č. j. 51 A 28/2021- 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. et Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobce:  T. B., nar. X    státní příslušnost Ukrajina bytem v ČR: X zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Čižinským sídlem Havlíčkovo náměstí 189/2, Praha 3 proti   žalovanému:  Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34  Praha 7   o žalobě proti nečinnosti správního orgánu, takto:I.                    Žaloba se zamítá.II.                 Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.Odůvodnění:1.         Žalobce se žalobou podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslanou a doručenou dne 12. 1. 2021, domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení o žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty vedeném pod č. j. X. Žalobce po soudu žádá, aby žalovanému uložil povinnost vydat rozhodnutí o jeho žádosti ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. 2.         Žalobce uvádí, že žádost o vydání zaměstnanecké karty podal již dne 15. 11. 2020 (zjevně má být správně uveden rok 2019, pozn. soudu), přičemž žalovaný o žádosti dosud nerozhodl, ač má ve věci rozhodnout do 60, resp. ve zvlášť složitých případech do 90 dnů. Žalobce se proto dne 25. 10. 2020 obrátil na Komisi pro rozhodování ve věcech cizinců (dále jen „Komise“) s žádostí o přijetí opatření proti nečinnosti žalovaného. Komise vydala dne 4. 11. 2020 usnesení, kterým žádost o opatření proti nečinnosti zamítla s odůvodněním, že dne 29. 10. 2020 bylo žádosti o vydání zaměstnanecké karty vyhověno. Žalobce však namítá, že postup žalovaného je v rozporu se zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) i judikaturou Nejvyššího správního soudu (konkrétně žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2018, č. j. 1 Azs 408/2017-24), neboť zmíněný dokument ze dne 29. 10. 2020 nelze považovat za rozhodnutí ve věci. Žalobce tvrdí, že průkaz o povolení pobytu mu stále nebyl předán. Vzhledem k tomu, že současně končí propadná lhůta pro podání žaloby podle § 80 s. ř. s., nezbývá žalobci než se domáhat vydání rozhodnutí žalovaným u soudu. 3.         Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žaloba není důvodná, neboť není a nebyl nečinný. Žalovaný vydal dne 29. 10. 2020 předkládací zprávu, kterou byla žádost žalobce povolena, přičemž dne 19. 11. 2020 žalobce převzal průkaz o povolení k pobytu s biometrickými údaji s platností do 17. 11. 2022. Žalovaný poukázal rovněž na to, že žaloba byla podána až v době, kdy nejen že bylo ve věci rozhodnuto, ale žalobce již disponoval průkazem o povolení k pobytu. Tento závěr se žalobce mohl dozvědět i z jím zmíněného usnesení Komise. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 4.         Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 15. 11. 2019 na zastupitelský úřad ve Lvově žádost o vydání zaměstnanecké karty ve smyslu § 42g zákona o pobytu cizinců se všemi souvisejícími přílohami (pracovní smlouva, diplom kvalifikovaného pracovníka, doklad o zajištění ubytování, doklad o trestní zachovalosti, platný pas, fotografie, aj.). Žádost zastupitelský úřad předal žalovanému dne 25. 11. 2019. Ten si obstaral výpisy z různých rejstříků a evidencí i zprávy od dalších orgánů veřejné moci. Součástí správního spisu je dále předkládací zpráva o vydání zaměstnanecké karty ze dne 29. 10. 2020, v níž žalovaný konstatuje, že se navrhuje zaměstnaneckou kartu žalobci vydat, pokud žalobce bude postupovat podle požadavků vycházejících z § 30 odst. 2 a § 44 odst. 1 a 3 zákona o pobytu cizinců. Ve správním spise je dále obsaženo potvrzení o splnění podmínek pro vydání zaměstnanecké karty ze dne 18. 11. 2020, které žalobce téhož dne osobně převzal. Téhož dne žalobce na písemnosti tvořící součást správního spisu označené „Výzva k převzetí zaměstnanecké karty“ svým podpisem stvrdil, že výzvu a vzor potvrzení zaměstnavatele převzal. Na formuláři žádosti o vydání zaměstnanecké karty v části I je uvedeno, že žalobce zaměstnaneckou kartu č. X převzal dne 8. 12. 2020, což je stvrzeno podpisem, a v položce 8 na témže formuláři je podpisem úřední osoby žalovaného z téhož dne dále stvrzeno, že zmiňovaná úřední osoba žalobci zaměstnaneckou karta uvedeného čísla předala. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 5.         Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené, včetně bezvýsledného vyčerpání prostředků ochrany, jež měl žalobce k dispozici ve správním řízení. 6.         Soud o žalobě rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalovaný výslovně ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a žalobce na výzvu soudu nesdělil, že by s rozhodnutím věci bez jednání nesouhlasil, pročež se jeho souhlas presumuje. Soud pak nepovažoval za nezbytné nařídit ve věci jednání, neboť pro její posouzení si vystačil s obsahem správního spisu. Posouzení žalobních bodů 7.         Podstatou souzené věci je, zda žalovaný je v řízení o žádosti žalobce nečinný. Soud o věci uvážil takto: 8.         Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek. 9.         V souladu s § 81 odst. 1 s. ř. s. posuzoval soud žalobu na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. 10.     Podle § 169t odst. 6 písm. c) zákona o pobytu cizinců, o žádosti ministerstvo rozhodne ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty; ve lhůtě 90 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty ve zvlášť složitých případech, nebo pokud ministerstvo požádalo o vydání závazného stanoviska Úřad práce České republiky. 11.     Podle § 169t odst. 7 písm. a) zákona o pobytu cizinců se vydáním rozhodnutí rozumí převzetí průkazu o povolení k pobytu, jde-li o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení jeho platnosti. Skutečnost, že vydáním rozhodnutí o žádosti o zaměstnaneckou kartu je nutno rozumět až okamžik, kdy došlo k převzetí průkazu k povolení pobytu, ostatně vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2018, č. j. 1 Azs 408/2017-24. V něm Nejvyšší správní soud vysvětlil, že vydáním rozhodnutí o žádosti o zaměstnaneckou kartu nelze rozumět vydání předkládací zprávy, ani interního pokynu k udělení víza k pobytu nad 90 dnů. Týž právní názor zaujal Nejvyšší správní soud již i v rozsudku ze dne ze dne 22. 8. 2017, č. j. 9 Azs 128/2017-32, bod 44. Předkládací zpráva je toliko interní zprávou, resp. interním pokynem mířícím dovnitř organizační struktury žalovaného, která nemá z povahy věci žádné právní důsledky navenek. Teprve projev vůle žalovaného směrem k žalobci, který je mu řádně oznámen, může představovat rozhodnutí o jeho žádosti s právními účinky z hlediska běhu zákonných lhůt pro rozhodnutí o žádosti. 12.     V nyní posuzované věci je nepochybné, že žalovaný zákonné lhůty pro rozhodnutí o žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty nedodržel. Žalobce podal žádost na zastupitelském úřadě ve Lvově dne 15. 11. 2019, přičemž podle záznamu ve správním spise byla žalobci zaměstnanecká karta vydána dne 8. 12. 2020, tedy po více jak jednom roce. 13.     Za situace, kdy Komise zamítla žádost žalobce o opatření proti nečinnosti z důvodu, že předkládací zprávou bylo o žádosti žalobce rozhodnuto, nepostupovala správně. Její postup však není předmětem tohoto soudního řízení a soud se jím proto blíže nezabýval. Žalobce sice v žalobě postup Komise zmiňoval, nicméně nelze-li se nečinnostní žalobou domáhat toho, aby bylo učiněno opatření proti nečinnosti (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2018, č. j. 4 Azs 187/2017-36, bod 14 či ze dne 18. 12. 2012, č. j. 9 Ans 16/2012-84), lze se tím méně domáhat přezkumu postupu, ve kterém byla žádost o přijetí opatření proti nečinnosti zamítnuta. Žalobce ani nemohl být postupem Komise nijak zkrácen na svých veřejných subjektivních právech, neboť zamítnutí žádosti o přijetí opatření proti nečinnosti pro něj znamenalo pouze tolik, že mohl ve věci ihned podat žalobu a nemusel vyčkat na lhůtu stanovenou žalovanému k rozhodnutí ve věci v případě, že by Komise shledala žádost o přijetí opatření proti nečinnosti důvodnou. 14.     Ze správního spisu je patrné, že žalobce byl k převzetí zaměstnanecké karty nejen vyzván, ale byla mu rovněž dne 8. 12. 2020 předána. Žalobce sice tvrdí, že mu zaměstnanecká karta nebyla dosud předána. Toto tvrzení však neodpovídá tomu, že její převzetí je stvrzeno podpisem, který odpovídá všem ostatním podpisům, které jsou obsaženy ve spise a které zjevně patří žalobci. Žalobce současně netvrdí, že by podpis pod převzetím zaměstnanecké karty nebyl jeho, resp. se ve vztahu k této otázce nijak nevyjadřuje. Soud proto neuvěřil nijak nevysvětlenému tvrzení žalobce, že mu zaměstnanecká karta předána nebyla, protože se jeví vzhledem k ostatním skutečnostem a celému obsahu spisu jako krajně nepravděpodobná. Soud naopak nemá rozumný důvod pochybovat, že jde skutečně o podpis žalobce, a to nejen proto, že tvar tohoto podpisu se na pohled shoduje s podpisy žalobce na jiných spisových písemnostech (např. na líci žádosti, na protokolu o zpracování údajů, na zápatí výzvy k převzetí zaměstnanecké karty ze dne 18. 11. 2020 atd.), ale především také proto, že úřední osoba žalovaného osvědčila záznamem do spisu, že zaměstnaneckou kartu předala žalobci. 15.     Pro úplnost nelze přehlédnout, že dne 8. 12. 2020 bylo žalovanému rovněž krátkou cestou předáno potvrzení společnosti BOHUC stav s. r. o. o tom, že k ní žalobce dne 7. 12. 2020 nastoupil do zaměstnání jako montážní dělník. Dle výzvy žalovaného k převzetí zaměstnanecké karty ze dne 18. 11. 2020 přitom měla být zaměstnanecká karta vydána právě proti předání potvrzení zaměstnavatele o nástupu do práce. Soud považuje za krajně nepravděpodobné, že by žalovaný vyzval žalobce k převzetí zaměstnanecké karty s podmínkou předání potvrzení od zaměstnavatele, a následně by po předání tohoto potvrzení zaměstnaneckou kartu fakticky nevydal (nehledě na to, že datum doručení zmiňovaného potvrzení se shoduje s datem u podpisu převzetí zaměstnanecké karty – obojí je 8. 12. 2020). Uvedené jen dokresluje, že žalobce zaměstnaneckou kartu zjevně převzal. 16.     Lze tedy uzavřít, že jelikož ke dni rozhodnutí soudu, avšak předtím i ke dni podání žaloby (19. 4. 2021), žalovaný žalobci dne 8. 12.2020 fakticky vydal požadovanou zaměstnaneckou kartu, je zjevné, že řízení o žádosti žalobce bylo již ukončeno a případná nečinnost žalovaného netrvá. 17.     Na základě výše uvedených skutečností neshledal soud žalobu důvodnou, a proto ji podle § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítl. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení 18.     Jelikož soud dospěl k závěru, že žalovaný v době rozhodování soudu nečinný nebyl, protože o žádosti žalobce již pravomocně rozhodl, podaná žaloba musel být jako nedůvodná zamítnuta (§ 78 odst. 7 s.  ř. s.). Dlužno dodat, že žalovaný nebyl nečinný ani v době podání žaloby. 19.     O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který byl naopak plně procesně úspěšný, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení, které by se vymykaly běžné úřední činností, nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 31. srpna 2021   JUDr. Věra Šimůnková, v. r. předsedkyně senátu                                                                   Shodu s prvopisem potvrzuje: H. T.