUDr. Petra Wulkana a JUDr. Tomáše Němce ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [ulice] [číslo], [PSČ] [obec a číslo] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [ulice] [číslo], [PSČ] [obec a číslo] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] trvale bytem [adresa], Slovenská republika zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [ulice] [číslo], [PSČ] [obec a číslo] o 154 624,04 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 18. března 2021, č. j. 35 C 194/2020-69, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku I. tak, že žaloba se zamítá v části týkající se úroku z prodlení ve výši 6 455,43 Kč, 9,75% úroku z prodlení ročně z 154 624,04 Kč od 11. 12. 2019 do 31. 7. 2020 a 1,5% úroku z prodlení ročně z 154 624,04 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení; ve zbývající části výroku I. se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 27 930 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 14 346 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal zaplacení 165 545,99 Kč s 5,4% úrokem ročně z 154 621,04 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení a s 9,75% úrokem z prodlení ročně z 154 621,04 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení s tím, že společnost [právnická osoba], která jí pohledávku za žalovaným postoupila, uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 250 000 Kč a zavázal se jej splácet měsíčními splátkami po 11 017 Kč včetně 5,40% úroku ročně, zavázal se dále hradit sjednané poplatky. Žalovaný nesplácel úvěr řádně, banka proto úvěr k 22. 6. 2019 zesplatnila. K 10. 12. 2019 dlužil žalovaný jistinu ve výši 154 621,04 Kč, úrok ve výši 4 469,52 Kč a úrok z prodlení 6 455,43 Kč. 2. Žalovaný namítal, že před poskytnutím úvěru nebyla řádně prověřena jeho schopnost úvěr splácet, a smlouva je proto neplatná a žaloba předčasná. 3. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 154 621,04 Kč spolu s úrokem z prodlení 6 455,43 Kč a s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 154 624,04 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), v části týkající se kapitalizovaného úroku ve výši 4 469,52 Kč a 5,4% úroku ročně z částky 154 624,04 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobce ve výši 45 980 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho zástupce (výrok III.). 4. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí z následujících skutkových zjištění, které učinil po provedeném dokazování. Žalovaný dne 20. 4. 2018 učinil vůči společnosti [právnická osoba] (věřiteli) prostřednictvím standardizovaného formuláře návrh na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 250 000 Kč úročeném sazbou 5,40 % ročně při sjednání měsíčních splátek ve výši 11 018 Kč. Prohlásil, že nemá jiné závazky vůči fyzickým či právnickým osobám, není vůči němu nařízen výkon rozhodnutí, vedena exekuce a nenachází se v aktuálním či hrozícím úpadku, potvrdil, že jeho příjem činí 35 048 Kč měsíčně, výdaje nespecifikoval, uvedl, že je ženatý, v jeho domácnosti jsou 3 členové, bydlí v pronájmu a nájem je nulový. Návrh smlouvy byl 23. 4. 2018 přijat. V lednu 2018 činil zůstatek žalovaného na účtu vedeném věřitelem částku 76 083,18 Kč, v tomto měsíci přišla částka 155 000,27 Kč a odešla částka 116 329,19 Kč. V únoru 2018 se zůstatek na účtu žalovaného ustálil na 317,85 Kč, když vybráno bylo 216 012,70 Kč a přijato 140 247,37 Kč. Za březen 2018 byl konečný zůstatek na účtu záporný (- 50,38 Kč), jelikož celkový kredit činil 135 247,37 Kč a debet pak 135 615,60 Kč. Na účtu probíhaly i významné pohyby, kdy byly vkládány či vybírány desetitisícové částky, a to zejména v hotovosti. Od zaměstnavatele označeného v žádosti o úvěr chodila žalovanému měsíčně částka 20 048 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného věřitel vycházel z předpokladu, že žalovaný má výdaje ve výši 15 700 Kč na bydlení, stravu, ošacení a hygienu. Částku 250 000 Kč věřitel žalovanému poskytl. Z důvodu řádného neplacení splátek věřitel prohlásil nesplacenou část úvěru ve výši 164 162,45 Kč za splatnou ke dni 22. 6. 2019 a svou pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, což bylo žalovanému řádně oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu a upozorněn na možnost soudního řešení sporu. 5. Soud prvního stupně dovodil svou mezinárodní příslušnost, zjištěné skutečnosti posoudil dle § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále jen o. z.) a podle § 2, § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce porušil svou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, úvěrová smlouva je proto neplatná. Neplatnost posoudil jako neplatnost absolutní dle § 588 o. z., poskytnuté plnění proto podle § 2991 o. z. posoudil jako bezdůvodné obohacení. K otázce splatnosti pohledávky z bezdůvodného obohacení uzavřel, že je třeba ji vnímat optikou původní vůle stran, tedy že nastala v návaznosti na zesplatnění ze strany banky. Nákladový výrok odůvodnil tím, že žalobce měl neúspěch jen v nepatrné části a vynaložil náklady na právní zastoupení advokátem, který provedl 5 úkonů právní služby a je plátcem daně z přidané hodnoty. 6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (zastoupený opatrovníkem) včasné odvolání, a to výslovně jen proti výrokům I. a III. rozsudku. Namítal, že soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozsudku nijak nevypořádal s námitkou předčasnosti podané žaloby, uplatněná pohledávka není dle názoru žalovaného s ohledem na ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dosud splatná. Z žádného žalobního tvrzení ani z žádného zjištění soudu neplyne, že by bylo v možnostech žalovaného zaplatit celou dlužnou částku již k okamžiku zesplatnění. Uvedl dále, že k možnosti uložit povinnost vrátit jistinu úvěru poté, co je shledána neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, je třeba návrhu dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, ke kterému však nedošlo. Navrhoval, aby odvolací soud změnil napadené výroky rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu i v této části zamítne a žalobci uloží povinnost k náhradě nákladů řízení. 7. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, že přiměřená lhůta k zaplacení bezdůvodného obohacení nelze určit, neboť nebyly zjištěny možnosti žalovaného, k uložení povinnosti je tedy nutný návrh na určení přiměřené lhůty dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Splatnost pohledávky na vrácení bezdůvodného obohacení nastala dle jeho názoru v souladu s ust. § 1958 odst. 2 o. z. na základě oznámení o zesplatnění, tedy k 22. 6. 2019. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný a žalobci přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. 8. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné. 9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 17. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v v důsledku prodlení věřitele. 18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 20. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, správně také uzavřel, že prověření úvěruschopnosti žalovaného nebylo ze strany poskytovatele úvěru dostatečné a že porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Jen takový výklad ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora (EU) z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance) a odpovídá smyslu a účelu dané právní normy. Počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení však správně neurčil. 21. Ustanovení § 87 odst. 1, věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru upravuje lhůtu k vrácení bezdůvodného obohacení. Jde o speciální ustanovení k ustanovení § 1958 dost. 2 o. z., které se uplatní jen v případě absence ujednání stran nebo zvláštní zákonné úpravy. 22. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned… Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. 23. Možnost žalovat na určení přiměřené lhůty k plnění umožňuje oběma smluvním stranám smlouvy neplatné pro nedostatečné zjištění nebo ověření úvěruschopnosti spotřebitele domoci se určení takové lhůty bez povinnosti prokazovat naléhavý právní zájem na takovém určení, a to i v případě, že by bylo možné domáhat se vzniklých nároků žalobou na plnění. Pokud však potřeba určení doby k vrácení bezdůvodného obohacení ze smlouvy neplatné pro absenci řádného prověření úvěruschopnosti spotřebitele nastane v řízení o žalobě na plnění, posoudí soud přiměřenost lhůty jako otázku předběžnou (nebyla – li již určena pravomocným rozhodnutím soudu; srov. § 135 odst. 2 o. s. ř.). 24. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy, která měla povahu smlouvy o spotřebitelském úvěru, částku 250 000 Kč, úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, výše dluhu žalovaného z uvedené smlouvy spolu s příslušenstvím činila (bez běžícího úroku z prodlení) ke dni rozhodnutí odvolacího soudu téměř 180 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal v řízení nečinný, vyšel odvolací soud ze skutečností zjištěných v rámci zkoumání prověření úvěruschopnosti, z výše částky poskytnuté na základě úvěrové smlouvy a ze současné výše dluhu a má za to, že přiměřenou lhůtou k vrácení bezdůvodného obohacení je lhůta do 31. 7. 2020, tedy lhůta v trvání přibližně 13 měsíců od výzvy věřitele k zaplacení celé dlužné částky. Nebyly zjištěny žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit, že v možnostech žalovaného bylo uhrazení dlužné částky v kratší lhůtě. Lhůtu k vrácení dlužné částky k 22. 6. 2019 nelze za přiměřenou lhůtu považovat, neboť ta je výrazně kratší, než by odpovídalo sjednaným splátkám, jejichž výše se navíc odvíjela od nesprávně zjištěných možností žalovaného úvěr splácet. Žalovaný tak byl v prodlení od 1. 8. 2019, tomu dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá nárok žalobce na úrok z prodlení ve výši 8,25 % z dlužné jistiny ročně. Rozsudkem soudu prvního stupně byl přiznán úrok z prodlení ve výši 6 455,43 Kč za období do 10. 12. 2019 a dále 9,75% ročně z částky 154 624,04 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení. 25. Odvolací soud z výše uvedených důvodů změnil rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) tak, že žalobu zamítl v části týkající se úroku z prodlení ve výši 6 455,43 Kč, 9,75% úroku z prodlení ročně z 154 624,04 Kč od 11. 12. 2019 do 31. 7. 2020 a 1,5% úroku z prodlení ročně z 154 624,04 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení; ve zbývající části výroku I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný. 26. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Po změně rozsudku soudu prvního stupně je úspěch žalobce 82,5% (žalobou uplatněný nárok včetně příslušenství ke dni rozhodnutí odvolacího soudu činil 200 715,71, z toho žalobce uspěl v části týkající se 165 615,24 Kč), odvolací soud proto žalovanému podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř uložil povinnost nahradit žalobci 65 % nákladů, které v řízení před prvním stupněm vynaložil na soudní poplatek (6 185 Kč) a právní zastoupení (odměna advokáta za 4 úkony právní služby po 7 300 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – převzetí věci, předžalobní výzva, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a účast u ústního jednání, 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 6 384 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupkyně žalobce, podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), celkem 42 969 Kč, z toho 65 % činí 27 930 Kč. Ostatní písemná podání advokátky žalobce nepovažuje odvolací soud za podání ve věci samé ani za jiný účelný samostatný úkon právní služby dle § 11 advokátního tarifu. 27. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl žalobce úspěšný z 89,5 % (předmětem odvolacího řízení byl nárok, jehož výše činila ke dni rozhodnutí odvolacího soudu včetně příslušenství 174 069,61 Kč, z toho žalobce neuspěl co do 18 095,21 Kč), odvolací soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů, které v odvolacím řízení vynaložil na právní zastoupení (odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 7 300 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem, 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 3 192 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupkyně žalobce, podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), celkem 18 392 Kč, z toho 65 % činí 14 346 Kč. 28. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal žádný důvod. Místo plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 2 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen tehdy, jestliže tento rozsudek závisel na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.) Účastník může podat dovolání do dvou měsíců, jdoucích ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku, u Okresního soudu Praha-východ (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci. Praha 11. června 2021 Mgr. Petra Kubáčová předsedkyně senátu