č. j. 56 A 3/2020- 60    ČESKÁ REPUBLIKA  ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Miroslavem Makajevem ve věci žalobce:  STŘECHY P.T.S. s.r.o., IČO 26079127   se sídlem náměstí J. V. Kamarýta, Velešín, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje,   se sídlem Zborovská 11, Praha,   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2020, č. j. 092846/2019/KUSK-LPŽPR/KLU, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci, obsah podání účastníků a průběh jednání před soudem 1.     Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný k odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Votice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 5. 2019, č. j. 15722/2019/SD-ZJ, částečně přeformuloval výrok rozhodnutí a ve zbytku rozhodnutí potvrdil. Správní orgán prvního stupně tímto rozhodnutím shledal žalobce vinným z přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), neboť porušil ustanovení § 10 odst. 3 téhož zákona. Za toto jednání uložil žalobci pokutu ve výši 2 000 Kč. 2.     Žalobce v podané žalobě uplatnil následující žalobní body: 1)      Nebylo řádně procesně rozhodnuto o námitce podjatosti 2)      Žalovaný nepoučil žalobce o tom, kdo bude o odvolání rozhodovat 3)      Městská policie Votice nebyla oprávněna v daném místě měřit 4)      Správní orgány nezohlednily zákonná kritéria pro ukládání sankce a přihlédly k vytíženosti komunikace, která však ze spisu nevyplývá 5)      Nebylo dostatečně určitě vymezeno místo protiprávního jednání 6)      Uložená pokuta je příliš vysoká 7)      Uloženou pokutu nebylo možné uhradit všemi zákonnými způsoby 8)      Ve výroku rozhodnutí nebyla uvedena forma zavinění 9)      Usnesení o odložení věci nebylo doručeno žalobci 10)  Správní orgány neuvedly zákonná ustanovení, dle kterých bylo rozhodnuto 11)  Skutek nebyl řádně prokázán 12)  Nebyla zjištěna forma zavinění řidiče 13)  Nebyla slovně specifikována skutková podstata 14)  Obecní policie neinformovala veřejnost o zřízení automatického technického prostředku 15)  Nebylo měřeno automatickým technickým prostředkem bez obsluhy 16)  Nebylo měřeno v místě určeném Policií ČR 17)  Nebylo prokázáno, že by bylo měřeno ověřeným rychloměrem 18)  Nebylo prokázáno, že by jednotlivé kamery byly od sebe vzdáleny dle nastavení 3.     Žalovaný ve svém k jednotlivým námitkám uvedl: 1)      Námitka podjatosti byla vyřízena dne 30. 5. 2018, č. j. 17328/2018/SD-S 2)      Žalobce byl seznámen s tím, kdo bude rozhodovat v jeho věci u odvolacího orgánu a to doručeným a pravomocným rozhodnutím č. j. 105473/2018/KU SK-OS A/KLU, kde je uvedena v řádku „Vyřizuje“ pověřená osoba 3)      Místo automatizovaného prostředku dohledu nad bezpečností provozu obec Miličín, průtah 1/3, včetně mapy umístění, bylo určeno podle souhlasu Policie ČR č. j. 1116/20/PŘ-Č 4)      Žalovaný odkázal na obsah správních rozhodnutí 5)      Žalovaný odkázal na obsah správního spisu 6)      Žalovaný odkázal na obsah správních rozhodnutí 7)      Žalovaný uvedl, že pokutu bylo možno uhradit všemi zákonem stanovenými způsoby placení daní 8)      V projednávané věci jde o přestupek provozovatele vozidla, u kterého se zavinění nevyžaduje, jde o objektivní odpovědnost 9)      Usnesení o odložení věci se pouze zakládá do spisu, žalobce měl možnost se se spisem seznámit, tuto možnost nevyužil 10)  Žalovaný odkázal na obsah správních rozhodnutí 11)  Žalovaný odkázal na obsah správního spisu 12)  zjišťování znaků přestupku se omezuje pouze na objektivní znaky skutkové podstaty, tedy porušení rychlosti v obci, jak stanoví zákon o silničním provozu 13)  Žalovaný odkázal na doplněný text výroku rozhodnutí 14)  Žalovaný odkázal na obsah správního spisu 15)  Žalovaný odkázal na obsah správního spisu 16)  Žalovaný odkázal na obsah správního spisu 17)  Žalovaný odkázal na obsah správního spisu 18)  Žalobce byl snímán jednou kamerou 4.     Při jednání soudu dne 1. 10. 2021 setrvali účastníci na svých procesních stanoviscích. Soud provedl důkaz odpovědí Komise pro projednávání přestupků města Votice na žádost o informaci. Z odpovědi vyplynulo, že na vjezdu do Miličína byly instalovány informační cedule upozorňující na měření rychlosti. Dále soud provedl důkaz žádostí městského úřadu Votice o souhlas s určenými místy měření rychlosti Městskou policií Votice, který byl Policií ČR udělen dne 10. 6. 2010. Rovněž soud provedl k důkazu veřejnoprávní smlouvu ze dne 17. 7. 2006 uzavřenou mezi městem Votice a obcí Miličín, podle které bude na území obce Miličín vykonávat působnost obecní policie obecní policie zřízená městem Votice. Konečně soud provedl důkazem článek „V Miličíně se bude jezdit jen padesátkou“ z Votických novin (čísla 16-17/2006). Ostatní důkazní návrhy žalovaného byly pro nadbytečnost zamítnuty, jelikož jsou buďto součástí správního spisu, nebo jsou pro posouzení věci nadbytečné. II. Obsah správního spisu 5.     Z oznámení Městské policie Votice o přestupku ze dne 23. 6. 2017 vyplývá, že dne 22. 6. 2017 byla vozidlu RZ: X jehož provozovatelem byl žalobce, naměřena na silnici I/3 v Miličíně, směr Tábor, rychlost 65 km/h (po zohlednění odchylky 62 km/h), přičemž na daném úseku byla nejvyšší povolená rychlost 50 km/h. 6.     Dne 15. 11. 2017 vyzval správní orgán I. stupně žalobce k uhrazení částky 800 Kč. Dne 9. 5. 2018 vydal správní orgán I. stupně příkaz, jímž shledal žalobce vinným z přestupku podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť s ohledem na skutečnosti uvedené v bodě 5 rozsudku porušil ustanovení § 10 odst. 3 téhož zákona. Za toto jednání uložil žalobci pokutu ve výši 2 000 Kč. Dne 17. 5. 2018 podal žalobce proti tomuto příkazu odpor a zároveň vznesl námitku podjatosti. Dne 27. 6. 2018 žalovaný námitku podjatosti odmítl. 7.     Dne 1. 8. 2018 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, kterým shledal žalobce vinným z přestupku podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť s ohledem na skutečnosti uvedené v bodě 5 rozsudku porušil ustanovení § 10 odst. 3 téhož zákona. Za toto jednání uložil žalobci pokutu ve výši 2 000 Kč. Toto rozhodnutí bylo žalovaným dne 22. 1. 2019 zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. 8.     Dne 22. 5. 2019 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, kterým shledal žalobce vinným z přestupku podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť s ohledem na skutečnosti uvedené v bodě 5 rozsudku porušil ustanovení § 10 odst. 3 téhož zákona. Za toto jednání uložil žalobci pokutu ve výši 2 000 Kč. 9.     Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Dne 12. 2. 2020 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým částečně přeformuloval výrok prvoinstančního rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdil. III. Posouzení věci krajským soudem 10. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a že splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), načež shledal, že žaloba není důvodná. 11. Jednotlivé žalobní body posoudil soud následovně: 1)      Žalovaný dne 27. 6. 2018 námitku podjatosti odmítl, což soud pokládá za dostatečné vyřízení s ohledem na okolnosti uvedené ve sdělení žalovaného. Skutečnost, že námitku podjatosti odmítl sdělením a nikoli samostatným usnesením, není podstatná. Námitka není důvodná. 2)      Pověřená úřední osoba je uvedena v napadeném rozhodnutí (v kolonce „vyřizuje“), což byl první úkon žalovaného vůči žalobci v odvolacím řízení. Zákon neukládá správnímu orgánu informovat o oprávněné úřední osobě „samostatně“ – děje se tak vždy při prvním úkonu činěném vůči účastníkovi, jelikož z takového úkonu musí být zřejmé, kdo jej činí. Jestliže je prvním úkonem správního orgánu vůči účastníkovi rozhodnutí, není nutné jej samostatně informovat o tom, kdo odvolání vyřizuje. Pokud jde o tvrzení, že o odvolání rozhodovala podjatá úřední osoba, tak toto tvrzení není žádným způsobem rozvedeno ani podloženo. Námitka není důvodná. 3)      Městská policie Votice vykonává působnost i na území obce Miličín, a to na základě veřejnoprávní smlouvy mezi Městem Votice a obcí Miličín ze dne 17. 7. 2006. 4)      Soud má za to, že správní orgány přihlédly ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo. Zde je třeba zdůraznit, že žalobce žádné konkrétní skutečnosti, k nimž by mělo být v jeho prospěch přihlédnuto, ani sám neuvedl. Pokud jde o argumentaci vysokým provozem na dané komunikaci, pak se soud s odůvodněním napadeného rozhodnutí zcela ztotožňuje a dodává, že skutečnost, že silnice I/3 patří vzhledem k absenci plnohodnotného dálničního spojení mezi Prahou a Českými Budějovicemi k mimořádně vytíženým komunikacím je obecně známou skutečností, kterou není třeba nijak zvláště prokazovat. Námitka není důvodná. 5)      Místo spáchání přestupku bylo vymezeno obcí (Miličín), komunikací (silnice I/3) a směrem jízdy (směr Tábor). Toto vymezení pokládá soud vzhledem k velikosti obce Miličín za dostatečné. Námitka není důvodná. 6)      Horní hranicí pokuty je v souladu s § 125f odst. 4 ve spojení s § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu částka 2 500 Kč. Pokuta tedy byla uložena v zákonné sazbě. Námitka není důvodná. 7)      Výčet možných způsobů platby ve výroku prvostupňového rozhodnutí je v souladu s § 163 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů a ostatně ani žalobce sám neuvádí, jaký způsob placení měl být opominut, ani jak by takovým opominutím byl zkrácen na svých právech. Námitka není důvodná. 8)      Soud souhlasí se žalovaným, že v projednávané věci jde o přestupek provozovatele vozidla, u kterého se zavinění nevyžaduje, jelikož je založen na principu objektivní odpovědnosti (tedy odpovědnosti bez zavinění). Z toho důvodu není nutné se otázkou zavinění vůbec zabývat, natož ji uvádět ve výroku rozhodnutí. Námitka není důvodná. 9)      Podle § 76 odst. 3 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) se usnesení o odložení věci pouze poznamenává do spisu. Soud souhlasí se žalovaným, že žalobce nepředstavuje osobu přímo postiženou spácháním přestupku, tudíž mu odložení věci nebylo třeba oznamovat. Námitka není důvodná. 10)  Soud konstatuje, že příslušná zákonná ustanovení [§ 125f odst. 4 ve spojení s § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu] jsou v napadeném rozhodnutí uvedena. 11)  Soud konstatuje, že ze spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že k jednání popsanému v bodě 5 rozsudku došlo, i že provozovatelem předmětného vozidla byl žalobce (ostatně žalobce nic z toho ani sám nijak konkrétně nezpochybňuje). Námitka není důvodná. 12)  Forma zavinění řidiče není v projednávané věci podstatná, jelikož obviněným v dané věci byl žalobce jako provozovatel, který nezajistil dodržování povinností stanovených zákonem o silničním provozu (§ 10 odst. 3 zákona o silničním provozu), nikoli řidič vozidla. Forma zavinění řidiče proto není relevantní. Námitka není důvodná. 13)  Napadené rozhodnutí obsahuje zcela dostatečný popis skutku, který je žalobci kladen za vinu a žalobce ani sám neuvádí, v čem by tento popis měl být nedostatečný. Námitka není důvodná. 14)  Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že veřejnost byla o měření informována formou informačních cedulích na vjezdu do obce, což žalobce ani nijak relevantně nezpochybňuje. Zároveň byla o měření informována článkem ve Votických novinách. Námitka není důvodná. 15)  Tato námitka postrádá jakékoliv opodstatnění. Ze správního spisu nevyplývá jakákoliv pochybnost, že bylo měřeno automatickým technickým zařízením bez obsluhy a žalobce sám žádnou argumentaci nepředkládá. Námitka není důvodná. 16)  Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že Policie ČR udělila 10. 6. 2010 souhlas k měření v obci Miličín, silnici I/3. Námitka není důvodná. 17)  Správní spis obsahuje protokol ze dne 25. 5. 2017 o ověření rychloměru v Miličíně, na silnici I/3, směr Tábor. Ze spisu nevyplývá žádná pochybnost, že by se jednalo o jiný rychloměr, než kterým byla změřena rychlost vozidla žalobce a žalobce sám to nijak relevantně nezpochybnil. 18)  Soud souhlasí se žalovaným, že ze správního spisu vyplývá, že vozidlo žalobce bylo zachyceno jednou kamerou, námitka se tak zcela míjí s projednávanou věcí. IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 12. Protože soud neshledal žalobu důvodnou, zamítl ji (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). 13. O náhradě nákladů řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Úspěšnému žalovanému náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 1. října 2021 Mgr. Miroslav Makajev, v. r. samosoudce   Shodu s prvopisem potvrzuje: H. T.