USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Boudové Zvěřinové a soudkyň Mgr. Kateřiny Frankové a JUDr. Danuše Kudrnové ve věci nezletilých: [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] oba bytem [adresa], Slovenská republika zastoupeni kolizním opatrovníkem [územní celek] sídlem [adresa] děti rodičů: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa], Slovenská republika [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o úpravu péče o nezletilé a výživy nezletilých, o odvolání otce proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 1. září 2021, číslo jednací 42 P 489/2013-1016, takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Kladně jako soud prvního stupně se v záhlaví označeným usnesením prohlásil za nepříslušný a věc vedenou u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 42 P 489/2013 postoupil k projednání Okresnímu soudu Bratislava II, Slovenská republika (výrok I.). Současně výrokem II. zastavil řízení vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 42 P 489/2013 (nesprávně uvedena spisová značka 42 P 489/2013-831). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů (výrok III.). 2. Usnesení odůvodnil soud prvního stupně tím, že Okresní soud Bratislava II usnesením ze dne 15. 6. 2021, č. j. 59 P /79/2020-392, v souladu s čl. 15 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení Nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen Nařízení Brusel II bis) přijal svoji příslušnost s odůvodněním, že je v zájmu nezletilých, aby tento soud rozhodoval ve věci péče o nezletilé, neboť nezletilí si vytvořili vztah ke Slovenské republice, jsou tam plně integrováni, je zcela v jejich zájmu, aby řízení probíhalo ve Slovenské republice, přičemž příslušný je právě Okresní soud Bratislava II, neboť v obvodu tohoto soudu pobývá matka s nezletilými. Soud prvního stupně se proto prohlásil za nepříslušný a věc postoupil k projednání Okresnímu soudu Bratislava II. S odkazem na § 103 a 104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) řízení o úpravě péče a výživy nezletilých vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 42 P 489/2013 zastavil. O nákladech řízení pak rozhodl v souladu s § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.). 3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal odvolání otec. Namítal, že k zastavení řízení z důvodu přenesení příslušnosti nejsou splněny procesní podmínky stanovené v čl. 15 Nařízení Brusel II bis. Zdůraznil, že Okresní soud Bratislava II nejprve přijal svoji pravomoc až po uplynutí šestitýdenní lhůty stanovené citovaným článkem, proto se na něj soud prvního stupně opětovně obrátil s další žádostí o převzetí příslušnosti, kterou pak Okresní soud Bratislava II opětovně přijal usnesením ze dne 15. 6. 2021. Takový postup otec považuje za nezákonný, v rozporu s Nařízením Brusel II bis, neboť v případě, kdy příslušnost soudu na základě žádosti o převzetí příslušnosti dožádaným soudem není přijata, musí původní soud pokračovat v řízení, tedy v žádném případě není možné opakovaně dožadovat cizozemský soud s tím, aby si věc převzal včas. Poukázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR, který uvedl, že šestitýdenní lhůta stanovená jinému členskému státu k přijetí příslušnosti dle čl. 15 odst. 5 Nařízení Brusel II bis je prekluzivní a nedojde-li k přijetí příslušnosti dožádaným soudem v šestitýdenní lhůtě, musí soud, u nějž bylo řízení zahájeno, pokračovat v řízení. Překročení stanovené šestitýdenní lhůty pak dle přesvědčení otce v žádném případě nelze zhojit následným procesním postupem, tedy podáním nové žádosti o převzetí příslušnosti a vydáním usnesení o přijetí příslušnosti po uplynutí této lhůty. Povinnost pokračovat v řízení nelze vykládat tak, že soud nemusí v řízení pokračovat meritorně, ale může se rozhodnout podávat žádosti o převzetí příslušnosti slovenským soudem opakovaně. Opačný výklad by pak v důsledku znamenal, že stanovená šestitýdenní lhůta by neměla žádný praktický význam a dožadující soud by mohl své žádosti zasílat znovu do té doby, než by dožádaný soud svoji příslušnost stihl přijmout včas. Pokud tedy dožádaný soud (Okresní soud Bratislava II) nepřijal svoji příslušnost včas, byl soud prvního stupně (Okresní soud v Kladně) povinen řádně pokračovat v řízení a věc projednat meritorně. Otec dále namítal, že v daném případě nebyly splněny ani hmotněprávní podmínky pro převzetí příslušnosti slovenskými soudy. O podání žádosti soudu prvního stupně o převzetí příslušnosti Okresním soudem Bratislava II se dozvěděl teprve z usnesení Okresního soudu Bratislava II z 1. 2. 2021, aniž by byl informován o návrhu matky na přenesení pravomoci na Slovensko ze dne 24. 9. 2020, k němuž tak otec neměl možnost se vyjádřit. V této souvislosti tedy namítl, že návrh matky na přenesení příslušnosti na slovenské soudy ani neexistuje a soud prvního stupně tak rozhodoval svévolně. Vůči teoretické možnosti přenesení pravomoci na slovenské soudy ve smyslu čl. 15 Nařízení Brusel II bis se otec zásadním způsobem již předem vymezoval a odmítal jej, a to v návrhu na pokračování v řízení ze dne 6. 5. 2019, v němž uvedl, že nezletilé děti se na území Slovenska zdržují neoprávněně od 19. 7. 2014 a jejich obvyklým pobytem je nadále Česká republika, jak ve svém usnesení ze dne 14. 6. 2016, č. j. 11 CoP/57/2016-866 potvrdil Krajský soud v Bratislavě Slovenská republika se proto nemohla stát obvyklým bydlištěm nezletilých, které by mohlo založit jejich zvláštní vztah ke Slovensku ve smyslu Nařízení Brusel II bis. Přenesení příslušnosti z České republiky na Slovensko není ani v zájmu nezletilých, když jejich faktický pobyt na Slovensku zapříčinila výhradně matka a otec takový postup dlouhodobě odmítá. S ohledem na opětovnou změnu pobytu nezletilých na Slovensku by byl v současnosti místně příslušným soudem Okresní soud Bratislava II, který však dosud v dané věci nerozhodoval a v případě, že by mělo být řízení opětovně přeneseno do pravomoci slovenských soudů, ocitlo by se řízení znovu na svém úplném začátku a konečné rozhodnutí ve věci by bylo možné očekávat nejdříve za několik let. Tím by byl zcela zmařen smysl a účel řízení o svěření dětí do péče, neboť děti by se na svého otce nejspíše již ani nepamatovaly. Zda a případně jak se soud prvního stupně s těmito výhradami otce vypořádal, není otci zřejmé, neboť žádná z žádostí soudu prvního stupně o převzetí pravomoci Okresním soudem Bratislava II mu nebyla doručena a nezná tak přesné důvody, které soud prvního stupně k takovému postupu vedly. Před soudem prvního stupně přitom neprobíhalo žádné dokazování, z něhož by mohl vyplývat závěr, že nezletilí si na území Slovenské republiky vytvořili rodinné a sociální zázemí. Přenesením příslušnosti na slovenské soudy by byl de facto legitimizován mezinárodní únos nezletilých matkou. Z uvedených důvodů otec navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. zrušil a ve výroku II. změnil tak, že se řízení nezastavuje a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že závazně určí, že Okresní soud v Kladně je ve věci nadále příslušný a je povinen ve věci samé konat se zřetelem k zájmům nezletilých. 4. Ostatní účastníci se k odvolání otce nevyjádřili. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) v řízení postupoval podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, který upravuje mimo jiné řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a ve vztahu k občanskému soudnímu řádu obsahuje speciální právní úpravu. Nestanoví-li tento zákon jinak, použije občanský soudní řád (§ 1 odst. 3 z. ř. s.), a nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se ustanovení tohoto zákona vedle občanského soudního řádu (§ 1 odst. 4 z. ř. s.). 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti usnesení soudu prvního stupně je přípustné, podal je otec jako účastník řízení a učinil tak v zákonné lhůtě (§ 201, § 204 odst. 1 věta první o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně řízení jeho vydání předcházejícího podle § 212 písm. a) a § 212a odst. 1, 5a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 7. Z obsahu spisu se podává, že návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 24. 7. 2014 se otec domáhá svěření nezletilých do své péče s odůvodněním, že matka s nezletilými bez jeho souhlasu pobývá mimo území České republiky, přičemž tento závadný stav není ochotna odstranit ani přes dlouhodobé urgence z jeho strany. Tomuto návrhu předcházel návrh matky na úpravu poměrů k nezletilým podaný dne 3. 7. 2014 u Okresního soudu v Dunajské Stredě. V mezidobí bylo na návrh otce u Okresního soudu Bratislava I pod sp. zn. 1 P /2/2015, vedeno řízení o nařízení návratu nezletilých do místa jejich obvyklého pobytu. Okresní soud Bratislava I nejprve rozhodl usnesením ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 P /2/2015-322, tak, že návrat nezletilých na území České republiky nenařídil. K odvolání otce ve věci rozhodoval odvolací soud – Krajský soud v Bratislavě, který usnesením ze dne 29. 6. 2015, č. j. 11 CoP/281/2015-373, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Ztotožnil se s posouzením obvyklého pobytu nezletilých soudem prvního stupně, který dospěl k závěru, že nezletilé děti měly obvyklý pobyt v České republice, kde se narodily a žily do 20. 7. 2013. Rovněž se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě došlo k neoprávněnému přemístění nezletilých matkou z České republiky na území Slovenské republiky. Vytkl však soudu prvního stupně, že řádně nezjistil skutkový stav věci ve vztahu k aplikaci čl. 13 Dohovoru č. 119/2001 Z.z. o občansko-právních aspektech mezinárodních únosů dětí, a čl. 11 odst. 4 Nařízení Brusel II bis. Okresní soud Bratislava I tak ve věci opětovně rozhodl, a to usnesením ze dne 27. 11. 2015, č. j. 1 P /2/2015-569, tak, že návrat nezletilých do místa jejich obvyklého pobytu do České republiky nařídil. K odvolání rodičů nezletilých odvolací soud – Krajský soud v Bratislavě usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrat nezletilých do místa jejich obvyklého pobytu do České republiky nenařídil (usnesení Krajského soudu v Bratislavě ze dne 14. 6. 2016, č. j. 11 CoP/57/2016-866). Krajský soud v Bratislavě dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně vyhodnotil obvyklý pobyt nezletilých dětí, který nesporně je na území České republiky, rovněž správně vyhodnotil, že od 19. 7. 2014 jsou nezletilé děti neoprávněně zadržovány matkou na území Slovenské republiky. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že v dané věci je namístě aplikace čl. 13 písm. b) Dohovoru, podle kterého soud není povinen nařídit návrat, pokud by dítě bylo vystaveno fyzické anebo v duševní újmě anebo by se jinak dostalo do nesnesitelné situace. Přihlédl proto k zásadě respektování nejlepšího zájmu nezletilých dětí, který posuzoval v širších souvislostech, když zohlednil, že děti jsou na území Slovenské republiky tři roky, tedy podstatnou část svého života, za svůj mateřský jazyk považují jazyk slovenský a přesto, že byly matkou neoprávněně přemístěné, se přirozeně začlenily do prostředí bydliště matky, ve kterém si vytvořily vazby, nastoupily do předškolského zařízení a nacházejí se v prostředí, ve kterém se cítí šťastné. V této souvislosti zohlednil rovněž problematický zdravotní stav nezletilých, kteří se minimálně jeden rok intenzivně podrobují vyšetřením, nastavené léčby, zvykly si na lékaře, psychology a logopedy, kteří se jim věnují, takže každá změna způsobu léčby, změna osoby lékaře či změna jazyka, ve kterém by léčba pokračovala, by nebyla v jejich zájmu. V zájmu dětí pak s ohledem na diagnostikovanou poruchu řeči neshledal ani změnu předškolského zařízení, které děti navštěvují. S ohledem na rozhodnutí Krajského soudu v Bratislavě ve věci návratového řízení vyslovil Okresní soud v Dunajské Stredě, že ve věci rozhodnutí o úpravě práv a povinností rodičů k nezletilým dětem [jméno] a [jméno] [příjmení] nemá pravomoc a řízení zastavil (usnesení Okresního soudu v Dunajské Stredě ze dne 16. 3. 2018, č. j. 10 P /64/2017-541). K odvolání matky bylo usnesení soudu prvního stupně usnesením Krajského soudu v Trnavě ze dne 20. 2. 2019, č. j. 23 CoP/69/2018-698, potvrzeno. Usnesení nabylo právní moci dne 3. 4. 2019 Okresní soud v Kladně jako soud prvního stupně, který v mezidobí řízení o úpravě péče a výživy nezletilého [jméno] a nezletilého [jméno] do doby pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Dunajské Stredě vedené pod sp. zn. 14 P/44/ 2014, přerušil (usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 5. 4. 2018, č. j. 42 P 489/2013-428, rozhodl o pokračování v daném řízení (usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 4. 2019, č. j. 42 P 489/2013-446). K návrhu otce pak byl zatímně upraven jeho styk s nezletilými (usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 3. 2020, č. j. 42 P 489/2013-711, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2020, č. j. 32 Co 170/2020-773, usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 5. 2020, č. j. 42 P 489/2013-758). 8. Podáním ze dne 18. 9. 2020, který byl soudu prvního stupně doručen dne 24. 9. 2020, podala matka návrh na přenesení pravomoci na slovenské soudy s odkazem na použití čl. 15 Nařízení Brusel II bis. V návrhu uvedla, že pokračování řízení u Okresního soudu v Kladně považuje za neefektivní, nehospodárné a zbytečně komplikované, stejně tak jako jmenování kolizního opatrovníka z České republiky, když samotným šetřením, výslechy nezletilých, zjištěním stanovisek od odborníků pracujících na území Slovenské republiky a jejich případným výslechem by pouze došlo ke zbytečným průtahům v řízení. Okresní soud Bratislava II je tudíž vhodněji umístěný soud pro projednání a rozhodnutí věci úpravy poměrů a výživy nezletilých. Jmenovaný opatrovník nezletilých – [územní celek] dne 24. 9. 2020 sdělil soudu prvního stupně, že nemá žádné informace o rodině nezletilých, když v jejich obvodu se rodina nikdy nezdržovala. Navrhl, aby soud prvního stupně přenesl příslušnost na Okresní soud Bratislava II, neboť je v zájmu nezletilých, aby rozhodoval soud v místě jejich faktického bydliště. 9. Dne 24. 9. 2020 požádal soud prvního stupně Okresní soud Bratislava II o převzetí pravomoci podle čl. 15 Nařízení Brusel II bis s odůvodněním, že Okresní soud Bratislava II je vzhledem ke svému umístění vhodnější k projednání péče a výživy nezletilých, nezletilí mají se Slovenskou republikou zvláštní vztah, je to v jejich zájmu a matka podala návrh na postoupení věci soudu Slovenské republiky. Okresní soud v Kladně tedy dospěl k závěru, že po zahájení řízení nastaly skutečnosti, které odůvodňují postoupení věci Okresnímu soudu Bratislava II, když nezletilí pobývají s matkou na území Slovenské republiky od roku 2013, přičemž od roku 2014 mají na jeho území i trvalý pobyt. Od té doby si na území Slovenské republiky vytvořili rodinné a sociální zázemí. Poukázal rovněž na jednodušší přístup k důkazním prostředkům z území Slovenské republiky. Žádost byla Okresnímu soudu Bratislava II doručena dne 2. 10. 2020 Okresní soud Bratislava II na základě této žádosti usnesením ze dne 1. 2. 2021, č. j. 59 P /79/2020-214, pravomoc od Okresního soudu v Kladně ve věci péče o nezletilé podle čl. 15 Nařízení Brusel II bis přijal. Vzhledem k tomu, že k přijetí pravomoci Okresním soudem Bratislava II nedošlo v šestitýdenní lhůtě stanovené čl. 15 odst. 5 Nařízení Brusel II bis, obrátil se soud prvního stupně opětovně na Okresní soud Bratislava II s žádostí o převzetí pravomoci, a to dne 9. 6. 2021 (č. j. 42 P 489/2013-32). Žádost byla Okresnímu soudu Bratislava II doručena dne 14. 6. 2021. Usnesením ze dne 15. 6. 2021, č. j. 59 P /79/2020-392, pak Okresní soud Bratislava II pravomoc od Okresního soudu v Kladně ve věci péče o nezletilého [jméno] a nezletilého [jméno] přijal. Okresní soud Bratislava II dospěl na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že je plně v souladu se zájmy nezletilých, aby soud Slovenské republiky jednal a rozhodl ve věci péče o nezletilého [jméno] a nezletilého [jméno], když nezletilí jsou občany Slovenské republiky, od června 2013 se nacházejí v péči matky, která žije na adrese [adresa] Okresním soudem Bratislava I bylo vedené řízení o návratu nezletilých do místa jejich obvyklého pobytu v České republice. Návrat nezletilých do místa jejich obvyklého pobytu v České republice nebyl nařízený. V té době byli nezletilí na území Slovenské republiky již tři roky, tedy podstatnou část svého života. Na území Slovenské republiky navštěvovali předškolské zařízení a aktuálně si zde plní povinnou školní docházku, mají zajištěnou lékařskou péči, mají zde rodinu a přátele, vytvořené vazby, ovládají slovenský jazyk a jsou občany Slovenské republiky. Je tak splněna podmínka čl. 15 odst. 3 písm. a) Nařízení Brusel II bis. Oba nezletilí mají státní občanství Slovenské republiky a splňují tak kritérium existence zvláštního vztahu dítěte ke státu. Slovenská republika je pak místem obvyklého pobytu matky nezletilých, která zabezpečuje jejich výchovu, čímž je splněna i podmínka stanovená čl. 15 odst. 3 písm. d) Nařízení Brusel II bis. Okresní soud Bratislava II je tak ve výhodnější pozici na projednání věci než příslušný soud Okresní soud v Kladně. Přijetí pravomoci Okresního soudu Bratislava II je tak v nejlepším zájmu nezletilých. 10. Podle čl. 15 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel II bis výjimečně mohou soudy členského státu příslušné ve věci, pokud se domnívají, že soud jiného členského státu, ke kterému má dítě zvláštní vztah, je vzhledem ke svému umístění vhodnější k projednání věci nebo její určité části, a v případě, že je to v zájmu dítěte, požádat soud jiného členského státu, aby převzal příslušnost v souladu s odst. 5. 11. Podle čl. 15 odst. 2 Nařízení Brusel II bis, odst. 1 se použije za a) na žádost strany, nebo za b) z podnětu soudu, nebo za c) na žádost soudu jiného členského státu, ke kterému má dítě zvláštní vztah v souladu s odst. 3. Postoupit věc z podnětu soudu nebo na žádost soudu jiného členského státu je možné pouze se schválením alespoň jedné ze stran. 12. Podle čl. 15 odst. 3 Nařízení Brusel II bis se má za to, že dítě má zvláštní vztah k členskému státu ve smyslu odst. 1, pokud tento členský stát za a) se stal obvyklým bydlištěm dítěte poté, co bylo zahájeno řízení u soudu uvedeného v odst. 1, nebo za b) je bývalým obvyklým bydlištěm dítěte, nebo za c) je jeho státním příslušníkem, nebo za d) je obvyklým bydlištěm nositele rodičovské zodpovědnosti, nebo za e) je místem, kde se nachází jmění dítěte, a věc se týká opatření k ochraně dítěte ve vztahu ke zprávě, zachování a nakládání s tímto jměním. 13. Podle čl. 15 odst. 5 Nařízení Brusel II bis, soudy tohoto jiného členského státu mohou z důvodu zvláštních okolností věci v zájmu dítěte přijmout soudní příslušnost do šesti týdnů ode dne, kdy o to byly požádány v souladu s odst. 1 písm. a) nebo b). V tomto případě se soud, který zahájil řízení jako první, prohlásí za nepříslušný. Jinak soud, který zahájil řízení jako první, pokračuje ve výkonu své příslušnosti v souladu s čl. 8 až 14. 14. Čl. 15 Nařízení Brusel II bis umožňuje soudu, který je příslušný ve věci, aby ve výjimečných případech přenesl svou příslušnost na soud, který sice ve věci není příslušný, ale je k projednání věci vhodněji umístěn. Soud musí zohlednit, zda má dítě k tomuto jinému členskému státu zvláštní vztah, zda je tento jiný soud vhodněji umístěn, a zda je přenesení příslušnosti v zájmu dítěte. 15. Odvolací soud uzavřel, že v daném případě byly podmínky stanovené v čl. 15 Nařízení Brusel II bis splněny, když Okresní soud Bratislava II přijal na žádost Okresního soudu v Kladně příslušnost ve věci péče a výživy nezletilého [jméno] a nezletilého [jméno], a to v šestitýdenní lhůtě stanovené odstavcem 5 citovaného článku. Současně byly splněny i podmínky stanovené v odstavci 3 citovaného článku, když nezletilí jsou slovenskými státními příslušníky, na území Slovenska žijí již od června 2013, plní zde povinnou školní docházku a mají zajištěnou lékařskou péči. Logicky tak zde mají vytvořeny vazby, a to nejen k rodině ze strany matky, s níž žijí ve společné domácnosti, a která má rovněž slovenskou státní příslušnost, ale i k přátelům a kamarádům. Namítal-li otec, že ke skutečnosti, že nezletilí mají ve Slovenské republice vytvořeny vazby, nebylo provedeno žádné dokazování, pak odvolací soud uvádí, že Slovenská republika je domovem nezletilých od jejich necelých dvou let věku a je tudíž zřejmé (i bez provedeného dokazování), že veškeré vazby mají vytvořené právě zde. To ostatně konstatoval již Krajský soud v Bratislavě ve svém usnesení ze dne 14. 6. 2016, č. j. 11 CoP/57/2016-866, když uzavřel, že nezletilí žijí na území Slovenské republiky podstatnou část svého života, za mateřský jazyk považují jazyk slovenský, přirozeně se začlenili do prostředí bydliště matky na Slovensku, ve kterém si vytvořili vazby, nastoupili do předškolského zařízení a nacházejí se v prostředí, ve kterém se cítí šťastní. Od doby citovaného rozhodnutí Krajského soudu v Bratislavě pak uplynulo více než pět let. Po celou tuto dobu nezletilí žili a dosud žijí na území Slovenska a jejich vazby tam vytvořené jsou tak stále silnější. Lze tudíž uzavřít, že přijetí příslušnosti Okresním soudem Bratislava II je v zájmu nezletilých, když Okresní soud Bratislava II je s ohledem na dlouhodobé bydliště nezletilých k projednání věci výhodněji umístěn. 16. Namítal-li otec, že se nemohl k zamyšlenému postupu soudu prvního stupně vyjádřit, když mu nebyl doručen návrh matky na přenesení příslušnosti na Okresní soud Bratislava II ani žádost Okresního soudu v Kladně o přijetí příslušnosti Okresním soudem Bratislava II, pak odvolací soud neshledal tuto námitku důvodnou. Ačkoliv návrh matky na přenesení příslušnosti skutečně nebyl otci doručen (alespoň se tato skutečnost nepodává z obsahu spisu, a to ani poté, kdy byl soud prvního stupně na tuto skutečnost odvolacím soudem upozorněn), otec se přesto z procesní obezřetnosti k takovému případnému postupu písemně vyjádřil a soud prvního stupně tak měl při svém rozhodování o dalším procesním postupu stanovisko otce k dispozici. Nadto se naplněním podmínek pro postoupení věci vhodněji umístěnému soudu zabýval soud prvního stupně v napadeném usnesení o prohlášení nepříslušnosti a zastavení řízení, proti němuž je podání opravného prostředku přípustné a otec tohoto svého práva využil. Je třeba také připomenout, že aplikace čl. 15 Nařízení Brusel II bis předpokládá určitou míru uvážení dožadujícího soudu a kladný závěr o naplnění materiálních podmínek pro přenesení příslušnosti se projevuje právě v okamžiku, kdy je dožádání jinému členskému státu podáno s následným uplatněním opravných prostředků proti rozhodnutí o vyslovení nepříslušnosti soudu a zastavení řízení. Úvaha soudu o naplnění podmínek k přenesení příslušnosti tak nemusí být předem podrobena posouzení účastníků, zda pro takový postup jsou splněny materiální podmínky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2016, č. j. 21 Cdo 5311/2015). 17. Ani další námitku otce v odvolání ohledně opětovné žádosti soudu prvního stupně k převzetí příslušnosti Okresním soudem Bratislava II neshledal odvolací soud důvodnou. Lze s otcem souhlasit, že šestitýdenní lhůta stanovená v odstavci 5 čl. 15 Nařízení Brusel II bis je lhůtou prekluzivní, jak ostatně uzavřel Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 18. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5311/2015 Okresní soud Bratislava II přijal svoji příslušnost nejprve usnesením ze dne 1. 2. 2021, č. j. 59 P /79/2020-214, avšak až po uplynutí šestitýdenní lhůty. Ačkoliv byl soud prvního stupně poté povinen pokračovat v řízení, zvolil procesní postup, kterým se opětovně obrátil na Okresní soud Bratislava II s žádostí o přijetí příslušnosti, ve které zopakoval důvody, pro které by měla být příslušnost Okresního soudu Bratislava II přijata, a současně vysvětlil, proč považuje opakované podání žádosti v zájmu nezletilých. Okresní soud Bratislava II poté na základě této opakované žádosti Okresního soudu v Kladně svoji příslušnost ve lhůtě dle čl. 15 odst. 5 Nařízení Brusel II bis přijal, čímž byly podmínky stanovené v citovaném článku (byť dodatečně) splněny. Současně byly splněny i materiální podmínky k převzetí příslušnosti Okresním soudem Bratislava II, které byly podrobně vysvětleny shora v odstavci 15 odůvodnění tohoto usnesení. Ačkoliv žádost o přijetí pravomoci neměla být soudem prvního stupně (s ohledem na povahu lhůty stanovené v odstavci 5 čl. 15 Nařízení Brusel II bis) podávána opakovaně, nelze takový postup přičítat k tíži nezletilých. Pokračování mezinárodní příslušnosti soudů České republiky je pouze v zájmu otce, který zde má bydliště, nikoliv v zájmu nezletilých, o jejichž poměrech by měl rozhodovat soud, který je umístěn co nejblíže k jejich dlouhodobému bydlišti. 18. S ohledem na nejlepší zájem nezletilých tak postupoval soud prvního stupně správně, když se napadeným usnesením v souladu s čl. 15 odst. 5 Nařízení Brusel II bis prohlásil za nepříslušný a věc postoupil k projednání Okresnímu soudu Bratislava II a současně s odkazem na ustanovení § 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení zastavil. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. 19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 23 z. ř. s., neboť v tomto typu řízení si zásadně každý nese náklady ze svého a odvolací soud současně neshledal okolnosti případu, které by přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení některému z účastníků odůvodňovaly. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání posoudí dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Kladně. Dovolatel, nemá-li právnické vzdělání nebo nejedná-li za něj osoba, která má právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem. Praha 18. listopadu 2021 Mgr. Jana Boudová Zvěřinová předsedkyně senátu