č. j. 42 Ad 28/2019- 49   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Janem Čížkem ve věci žalobce:   M. K., narozený dne X,     bytem X, proti žalované:   Česká správa sociálního zabezpečení,   sídlem Křížová 25, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 8. 2019, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002, soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 18. 9. 2019 domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své předchozí rozhodnutí ze dne 4. 6. 2019, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná přiznala žalobci podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, a to ve výši 6 947 Kč měsíčně od 25. 2. 2019. 2. Žalobce namítl, že invalidita prvního stupně spojená s příslušnou výší důchodu je vzhledem k jeho zdravotním omezením nedostatečná. Trpí totiž těžkým derealizačním a depersonalizačním syndromem. Tato nemoc ovšem není „v tabulkách“, a proto se opakovaně setkává s její bagatelizací. Psychické obtíže žalobci brání v každodenních činnostech a výkonu práce; s ohledem na to považuje žalobce za adekvátní nejvyšší stupeň invalidity a plný invalidní důchod. K žalobě žalobce přiložil neúplnou kopii lékařské zprávy z psychiatrie ze dne 16. 9. 2019 a vlastnoručně vyplněný dotazník cambridgeské škály depersonalizace (Cambridge Depersonalisation Scale) převzatou z diplomové práce na Masarykově univerzitě. Později v průběhu řízení žalobce přiložil ještě kopii zprávy klinické psycholožky Mgr. K. ze dne 25. 3. 2019 a kopii zprávy psychiatra MUDr. G. ze dne 26. 3. 2020. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že podle posudku lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) K. odpovídá zjištěný zdravotní stav žalobce invaliditě prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť jeho pracovní schopnost poklesla v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 %. Týž výsledek přinesl i posudek vypracovaný posudkovou lékařkou žalované, a proto žalovaná nemohla jinak než námitky napadeným rozhodnutím zamítnout. K uznání invalidity může dojít jedině na základě odborného posouzení provedeného posudkovým lékařem, nestačí vlastní vyhodnocení zdravotních obtíží samotným pojištěncem. Žalovaná navrhla provedení důkazu posudkem příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“). Potvrdí-li tento posudek závěry dřívějších posudků, navrhuje zamítnutí žaloby. 4. Při ústním jednání konaném dne 11. 1. 2021 setrvali účastníci na svých stanoviscích. 5. Krajský soud v Praze na základě včas podané a přípustné žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu napadených výroků a uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), jimiž je vázán. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 6. Ze správního spisu žalované vyplývá, že žalobce podal dne 25. 2. 2019 žádost o přiznání invalidního důchodu. Posudkem posudkové lékařky MUDr. N. ze dne 23. 4. 2019 bylo konstatováno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je generalizovaná úzkostná a somatizační porucha. Žalobce byl v minulosti závislý na alkoholu (abstinuje 2 roky), v březnu 2018 se pokusil o sebevraždu a v návaznosti na to byl hospitalizován v psychiatrické nemocnici. Z dalších psychiatrických a psychologických zpráv plyne, že úzkost posléze ustoupila, v současnosti trpí žalobce sociální stažeností, intrapsychickou tenzí, má nízkou frustrační toleranci; jeho výkonnost je snížená. Částečně je kompenzován medikací. Jeho zdravotní postižení posudková lékařka zahrnula pod kapitolu V, položku 5c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), pro něž se stanoví míra poklesu pracovní schopnosti o 35 %, která se ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity dále nemění. Dne 4. 6. žalovaná s ohledem na závěry posudku prvostupňovým rozhodnutím přiznala žalobci invalidní důchod ve výši 6 947 Kč měsíčně, a to od 25. 2. 2019 (ode dne podání žádosti). Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal dne 18. 6. 2019 námitky, v nichž uvedl, že první stupeň invalidity nepokládá za odpovídající svým zdravotním obtížím. Žádal nové zdravotní posouzení, neboť jeho zdravotní stav jej permanentně omezuje a znemožňuje mu si najít a vykonávat zaměstnání. 7. V námitkovém řízení opatřila žalovaná posudek ze dne 8. 8. 2019, v němž posudková lékařka MUDr. K. konstatovala, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je anxiosně-depresivní porucha, dále je součástí diagnózy smíšená porucha osobnosti, depresivní fáze a somatoformní porucha. Stručně shrnula žalobcův zdravotní stav od pokusu o sebevraždu v březnu 2018 a následné hospitalizace v psychiatrické nemocnici až po další psychologická a neurologická vyšetření v letech 2018 a 2019, z nichž vesměs plyne, že žalobce trpí úzkostí, smíšenou poruchou osobnosti, depresivními symptomy, syndromem derealizace a nízkou frustrační tolerancí. Při jednání žalobce uváděl, že se cítí odtržený od reality, jako ve snu. Posudková lékařka shrnula, že žalobcovy zjištěné obtíže odpovídají posudkově maximálně vstřícně I. stupni invalidity. Shodně s posudkovou lékařkou OSSZ podřadila žalobcovo zdravotní postižení pod kapitolu V, položku 5c vyhlášky o posuzování invalidity, s tím, že z rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti zvolila horní hranici, tedy 35 %. Žalobce podle posudkové lékařky nesplňuje kritéria pro zařazení do položky 5d, která je charakterizována těžkým postižením znemožňujícím život v domácím prostředí. Podotkla, že i kdyby byl žalobce hodnocen pro depresivní fázi, spadala by jeho diagnóza pod položku 4c, což by vedlo k přiznání téhož stupně invalidity. V návaznosti na tento posudek vydala žalovaná napadené rozhodnutí, jímž žalobcovy námitky zamítla. 8. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.  Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 9. Nárok na invalidní důchod je podmíněn nepříznivým zdravotním stavem pojištěnce a rozhodnutí je proto závislé na odborném lékařském posouzení. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám, zdravotní stav žalobce nepřezkoumává. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise, jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. I jejich posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad vypočtených v § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování srovnávacího posudku nebo posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003–54, publ. pod č. 511/2005 Sb. NSS, a rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013–20; všechna citovaná rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz). 10. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudek musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a posudkové závěry musí rovněž náležitě odůvodněny (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2015, č. j. 9 Ads 253/2014–52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních postižení (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. 11. Soud provedl důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze ze dne 1. 4. 2020, který si vyžádal za účelem posouzení zdravotního stavu žalobce. Posudková komise shrnula, že ke dni napadeného rozhodnutí se žalobce léčil pro anxiózně-depresivní poruchu, derealizační syndrom při středně těžkém kognitivním deficitu poruch paměti a pozornosti a smíšenou poruchu osobnosti. Rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je anxiózně-depresivní porucha. Shodně s posudkovými lékařkami i posudková komise podřadila tuto diagnózu pod kapitolu V, položku 5c vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž vzhledem k doprovodnému funkčnímu zdravotnímu postižení smíšené poruchy osobnosti a derealizačnímu syndromu byla zvolena horní hranice doporučeného rozpětí poklesu pracovní schopnosti, který tak činí 35 %. Žalobcův zdravotní stav neodpovídal položce 5d, neboť jej nelze s ohledem na předložené lékařské zprávy hodnotit jako těžké postižení nevyhnutelně vedoucí k poskytování ústavní péče. Jiné diagnózy (syndrom spánkové apnoe zjištěný v září 2019, stav po operaci slepého střeva v roce 1997) neměly na funkční pokles pracovní schopnosti vliv. Posudková komise neshledala důvody pro použití § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky o posuzování invalidity. 12. Soud konstatuje, že posudková komise při vypracování posudku vycházela z  dostupné zdravotní dokumentace, včetně lékařských zpráv, které žalobce předložil k žalobě. Zýsledný posudek má požadované náležitosti. Posudková komise hodnotila zdravotní stav komplexně, zohlednila závažné zdravotní důsledky rozhodujícího zdravotního postižení a zvážila i případný vliv ostatních onemocnění. Hodnocení posudkové komise má oporu v lékařských zprávách, z nichž vycházelo, je srozumitelné, logické, konzistentní a řádně odůvodněné. Komise řádně odůvodnila, proč nelze žalobcův dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav hodnotit jako závažnější. Z tohoto důvodu má soud posudek posudkové komise za přesvědčivý a úplný, a proto jej vzal za základ pro závěr o skutkovém stavu. 13. Soud tak na základě provedeného dokazování posudkem posudkové komise dospěl k závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činila ke dni vydání napadeného rozhodnutí 35 %, což odpovídá prvnímu stupni invalidity ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná tedy při posouzení žádosti o invalidní důchod dospěla ke správnému závěru, že v době vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní v prvním stupni. Žalobcem tvrzené stavy derealizace a depersonalizace (včetně jím vyplněného a předloženého dotazníku) samy o sobě nejsou dostatečným důvodem pro jeho zařazení do některého z vyšších stupňů invalidity, neboť žalobcovo subjektivní vnímání podstatného omezení běžného života, jež mu má jeho duševní onemocnění přinášet, nemá odpovídající odraz v objektivních lékařských nálezech. Žalobní bod, podle něhož žalovaná vycházela z nesprávně zjištěného skutkového stavu (zdravotního stavu žalobce), proto není důvodný. 14. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. 15. Žalobcem navržené důkazy (lékařská zpráva ze dne 16. 9. 2019, formulář Cambridge depersonalisation scale, posudek soudního znalce) soud neprovedl, neboť veškeré skutečnosti nezbytné pro posouzení věci zjistil z obsahu správního spisu a z posudku posudkové komise, jímž provedl dokazování. Lékařská zpráva (psychiatrie) ze dne 16. 9. 2019 byla použita posudkovou komisí jako jeden z podkladů jejího posudku, přičemž soud ani nemá odpovídající odborné znalosti, aby sám na základě této zprávy činil jakékoliv skutkové závěry. Pokud jde o předložený formulář Cambridgeské škály depersonalizace, pak je třeba uvést, že jde o diagnostický podklad samostatně vypracovaný žalobcem, avšak je známo, že k aprobování výsledků takových podkladů musí být pravidla dodržena rigorózní metodologická pravidla, což v daném případě není zaručeno. Navíc chybí jakékoliv odborné zhodnocení výsledků, jež z tohoto podkladu plynou. Jak již bylo uvedeno, soud k tomuto nemá odborné znalosti. Pokud jde o případný posudek soudního znalce z oboru posudkového lékařství, konstatuje soud, že ve věci vycházel z posudku posudkové komise, jenž byl zpracován na požadované odborné úrovni, má veškeré náležitosti a nejsou zde pochybnosti o jeho správnosti, úplnosti či přesvědčivosti. Za těchto okolností považuje soud provedený posudek za dostatečný důkaz prokazující skutkový stav (zdravotní stav žalobce a míru jeho postižení). 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 2 s. ř. s., z něhož plyne, že žalovaná nemá ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení, byť byla ve věci úspěšná.   Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     Praha 11. ledna 2021       Mgr. Jan Čížek, v. r. soudce     Shodu s prvopisem potvrzuje: B. M.