ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců JUDr. Petra Wulkana a JUDr. Tomáše Němce ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem boulevard [příjmení] [anonymizováno], [číslo] [anonymizováno], Francouzská republika zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] o 52 032,49 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. ledna 2021, č. j. 12 C 298/2020-33, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku II. týkající se 9 721,27 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 1. 7. 2020 do zaplacení a v nákladovém výroku III. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Shora označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku 36 257,16 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 1. 7. 2020 do zaplacení (výrok I.), výrokem II. zamítl žalobu v části týkající se 15 775,33 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z 10 925,24 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení a výrokem III. uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce náklady řízení ve výši 5 078,35 Kč. 2. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobce se domáhal zaplacení 52 032,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ze 47 182,43 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení a tvrdil, že na základě smlouvy z 12. 7. 2018 poskytl žalovanému revolvingový úvěr poskytnutím úvěrového rámce. Žalovanému byla poskytnuta částka 143 477,16 Kč, kterou řádně a včas nesplácel, žalobce proto k 30. 6. 2020 od smlouvy odstoupil. K tomuto datu činil dluh ze smlouvy 45 978,43 Kč na jistině, 4 850,06 Kč na úrocích, 600 Kč na poplatcích a 604 Kč na smluvní pokutě. 3. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 12. 7. 2018 se žalobce zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 35 000 Kč, zřídit mu úvěrový účet, vydat úvěrovou kartu a poskytnout mu 15 219 Kč na kupní cenu za zboží. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 23,76 % ročně v měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky splatných 17. den v měsíci a částku 15 219 Kč v 24 měsíčních splátkách po 814 Kč počínaje 17. 8. 2018. Žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k zaplacení dlužných splátek a dopisem z 26. 5. 2020 od smlouvy odstoupil. Žalobce poskytl žalovanému celkem 143 477,16 Kč, eviduje úhrady žalovaného ve výši 107 220 Kč. 4. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 2395 a § 580, § 588 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a dále podle § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a rovněž podle § 2991 odst. 1 a § 2993 o. z., a dospěl k závěru, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval žalobce s řádnou péčí, neboť spolehlivě nezjistil, zda bude žalovaný schopen dostát svým závazkům, když jeho tvrzené příjmy a výdaje a ani jeho dosavadní finanční závazky žádným způsobem neověřil. Soud prvního stupně uvedl, že porušení povinnosti věřitele prověřit řádně úvěruschopnost spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, a to k neplatnosti absolutní, ke které soud přihlédne z úřední povinnosti. Nárok žalobce tak posoudil jako bezdůvodné obohacení a výši tohoto bezdůvodného obohacení určil jako rozdíl vyčerpaných finančních prostředků v celkové výši 143 477,16 Kč a částky, kterou žalovaný žalobci uhradil, tedy 107 220 Kč. Dodal, že uskutečněné splátky lze započíst i bez projevu směřujícího k započtení, a žalobci přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení od 1. 7. 2020 s tím, že k vrácení finanční částky byl žalovaný vyzván nejpozději k 30. 6. 2020. Nákladový výrok odůvodnil převážným procesním úspěchem žalobce, který vynaložil náklady na soudní poplatek a právní zastoupení. 5. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně jen proti části zamítavého výroku II. týkající se 9 721,27 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 1. 7. 2020 do zaplacení a proti nákladovému výroku III. podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, v takovém případě, plnily-li obě strany, může každá ze stran podle § 2993 o. z. požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Tato zákonná úprava tedy nezakládá možnost soud provést bez návrhu celkové vypořádání neplatné smlouvy, ale vyžaduje aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění. Takovou námitku žalovaný nevznesl, a soud prvního stupně nebyl proto oprávněn plnění, které žalovaný poskytl, sám započíst na vyplacenou jistinu úvěru, ale byl povinen žalobci přiznat celou neuhrazenou jistinu ve výši 27 418,53 Kč. Navrhoval, by odvolací soud změnil napadenou část výroku II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobci ještě 9 721,27 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 1. 7. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. Vzhledem k tomu, že žalobce je právnickou osobou se sídlem na území Francouzské republiky, jedná se o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém). Soud prvního stupně otázku mezinárodní příslušnosti soudu a použití rozhodného práva vyřešil správně (dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) a čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)). 9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. Určí-li dlužník, že plní nejprve na jistinu, úročí se náklady i úroky (§ 1932 odst. 2 o. z.). 11. Podle § 1933 odst. 1 o. z. je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Podle § 2991 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v v důsledku prodlení věřitele. 20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním. Na tato skutková zjištění proto odvolací soud v plném rozsahu odkazuje. Smlouvou o revolvingovém úvěru bylo v odvolacím řízení prokázáno, že její součástí jsou produktové podmínky, produktovými podmínkami bylo v odvolacím řízení prokázáno, že obsahují ujednání o tom, že žalobce je oprávněn jakoukoli platbu přiřadit k účelu, který sám určí. Výpisem z úvěrového účtu bylo v odvolacím řízení dále prokázáno, že žalovaný uhradil celkem 107 220 Kč, z toho poskytovatel úvěru eviduje platbu na jistinu jen ve výši 61 241,57 Kč, další platby eviduje jako platby na poplatky za rezervaci úvěrového zdroje a úroky, eviduje dále pohledávku na zaplacení smluvní pokuty a poplatků. 22. Žalobce uzavřel s žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl celkem 143 477,16 Kč Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že povinnost poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací nebyla splněna, neboť poskytovatel úvěru si informace o příjmech a výdajích žalovaného náležitým způsobem neověřil. Soud prvního stupně také správně uzavřel, že porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Jen takový výklad ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora (EU) z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance) a odpovídá smyslu a účelu dané právní normy. 23. Plnění, které si účastníci na základě absolutně neplatné smlouvy poskytli, bylo plněním bez právního důvodu, oba účastníci mají tedy podle § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co plnili, jako bezdůvodného obohacení. 24. Právo požadovat vrácení poskytnutého plnění mají obě smluvní strany, každá z nich může požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala. Žalobce poskytl žalovanému jistinu ve výši 143 477,16 Kč, žalovaný již žalobci poskytl plnění ve výši 107 220 Kč. Z předloženého výpisu z úvěrového účtu není zřejmé, že by plnění poskytnutá žalovaným byla určena na jiný jeho závazek než úhradu jistiny. Závazek k zaplacení úroků, poplatků a případně i sankcí plynul z absolutně neplatné smlouvy, stejně jako možnost věřitele určit, k jakému závazku bude platba přiřazena. Plnění žalovaného tak lze považovat pouze za plnění na jeho jediný závazek vůči žalobci, který při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy měl, tedy na vrácení poskytnuté jistiny. Tomu také odpovídá závěr soudu prvního stupně o současné výši dluhu žalovaného z předmětné úvěrové smlouvy. 25. K odkazu žalobce na rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 30 Co 182/2020 odvolací soud dodává, že uvedené rozhodnutí, které je založeno na odlišné koncepci ust. § 2993 občanského zákoníku, než která vyplývala ze specifické povahy § 457 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. zakládajícího synallagmatický závazek u plnění z neplatné smlouvy, bylo vydáno ve věci, ve které bylo s ohledem na ujednání o tom, na co bude splátka v konkrétní sjednané výši určena, a hrazení splátek v dohodnuté výši, možné bez pochybností dovodit, že spotřebitel hodlal plnit také na jiné (neplatně sjednané) závazky, než na poskytnutou jistinu. Právní názor, podle kterého je pro vzájemné zúčtování poskytnutého plnění nutné vzájemné plnění namítnout, a to i při vzájemném peněžitém plnění v případě plnění na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro absenci řádného ověření úvěruschopnosti, který je v rozhodnutí sp. zn. 30 Co 182/2020 podrobně rozveden a odůvodněn, se navíc vymyká ustálené rozhodovací praxi Krajského soudu v Praze. 26. Soud prvního stupně rozhodl správně, když žalobu zamítl i v části týkající se 9 721,27 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 1. 7. 2020 do zaplacení, pochybení neshledal odvolací soud ani v nákladovém výroku III. rozsudku soudu prvního stupně. Rozsudek soudu prvního stupně byl proto v napadené části výroku II. a v nákladovém výroku III. potvrzen podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný. 27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný (jeho odvolání nebylo vyhověno), žalovanému náklady v odvolacím řízení nevznikly. Právo na náhradu nákladů řízení nemá proto žádný z účastníků. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen tehdy, jestliže tento rozsudek závisel na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.) Účastník může podat dovolání do dvou měsíců, jdoucích ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku, u Okresního soudu v Nymburce (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Praha 25. června 2021 Mgr. Petra Kubáčová předsedkyně senátu