Rozhodnutí o zamítnutí návrhu žalobce na nařízení předběžného opatření dle § 61 odst. 1 správního řádu je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. a není vyloučeno ze soudního přezkumu dle § 68 písm. e) ve spojení s § 70 písm. a) s. ř. s., byla-li jím dotčena právní sféra žalobce.

č. j. 55 A 89/2019- 70 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jana Čížka v právní věci žalobkyně: obec Kojetice, sídlem Lipová 155, Kojetice,    zastoupena advokátem JUDr. Lukášem Frenclem,  sídlem Klimentská 36, Praha, proti   žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 11, Praha,   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2019, č. j. 083316/2019/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žaloba a vyjádření žalovaného 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Neratovice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 24. 4. 2019, č. j. MěÚN/034749/2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Správní orgán I. stupně prvostupňovým rozhodnutím zamítl návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření spočívajícího v nařízení zastavení odstraňování veškerých staveb včetně inženýrských sítí a jímek a v zákazu výkonu jakékoliv zemní práce na pozemcích parc. č. 818, 819, 820, 821, 822, 823, 824, 825, 826, 828, 827, 830, 829, 831, 832, 834, 833, 835, 836, 412/3, 412/23, 412/25, 412/26, 412/28, 412/113, 412/115, 412/114, 412/111, 412/101, 412/100, 412/46, 412/27, 412/29, 412/103, 412/112, 321/1, 321/2, 412/32, 412/34, 412/36, 412/35, 412/31, 412/33, 412/30, 412/108, 412/109, 412/98, 412/99 a 412/110 v katastrálním území Kojetice u Prahy (všechny dále uvedené nemovité věci se nacházejí v témže katastrálním území). 2. Žalobkyně uvedla, že se na jejím území nachází tzv. areál Pod Borovskou, kde dříve bývala velkovýkrmna prasat. Dne 10. 11. 2015 vydal Obecní úřad Líbeznice (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutí o nařízení odstranění zemědělských a administrativních staveb v tomto areálu, a to ve lhůtě 1 roku. Usnesením starosty obce Líbeznice byla pro podjatost vyloučena vedoucí stavebního úřadu z rozhodování v předmětném řízení vedeném stavebním úřadem pod sp. zn. 5829/19/SÚ a všech dalších, jež se týkají odstraňování staveb v areálu bývalých zemědělských a administrativních staveb Pod Borovskou v Kojeticích a také všech dalších, které se týkají terénních úprav či těžebních prací v dotčeném území. Žalovaný v návaznosti na to pověřil k projednání a rozhodnutí věci správní orgán I. stupně. Podle žalobkyně v areálu Pod Borovskou probíhají činnosti, jež lze stěží označit za odstraňování jednopodlažních staveb. V areálu dochází k těžbě kamene a je prováděno odtěžování mateční horniny až do hloubky 8 metrů. Z tohoto důvodu podala žalobkyně návrh na vydání předběžného opatření podle § 61 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 176/2018 Sb. (dále jen „správní řád“), který správní orgán I. stupně zamítl, neboť dle jeho názoru již v areálu Pod Borovskou nedochází k odstraňování staveb. Jde o jinou činnost, pro jejíž zkoumání není pracovnice správního orgánu I. stupně oprávněnou úřední osobou. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí ztotožnil se závěry správního orgánu I. stupně a uvedl, že jestliže na uvedených pozemcích probíhá stavební činnost bez rozhodnutí či opatření vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním, je věcně a místně příslušný orgán povinen zjednat nápravu postupem podle § 134 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 169/2018 Sb. (dále jen „stavební zákon“). K tomuto řízení je dle žalovaného příslušný stavební úřad. S tím ovšem žalobkyně nesouhlasí, neboť podle rozhodnutí o vyloučení vedoucí stavebního úřadu pro podjatost byla vyloučena také ve všech souvisejících řízeních. Aplikace právního názoru žalovaného by vedla k absurdnímu závěru, že v řízeních týkajících se odstraňování staveb v areálu Pod Borovskou by měl rozhodovat stavební úřad, jehož vedoucí byla vyloučena z rozhodování pro podjatost. Je absurdní tato řízení selektovat a tvrdit, že vedoucí úřadu je vyloučena pouze v jednom partikulárním řízení týkajícím se žádosti o prodloužení lhůty k odstranění staveb a v ostatních řízení vyloučena není. Pokud existuje pravomocné rozhodnutí o vyloučení úřední osoby pro podjatost, je logické, že se tato podjatost vztahuje i na jiná řízení úzce související s řízením, ve kterém byla podjatost konstatována. V opačném případě by byla narušena nezávislost a nestrannost správního řízení. Právě z tohoto důvodu vyloučil starosta obce Líbeznice vedoucí stavebního úřadu i ze všech dalších řízení týkajících se odstranění staveb v areálu, tj. nikoliv jen v řízení vedeném pod sp. zn. 5829/16/SÚ. Správní orgán I. stupně je proto povinen zabývat se otázkou týkající se odstraňování staveb, a to i aktuální činností stavebníka, kterou údajně vykonává na základě rozhodnutí o odstranění staveb. 3. Dále žalobkyně uvedla, že ponechává stranou, jak mělo být o návrhu na vydání předběžného opatření meritorně rozhodnuto a pouze se domáhá toho, aby správní orgán I. stupně o návrhu vůbec meritorně rozhodl, přičemž mezi účastníky je sporné, zda je k rozhodnutí o návrhu místně příslušný stavební úřad nebo správní orgán I. stupně. Určení příslušnosti správního orgánu je přitom významné i z hlediska všech ostatních řízení týkajících se odstraňování staveb v areálu Pod Borovskou. V této souvislosti žalobkyně doplnila, že stavební úřad je v rámci řízení o odstranění staveb téměř dva roky nečinný a dělá mrtvého brouka. Stejně tak nečinný je i správní orgán I. stupně, což vyhovuje stavebníkovi. Zcela závěrem žalobkyně namítla, že pokud se správní orgán prvního stupně necítil být místně příslušný k rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, měl návrh bezodkladně postoupit příslušnému správnímu orgánu dle § 12 správního řádu. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu odmítl, neboť rozhodnutí o (ne)nařízení předběžného opatření jsou vyloučena ze soudního přezkumu pro svou předběžnou povahu dle § 70 písm. b) s. ř. s. 5. Žalobkyně v replice uvedla, že o jejím návrhu nebylo meritorně rozhodnuto. Správní orgány nezkoumaly důvodnost návrhu, pouze vyslovily nepříslušnost správního orgánu I. stupně. Žalobkyně nepovažuje napadené rozhodnutí za rozhodnutí předběžné povahy ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), neboť na něj nenavazuje další řízení, a současně poukázala na povinnost vykládat výluky ze soudního přezkumu restriktivně. Skutková zjištění vyplývající z obsahu správního spisu 6. Z obsahu předloženého správního spisu plyne, že stavební úřad rozhodnutím ze dne 10. 11. 2015, č. j. 4951/15/SU/DPo, nařídil neodkladné odstranění zemědělských a administrativních staveb na 19 pozemcích (parc. č. 818, 819, 820, 821, 822, 823, 824, 825, 826, 828, 827, 830, 829, 831, 832, 834, 833, 835 a 836) nacházejících se v areálu Pod Borovskou, přičemž v podmínkách pro odstranění staveb stanovil, že budou odstraněny neodkladně a vzniklé odpady budou ze stavebních pozemků odstraněny nejpozději do 1 roku od doručení tohoto rozhodnutí a do 18 měsíců od doručení tohoto rozhodnutí budou pozemky uvedeny do původního stavu. V odůvodnění rozhodnutí je za účastníka řízení označena mj. i žalobkyně. 7. Stavebník následně podal dne 16. 11. 2016 žádost o prodloužení lhůty k odstranění staveb do 31. 12. 2018. Dne 6. 12. 2016 vydal stavební úřad pod č. j. 4027/15/SÚ potvrzení, podle něhož byly zemědělské budovy na všech 19 pozemcích označených v rozhodnutí o odstranění staveb ze dne 10. 11. 2015 odstraněny a pozemky nejsou v současnosti budovami zastavěny. 8. I přesto stavební úřad následně rozhodnutím ze dne 29. 6. 2017, č. j. 3565/17/SU/DPo, sp. zn. 5829/16/SÚ, změnil lhůtu k odstranění zemědělských a administrativních staveb v areálu pod Borovskou stanovenou již shora uvedeným rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 10. 11. 2015 (ze spisu se nepodává, dokdy byla lhůta prodloužena, neboť uvedené rozhodnutí není součástí správního spisu – pozn. soudu). Žalobkyně podala proti rozhodnutí stavebního úřadu o prodloužení lhůty odvolání a žalovaný na jeho základě rozhodnutím ze dne 13. 11. 2017, č. j. 138958/2017/KUSK, rozhodnutí stavebního úřadu o prodloužení lhůty zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k dalšímu řízení. Jako účastník řízení byla označena vedle jiných i žalobkyně. 9. Dne 23. 1. 2018 vydal starosta obce Líbeznice pod č. j. 0567/18/LVö usnesení, kterým rozhodl o tom, že z projednávání a rozhodování věci v řízení sp. zn. 5829/16/SÚ a všech dalších, jež se týkají odstraňování zemědělských a administrativních staveb v areálu Pod Borovskou a také všech dalších, které se týkají terénních úprav či těžebních prací v dotčeném území, je vyloučena vedoucí stavebního úřadu v Líbeznicích. 10. Žalovaný usnesením č. j. 028921/2018/KUSK (usnesení není označeno dnem vyhotovení, patrně však bylo vyhotoveno 27. 2. 2018 – pozn. soudu) rozhodl podle § 131 odst. 4 správního řádu o tom, že z důvodu vyloučení všech úředních osob stavebního úřadu se ve věci odstraňování staveb v areálu Pod Borovskou pověřuje projednáním a rozhodnutím věci správní orgán I. stupně. V přípise označeném „Doplnění usnesení ze dne 27. 2. 2018, SZ 019068/2018/KUSK ÚSŘ/Bí, čj. 028921/2018/KUSK“ uvedl pro upřesnění, že se shora uvedené usnesení týká celkem tří řízení, mezi nimiž bylo na prvním místě uvedeno i řízení sp. zn. 5829/16/SÚ týkající se žádosti stavebníka o prodloužení lhůty k odstranění staveb. 11. Dne 15. 4. 2019 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno podání žalobkyně ze dne 12. 4. 2019 označené „Založení dokumentů do spisů a návrh na vydání předběžného opatření“. V jeho záhlaví je uvedeno označení věci prostřednictvím sp. zn. 5829/16/SÚ, přičemž žalobkyně byla označena jako účastník řízení. V části A B podání žalobkyně uvedla, že zakládá do spisu sp. zn. 5829/16/SÚ a jakkoliv souvisejících spisů vedených správním orgánem I. stupně plnou moc zástupce a znalecký posudek. V části C pak uvedla, že navrhuje vydání předběžného opatření (viz bod 1 tohoto rozsudku). V této části rozsáhle popsala vývoj celé věci od vydání rozhodnutí o nařízení odstranění stavby, procesní postup stavebního úřadu a žalovaného, průběh odstraňovacích prací a údajné těžební činnosti, které jsou dle jejího názoru nezákonné, a konečně i skutečnosti, jež dle názoru žalobkyně odůvodňují vydání předběžného opatření. 12. Správní orgán I. stupně prvostupňovým rozhodnutím zamítl návrh na vydání předběžného opatření. V odůvodnění uvedl, že v areálu Pod Borovskou nedochází k odstraňování staveb, neboť podle potvrzení stavebního úřadu ze dne 6. 12. 2016 došlo k odstranění všech staveb nařízených k odstranění. Jde o jinou činnost, pro jejíž zkoumání již není pracovnice správního orgánu I. stupně oprávněnou úřední osobou. 13. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, které bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V odůvodnění se žalovaný ztotožnil se závěry žalovaného a doplnil, že správní orgán I. stupně nemohl návrhu vyhovět, neboť žalobkyně podala návrh v rámci řízení o prodloužení lhůty k odstranění staveb, avšak v návrhu se domáhala vydání předběžného opatření, jež by se vztahovalo i na činnosti na pozemcích p. č. 412/3, 412/23, 412/25, 412/26, 412/28, 412/113, 412/115, 412/114, 412/111, 412/101, 412/100, 412/46, 412/27, 412/29, 412/103, 412/112, 321/1, 321/2, 412/32, 412/34, 412/36, 412/35, 412/31, 412/33, 412/30, 412/108, 412/109, 412/98, 412/99 a 412/110. Tyto pozemky ovšem nejsou předmětem řízení o žádosti o prodloužení lhůty k odstranění staveb. Jestliže na těchto pozemcích probíhá nepovolená stavební činnost, je třeba postupovat dle § 134 odst. 4 stavebního zákona. Věcně a místně příslušným orgánem je ovšem stavební úřad, protože starosta obce Líbeznice vyloučil vedoucí stavebního řízení pouze pro řízení vedené pod sp. zn. 5829/16/SÚ, přičemž ji nemohl vyloučit pro řízení, které dosud nebylo zahájeno. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 14. S ohledem na argumentaci uplatněnou žalovaným se soud zabýval v prvé řadě přípustností žaloby. Dle ustálené judikatury správních soudů týkající se znaků rozhodnutí předběžné povahy ve smyslu § 70 písm. b) s. ř. s. platí, že „[o] rozhodnutí předběžné povahy, na které dopadá výluka podle § 70 písm. b) s. ř.  s., se jedná, pokud ve vztahu k rozhodnutí konečnému splňuje kumulativně tři podmínky: časovou, věcnou a osobní. Je tedy vydáno v již zahájeném řízení o vydání rozhodnutí konečného nebo je zákonem stanovena přiměřená lhůta pro zahájení takového řízení a účinky předběžného rozhodnutí musí být omezeny do vykonatelnosti rozhodnutí konečného. Rozhodnutí konečné pak v sobě musí věcně zahrnout vztahy upravené rozhodnutím předběžné povahy a musí být adresováno mj. i subjektu, jemuž bylo určeno rozhodnutí předběžné.“ (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 27. 10. 2009, č. j. 2 Afs 186/2006-54, č. 1982/2010 Sb.NSS). Judikatura tak dovodila tři kumulativní podmínky, které musí rozhodnutí předběžné povahy naplnit. V projednávané věci však žádná z uvedených tří podmínek nebyla naplněna, resp. nelze ani pojmově uvažovat o jejich naplnění, neboť předběžné opatření nebylo vydáno, což znamená, že nevyvolalo (ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím) žádné hmotněprávní účinky. Kompetenční výluka podle § 70 písm. b) s. ř. s. tak na daný případ nedopadá. 15. Je však třeba zvážit, zda se neuplatní kompetenční výluka podle § 70 písm. a) s. ř. s., podle něhož jsou ze soudního přezkumu vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími, přičemž podle ustálené judikatury je třeba tento pojem vykládat ve smyslu legislativní zkratky uvedené v § 65 odst. 1 s. ř. s, tedy jako úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Čistě jazykový výklad pojmu rozhodnutí by mohl vést k závěru, že napadené rozhodnutí, kterým byl ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím zamítnut návrh na vydání předběžného opatření, není soudně přezkoumatelné, neboť se jím nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva či povinnosti. Nelze přehlédnout, že judikatura vykládá pojem rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. extenzivně a považuje za soudně přezkoumatelná mj. i taková rozhodnutí, kterými byl zamítnut návrh na vydání konstitutivního rozhodnutí. Rozšířený senát NSS k tomu již v usnesení ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002-42, č. 906/2006 Sb.NSS, uvedl, že „[u]stanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. nelze interpretovat doslovným jazykovým výkladem, ale podle jeho smyslu a účelu tak, že žalobní legitimace je dána pro všechny případy, kdy se úkon správního orgánu, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, dotýká právní sféry žalobce“ (důraz doplněn soudem). 16. To platí i v nyní projednávané věci. Žalobkyně je územně samosprávným celkem, na jehož území se nachází (či nacházel) areál Pod Borovskou, kde mělo docházet k žalobkyní detailně popsané údajně nelegální stavební (těžební) činnosti. Zároveň z listin, které jsou součástí správního spisu, plyne, že žalobkyně byla účastnicí řízení o žádosti stavebníka o prodloužení lhůty k odstranění zemědělských a administrativních staveb v areálu pod Borovskou. Toto řízení bylo původně vedeno stavebním úřadem pod sp. zn. 5829/16/SÚ, přičemž poté, co žalovaný v této věci zrušil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 29. 6. 2017, pověřil projednáním a rozhodnutím věci správní orgán I. stupně. Z obsahu podání ze dne 12. 4. 2019, jímž se žalobkyně domáhala vydání předběžného opatření, je dále zřejmé, že jej žalobkyně podala právě ve věci vedené (původně) stavebním úřadem pod sp. zn. 5829/16/SÚ (k tomu viz níže), jejímž projednáním byl později pověřen správní orgán I. stupně. 17. Za těchto okolností má soud za to, že zamítnutím návrhu na vydání předběžného opatření dle § 61 odst. 1 správního řádu bylo zasaženo do právní sféry žalobkyně. Nevydáním předběžného opatření nebyl splněn požadavek žalobkyně jako účastnice řízení na prozatímní úpravu poměrů po dobu probíhajícího správního řízení. Účelem předběžného opatření je mj. zabránit případům, kdy faktickým jednáním jiného účastníka řízení nebo i třetí osoby může v průběhu správního řízení dojít ke zmaření jeho účelu. Jelikož žalobkyně podáním návrhu sledovala právě tento cíl, vedlo zamítnutí návrhu k situaci, že účel řízení mohl být ohrožen či dokonce zmařen, přičemž takový stav může představovat zásah do práv či oprávněných zájmů žalobkyně. Tím bylo založeno dotčení právní sféry žalobkyně, přičemž není rozhodné, zda byl návrh na vydání předběžného opatření podán důvodně či nikoliv, a zda tedy ke zmaření účelu správního řízení skutečně mohlo dojít, neboť tato otázka nesmí být kritériem přípustnosti žaloby a může být posouzena až v rámci meritorního posouzení věci. Soud proto dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí (ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím) naplňuje znaky uvedené v § 65 odst. 1 s. ř. s., a proto není dána ani kompetenční výluka dle § 70 písm. a) s. ř. s. 18. Soud tedy ověřil, že nebyl naplněn žádný z důvodů nepřípustnosti žaloby, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde proto o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl soud povinen přihlédnout i bez námitky, neshledal. 19. Soud rozhodl o žalobě v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili. Posouzení žalobních bodů 20. I přes poměrně značný rozsah žaloby, je třeba konstatovat, že jediným žalobním bodem, který žalobkyně uplatnila, je námitka, podle níž byla vedoucí stavebního úřadu vyloučena z projednávání a rozhodování věci i v řízení o návrhu na vydání předběžného opatření, a správní orgán prvního stupně byl tudíž příslušný k projednání návrhu. 21. Podle § 61 odst. 1 správního řádu může správní orgán z moci úřední nebo na požádání účastníka před skončením řízení rozhodnutím nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze účastníkovi nebo jiné osobě přikázat, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco strpěl, anebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek, nebo věc, která může být předmětem exekuce. 22. V prvé řadě je třeba uvést, že žalobkyně se mýlí v předpokladu, že o návrhu na vydání předběžného opatření se vede samostatné řízení paralelně vedle řízení ve věci samé. Jak vyplývá ze znění § 61 odst. 1 správního řádu, předběžné opatření je prostředkem, jenž má mj. sloužit k prozatímní úpravě poměrů mezi účastníky správního řízení po dobu jeho vedení. K takové prozatímní úpravě vždy dochází v rámci správního řízení ve věci samé a o návrhu je proto rozhodováno v tomtéž správním řízení. To vyplývá z ustanovení správního řádu, podle nichž platí, že je možné předběžné opatření vydat pouze před skončením řízení ve věci samé a že vydané předběžné opatření pozbývá účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků (§ 61 odst. 1 a 3 správního řádu). Rozhodování o předběžném opatření je tedy velice těsně spjato s rozhodováním ve věci samé, což dále potvrzuje i skutečnost, že ustanovení správního řádu upravující předběžná opatření je systematicky řazeno do části druhé, hlavě VI správního řádu upravující průběh správního řízení v prvním stupni. Z ustanovení § 61 správního řádu rovněž implicitně vyplývá, že k rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření je věcně a místně příslušný správní orgán rozhodující ve věci samé. 23. V projednávané věci žalobkyně v podání ze dne 12. 4. 2019, jímž uplatnila návrh na vydání předběžného opatření, označila jako věc, jíž se toto podání týká, řízení vedené pod sp. zn. 5829/16/SÚ, přičemž sama sebe označila jako účastníka tohoto řízení. Z tohoto označení i celkového kontextu návrhu, v němž podrobně vylíčila vývoj ve věci odstraňování stavby, včetně postupu žalovaného při pověření správního orgánu I. stupně projednáním a rozhodnutím v řízení o žádosti o prodloužení lhůty k odstranění staveb, plyne nade vši pochybnost, že řízením, v jehož rámci se žalobkyně domáhala vydání předběžného opatření, bylo řízení vedené původně stavebním úřadem pod sp. zn. 5829/16/SÚ, tj. řízení ve věci žádosti stavebníka o prodloužení lhůty k odstranění staveb. K projednání tohoto návrhu byl tedy bezesporu věcně i místně příslušný správní orgán I. stupně, jenž byl usnesením žalovaného č. j. 028921/2018/KUSK pověřen podle § 131 odst. 4 správního řádu projednáním a rozhodnutím této věci. 24. Názoru žalobkyně, že vedoucí stavebního úřadu byla v této věci vyloučena a správní orgán I. stupně byl tudíž věcně a místně příslušný k rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, tak lze přisvědčit. Zároveň je však třeba uvést, že se žalobkyně touto námitkou zcela míjí s důvody, pro které byl návrh zamítnut. Ani jeden ze správních orgánů, tj. žalovaný ani správní orgán I. stupně totiž v odůvodnění svých rozhodnutí neuvedli, že by správní orgán I. stupně nebyl věcně a místně příslušný k rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření. Z tohoto důvodu je nepřípadná námitka, podle níž měl správní orgán I. stupně postoupit návrh věcně a místně příslušnému orgánu podle § 12 správního řádu, pokud se sám necítil být příslušný k rozhodnutí o něm. Důvody zamítnutí návrhu spočívaly dle odůvodnění prvostupňového rozhodnutí v tom, že odstraňování staveb v areálu Pod Borovskou bylo již v době podání návrhu ukončeno, což žalovaný v napadeném rozhodnutí doplnil i o úvahu, že vydání předběžného opatření brání rovněž skutečnost, že se žalobkyně domáhala zastavení odstraňování staveb a zákazu zemních prací i ve vztahu k pozemkům, které nebyly předmětem řízení sp. zn. 5829/16/SÚ. Soud proto znovu opakuje, že důvodem zamítnutí návrh nebyla domnělá nepříslušnost správního orgánu I. stupně, nýbrž shora uvedené důvody, jež byly srozumitelně vysvětleny v odůvodnění rozhodnutí správních orgánů. Proti těmto závěrům, o něž správní orgány opřely zamítnutí návrhu, však žalobkyně nevznesla žádný žalobní bod (výslovně přitom uvedla, že meritorní posouzení věci ponechává stranou). Soud tudíž není oprávněn přezkoumávat zákonnost důvodů zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, neboť je vázán uplatněnými žalobními body, z nichž nemůže vykročit a přezkoumávat rozhodnutí z vlastní iniciativy (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 25. Žalobkyně návrhem na vydání předběžného opatření chtěla zjevně docílit toho, aby byly zastaveny práce v areálu Pod Borovskou. K tomu však i dle názoru soudu zvolila zcela nevhodný procesní prostředek. V tomto ohledu žalovaný správně poukázal na skutečnost, že stavební dozor nad prováděním nepovolených staveb (v tomto případě zřejmě terénních úprav) je upraven institutem stavebního dozoru. Zjistí-li stavební úřad v jeho rámci při kontrolní prohlídce, že terénní úpravy jsou prováděny bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem, vyzve k bezodkladnému zastavení prací a zahájí řízení o odstranění terénních úprav. Není‑li výzvě vyhověno, stavební úřad vydá rozhodnutí, kterým nařídí zastavení prací (§ 134 odst. 4 ve spojení s odst. 5 stavebního zákona). K takovému postupu může dát osoba dotčená prováděním terénních úprav pouze podnět, neboť nejde o opatření či rozhodnutí vydávaná na návrh. Je-li však stavební úřad nečinný, může se dotčená osoba bránit žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti podanou dle § 80 odst. 3 správního řádu u nadřízeného orgánu. Pokud by se i tento prostředek minul účelem, může se dotčená osoba dle recentní judikatury bránit i žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39, ve věci ŽAVES). 26. Nad rámec nutného odůvodnění lze dodat, že žalobkyně zcela nesprávně zaměňuje mezi účinky usnesení o vyloučení úřední osoby z projednávání a rozhodování věci dle § 14 správního řádu a usnesení o pověření správního orgánu projednáním a rozhodnutím věci z důvodu vyloučení všech úředních osob dle § 131 odst. 4 správního řádu. Samotné vyloučení úřední osoby z projednávání a rozhodování věci ještě nevede ke změně příslušnosti správního orgánu; k tomu totiž musí přistoupit i usnesení nadřízeného správního orgánu dle § 131 odst. 4 správního řádu. Nesprávný je tedy názor žalobkyně, že došlo k přenesení místní příslušnosti na správní orgán I. stupně ve všech věcech, jež souvisí s činností v areálu Pod Borovskou. Naopak na správní orgán I. stupně byla přenesena místní příslušnost jen v těch věcech, jež žalovaný označil v usnesení č. j. 028921/2018/KUSK, resp. v navazujícím přípise označeném jako „Doplnění usnesení ze dne 27. 2. 2018, SZ 019068/2018/KUSK ÚSŘ/Bí, čj. 028921/2018/KUSK“. Byť o zákonnosti takového postupu, kdy žalovaný až dodatečně po vydání usnesení dle § 131 odst. 4 správního řádu doplnil samostatným přípisem údaj o tom, v jakých věcech příslušnost na správní orgán I. stupně přenesl, lze mít pochybnosti, je nesporné, že se přenesení příslušnosti nemůže vztahovat na předem blíže neurčený okruh řízení, jež se třeba jen okrajově týkají areálu Pod Borovskou, jak se domnívá žalobkyně. Takový postup by byl v rozporu s principy spravedlivého procesu. 27. Soud proto shrnuje, že shledal žalobní bod nedůvodným. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení 28. Vzhledem k tomu, že uplatněný žalobní bod je nedůvodný a soud nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, byla žaloba zamítnuta (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). 29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Ve věci úspěšnému žalovanému pak v dané věci nevznikly náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti, ostatně náhradu nákladů řízení ani nežádal. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.       Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Praha 30. září 2021     JUDr. Věra Šimůnková, v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: H. T.