USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců JUDr. Petra Wulkana a JUDr. Tomáše Němce ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] trvale bytem [adresa], Slovenská republika o 23 292 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 27. dubna 2021, č. j. 4 C 39/2021-58, takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že řízení se nezastavuje a mezinárodní nepříslušnost Okresního soudu v Benešově se neprohlašuje. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením prohlásil soud prvního stupně svou mezinárodní nepříslušnost (výrok I.), zastavil řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (III). V odůvodnění svého usnesení uvedl, že žalobkyně se domáhá zaplacení 23 292 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o úvěru ze dne 16. 1. 2018. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, k trvalému pobytu je hlášen ve Slovenské republice, v České republice není nijak evidován, na adrese posledního pobytu v České republice se nezdržuje, na známou adresu na Slovensku se mu nepodařilo doručit. Soud prvního stupně proto zkoumal svou mezinárodní příslušnost podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Dospěl k závěru, že žalovaný, který je v postavení spotřebitele, neměl ke dni podání žaloby bydliště na území České republiky, vzhledem ke znění čl. 17 a 18 Nařízení Brusel I bis není proto dána mezinárodní příslušnost českých soudů, což představuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. 2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včas odvolání. Namítala, že pravomoc českých soudů je dána, neboť čl. 17 Nařízení Brusel I bis se na daný případ nevztahuje. Příslušnost českých soudů je tak dána dle čl. 7 odst. 1 písm. b), odrážka druhá Nařízení Brusel I bis, neboť rovněž poskytování úvěrů je službou ve smyslu uvedeného ustanovení. Navrhovala, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212, věta první, o. s. ř., jakož přezkoumal i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 4. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se domáhá zaplacení 23 292 Kč s příslušenstvím s tím, že [právnická osoba] jí postoupila pohledávku, kterou má za žalovaným ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 1. 2018, [číslo]. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný, který byl v žalobě označen jménem, datem narození a adresou v České republice, není veden v Centrální evidenci obyvatel ani v Registru obyvatel, trvalý pobyt má evidován na Slovensku na adrese shora od 30. 6. 2000, tuto adresu označil jako svůj trvalý pobyt také v uzavřené smlouvě. Na této adrese se nezdržuje, jeho pobyt nebyl zjištěn, neprochází evidencí cizinecké policie. Ve smlouvě, kterou žalobkyně předložila, označil žalovaný jako svůj trvalý pobyt adresu na Slovensku, ze smlouvy není zřejmé, že by žalovaný smlouvu uzavřel při své podnikatelské činnosti. 5. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). 6. Podle článku 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“) osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. 7. Podle článku 17 odst. 1 Nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. 8. Podle článku 18 odst. 2 Nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze dohodou: 1) uzavřenou po vzniku sporu; 2) umožňující spotřebiteli zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle, nebo 3) uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná (článek 19 Nařízení Brusel I bis). 9. Podle článku 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty (článek 7 odst. 2 písm. b) druhá odrážka Nařízení Brusel I bis.). 10. Podle článku 62 odst. 1 nařízení Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. 11. Podle § 80 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) má člověk bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. 12. Bydliště žalovaného na území České republiky nebylo zjištěno, z uvedení kontaktní adresy nelze totiž místo bydliště ve smyslu § 80 o. z. spolehlivě dovozovat. V dané věci nejde o spor z koupě movitých věcí ani z účelově určené půjčky, s ohledem na povahu účastníků přichází v úvahu aplikace článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis. [právnická osoba] (a shodně také žalobkyně) je českou právnickou osobou, provozuje tedy svou činnost na území České republiky, dosud nebylo zjištěno, že by svou činnost zaměřovala na stát, kde žalovaný měl nebo má bydliště (zejména na Slovensko). 13. Za takové situace nelze uzavřenou smlouvu pro účely určení mezinárodní příslušnosti považovat za smlouvu spotřebitelskou. Mezinárodní příslušnost je třeba určit dle čl. 7 Nařízení Brusel I bis. Místo plnění závazku je v takovém případě určující nejen pro mezinárodní příslušnost soudu, ale také pro určení místní příslušnosti mezinárodně příslušného soudu. Místo plnění bylo sjednáno v [obec], tedy v obvodu Okresního soudu v Benešově. Ten je proto pro projednání a rozhodnutí věci mezinárodně i místně příslušný. 14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že řízení se nezastavuje a mezinárodní nepříslušnost Okresního soudu v Benešově se neprohlašuje. Tím se i nákladový výrok III. usnesení soudu prvního stupně stal neúčinným. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Benešově. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 30. června 2021 Mgr. Petra Kubáčová předsedkyně senátu