USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců JUDr. Petra Wulkana a JUDr. Tomáše Němce ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa], Slovenská republika zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], Slovenská republika 2. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] o vydání předběžného opatření o odvolání žalovaných proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. června 2021, č. j. 0 Nc 1011/2021-57, takto: I. Odvolání 1. žalované proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně se odmítá. II. Usnesení soudu prvního stupně se mění ve výroku II. tak, že návrh na předběžné opatření, kterým by bylo 2. žalované zakázáno změnit umístění zboží představující pánské textilní bundy a dámské textilní bundy s kožešinovým límcem přepravené do České republiky z Čínské lidové republiky v kontejneru č. [tel. číslo] [anonymizováno 6 slov] a v kontejneru č. přepravního listu [anonymizováno 6 slov] ze skladu na adrese [adresa], na jakékoli místo v České republice či v zahraničí, s výjimkou jeho vydání žalobkyni, se zamítá. III. Usnesení soudu prvního stupně se mění ve výroku I. tak, že návrh na předběžné opatření, kterým by bylo 1. žalované zakázáno změnit umístění zboží představující pánské textilní bundy a dámské textilní bundy s kožešinovým límcem přepravené do České republiky z Čínské lidové republiky v kontejneru č. [tel. číslo] [anonymizováno 6 slov] a v kontejneru č. přepravního listu [anonymizováno 6 slov] ze skladu na adrese [adresa], na jakékoli místo v České republice se zamítá; jinak se potvrzuje. IV. Žádný z účastníků nemá ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovanou právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. V. Žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. VI. Ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou se o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a nákladů odvolacího řízení nerozhoduje. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala nařízení předběžného opatření, kterým by bylo oběma žalovaným zakázáno změnit umístění zboží představující pánské textilní bundy a dámské textilní bundy s kožešinovým límcem přepravené do České republiky z Čínské lidové republiky v kontejneru č. [tel. číslo] [anonymizováno 6 slov] a v kontejneru č. přepravního listu [anonymizováno 6 slov] ze skladu na adrese [adresa] na jakékoli místo v České republice či v zahraničí, s výjimkou jeho vydání žalobkyni. Tvrdila, že s 1. žalovanou uzavřela smlouvu o zprostředkování přepravy uvedeného zboží z Číny do sídla žalobkyně. Zboží, které mělo být odesláno po zaplacení kupní ceny, bylo dodavateli řádně zaplaceno. Dne 8. 2. 2021 bylo zahájeno insolvenční řízení, ve kterém byl dne 10. 2. 2021 zjištěn úpadek žalobkyně a dne 10. 5. 2021 byla povolena její reorganizace. 1. žalovaná uplatnila v rámci insolvence 2 pohledávky na zaplacení ceny za přepravu ve výši celkem 442 876,40 Kč a 2 pohledávky na úhradu zálohy na celní dluh. Přestože byla 1. žalovaná povinna zboží dodat do sídla žalobkyně, podmínila si dodání úhradou celního dluhu a skladného, výslovně potvrdila, že zboží po úhradě celního dluhu a skladného dodá. Celní dluh i skladné bylo 14. 5. 2021 uhrazeno, zboží však nebylo dodáno a 1. žalovaná vyhrožuje, že zboží odveze na Slovensko. Zboží je skladováno ve skladu provozovaném 2. žalovanou. Žalobkyně hodlá žalobou uplatnit nárok na ochranu svého vlastnického práva ke zboží vůči 2. žalované a splnění závazku ze smlouvy vůči 1. žalované. Naléhavou potřebu zatímní úpravy poměrů mezi účastníky spatřovala ve skutečnosti, že vzhledem ke své povaze podléhá zboží relativně rychlé ztrátě hodnoty jednak s ohledem na sezónnost a módnost konfekčního oblečení, jednak skladováním a manipulací při přepravě. Při vývozu do ciziny není dle žalobkyně výkon rozhodnutí zcela zmařen, ale podstatně ztížen, neboť vymáhání z ciziny není tak efektivní a rychlé. Poukazovala také na to, že mezi hodnotou zadrženého zboží (12 277 852 Kč) a výši pohledávek 1. žalované (442 876,40 Kč) je hrubý nepoměr a že žalovaným nevznikne navrhovaným předběžným opatřením žádná újma. 2. Soud prvního stupně shora uvedeným usnesením nařídil předběžné opatření, kterým oběma žalovaným zakázal změnit umístění výše uvedeného zboží ze skladu na adrese [adresa] na jakékoli místo v České republice či v zahraničí, s výjimkou jeho vydání žalobkyni (výrokem I. žalované 1 a výrokem II. žalované 2), žalobkyni uložil povinnost k podání žaloby na vydání věci do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 3. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobkyně složila jistotu ve výši 50 000 Kč a že bylo zjištěno, že žalobkyně se zabývá mimo jiné zpracováním kožešin, dne 10. 2. 2021 bylo rozhodnuto o jejím úpadku a 10. 5. 2021 byla povolena její reorganizace, 1. žalovaná uplatnila přihláškou z 2. 4. 2021 pohledávku na zaplacení zprostředkování a zabezpečení přepravy zboží ve výši 1 996 527,40 Kč, žalobkyně doložila zaplacení skladného, zboží se dosud nachází ve skladu druhé žalované v [obec] [anonymizováno] [obec] a žalovaná plánuje po ukončení skladovací smlouvy převoz zboží do skladu na Slovensko. Z těchto skutečností soud prvního stupně dovodil, že může dojít ke znehodnocení zboží dlouhodobým skladováním a ke zkomplikování možnosti výkonu rozhodnutí. Dodal, že žalobkyně osvědčila, že 1. žalovaná, která své pohledávky za žalobkyní uplatnila přihláškou v insolvenčním řízení, zadržuje zboží žalobkyně, jehož hodnota několikanásobně převyšuje pohledávku za žalobkyní. Nákladový výrok odůvodnil § 145 o. s. ř. 4. Proti tomuto usnesení podali žalované včasné odvolání. 5. První žalovaná napadla usnesení soudu prvního stupně v plném rozsahu. Namítala, že zboží se na adrese [adresa] nenachází. Namítala také věcnou a místní nepříslušnost soudu prvního stupně s tím, že místo dodání zboží se nachází v okrese [obec]. Uvedla dále, že k předmětnému zboží uplatnila zadržovací právo. K druhé žalované uvedla, že ta pouze na účet 1. žalované vystupovala v celním řízení, není a nebyla v žádném právním vztahu k žalobkyni, nikdy nedisponovala zbožím žalobkyně, to ani ve skladu 2. žalované nebylo. První žalovaná je s ohledem na uplatněné zadržovací právo zajištěným věřitelem, přestože její právo neodůvodněně a šikanózně popřel insolvenční správce. Výše její pohledávky za žalobkyní činily 2 284 640 Kč, z toho žalobkyně 14. 5. 2021 uhradila 1 841 764,47 Kč, hodnota zboží tedy není v nepoměru k původní výši pohledávky. Připomněla také, že ručila za celní dluh žalobkyně a úvěrovala uskladnění její zásilky, aby nedošlo k jejímu zničení nebo likvidaci, o zásilku se přesto 2 měsíce nikdo nezajímal. Po oslovení ze strany žalobkyně byla první žalovaná opakovaně ujištěna, že je zajištěným věřitelem a že dojde k úhradě celé pohledávky včetně ceny za dopravu. Po převzetí kontroly nad procesem insolvence však došlo ke změně rétoriky žalobkyně a bylo zřejmé, že zásilka není potřebná a je jedno, jestli shnije ve skladu, a že k úhradě pohledávek 1. žalované nedojde, nebude-li souhlasit s navrženým postupem. O místo a způsob skladování se žalobkyně nezajímala, reagovala až po oznámení, že zásilka bude převezena na Slovensko. Za dopravu dosud zaplaceno nebylo, přestože tím bylo vydání zásilky vždy podmiňováno. Usnesení soudu prvního stupně označila za neurčité, nevykonatelné, fakticky a právně nesprávné a předčasné a navrhovala, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil a 1. žalované přiznal náhradu nákladů řízení. 6. Odvolání 2. žalované směřovalo proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně. Namítala, že zboží je od okamžiku dovozu uskladněno ve skladovém objektu společnosti [právnická osoba] na adrese [adresa], propuštěním zboží do volného oběhu a zaplacením cla její účast na této záležitosti skončila, k dispozici se zbožím není oprávněna. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212 věta první o. s. ř., přezkoumal dále i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání 2. žalované je důvodné, odvolání 1. žalované je důvodné jen z části. 8. 1. žalovaná napadla svým odvolání také výrok II. usnesení soudu prvního stupně, kterým byla uložena povinnost zdržet se přemístění zboží 2. žalované. Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku však vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. V části týkající se odvolání proti výroku II. proto odvolací soud podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolání 1. žalované odmítl. 9. Soud prvního stupně, i když to v odůvodnění svého usnesení neuvedl, správně dovodil svou mezinárodní příslušnost (čl. 7 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech). Soud prvního stupně je podle § 85 odst. 3 o. s. ř. místně příslušným soudem dle sídla 2. žalované, což dle § 11 odst. 1 o. s. ř. zakládá místní příslušnost bez ohledu na to, který soud by byl místně příslušný, pokud by návrh na nařízení předběžného opatření směřoval jen vůči 1. žalované. Věcná příslušnost soudu prvního stupně plyne z ust. § 9 odst. 1 o. s. ř., neboť nejde o věc uvedenou v § 9 odst. 2 o. s. ř. 10. Podle § 74 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu před zahájením řízení nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. 11. Podle § 75 odst. 1 o. s. ř. nařídí předseda senátu předběžné opatření jen na návrh. 12. Podle § 76 odst. 1 písm. d) o. s. ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo, nenakládal s určitými věcmi nebo právy. 13. Podle § 75c odst. 1 o. s. ř. nepostupoval-li předseda senátu podle § 75a nebo § 75b odst. 2 o. s. ř., nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. Rozhodující je stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně (§ 75c odst. 1 o. s. ř.). 14. Předběžné opatření podle § 76 o. s. ř. může být nařízeno jen tehdy, bylo-li prokázáno, že existuje potřeba zatímně upravit poměry účastníků nebo že je dána obava z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí, popřípadě z ohrožení výkonu rozhodčího nálezu; procesní odpovědnost za výsledek řízení (důkazní břemeno) v tomto směru má navrhovatel (žalobce). Ostatní rozhodné skutečnosti (zejména nárok sám) nemusí být spolehlivě prokázány (postaveny najisto). K nařízení předběžného opatření postačuje, jsou-li alespoň osvědčeny, tj. jeví-li se alespoň jako pravděpodobné. Procesní odpovědnost i v tomto směru má navrhovatel (žalobce; k tomu srovnej Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 437 s.). 15. Rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření nespočívá na výsledcích dokazování, na závěru o skutkovém stavu, a ani na právním posouzení věci. Nepředstavuje samo o sobě výsledek procesu, v jehož průběhu by soud zvažoval, jaké provede důkazy, jak bude provedené důkazy hodnotit a jaká skutková zjištění z nich učiní. Jediným relevantním podkladem pro rozhodnutí soudu o návrhu na předběžné opatření jsou údaje a informace, které jsou obsaženy v obsahu spisu, zejména v návrhu a v listinách předložených navrhovatelem. Soud pak na jejich základě, aniž by umožnil druhému účastníku se k nim vyjádřit nebo přednést vlastní tvrzení a návrhy, zkoumá, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro nařízení předběžného opatření. Přijaté předběžné opatření pak představuje jen prozatímní a dočasnou úpravu práv a povinností účastníků, aniž by tím byl předurčován průběh procesu samotného, nebo prejudikováno rozhodnutí o sporu nebo o jiné právní věci. Rozhodování o předběžném opatření tedy není nalézacím řízením, je řízením„ o prozatímním opatření“, jehož smyslem a účelem je provést rychle (zpravidla„ bezodkladně“) a účinně prozatímní úpravu poměrů účastníků, aniž by tím byly sporné otázky konečným způsobem vyřešeny. Soud je vždy povinen zkoumat, zda je v souzeném případě dána potřeba zatímně upravit poměry účastníků, zda tato potřeba je naléhavá a zda v daném případě je namístě předběžné opatření nařídit. 16. Žalobkyně se domáhá ochrany svého vlastnického práva a splnění povinnosti z přepravní smlouvy. 17. Osvědčila přihláškou do insolvenčního řízení, že s 1. žalovanou uzavřela smlouvu, na základě které 1. žalovaná zajišťovala pro žalobkyni dopravu zboží do České republiky, pro účely rozhodnutí o předběžném opatření také dostatečně přihláškou, fakturami vystavenými 1. žalovanou a [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] (prodejcem), nákladovými listy a potvrzením o prodeji osvědčila, že přeprava se týkala zboží označeného v návrhu na vydání předběžného opatření a že 1. žalovaná přepravu uskutečnila a předmětným zbožím disponuje. Osvědčila také, že byl zjištěn její úpadek a povoleno jeho řešení reorganizací, 1. žalovaná v insolvenčním řízení uplatnila přihláškou pohledávku na celkem 1 996 527,40 Kč za přepravu a pojistné a dále za zálohu na celní dluh, vše v souvislosti s přepravou předmětného zboží, v přihlášce uvedla, že pohledávky jsou zajištěny zadržovacím právem k přepravovanému zboží, insolvenční správce popřel pořadí pohledávky s tím, že zadržovací právo vzniklo až po úpadku dlužníka. Žalobkyně e-mailovou komunikací také dostatečně osvědčila, že [jméno] [příjmení] za 2. žalovanou sdělila 1. žalované na její žádost, že po úhradě faktur [číslo] a [číslo] budou zásilky propuštěny do volného oběhu, 1. žalovaná poté žalobkyni sdělila, že po propuštění do volného oběhu a úhradě faktur [číslo], [číslo] a [číslo] bude zboží dodáno do [obec]. Výpisy z účtu a potvrzením o provedení platby pak osvědčila, že faktury [číslo] zaplatila a 2. žalované uhradila platby s variabilním symbolem odpovídajícím číslům faktur [číslo] a [číslo]. Žalobkyně také e-mailem z 3. 6. 2021 doložila, že jí [jméno] [příjmení] za 1. žalovanou sdělila, že z důvodu ukončení skladovací smlouvy plánuje převoz zásilek do jejího skladu na Slovensku, pokud by žalobkyně plánovala uhradit faktury za dopravu, převoz by pozastavili. Čísla faktur za dopravu odpovídají číslům faktur, kterými byly vyúčtovány přihláškou uplatněné pohledávky za přepravu předmětného zboží. Žalobkyně čestným prohlášením osvědčila, že zaměstnankyně 2. žalované potvrdila, že předmětné zboží je na skladě 2. žalované na adrese [adresa]. Žalobkyně také doložila, že 1. žalovanou vyzvala k vydání zboží. 18. Podle § 2555 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen o. z.) Smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. Dopravce provede přepravu do místa určení s odbornou péčí v ujednané době, a nebyla-li ujednána, bez zbytečného odkladu. Má se za to, že tato doba počíná běžet dnem následujícím po převzetí zásilky dopravcem (§ 2558 o. z.). Příjemce zásilky určený ve smlouvě nabývá podle § 2561 o. z. práva ze smlouvy, požádá-li o vydání zásilky po jejím dojití do místa určení, popřípadě po uplynutí doby, kdy zásilka měla do místa určení dojít. Tím okamžikem přechází na příjemce i právo na náhradu škody na zásilce. Podle § 2564 odst. 1 o. z. přepravné je splatné bez zbytečného odkladu po provedení přepravy do místa určení. 19. Podle § 1395 odst. 1 o. z. kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat. 20. Podle § 109 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona po zahájení insolvenčního řízení lze právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem. 21. Žalobkyně osvědčila, že 1. žalovaná disponuje movitými věcmi v jejím vlastnictví, a to ve skladu na adrese [adresa], pro účely rozhodnutí o předběžném opatření také dostatečně osvědčila (jeví se na základě v návrhu uvedených skutečností alespoň jako pravděpodobné), že 1. žalovaná je povinna tyto věci žalobkyni vydat, neboť zdržovací právo bylo jako opožděné popřeno. Prokázala také, že 1. žalovaná hodlá movité věci přemístit do ciziny. Tím by byl výkon rozhodnutí ve věci samé podstatně ztížen, což vydání předběžného opatření odůvodňuje. 22. Žalobkyně však neprokázala, že by byla dána naléhavá potřeba úpravy poměrů mezi účastníky spočívající v zákazu změny umístění zboží. Neprokázala totiž, že předmětné movité věci ztrácí změnou umístění na hodnotě, jak tvrdí. Neprokázala ani, že jde o zboží, které ztrácí na hodnotě s ohledem na módnost a sezónnost a že ztrácí na hodnotě samotným skladováním, navrhované předběžné opatření by navíc dalšímu skladování nijak nezabránilo. Důvody pro zákaz faktické dispozice se zbožím v rámci České republiky nejsou proto dány. 23. Ve vztahu ke 2. žalované je návrh na předběžné opatření zcela nedůvodný, neboť žalobkyně netvrdí ani nijak neosvědčuje, že by 2. žalovaná byla oprávněna se zbožím jakkoli disponovat, a rovněž neprokázala, že ke svévolné dispozici se zbožím ze strany 2. žalované mohlo nebo mělo dojít. 24. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů změnil výrok II. usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na vydání předběžného opatření podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve vztahu ke 2. žalované zamítl, a výrok I. usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na vydání předběžného opatření zamítl podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve vztahu k 1. žalované v části týkající se změny umístění v rámci České republiky; ve zbývající části výroku I. (zákaz změnit umístění zboží na jakékoli místo do zahraničí) potvrdil usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné. 25. Po změně usnesení soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle §224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a podle § 224 odst. 1 fa § 151 odst. 1 o. s. ř. také o nákladech řízení odvolacího. Po změně usnesení soudu prvního stupně je 2. žalovaná procesně zcela úspěšná, v řízení před soudem prvního stupně jí náklady nevznikly, právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nemá proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovanou žádný z účastníků. V odvolacím řízení provedla 2. žalovaná jako nezastoupená jeden úkon (odvolání), náleží jí proto paušální náhrada ve výši 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve spojení s ust. § 1 odst. 3 písm. f) citované vyhlášky. 26. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal žádný důvod. 27. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů nebylo ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou v souladu s ust. § 151 odst. 1 a § 145 o. s. ř. rozhodováno, neboť rozhodnutím o nařízení předběžného opatření řízení mezi těmito účastníky nekončí. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně v napadeném usnesení nákladový výrok vydal a po změně výroku I. mělo být o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi uvedenými účastníky znovu rozhodováno, vyslovil odvolací soud pro přehlednost výrokem VI. že se o nákladech nerozhoduje. 28. Odvolací soud pro úplnost dodává, že při svém rozhodnutí vycházel ze stavu, jaký tu byl v době vydání usnesení soudu prvního stupně, neboť ustanovení § 75c odst. 4 o. s. ř. odvolacímu soudu neumožňuje přihlížet ke skutečnostem a důkazům uvedeným v odvoláních žalovaných proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na vydání předběžného opatření. Pokud pominou důvody, pro které bylo předběžné opatření nařízení, včetně situace, kdy se později, a to i v důsledku provedeného dokazování ve věci samé, zjistí, že předpoklady pro nařízení předběžného opatření dány nebyly, lze se dle § 77 odst. 2 o. s. ř. domáhat zrušení předběžného opatření. Předseda senátu může v takovém případně předběžné opatření zrušit i bez návrhu. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci. Praha 30. července 2021 Mgr. Petra Kubáčová předsedkyně senátu