ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců JUDr. Petra Wulkana a JUDr. Tomáše Němce ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] naposledy bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 103 347,54 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. března 2021, č. j. 4 C 25/2020-34, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I. týkající se 7 219,54 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z 103 347,54 Kč od 29. 12. 2019 do 30. 6. 2020 a ze 7 219,54 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, s 2,75 % úrokem z prodlení ročně z 96 128 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení a s 13,9% úrokem ročně z 103 347,54 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení se žaloba zamítá; ve zbývající části výroku I. týkající se 96 128 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 1. 7. 2020 do zaplacení se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 8 876,50 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 8 477 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Odůvodnění: 1. Shora označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 103 347,54 Kč s úrokem ve výši 10 % ročně z této částky od 29. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 13,9 % ročně z této částky od 29. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), výrokem II. bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 134,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. 2. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se domáhala zaplacení 103 347,54 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaným dne 24. 6. 2019 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách s úrokem ve výši 13,9 % ročně a příslušnými poplatky. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto věřitel úvěr zesplatnil k 28. 12. 2019 a následně postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou ze dne 27. 2. 2020. Žalovaný ani po výzvě nezaplatil žalobkyni jistinu úvěru ve výši 103 347,54 Kč, úrok ve výši 13,9 % ročně z této částky a zákonný úrok z prodlení za dobu od 29. 12. 2019 do zaplacení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud prvního stupně postupoval dle § 115a občanského soudního řádu a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 24. 6. 2019 se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla částku 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku, zaplatit úrok ve výši 13,9 % ročně a poplatky, to vše v měsíčních splátkách po 1 757 Kč, z nichž první splátka byla splatná 15. 7. 2019 a poslední 17. 5. 2027. Žalovaný si sjednal pojištění schopnosti splácet, za které se zavázal platit měsíční poplatek ve výši 166 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek úvěru dne 15. 9. 2019, 15. 10. 2019, 15. 11. 2019 a 15. 12. 2019, přičemž právní předchůdce žalobkyně prohlásil úvěr za splatný ke dni 28. 12. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni, což žalovanému písemně oznámila ve stejný den. Žalovaný byl vyzván žalobkyní dne 6. 8. 2020 ke splnění dluhu. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení dosud nesplacených dluhů z úvěru a nezaplacených poplatků, přičemž úvěrovou smlouvu shledal soud prvního stupně za platnou. Z těchto důvodů žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně zákonného úroku z prodlení. Zjištěné skutečnost posoudil soud prvního stupně podle § 1746 odst. 1, 2, § 2395 a § 1970 občanského zákoníku. Nákladový výrok byl odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. 5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včas odvolání žalovaný. Namítal, že byl vydán v řízení, které trpí podstatnou vadou, protože k projednání této věci není dána pravomoc českých soudů. Poslední adresa žalovaného byla platná do 21. 10. 2019, přesto soud prvního stupně doručil žalovanému na tuto adresu veškerá písemná podání, čímž žalovanému odňal možnost jednat před soudem, a napadený rozsudek vydal bez jednání, přesto že pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky. V projednávané věci nic nenasvědčuje tomu, že by žalovaný měl na území České republiky bydliště či majetek a určení příslušnosti podle místa, kde se nachází předmět sporu, nepřichází v úvahu. Z těchto důvodů není dána pravomoc českých soudů ve věci rozhodovat. 6. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že nesouhlasí s námitkou žalovaného, že by k projednání předmětného sporu nebyla dána pravomoc českých soudů. Odkázala na článek [číslo] Všeobecných obchodních podmínek a článek 9.7 Smlouvy o úvěru, ze kterých vyplývá zcela zřejmý úmysl smluvních stran, aby veškeré spory byly řešeny českými soudy dle českého právního řádu. Poslední známé bydliště žalovaného je na území České republiky, kde byl žalovanému rovněž poskytnut úvěr. Žalobkyně proto navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. 8. Vady řízení před soudem prvního stupně věcnému projednání odvolání nebrání. Z obsahu spisu je sice zřejmé, že soud prvního stupně návrh na vydání platebního rozkazu a další písemnosti doručoval žalovanému adresu, kde se žalovaný nezdržoval a kterou nebylo možno považovat ani za adresu pro doručení, a odňal mu tak svým nesprávným postupem možnost jednat před soudem, nešlo však o vadu, u které by za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava (§ 229 odst. 3 a contr. o. s. ř.). 9. S ohledem na skutečnost, že žalovaný má mongolské státní občanství, správně se soud prvního stupně zabýval otázkou, zda je dána pravomoc soudu České republiky k projednání a rozhodnutí této věci a pokud ano, jakým právem se právní vztahy mezi účastníky řídí. Soud prvního stupně správně uzavřel, že mezinárodní soudní pravomoc českých soudů je dána a dále, že rozhodným právem je právní řád České republiky. V článku [číslo] Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], na které uzavřená smlouva výslovně odkazuje, se smluvní strany předmětné úvěrové smlouvy dohodly na tom, že smlouvy, na které se vztahují tyto obchodní podmínky, se řídí právem České republiky a soudní spory z nich rozhodují obecné soudy České republiky. Takovou dohodu Smlouva Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích občanských, rodinných a trestních věcech, vyhláška č. 106/1978 Sb., v článku 37 odst. 2 připouští. Rozhodným právem je dle článku 36 odst. 1 uvedené smlouvy české právo. Uvedenou smlouvu je třeba dle článku 73 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis) aplikovat přednostně. 10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v v důsledku prodlení věřitele. 19. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 20. Podle § 2991 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 21. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 23. Ze žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 20. 6. 2019 bylo v odvolacím řízení zjištěno, že žalovaný uvedl jméno, příjmení, druh a číslo dokladu povolení k dlouhodobému pobytu s platností do 30. 4. 2020, trvalý pobyt. K rodinnému stavu uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživované osoby, bydlí na ubytovně/koleji, má úplné střední vzdělání, pracuje ve společnosti s ručením omezeným [právnická osoba] od 27. 4. 2018, jedná se o pracovní poměr na dobu určitou do 27. 4. 2020. Jeho průměrný měsíční příjem je 15 136 Kč, měsíční příjem nedoložil. Měsíční platby domácnosti dle údajů žalovaného 0 Kč. Dále prohlásil, že nemá splátky u jiných bank a neplatí žádné nebankovní produkty či povinné výdaje. Ostatní splátky činí 2 000 Kč. 24. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] za období od 1. 6. 2018 do 31. 5. 2019 vyplývá, že žalovaný činil z uvedeného účtu výběry a že mu zaměstnavatel hradil mzdu ve výši uváděné v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalovaný zaplatil na předmětný úvěr 15. 7. 2019 částku 1 757 Kč, 15. 8. 2019 částku 1 757 Kč a 16. 9. 2019 358,36 Kč [právnická osoba] složila žalovanému na tento účet částku úvěru ve výši 100 000 Kč dne 24. 6. 2019. 25. [právnická osoba] bylo v odvolacím řízení prokázáno, že [právnická osoba] sdělila, že předmětný úvěr byl žalovanému poskytnut přes pobočku [právnická osoba], klient na žádosti deklaroval příjem ve výši 15 136 Kč. Příjem žadatele ověřil pracovník pobočky na základě příchozích transakcí na účet klienta vedený u [obec] [anonymizováno]. Dle výpisu z účtu klienta bylo patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Klient na žádosti uvedl výdaje ve výši 2 000 Kč, banka stanovila životní výdaje klienta po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaje životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 7 908 Kč, banka zároveň obdobně k ukazateli DSTI stanovila hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, který v tomto případě činil 11,61 % po poskytnutí úvěru. Klient na žádosti nedeklaroval žádné splátky. [příjmení] ověřila splátky z interních systémů a pomocí dotazu do CCB. Úvěr měl splátku 1 757 Kč. Příjem klienta byl dle názoru banky dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. 26. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující uzavřela se žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně peněžní prostředky vrátit formou měsíčních splátek ve výši 1 757 Kč splatných vždy k patnáctému dni v měsíci počínaje dnem 15. 7. 2019. Zároveň si smluvní strany ujednaly úrok 13,9 % ročně a poplatky pojištění. Žalovaný se dostal do prodlení se stanovenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila k 28. 12. 2019 a následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020, o čemž žalovanému zaslala vyrozumění na adresu uvedenou žalovaným při sjednání smlouvy. 27. K posouzení oprávněnosti nároku na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění, bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru i z hlediska toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a posoudila. Bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru vycházel z údajů, které mu sám žalovaný poskytl a kromě přehledu o pohybech na jeho účtu tyto informace od žalovaného žádným způsobem je neověřoval. Ani z pohybů na účtu však nebylo možné spolehlivě dovozovat, zda příchozí částka tvoří skutečně mzdu žalovaného a zda má žalovaný takový příjem zajištěn i do budoucna, zejména když sám žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu dne 20. 6. 2019 uvedl, že pracovní poměr je uzavřen na dobu určitou do 27. 4. 2020 a povolení k dlouhodobému pobytu má do 30. 4. 2020. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou informace získané toliko od spotřebitele, odborná péče předpokládá ověření takových údajů. Údaj o výši mzdy zůstal nedoložen, mohl však vyplynout z pohybů na jeho účtu. Tvrzení žalovaného, že má k dispozici bydlení zdarma však nebylo doloženo, stejně jako údaj o„ ostatních platbách“ ve výši 2 000 Kč. Takové prověření úvěruschopnosti nelze považovat za řádné. 28. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, ke které soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Jen takový výklad ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora (EU) z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance) a odpovídá smyslu a účelu dané právní normy a tomu, že povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je i v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jež se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), a rovněž i na ochranu všech dalších (i potencionálních) věřitelů dotčeného věřitele, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), které na sebe bere, mohlo být ohroženo. 29. S ohledem na to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně dle ustanovení § 2993, věty první, o. z. nárok na vrácení peněžité částky představující jistinu úvěru. Z důkazů předložených žalobkyní, konkrétně výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba] vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 100 000 Kč z titulu smlouvy o úvěru, žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 3 872 Kč. Žalovanému tak zbývá zaplatit na jistinu úvěru 96 128 Kč, s úhradou jistiny je v prodlení od 1. 7. 2020. 30. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil v části výroku I. týkající se 7 219,54 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 103 347,54 Kč od 29. 12. 2019 do 30. 6. 2020 a 7 219,54 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení s 2,75% úrokem z prodlení ročně z částky 96 128 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení a s 13,9% úrokem ročně z 103 347,54 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že se žaloba v této části zamítá; ve zbývající části výroku I. týkající se 96 128 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 1. 7. 2020 do zaplacení se rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen. Výše zákonného úroku z prodlení odpovídá obecně závaznému nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž počátek prodlení od 1. 7. 2020 je v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy odvolací soud považoval za dobu přiměřenou možnostem žalovanému k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru do jednoho roku od jeho poskytnutí. 31. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a 2, § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla po změně rozsudku soudu prvního stupně přibližně 71% úspěch, jak v řízení před soudem prvního stupně, tak i v řízení odvolacím. Náleží jí proto náhrada 42 % nákladů, které v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení vynaložila 32. V řízení před soudem prvního stupně vznikly žalobkyni náklady na právní zastoupení, a to odměna právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí věci, návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění), dva úkony po 5 260 Kč a jeden úkon po 2 630 Kč, podle § 7, bod pátý, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dále se jedná o náhradu ve výši 2 950 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupkyně žalobkyně dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a § 14a odst. 1 advokátního tarifu. Spolu s náhradou za soudní poplatek ve výši 4 134 Kč se celkem jedná o částku 21 134,50 Kč, z toho 42 % činí 8 876,50 Kč. 33. Náklady odvolacího řízení sestávají ze dvou úkonů právní služby po 5 260 Kč za dvakrát účast u jednání a písemné vyjádření k odvolání (§ 7, bod pátý, § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu), tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhradu ve výši 3 502 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupkyně žalobkyně, podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu), celkem se jedná o částku 20 183 Kč, z toho 42 % činí 8 477 Kč. 34. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal žádný důvod. Místo plnění náhrady nákladů řízení bylo určeno dle § 149 odst. 2 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky ve lhůtě do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Dovolání je přípustné, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci. Praha 12. listopadu 2021 Mgr. Petra Kubáčová předsedkyně senátu