č. j. 51 Ad 32/2020- 72         ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobce: L. K. bytem X toho času ve X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Zelená 3158/34a, 702 00  Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 6. 2020, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Průběh správního řízení 1. Okresní správa sociálního zabezpečení Nymburk (dále jen „OSSZ Nymburk“) obdržela dne 10. 12. 2019 žalobcovu žádost o uznání za osobu zdravotně znevýhodněnou podle § 67 odst. 2 písm. c) a  odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 210/2019 Sb. (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), kterou postoupila Okresní správě sociálního zabezpečení Nový Jičín (dále jen „OSSZ Nový Jičín“). 2. OSSZ Nový Jičín si následně vyžádala od posudkového lékaře OSSZ Nymburk MUDr. F. V. posudek o zdravotním stavu žalobce ze dne 10. 2. 2020, zn. LPS/2020/53-NB_CSSZ (dále jen „posudek ze dne 10. 2. 2020“). Posudkový lékař OSSZ vycházel při posouzení zdravotní stavu žalobce ze zdravotnické dokumentace jeho ošetřujícího lékaře MUDr. R., návrhu na psychiatricko-sexuologické ochranné ambulantní léčení zpracovaného MUDr. M. dne 12. 12. 2012 a 16. 1. 2015 pro Okresní soud v Mladé Boleslavi, dopisu MUDr. M. týkajícího se ambulantní sexuologické léčby žalobce během výkonu trestu odnětí svobody ze dne 12. 11. 2014 a profesního dotazníku ze dne 16. 1. 2020. Posudkový lékař OSSZ zjistil, že posuzovaný (žalobce) je 56letý (ke dni vydání posudku – pozn. soudu) muž, původní profesí truhlář, který vykonává trest odnětí svobody s předpokládaným koncem trestu k 1. 1. 2033. Za příčinu žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posudkový lékař OSSZ označil smíšenou poruchu osobnosti s rysy disociality a homosexuální sadismus. Dále posudkový lékař OSSZ zjistil, že žalobce odmítá ochrannou sexuologickou léčbu a farmakoterapii. Podle posudkového lékaře OSSZ je žalobcův zdravotní stav „ve vězeňském prostředí dlouhodobě stabilizovaný a k novým závažným atakám projevů onemocnění nedošlo“. Posudkový lékař OSSZ dospěl na základě shromážděných podkladů k závěru, že žalobce má zachovanou schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, přičemž jeho schopnost být nebo zůstat pracovně začleněn, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat není podstatně omezena z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. 3. Dne 19. 2. 2020 vydala OSSZ Nový Jičín rozhodnutí, č. j. 48005/017290/20/120/VA (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), plně přebírající závěry posudkového lékaře OSSZ a žádost žalobce o přiznání statusu osoby zdravotně znevýhodněné zamítla. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání. 4. V průběhu odvolacího řízení si žalovaná (dále též „ČSSZ“) vyžádala od posudkové lékařky ČSSZ MUDr. L. N. posouzení zdravotního stavu žalobce. Posudková lékařka ČSSZ v posudku o zdravotním stavu žalobce ze dne 13. 5. 2020, zn. LPS/2020/296-NR-STC_CSSZ (dále jen „posudek ze dne 13. 5. 2020“) vycházela ze shodných podkladů jako posudkový lékař OSSZ, rekapitulovala příčiny žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, přičemž se zcela ztotožnila se závěry posudku ze dne 10. 2. 2020. Podle posudkové lékařky ČSSZ je žalobce somaticky zdravý a je schopen vykonávat „pracovní činnost (fyzickou práci) plně zohledňující jeho zdravotní stav“. 5. Žalovaná s odkazem na posudek ze dne 13. 5. 2020 žalobcovo odvolání zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. II. Obsah podání účastníků 6. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Žalobce v žalobě brojí zejména proti závěrům posudku ze dne 13. 5. 2020. Namítá, že posudková lékařka ČSSZ opomněla uvést, jak závažné je jeho zdravotní psychické postižení. Podle žalobce by se v hypotetické rovině mělo jednat o středně těžké postižení podle položky 7b kapitoly V vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), pro které je stanoven pokles pracovní schopnosti v rozpětí 30 - 45 %. Žalobce dále nesouhlasí se závěrem posudkové lékařky ČSSZ, že je jeho zdravotní stav ve vězeňském prostředí dlouhodobě stabilizován a k novým atakám projevů onemocnění nedošlo. Žalobce se domnívá, že posudková lékařka ČSSZ za nové ataky projevů onemocnění považuje stejné ataky fyzického rázu jako před jeho uvězněním, tj. před 1. 1. 2010. Žalobce uvádí, že ve vězeňském prostředí je počínající ataka projevů jeho onemocnění eliminována za pomoci spoluvězňů dříve, než se stane závažnou. Diagnóza stanovená posudkovou lékařkou ČSSZ byla podle žalobce řetězově přejímána ze znaleckého posudku MUDr. Vladimíra Havlíka a PhDr. Pavla Koldy ze dne 17. 5. 2010 (dále jen „posudek ze dne 17. 5. 2010“), podle kterého je „reálná možnost pozitivních změn vázána na pouze případné změny stárnutím organismu s možným poklesem fyzické složky agrese a posunu do ,nefyzických‘ mechanismů.“ Žalobce upozorňuje, že od vypracování tohoto posudku již zestárnul o deset let a fyzická složka agrese se za tu dobu posunula do nefyzických mechanismů, o čemž má svědčit množství správních žalob podaných proti Vězeňské službě České republiky. Žalobce dále posudkové lékařce ČSSZ vytýká, že neuvedla rozsah jeho pracovních omezení, ani zda může vykonávat své dosavadní povolání truhláře. Žalobce závěrem podotýká, že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 18. 7. 2019, č. j. 4 Ads 275/2017 - 42, bod 50, je schopen vykonávat „v nápravném zařízení jednoduchou psychicky nenáročnou práci“, za kterou podle něj nelze považovat povolání truhláře. 7. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě shrnula průběh správního řízení a odkázala na závěry obsažené v napadeném rozhodnutí a posudku ze dne 13. 5. 2020. Podle žalované nejsou žalobcovy subjektivní pocity o jeho pracovní neschopnosti a zdravotních obtížích jakkoliv podložené. III. Posouzení věci soudem 8. Soud ověřil, že žaloba je přípustná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 15/12, a usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2013, č. j. 6 Ads 109/2009 - 114), byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 9. Soud o žalobě rozhodl bez jednání, jelikož žalovaná vyslovila s tímto postupem souhlas a žalobce ani na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nesdělil, že by s rozhodnutím věci bez jednání nesouhlasil (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Soud nepovažoval za nezbytné nařizovat jednání, neboť veškeré rozhodné skutečnosti bylo možno zjistit z obsahu správního spisu. Vady, k nimž by bylo nutné přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.  10. Jádrem sporu je v posuzované věci otázka, zda měl být žalobce uznán za osobu zdravotně znevýhodněnou podle § 67 odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona o zaměstnanosti. 11. Podle § 67 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti „[o]sobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány […] zdravotně znevýhodněnými“. 12. Podle odst. 3 téhož ustanovení „[o]sobou zdravotně znevýhodněnou je fyzická osoba, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu; osobou zdravotně znevýhodněnou však nemůže být osoba, která je osobou se zdravotním postižením podle odstavce 2 písm. a) nebo b) [tj. osobou invalidní v první, druhém nebo třetím stupni – pozn. soudu]“. 13. Podle odst. 4 téhož ustanovení „[z]a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti, a tím i schopnost pracovního uplatnění.“ 14. Posudková kritéria pro přiznání statusu osoby zdravotně znevýhodněné vymezuje § 67 odst. 3 zákona o zaměstnanosti tak, že osobou zdravotně znevýhodněnou je fyzická osoba, která: 1)      má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, 2)      ale její schopnost být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Posudkový lékař proto posuzuje, zda je fyzická osoba schopná vykonávat soustavnou výdělečnou činnost (není tak rozhodné, jestli jde o osobu vykonávající závislou práci nebo vykonávající např. samostatnou výdělečnou činnost) a zda tuto schopnost podstatně ovlivňuje (omezuje) její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Definice dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu podle § 67 odst. 4 zákona o zaměstnanosti pak pro účely tohoto zákona zavádí požadavky na míru zásahu do zdravotního stavu fyzické osoby z hlediska dlouhodobosti (nepříznivý stav podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok) a současně podstatnosti vlivu tohoto stavu na psychické, fyzické nebo smyslové schopnosti a tím i schopnost pracovního uplatnění. Posudkový lékař přitom musí v posudku spolehlivě zhodnotit, zda u fyzické osoby existuje dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a zda tento stav podstatně ovlivňuje (omezuje) její schopnost uplatnit se na trhu práce při zachované schopnosti vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost. Zdravotní znevýhodněnost tedy vyjadřuje poměr pracovního potenciálu vůči požadavkům zaměstnání. Je-li následkem poruchy zdraví ovlivněna funkční zdatnost fyzické osoby v jejich psychických, fyzických či smyslových schopností, jedná se o osobu na trhu práce znevýhodněnou (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 4. 2013, č. j. 6 Ads 109/2009 - 123, body 25–27  a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, č. j. 49 Ad 43/2018 - 22, bod 17). 15. Samo zjišťování zdravotního stavu a pracovní schopnosti je věcí odborně-medicínskou. Orgány sociálního zabezpečení proto při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti spoléhají na posudky vypracované kvalifikovanými posudkovými lékaři [srov. § 8 odst. 1 písm. c), odst. 4 a odst. 9 větu druhou a čtvrtou zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 315/2019 Sb.]. Ani závěry těchto odborných posudků však nemůže orgán sociálního zabezpečení či soud bez dalšího slepě přebírat, nýbrž je musí hodnotit jako každý jiný důkaz. Soud v takovém případě postupuje podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr však musí vždy být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá a ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, na nichž otázka uznání za osobu zdravotně znevýhodněnou závisí především (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, č. j. 49 Ad 43/2018 - 22, bod 18, a rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 - 20, body 13–15). 16. Soud po prostudování závěrů posudkové lékařky ČSSZ shledal, že posudek ze dne 13. 5. 2020 je způsobilý přesvědčivě podpořit závěry napadeného rozhodnutí. Tento posudek vycházel z totožných podkladů jako posudek ze dne 10. 2. 2020, které žalobce v průběhu správního řízení ani v řízení před soudem nezpochybnil (např. předložením odlišné lékařské zprávy či jiných objektivních nálezů týkajících se jeho zdravotního stavu). Posudková lékařka ČSSZ dospěla shodně s posudkovým lékařem OSSZ k závěru, že příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (srov. § 67 odst. 4 zákona o zaměstnanosti) je porucha osobnosti s rysy disociality a homosexuální sadismus. Dále posudková lékařka ČSSZ vysvětlila, že výraznější omezení pracovní schopnosti nelze dovodit ani z žalobcem odkazovaných posudků vypracovaných v řízení o jeho žádosti o invalidní důchod. 17. Mezi podklady pro posouzení zdravotního stavu nebyl zahrnut žalobcem zmiňovaný posudek ze dne 17. 5. 2010, a proto je nutně nedůvodná žalobní námitka, že diagnóza stanovená posudkovou lékařkou ČSSZ byla z předmětného posudku pouze „řetězově“ přejata. Neobstojí rovněž námitka žalobce, že posudková lékařka ČSSZ měla v posudku ze dne 13. 5. 2020 stanovit míru závažnosti žalobcova psychického postižení ve smyslu vyhlášky o posuzování invalidity. Tato vyhláška (jak ostatně vyplývá již z jejího označení) totiž upravuje pouze posuzování pracovní schopnosti (resp. stanovení procentní míry jejího poklesu) pro účely invalidity, nikoliv stanovení míry závažnosti zdravotního stavu pro účely řízení o uznání za osobu zdravotně znevýhodněnou. Jinak řečeno, klasifikace druhů zdravotního postižení obsažená ve vyhlášce o posuzování invalidity a jejích přílohách, není pro posuzovanou věc jakkoliv relevantní. 18. Argumentoval-li žalobce tím, že jeho zdravotní stav ve skutečnosti není stabilizován a že ataky fyzického rázu se posunuly do nefyzických mechanismů, soud konstatuje, že tato ničím nepodložená tvrzení mají pouze spekulativní povahu a nejsou způsobilá jakkoliv zpochybnit či dokonce vyvrátit vnitřně konzistentní závěry posudku ze dne 13. 5. 2020. Pokud žalobce spojuje „nefyzické mechanismy“ svého psychického onemocnění s podáváním „množství žalob za dobu věznění“, lze i bez odborné lékařské znalosti uzavřít, že takovýto projev sám o sobě žalobce nijak neomezuje v jeho schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněn, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat. 19. Pokud jde o žalobcovy výhrady k části odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého žalobce„ má pracovní omezení, které ale nedosahuje takového stupně a významnosti, aby odůvodňovalo posoudit ho jako osobu zdravotně znevýhodněnou“ (str. 3 napadeného rozhodnutí), z kontextu posudku ze dne 13. 5. 2020 je zřejmé, že zmiňované pracovní omezení spočívá v tom, že žalobce je schopný pouze fyzické práce plně zohledňující jeho zdravotní stav, tedy zejména zohledňující jeho nezdrženlivou osobnost se stavy predátorské agrese.  20. Vedle žalobcova zdravotního stavu posudková lékařka ČSSZ zohlednila i jeho věk a dosavadní vykonávané povolání truhláře (viz čtvrtý odstavec na str. 2), přičemž dospěla k závěru, že schopnost žalobce vykonávat dosavadní povolání není z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu podstatně omezena. Neobstojí tak žalobní argumentace, že z posudku není zřejmé, zda může žalobce vykonávat povolání truhláře. Subjektivní přesvědčení žalobce o tom, že povolání truhláře nelze považovat za psychicky nenáročnou práci, je pak z hlediska posudkových kritérií pro přiznání statusu osoby zdravotně znevýhodněné zcela bez významu. IV. Závěr a náklady řízení 21. Jelikož závěr orgánů sociálního zabezpečení, že žalobce není osobou zdravotně znevýhodněnou, v rozsahu soudního přezkumu obstojí, soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl (výrok I). 22. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť nebyl procesně úspěšný. Procesně úspěšné žalované žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly (výrok II). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Praha 16. srpna 2021 JUDr. Věra Šimůnková, v. r.  předsedkyně senátu     Shodu s prvopisem potvrzuje: H. T.