USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Boudové Zvěřinové a soudkyň Mgr. Kateřiny Frankové a JUDr. Danuše Kudrnové ve věci nezletilé: [osobní údaje nezletilé] bytem trvale [obec], [ulice a číslo], [PSČ] [obec] zastoupená opatrovníkem Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí sídlem [adresa] dcery rodičů: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozená dne 29. prosince 1978 bytem trvale [ulice a číslo], [PSČ] [obec] bytem fakticky: [ulice a číslo], [PSČ] [obec] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] [jméno] [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o úpravu péče a výživy k nezletilé, o odvolání matky a opatrovníka nezletilé proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 27. července 2021, číslo jednací 42 P 83/2021-103, takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že mezinárodní nepříslušnost k projednání věci se nevyslovuje a řízení o návrhu matky na úpravu péče a výživy k nezletilé [jméno] se nezastavuje. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Mělníku jako soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením prohlásil svoji mezinárodní nepříslušnost k projednání věci (výrok I.), zastavil řízení o návrhu matky na úpravu péče a výživy k nezletilé [jméno] (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že nezletilá se nyní spolu s matkou zdržuje v České republice bez souhlasu otce, když matka s nezletilou odjela do České republiky z Francie z důvodu subjektivně vnímaného nevyhovujícího bydlení a zdravotního stavu nezletilé v červenci 2018. Otec dal souhlas s vycestováním nezletilé do České republiky nejdéle na dobu jednoho roku, a to do 25. 7. 2019. Bydliště nezletilé v České republice není dáno dohodou rodičů. Při posuzování obvyklého bydliště nezletilé přihlédl soud prvního stupně k důvodům pobytu nezletilé na území České republiky, k její integraci na území České republiky, kdy se dosud nevzdělává, není začleněna do školní docházky a na území České republiky tak není sociálně vázána. Soud prvního stupně uzavřel, že není dána jeho pravomoc k projednání a rozhodnutí dané věci. Vyslovil proto svoji mezinárodní nepříslušnost a současně rozhodl o zastavení řízení, neboť nedostatek mezinárodní příslušnosti nelze odstranit. 3. Proti usnesení soudu prvního stupně podali odvolání matka a opatrovník nezletilé. 4. Namítala, že nezletilá aktuálně fakticky pobývá s matkou na adrese [adresa], věcně a místně příslušným je tedy Okresní soud v Mělníku. Základem pro stanovení mezinárodní příslušnosti soudů k rozhodnutí v řízení o péči a výživném k nezletilé je pak určení místa obvyklého bydliště nezletilé. Soud prvního stupně vadně vyložil sociální a rodinou integraci nezletilé, když uzavřel, že nezletilá není v České republice sociálně integrována ani jinak výrazně sociálně vázána. Nezletilá je ve výhradní péči matky od července 2018, tedy od čtyř měsíců svého věku. Otec se o nezletilou žádným způsobem nezajímá, v České republice ji navštěvuje velmi sporadicky. Pobyty nezletilé ve Francii měli vždy pouze charakter návštěv otce, zpravidla nepřesahující několik dnů. Matka dále zdůraznila, že nezletilá má české státní občanství, v České republice má zajištěno vyhovující bydlení v pronajatém bytě o velikosti 4+kk a kompletní zdravotní péči u svého pediatra [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], stomatologa [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dětské gynekoložky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a ošetřujícího lékaře ve Fakultní nemocnici [ulice] [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V České republice již byla přijata do mateřské školy [obec], k čemuž otec vyslovil svůj souhlas. Z toho se dá dovodit, že otec též souhlasí s pobytem nezletilé České republice. V neposlední řadě pak má nezletilá v České republice rozsáhlé rodinné zázemí - své prarodiče, tetu se strýcem a dvě sestřenice ve věku sedm let a tři roky, kteří žijí v rodinném domě pouhých 250 m od bydliště nezletilé, stejně tak jako další příbuzné. Matka na nezletilou v České republice pobírá rodičovský příspěvek, od roku 2018 do současnosti je jí vyplácen příspěvek na bydlení. I tyto skutečnosti svědčí o tom, že Česká republika a její legislativa považuje matku za osobu oprávněnou a nezletilou za osobu s ní společně posuzovanou. Matka dále namítala, že přemístění nezletilé na území České republiky bylo legitimní, a to na základě souhlasného prohlášení rodičů, které, byť časově omezeně, oba rodiče podepsali s platností do července 2019. Otec neuplatnil své právo na navrácení nezletilé do Francie, čímž byl jeho souhlas s pobytem nezletilé v České republice dovozen. Jeho souhlas s pobytem nezletilé v České republice lze dovodit též ze souhlasu o umístění nezletilé do mateřské školky v České republice. Z uvedených důvodů matka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně jako soudu mezinárodně příslušnému k dalšímu řízení. 5. Opatrovník nezletilé rovněž označil závěr soudu prvního stupně za nesprávný. Na území Francie nezletilá nežila déle než první čtyři měsíce svého života. Od té doby se zdržuje v České republice. Byť její pobyt na území České republiky byl zpočátku založen na časově omezeném souhlasu otce, nelze bez dalšího mít za to, že by absence souhlasu rodiče s pobytem zamezila vzniku obvyklého bydliště po časově neomezenou dobu. Pokud by měl otec zájem o navrácení dítěte do Francie, mohl v souladu s Haagskou úmluvou o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí a nařízením Brusel IIa iniciovat soudní řízení o navrácení dítěte u Městského soudu v Brně. Opatrovník nezletilé však nemá informace, že by tak otec učinil. Takovou žalobu je třeba podat do jednoho roku od protiprávního přemístění nebo zadržení dítěte, jinak musí soud při rozhodování o navrácení nebo nenavrácení zkoumat integraci dítěte v nové zemi. Tato lhůta v případě nezletilé [jméno] uplynula 25. 7. 2020. Obdobně čl. 10 Nařízení Brusel IIa spojuje s promeškáním roční lhůty pro podání žádosti o navrácení založení příslušnosti soudu nového obvyklého bydliště dítěte. Absence souhlasu otce tedy již nyní nemá žádný právní význam pro posouzení obvyklého bydliště dítěte v České republice, naopak pokud otec o navrácení nezletilé neusiloval, lze mít za to, že se s přemístěním nezletilé smířil. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení pak neuvádí žádné jiné podstatné okolnosti, které by měly odůvodnit obvyklé bydliště nezletilé ve Francii. Opatrovník nezletilé tedy navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Otec se k podaným odvoláním nevyjádřil. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) v řízení postupoval podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.), který upravuje mimo jiné řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a ve vztahu k občanskému soudnímu řádu obsahuje speciální právní úpravu. Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád (§ 1 odst. 3 z. ř. s.), a nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se ustanovení tohoto zákona vedle občanského soudního řádu (§ 1 odst. 4 z. ř. s.). 8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti usnesení soudu prvního stupně je přípustné, podali je matka a opatrovník nezletilé jako účastníci řízení a učinili tak v zákonné lhůtě (§ 201, § 204 odst. 1 věta první o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně řízení jeho vydání předcházejícího podle § 212 písm. a) a § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 9. Vzhledem k tomu, že otec je státním příslušníkem Francie, na jejímž území rovněž žije, zakládá tato skutečnost mezinárodní prvek ve smyslu čl. 81 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie. Na věc se tak vztahuje Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003, soudní příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a zrušení Nařízení (ES) č. 1347/2000, ve znění Nařízení Rady (ES) č. 2116/2004 (dále jen Nařízení), neboť právo péče o dítě je součástí rodičovské zodpovědnosti podle čl. 2 bod 7 Nařízení. Soud prvního stupně se proto správně nejprve zabýval svojí mezinárodní příslušností. 10. Podle čl. 8 odst. 1 Nařízení, soudy členského státu jsou příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu. 11. Podle čl. 17 Nařízení, pokud je soudu některého členského státu předložena věc, k níž není podle tohoto Nařízení příslušný a k níž je podle tohoto Nařízení příslušný soud jiného členského státu, prohlásí tento soud bez návrhu svou nepříslušnost. 12. Z obsahu spisu se podává, že dne 11. 2. 2021 podala matka u Okresního soudu v Pardubicích návrh na úpravu péče a výživy k nezletilé [jméno]. Okresní soud v Pardubicích přenesl svoji příslušnost na Okresní soud v Mělníku, neboť bylo zjištěno, že matka se s nezletilou zdržuje na adrese [adresa] (usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 3. 2021, č. j. 13 P 110/2018-75). V návrhu matka uvedla, že s otcem nezletilé žili od roku 2010 v nesezdaném partnerském vztahu, od roku 2015 pak převážně ve Francii. Dne 7. 3. 2018 se jim narodila nezletilá [jméno]. Rodiče se dohodli, že budou společně i po narození nezletilé žít ve společné domácnosti ve Francii v domě otce, který však byl vysokého stáří a nevyhovoval hygienickým podmínkám z důvodu promoření domu strašníkem dalmatským. Otec situaci řešil pouze lokálním použitím chemického postřiku insekticidy. V červenci 2018 se u nezletilé objevila vyrážka, která byla reakcí na použití insekticidů. Otec však ani přes stanovisko ošetřujícího lékaře nezletilé nehodlal změnit bydlení, proto matka po vzájemné dohodě s otcem odjela s nezletilou do České republiky, kde se zdravotní stav nezletilé okamžitě zlepšil. Otec situace s bydlením ve Francii neřešil a za matkou a nezletilou do České republiky nepřijel. Matka proto obstarala v České republice nájemní byt, a to nejprve o velikosti 2+kk, aktuálně o velikosti 4+kk. V květnu a v červenci 2019 matka s nezletilou otce ve Francii na několik dnů navštívila. V srpnu 2019 pak otec z pracovních důvodů pobýval několik dnů v České republice a matku a nezletilou tak navštívil. Několikadenní návštěva otce se opakovala ještě v říjnu a prosinci 2019 Poslední návštěva matky s nezletilou ve Francii se uskutečnila v únoru 2020, otec pak naposledy navštívil nezletilou a matku v České republice v červnu a červenci 2020. Matka mimo jiné předložila souhlas otce s vycestováním nezletilé z území Francie do 25. 7. 2019. Dále předložila potvrzení praktické lékařky pro děti a dorost [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [obec a číslo] o registraci nezletilé od 19. 6. 2018. Rovněž předložila listiny prokazující výplatu rodičovského příspěvku a příspěvku na bydlení Úřadem práce České republiky. 13. Otec k návrhu matky uvedl, že mu matka při odjezdu z Francie nesdělila, že by se s nezletilou chystala nadále žít jen v České republice. Dům ve Francii byl plně zrekonstruován a vybaven a rodina zde zamýšlela společně žít. Francii matka opustila po neshodách s otcem týden před plánovanou společnou dovolenou, kterou rodiče zamýšleli strávit v České republice. Za účelem neplánovaného dřívějšího odjezdu si matka vymínila podpis otce se souhlasem překročení hranic s nezletilou. Tento formulář potvrzuje, že oba rodiče souhlasí s překročením hranic dítěte, které bude doprovázeno jen jedním z rodičů. Otec však nesouhlasil s tím, aby nezletilá nadále žila v České republice, takový souhlas nikdy nedal. Vzhledem k tomu, že formulář byl platný jeden rok, otec následně podnikl kroky směřující k návratu nezletilé do Francie, nicméně nechtěl nezletilou traumatizovat razantním postupem a měl za to, že vztahy s matkou bude možné narovnat, alespoň tak, že mu bude s nezletilou umožněn styk. Otec zdůraznil, že nikdy neudělil souhlas k tomu, aby nezletilá žila nadále již jen České republice. 14. Podle bodu 12 úvodních ustanovení nařízení, pravidla pro určení příslušnosti ve věcech rodičovské zodpovědnosti stanovená tímto nařízením jsou formulována s ohledem na nejlepší zájmy dítěte, zejména na blízkost. To znamená, že příslušným by měl být především soud členského státu, ve kterém má dítě své obvyklé bydliště, s výjimkou určitých případů změny bydliště dítěte, nebo soud určený dohodou nositelů rodičovské zodpovědnosti. 15. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2244/2011 vyložil, že obvyklý pobyt (bydliště) ve smyslu čl. 8 odst. 1 Nařízení představuje místo, v němž má osoba těžiště svého života. Přichází-li v úvahu určení obvyklého pobytu (bydliště) na území více států Evropské unie, je úkolem soudu, s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, určit poměr rodinného a společenského začlenění dítěte v jednom členském státu k rodinnému a společenskému začlenění dítěte v jiném členském státě. 16. Soudní dvůr se k výkladu„ obvyklého pobytu“ podrobně vyjádřil v rozhodnutí ze dne 9. 10. 2014, ve věci C 376/14 PPU, C. proti M., kde uvedl, že jde-li o pojem„ obvyklé bydliště“, pak Nařízení neobsahuje žádnou definici tohoto pojmu, a dospěl k závěru, že jeho smysl a dosah musí být určeny zejména s ohledem na cíl vyplývající z bodu 12 odůvodnění Nařízení, podle něhož jsou pravidla pro určení příslušnosti, která stanoví, formulována s ohledem na nejlepší zájem dítěte, a zejména na blízkost (rozsudku A, EU:C: 2009, body 31 a 35, jakož i Mercredi, EU:C: 2010, body 44 a 46). V těchto rozsudcích Soudní dvůr rovněž rozhodl, že obvyklé bydliště dítěte musí vnitrostátní soud určit s přihlédnutím ke všem konkrétním skutkovým okolnostem v každém jednotlivém případě (rozsudky A, EU:C: 2009, body 37 a 44, jakož i Mercredi, EU:C: 2010, body 47 a 56). Uvedené znamená, že kromě fyzické přítomnosti dítěte v členském státě musí i z dalších skutečností vyplývat, že tato přítomnost nemá v žádném případě pouze dočasnou či příležitostnou povahu a že bydliště dítěte odpovídá místu, které vykazuje určitou míru integrace dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí (rozsudky A, EU:C: 2009, body 38 a 44, jakož i Mercredi, EU:C: 2010, body 47, 49 a 56). Soud dvůr upřesnil, že za tím účelem je třeba přihlédnout zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodům pobytu na území členského státu a přestěhování rodiny do tohoto státu, ke státní příslušnosti dítěte, k místu a podmínkám školní docházky, k jazykovým znalostem, jakož i k rodinným a sociálním vazbám dítěte v uvedeném státě (rozsudky A, EU:C: 2009, body 39 a 44, jakož i Mercredi, EU:C: 2010, body 48, 49 a 56). Konstatoval rovněž, že záměr rodičů či jednoho z nich usadit se s dítětem v jiném členském státě vyjádřený pomocí určitých hmatatelných opatření, jako je koupě či nájem bytu v tomto členském státě, může být indicií pro přemístění obvyklého bydliště dítěte (viz rozsudky A, EU:C: 2009, body 40 a 44, jakož i Mercredi, EU:C: 2010, bod 50). Kromě toho v bodech 51 až 56 rozsudku Mercredi (EU:C: 2010) Soudní dvůr uvedl, že délka pobytu může představovat pouze indicie v rámci posouzení všech konkrétních skutkových okolností v každém jednotlivém případě a upřesnil, které skutečnosti je třeba zejména zohlednit, je-li dítě malé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 21Cdo 2850/2016). 17. V daném případě bylo zjištěno, že rodiče společně žili ve Francii, kde se jim dne 7. 3. 2018 narodila dcera [jméno]. V červenci 2018, tedy ve čtyřech měsících věku nezletilé, odjela matka i s nezletilou do České republiky, a to z důvodu vzájemných neshod rodičů. Při této příležitosti otec podepsal souhlas s vycestováním nezletilé bez doprovodu osoby vykonávající rodičovskou odpovědnost s tím, že souhlas byl platný do 25. 7. 2019, tedy na dobu jednoho roku. Od té doby žije matka s nezletilou na území České republiky, nejprve v [obec], aktuálně v [obec], tedy v obvodu Okresního soudu v Mělníku. Kontakt nezletilé s otcem probíhal pouze formou krátkodobých (několikadenních) návštěv, kdy matka i s nezletilou přicestovala do Francie nebo otec naopak navštívil nezletilou v České republice Poslední návštěva se takto uskutečnila v červenci 2020. Ačkoliv otec ve svém vyjádření uvedl, že po uplynutí platnosti jeho souhlasu s vycestováním nezletilé podnikl kroky směřující k návratu nezletilé do Francie, není zřejmé, o jaké konkrétní kroky se jednalo. Otec netvrdil, a ani z žádných důkazů se nepodává, že by v souladu s Haagskou úmluvou o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí a Nařízením inicioval řízení o navrácení dítěte u Městského soudu v Brně. Sám otec naopak uvedl, že nechtěl zvolit razantní postup, aby nezletilou netraumatizoval a chtěl, aby mu byl alespoň umožněn styk s nezletilou. Z tohoto jeho vyjádření je tedy zřejmé, že o návrat nezletilé do Francie žádnými konkrétními kroky neusiloval. Nezletilá tak žije v České republice od čtyř měsíců svého věku. Má zde rodinné, sociální i bytové zázemí. Aktuálně zde navštěvuje mateřskou školu, když žádost o přijetí nezletilé k předškolnímu vzdělávání v mateřské škole [obec] podepsal i otec. I za tohoto jednání otce je zřejmé, že s integrací nezletilé v České republice souhlasí. 18. Lze tudíž uzavřít, že matka s nezletilou žije od července 2018, tedy od čtyř měsíců věku nezletilé, na území České republiky, nezletilá se zde adaptovala, navštěvuje zde předškolní zařízení a má zajištěnou lékařskou péči. Obvyklý pobyt nezletilé se tedy nachází na území České republiky, když tento pobyt lze označit za trvalý, a to zejména s ohledem na docházku do mateřské školy, která vykazuje určitý znak pravidelnosti a začlenění do společenského prostředí a kolektivu vrstevníků. Naopak ve Francii, kde nezletilá žila pouze první čtyři měsíce svého života, nemá vytvořeny žádné sociální vazby. Ačkoliv souhlas otce s vycestováním nezletilé do České republiky byl časově omezen, otec po uplynutí platnosti tohoto souhlasu neučinil žádné konkrétní kroky k navrácení nezletilé zpět do Francie. Žalobu ve věci navrácení dítěte je přitom třeba podat do jednoho roku od protiprávního přemístění nebo zadržení dítěte, jinak musí soud při rozhodování o navrácení zkoumat integraci dítěte v nové zemi. Tato lhůta v daném případě uplynula dne 25. 7. 2020. 19. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů uzavřel, že k řízení ve věci úpravy péče a výživy k nezletilé [jméno] je příslušný soud České republiky, s ohledem na faktické bydliště nezletilé pak Okresní soud v Mělníku. Soud prvního stupně proto nepostupoval správně, když prohlásil svoji mezinárodní nepříslušnost a řízení o návrhu matky na úpravu péče a výživy nezletilé podle § 104 odst. 1 věta první o. s. ř. zastavil. Odvolací soud tak usnesení soudu prvního stupně za přiměřeného použití § 220 o. s. ř. změnil tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno. 20. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž bude řízení končit (§ 151 odst. 1 o. s. ř., § 26 z. ř. s.). Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání posoudí dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Dovolatel, nemá-li právnické vzdělání či nejedná-li za něj osoba, která má právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem. Praha 30. září 2021 Mgr. Jana Boudová Zvěřinová předsedkyně senátu