ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Bc. Jiřího Hanzala a Mgr. Daniely Jandové ve věci nezletilého: [osobní údaje nezletilého] zastoupený kolizním opatrovníkem [územní celek] sídlem [adresa] syna rodičů: [příjmení] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zvýšení výživného, o odvolání matky a otce proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. 8. 2021, č. j. 29 P 27/2017-624 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. a III. mění tak, že dlužné výživné za období od 1. 9. 2020 do 28. 2. 2022 ve výši 72 000 Kč, je otec povinen splácet po 2 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným k rukám matky, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek. II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 12. 8. 2021, č. j. 29 P 27/2017-624, rozhodl tak, že výživné stanovené otci rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. 12. 2017 č. j. 29 P 27/2017-329 pro nezletilého [jméno] částkou 4 000 Kč se s účinností od 1. 9. 2020 zvyšuje na částku 8 000 Kč měsíčně, takto stanovené výživné je otec povinen hradit vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilého (výrok I.), nedoplatek na výživném za období od 1. 9. 2020 do 31. 8. 2021 ve výši 44 000 Kč je otec povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč vždy spolu s běžným výživným k rukám matky nezletilého pod ztrátou výhody splátek počínaje měsícem září 2021 (výrok II.), tím se mění rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. 12. 2017, č. j. 29 P 27/2017-329 (výrok III.) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že úprava daná rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. 12. 2017, č. j. 29 P 27/2017-329, odpovídala skutečnostem, kdy oba rodiče měli jedinou vyživovací povinnost. Otcův příjem činil cca 40 000 Kč měsíčně, matka byla nezaměstnaná a její příjem činil příspěvek 3 000 Kč měsíčně od otce nezletilého. Rodiče vlastnili byt v SJM zatížený hypotékou se splátkou 10 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení činily 9 800 Kč měsíčně, které hradil otec. Nezletilý [jméno] navštěvoval 7. třídu základní školy, náklady na obědy činily 600 Kč měsíčně. Nezletilý se léčil s alergiemi, kdy doplatky za léky činily 700 Kč čtvrtletně. Počet vyživovacích povinností rodičů se od posledního rozhodnutí soudu nezměnil. Nyní matka bydlí sama s nezletilým v bytě, který je v jejím výlučném vlastnictví, kdy náklady na bydlení činí 4 700 Kč měsíčně a splátka hypotéky 12 100 Kč měsíčně. Je jí vyplácen invalidní důchod ve výši 2 300 Kč měsíčně, pracuje s příjmem cca 12 500 Kč měsíčně a finančně jí pomáhá kamarádka. Za léky doplácí asi 300 Kč měsíčně. Otec bydlí s přítelkyní v pronajatých prostorách s náklady 7 500 Kč měsíčně. Otec pracuje jako údržbář s příjmem 30 000 Kč měsíčně, dále podniká jako OSVČ s příjmem cca 30 000 Kč měsíčně. [příjmení] [anonymizováno], měl [anonymizována dvě slova], platí si doplňky stravy a léky na vysoký tlak ve výši asi 1 000 Kč měsíčně. V kontaktu s nezletilým je jen tehdy, když mu syn napíše, že něco potřebuje. Otec neví, kam nezletilý chodí do školy, nestýkají se, k narozeninám mu dárky nedává, na náklady spojené s nástupem na střední školu nepřispěl. Nezletilý [jméno] bude navštěvovat 2. ročník střední školy, na obědy nechodí, proto mu matka dává 100 Kč denně na jídlo. Nemá žádnou placenou zájmovou činnost, žádné pojištění či spoření. Z důvodu propadlého hrudníku má doporučeno plavání. 3. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc za použití čl. 28 odst. 3 a 4 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních – vyhl. č. 207/1964 Sb. (dále jen„ Smlouva“) a čl. 80 a 194 až 196 zákona o rodině ze dne 22. 12. 1992, č. 80/1992, vydaného Shromážděním Republiky Severní Makedonie, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o rodině“) tak, že přiměřené je zvýšení výživného stanoveného otci od 1. 9. 2020, tedy od doby, kdy nezletilý [jméno] nastoupil studium na střední škole. Od posledního rozhodnutí soudu uplynuly více než tři roky, náklady nezletilého se zvýšily v souvislosti s jeho věkem a potřebami, kdy nezletilému je v současné době 16 let, jeho náklady se blíží nákladům dospělé osoby. Došlo k navýšení příjmů matky, kdy matce je vyplácen invalidní důchod ve výši 2 300 Kč měsíčně. Matka je zaměstnaná s příjmem, který v červnu 2021 činil přes 19 000 Kč měsíčně. Matka rovněž vlastní nemovitost a automobil. Příjem otce se rovněž zvýšil, a to o 20 000 Kč na částku 60 000 Kč měsíčně oproti době, kdy bylo naposledy rozhodováno o výživném. Otec se na nákladech nezletilého kromě hrazení výživného nikterak nepodílí, s nezletilým se nestýká. Takto zvýšené výživné odpovídá oprávněným potřebám nezletilého a výdělkovým schopnostem a možnostem rodičů. Pokud jde o nedoplatek na výživném, který za období od 1. 9. 2020 do 31. 8. 2021 činí 44 000 Kč, vzhledem k jeho výši a výši příjmů otce jej soud uložil otci splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč. 4. Proti tomuto rozsudku ve výrocích I. a II. podali odvolání oba rodiče. 5. Matka své odvolání odůvodnila tím, že při stanovení vyživovací povinnosti je nutné přihlédnout nejen k výši příjmů rodičů dítěte, ale také k míře podílu rodiče na výchově a obstarávání potřeb dítěte. Z provedeného dokazování vyplynulo, že veškerou výchovu a péči o nezletilého zajišťuje matka. Otec se se synem nestýká, nekomunikuje s ním a ani jej nenavštěvuje. K narozeninám, svátku či k Vánocům nekupuje otec nezletilému ničeho. Krom toho otec na jeho výživu nad rámec soudem stanoveného výživného také ničeho nepřispívá. Schopnost otce vydělávat a podílet se na výživě syna alespoň finanční participací je velmi dobrá. Schopnost matky získat zaměstnání a vykonávat jeho určité druhy je naopak s ohledem na její zdravotní stav snížená. Nezletilému byla lékařem ze zdravotních důvodů doporučena pravidelná sportovní aktivita, zejména plavání a návštěva fitcentra. Nezletilý však není schopen tyto aktivity provozovat vzhledem k nepříznivé finanční situaci matky. Nebude-li však nezletilý pravidelně sportovat, je více než pravděpodobné, že ho bude v budoucnu čekat operace. Matka několikrát žádala otce, aby s nezletilým sportovní aktivity navštěvoval, nestalo se tak. Odůvodněné potřeby nezletilého tvoří zvýšené náklady na dopravu do střední školy, školní potřeby, a to včetně počítače a nákladů na internet, které přineslo období COVID-19; náklady na výživu a ošacení, které s ohledem na věk již odpovídají potřebám dospělého; zvýšené náklady se zdravotním stavem, mimoškolní aktivity, kterých by se rád účastnil, zejména kurzy anglického jazyka. Proto matka navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek změnil tak, že otci s účinností od 1. 9. 2020 zvýší výživné pro nezletilého [jméno] na částku 12 000 Kč měsíčně, přičemž zároveň otci stanoví měsíční splátky na nedoplatek na výživném, a to pod ztrátou výhody splátek. 6. Otec své odvolání odůvodnil tím, že soud sice provedl potřebné dokazování, avšak ve svých závěrech učinil nesprávná rozhodnutí, když věc jednostranně vyhodnotil ve prospěch matky. Otec až do konce roku 2020 hradil veškeré náklady na její bydlení, včetně nákupů, hypotéky a nákladů na energie, jak vyplývá ze smlouvy o vypořádání SJM. Matka nepravdivě uvedla, že v bytě žije sama se synem. Ve skutečnosti v bytě žije ještě se zletilým synem a svým přítelem Soud vyhodnotil příjmy otce z částek, které tvořily hrubé příjmy a za období, kdy pracoval prakticky nepřetržitě o víkendech včetně pohotovostí, což není běžně schopen dlouhodobě vykonávat a je nutno vycházet z průměrného výdělku za běžnou pracovní dobu. Současný zdravotní stav otce se výrazně zhoršil, má [nemoc], užívá [lék] a má značné potíže s páteří. Soud posoudil školní rok, kdy nezletilý nastoupil na střední školu, jako výdajově náročný, přičemž nezletilý do školy vůbec nechodil a je otázkou, zda vůbec 1. ročník dokončil. Syn otci telefon nezvedá, nemá tak žádné informace o jeho potřebách, výchově a způsobu života. Proto otec navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Otec však připustil, že syn má nyní vyšší potřeby než doposud a souhlasil se zvýšením výživného na 5 000 Kč měsíčně. 7. Kolizní opatrovník ve svém vyjádření k oběma odvoláním uvedl, že zvýšené výživné odpovídá jak poměrům nezletilého, tak příjmům jeho rodičů. Proto navrhl potvrzení napadeného rozsudku. 8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání jsou přípustná, byla podána oprávněnými osobami a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“)) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a podle § 28 z. ř. s. a dospěl k závěru, že odvolání obou rodičů nejsou důvodná. 9. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 10. Výroky III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně o změně dosavadního rozhodnutí o výživném a o náhradě nákladů řízení nebyly odvoláními obou rodičů nikterak dotčeny, avšak jedná se o výroky závislé, proto nenabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). 11. Před zahájením jednání otec požádal o odročení jednání, neboť jeho zástupce je od předcházejícího dne nemocný. Sám zástupce otce o odročení jednání nepožádal a svou neúčast u jednání nijak neomluvil. Žádost otce o odročení jednání s ohledem na okamžik vzniku překážky v účasti zástupce otce u jednání posoudil odvolací soud jako opožděnou a jednal v nepřítomnosti zástupce otce podle § 101 odst. 3 o. s. ř. (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. II. ÚS 100/02). 12. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu Prah-západ ze dne 5. 12. 2017, č. j. 29 P 27/2017-329, byl nezletilý svěřen do péče matky, upraven styk nezletilého s otcem a otci stanovena povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 4 000 Kč měsíčně. Oba rodiče měli jednu vyživovací povinnost. Otcův příjem činil kolem 40 000 Kč měsíčně, matka byla nezaměstnaná, v evidenci úřadu práce a její příjem činil příspěvek od otce nezletilého ve výši 3 000 Kč měsíčně. Rodiče vlastnili v SJM vlastnili byt zatížený hypotečním úvěrem, splátka úvěru činila 10 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení 1 300 Kč příspěvky SVJ, 7 500 Kč zálohy na elektřinu, 1 500 Kč měsíčně zálohy na plyn, které hradil otec. Otec vlastnil [značka automobilu], rok výroby 2004 Nezletilý navštěvoval 7. třídu základní školy, náklady na obědy činily 600 Kč měsíčně. Nezletilý se léčil s alergiemi, kdy doplatky za léky činily 700 Kč čtvrtletně. Proti rozsudku podala matka odvolání, které vzala zpět, a odvolací řízení bylo zastaveno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2018, č. j. 100 Co 115/2018-417. Matka dne 21. 7. 2020 podala návrh na zvýšení výživného, který však vzala zpět, a usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. 12. 2020, č. j. 29 P 27/2017-329, bylo řízení zastaveno. Následně dne 26. 3. 2021 byl soudu doručen návrh matky na zvýšení výživného, který odůvodnila tím, že se značně zvýšily náklady nezletilého, a to spojené především s nástupem na střední školu. Otec nad rámec výživného ničeho nepřispívá, a to ani na sportovní aktivity nezletilého, které si matka nemůže dovolit. Navrhla zvýšení výživného pro nezletilého na částku 12 000 Kč, a to s účinností od 1. 9. 2020, kdy nezletilý nastoupil na střední školu. Otec se zvýšením výživného nesouhlasil, neboť matkou navržená částka neodpovídá jeho majetkovým poměrům a nezletilému se s nástupem na střední školu náklady nezvýšily, neboť výuka neprobíhala. Kolizní opatrovník navrhl zvýšení výživného na částku 7 800 Kč měsíčně od 1. 9. 2020 a nechť otec splácí dlužné výživné po 1 500 Kč měsíčně. Nezletilý [jméno] chodí na střední školu, ve školní jídelně se nestravuje, matka mu dává 100 Kč denně na jídlo. Nemá žádnou hrazenou zájmovou činnost, protože si to matka nemůže dovolit. Nemá zřízeno žádné pojištění či spoření. Nezletilého baví plavání a angličtina. Náklady nezletilého na Lítačku jsou cca 220 Kč měsíčně a náklady na telefon 200 Kč měsíčně. Výživné ze strany otce je řádně hrazeno, nad rámec výživného ničeho nepřispívá. Otec s nezletilým není v telefonickém kontaktu, mohou být v kontaktu na sociální síti, otec sám nezletilého nekontaktuje. Podle lékařských zpráv nezletilý [jméno] trpí [anonymizována dvě slova], kdy mu bylo doporučeno sportování, např. plavání, a zajištění cílené rehabilitace. Matka pracuje jako [povolání] s hodinovou mzdou 106 Kč hrubého, v červnu 2021 její čistá mzda činila 19 266 Kč a dále pobírá invalidní důchod 2 306 Kč měsíčně. Má totiž operované ruce, trpí [nemoc] a má omezený pohyb rukou. Začala pracovat dne 12. 5. 2021, do zaměstnání dojíždí s náklady 550 Kč na Lítačku plus 24 Kč denně. Vlastní automobil Škoda Citigo, rok výroby 2019, který koupila jako bouraný a známý jí jej opravil. Matka měsíčně platí 1 056 Kč [právnická osoba], zálohy na plyn ve výši 1 500 Kč, prostředky do fondu oprav ve výši 1 300 Kč a zálohy na elektřinu ve výši 900 Kč. Matka má účet [anonymizována dvě slova], kdy počáteční zůstatek dne 2. 1. 2019 činil 3 912,77 Kč a konečný zůstatek dne 13. 6. 2021 činil 4 088,29 Kč. [jméno] [příjmení] čestně prohlásila, že matce poskytuje částky v rozmezí 5 až 10 tis. Kč měsíčně, a to na základě jejich přátelských vazeb. Matka tak kamarádce dluží asi 200 000 Kč. Matka má jednu vyživovací povinnost. Bydlí sama se synem v bytě, který je v jejím výlučném vlastnictví, kdy splácí hypotéku 12 100 Kč měsíčně. S provozem auta má spojeny náklady asi 500 Kč měsíčně. Za své léky doplácí asi 300 Kč měsíčně. Otec má jednu vyživovací povinnost. Bydlí s přítelkyní v pronajatých prostorách, kdy se jedná o přestavěnou kancelář, s náklady na bydlení asi 7 500 Kč měsíčně. Přítelkyně je často v zahraničí, na nákladech se podílí jen občas. Otec pracuje jako údržbář, kdy jeho průměrný výdělek z pracovního poměru v období od 9/ 2020 – 3 / 2021 činil 32 690 Kč čistého měsíčně. Dále pracuje jako OSVČ, kdy má paušální příjem 6 000 Kč měsíčně a zbytek je podle objednávek. Podle daňového přiznání otce za rok 2020 jeho příjmy od všech zaměstnavatelů činily 567 699 Kč, Příjem z podnikání dosáhl 818 180 Kč, výdaje související z podnikáním čítaly 654 544 Kč jako 80 % příjmů (tzv. výdajový paušál). Základ daně z příjmů se rovnal 923 218 Kč a daň byla vyměřena ve výši 113 640 Kč. Otec vlastní automobil Mitshubishi, rok výroby 2010, které má na leasing a automobil Volkswagen Transporter, rok výroby. Otec má účet u mBank S. A., kdy zůstatek na účtu v září 2020 činil 2 792,56 Kč, v říjnu 2020 činil 1 493,46 Kč, v listopadu 2020 činil - 3 983,96 Kč, v prosinci 2020 činil 953,05 Kč, v lednu 2021 činil 6 657,74 Kč, v únoru 2021 činil 86 768,62 Kč, v březnu 2021 činil 99 648,25 Kč a v dubnu 2021 činil 44 719,47 Kč. Další účet má otec u [právnická osoba], kdy zůstatek na účtu v srpnu 2020 činil 5 488,53 Kč, v září 2020 činil 1 650,68 Kč, v říjnu 2020 činil 36 082,12 Kč, v prosinci 2020 činil 32 511,82 Kč, v lednu 2021 činil 40 428,68 Kč a v únoru 2021 činil 6 266,38 Kč. Otec prodělal [nemoc] a měl [nemoc]. Hradí si doplňky stravy a léky na [zdravotní deficit] v celkové výši cca 1 000 Kč měsíčně. Také na matku nezletilého přepsal byt ve [obec], kdy to byl důvod, proč matka vzala svůj předchozí návrh na zvýšení výživného zpět. 13. Odvolací soud doplnil dokazování podle § 213a odst. 2 o. s. ř. a § 28 odst. 1 z. ř. s. s ohledem na odvolací námitky a plynutí času od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. 14. Z potvrzení o studiu odvolací soud zjistil, že nezletilý [jméno] je ve školním roce 2021 2022 studentem 2. ročníku [právnická osoba] 15. Z pracovní smlouvy odvolací soud zjistil, že matka je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] jako [povolání] od 1. 6. 2021 na dobu určitou do 31. 5. 2022 s pracovním úvazkem 30 hodin týdně. 16. Ze mzdového výměru odvolací soud zjistil, že matčina hrubá mzda při plném úvazku je stanovena ve výši 18 500 Kč měsíčně. 17. Z výplatních pásek matky za období od 6/ 2021 do 1/ 2022 odvolací soud zjistil, že její čistá mzda činila v červnu 19 266 Kč, v červenci 19 266 Kč, v srpnu 21 273 Kč, v září 21 273 Kč, v říjnu 21 273 Kč, v listopadu 21 273 Kč, v prosinci 21 319 Kč a v lednu 22 256 Kč. 18. Z výpisu z účtu matky za období od 1. 7. 2021 do 31. 1. 2022 odvolací soud zjistil, že matka pobírá invalidní důchod prvního stupně, do konce roku 2021 ve výši 2 306 Kč měsíčně a od roku 2022 ve výši 2 546 Kč měsíčně. Otec platí výživné na nezletilého [jméno] ve stávající výši 4 000 Kč měsíčně. 19. Z potvrzení o výdělcích otce za období od 4/ 2021 do 12/ 2021 odvolací soud zjistil, že jeho průměrný čistý příjem z pracovního poměru u [právnická osoba] dosahoval 40 643 Kč měsíčně. 20. Z faktur č. 1 – 55 vystavených otcem v roce 2021 odvolací soud zjistil, že [anonymizována dvě slova] [obec] bylo vyfakturována práce za 646 628 Kč a materiál za 285 687 Kč [právnická osoba] byla vyfakturována práce za 91 260 Kč. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] byla vyfakturována práce za 17 059 Kč a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] byla vyfakturována práce za 6 000 Kč a materiál za 4 800 Kč. 21. Z lékařské zprávy [anonymizováno] [příjmení] ze dne 8. 2. 2022 odvolací soud zjistil, že otec prodělal onemocnění [anonymizováno], je dispenzarizován v [anonymizováno] ambulanci, trpí [zdravotní deficit] a poruchou [porucha], je medikován tabletami. 22. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem o skutkovém stavu, jak jej zjistil soud prvního stupně, který po doplnění dokazování odvolacím soudem nedoznal významných změn, a v plném rozsahu odkazuje na body č. 4 až 19. a 28. až 30. odůvodnění napadeného rozsudku, jak je rekapitulováno v bodě č. 12 odůvodnění tohoto rozsudku shora a po zhodnocení jím doplněného dokazování dále dospěl k závěru, že nezletilý [jméno] studuje druhým rokem [právnická osoba], obor [anonymizováno]. Matka je od 1. 6. 2021 na dobu 1 roku zaměstnána u společnosti [právnická osoba] jako [povolání], kdy má snížený pracovní úvazek na 30 hodin týdně. Matčina hrubá mzda, avšak při plném úvazku, je stanovena ve výši 18 500 Kč měsíčně. V období od 6/ 2021 do 1/ 2022 matka vydělávala v průměru 20 900 Kč čistého měsíčně. Dále matka pobírala invalidní důchod prvního stupně ve výši 2 306 Kč měsíčně, kdy od roku 2022 došlo k jeho zvýšení na 2 546 Kč měsíčně. Otec platí výživné na nezletilého [jméno] ve stávající výši 4 000 Kč měsíčně. V období od 4/ 2021 do 12/ 2021 vydělával v pracovním poměru u [právnická osoba] v průměru 40 643 Kč čistého měsíčně. Otec i v roce 2021 pracoval jako OSVČ v oboru [obor]. Za provedení prací otec vyfakturoval svým odběratelům celkem 760 947 Kč a za materiál ve výši 290 487 Kč. Příjem otce z podnikání po odečtení nákladů činí 470 460 Kč hrubého. Daň z příjmů ve výši 15 % činí 70 569 Kč. Příjem po zdanění činí 399 891 Kč, tj. 33 324 Kč měsíčně. Od této částky je třeba ještě odečíst minimální měsíční zálohy na zdravotní pojištění (2 393 Kč) a sociální pojištění (2 588 Kč) a čistý měsíční příjem otce z podnikání tak dosahuje 28 343 Kč v průměru. Otec prodělal onemocnění [anonymizováno], užívá léky v souvislosti s [anonymizováno] a [anonymizována tři slova] ve formě tablet. 23. Podle § 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“) tento zákon upravuje v poměrech s mezinárodním prvkem a) právním řádem kterého státu se řídí soukromoprávní poměry včetně používání jiných předpisů než určeného rozhodného práva, b) právní postavení cizinců a zahraničních právnických osob v soukromoprávních poměrech, c) pravomoc a postup soudů a jiných orgánů při úpravě poměrů uvedených v písmenech a) a b) a rozhodování o nich včetně postupu v řízení, jestliže je mezinárodní prvek jen v řízení samotném, d) uznávání a výkon cizích rozhodnutí, e) právní pomoc ve styku s cizinou, f) některé záležitosti týkající se úpadku, g) některé záležitosti týkající se rozhodčího řízení včetně uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů. 24. Podle § 2 ZMPS zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen„ mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. 25. Podle čl. 69 Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen„ Nařízení o výživném“) tímto nařízením není dotčeno použití dvoustranných nebo mnohostranných úmluv a dohod, jejichž smluvní stranou je jeden nebo více členských států ke dni přijetí tohoto nařízení a které se týkají oblastí upravených tímto nařízením, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států podle článku 307 Smlouvy o založení Evropského společenství (odst. 1). Bez ohledu na odst. 1, a aniž je dotčen odst. 3, má toto nařízení ve vzájemných vztazích členských států přednost před úmluvami a dohodami, které se týkají oblastí upravených tímto nařízením a jejichž smluvními stranami jsou členské státy (odst. 2). Toto nařízení nebrání uplatňování Úmluvy ze dne 23. března 1962 mezi Švédskem, Dánskem, Finskem, Islandem a Norskem o vymáhání pohledávek výživného členskými státy (odst. 3). 26. Podle čl. 28 odst. 3 a 4 Smlouvy ostatní právní poměry mezi rodiči a dětmi, zejména úprava výchovy a výživy dítěte, se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je dítě (odst. 3). K rozhodování o právních poměrech podle ustanovení odst. 1 a 3 je příslušný jak orgán smluvní strany, jejímž občanem je dítě, tak i orgán smluvní strany, na jejímž území dítě žije (odst. 4). 27. V přezkoumávané věci je dán tzv. cizí prvek, neboť nezletilý [jméno] je státním občanem Republiky Severní Makedonie. Z výše citovaných ustanovení je zřejmé, že ve věcech s tzv. cizím prvkem se užije ZMPS, avšak v mezích mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy České republiky, a přímo použitelných předpisů Evropské unie, kterými jsou Nařízení o výživném a podle čl. 15 Nařízení o výživném ve spojení s Rozhodnutí Rady ze dne 30. listopadu 2009, č. 2009 /941/, též Haagský protokol ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen„ Haagský protokol“). ZMPS se tedy užije podpůrně, pokud přímo použitelné právo Evropské unie a mezinárodní smlouvy nestanoví jinak. Při konkurenci Nařízení o výživném, resp. Haagského protokolu a mezinárodní smlouvy, má aplikační přednost mezinárodní smlouva, která byla účinná v době přijetí Nařízení o výživném. Haagský protokol je použitelný pouze mezi členskými státy Evropské unie a smluvními státy. Republika Severní Makedonie, jež není členem Evropské unie, sice Haagský protokol podepsala dne 9. 12. 2019, avšak doposud nebyl ratifikován. Proto se mezinárodní pravomoc a rozhodné právo určí podle čl. 28 odst. 3 a 4 Smlouvy, podle kterých je ve věci dána pravomoc českých soudů, které věc posoudí podle makedonského hmotného práva, avšak procesním právem se užije právo české (§ 8 odst. 1 ZMPS). V podrobnostech odvolací soud odkazuje na body č. 23 až 25. odůvodnění napadeného rozsudku. 28. Podle čl. 178 odst. 1 zákona o rodině podpora rodinných příslušníků a dalších příbuzných je jejich právem a povinností. 29. Podle čl. 179 odst. 1 a 2 zákona o rodině rodiče jsou povinni své nezletilé děti vyživovat. Pokračuje-li vzdělávání a odborné vzdělávání dětí i po dosažení zletilosti, jsou rodiče povinni vyživovat děti až do řádného ukončení školní docházky, nejdéle však do 26 let věku. 30. Podle čl. 184 odst. 2 zákona o rodině pokud vyživovací povinnost připadá na více osob společně, pak se mezi ně rozdělí podle jejich možností. 31. Podle čl. 194 odst. 1 až 3 zákona o rodině při zjišťování potřeby vyživování osoby soud přihlédne k jejím majetkovým poměrům, pracovní schopnosti, možnosti zaměstnání, zdravotnímu stavu, jakož i k dalším okolnostem, na kterých závisí posouzení jejích potřeb. Při určování výživného na dítě soud přihlédne k věku dítěte a k potřebám jeho vzdělání. Při stanovení možností osoby, která je povinna poskytovat výživné, přihlédne soud ke všem jejím příjmům a reálným možnostem dosažení příjmů, k vlastním potřebám a zákonným vyživovacím povinnostem vůči jiným osobám. 32. Podle čl. 195 zákona o rodině ve sporu rodičů o výživné na dítě soud zohlední práci a péči toho rodiče, kterému bylo dítě svěřeno do péče a výchovy. 33. Podle čl. 196 zákona o rodině výši alimentů může soud určit v určité výši nebo procentem z realizovaných osobních příjmů, tedy z příjmů a příjmů realizovaných z výkonu jiného druhu činnosti. 34. Podle čl. 201 zákona o rodině zúčastněná osoba může požádat soud o zvýšení, snížení nebo zrušení výživného přiznaného dosavadním pravomocným rozsudkem, pokud se změnily okolnosti, na jejichž základě byl rozsudek vynesen. 35. Makedonský právní řád konstruuje vzájemnou vyživovací povinnost v rámci rodiny a zvláště vyživovací povinnost rodičů vůči dětem, která trvá nejméně do dosažení jejich zletilosti. Základními hledisky pro určení výše výživného jsou na jedné straně věk dítěte, jeho zdravotní stav, majetkové poměry, potřeby související s jeho vzděláváním, jakož i další okolnosti, na kterých závisí posouzení odůvodněných potřeb, a na druhé straně příjmy a reálné možnosti dosažení příjmů (potencionalita příjmů) rodiče, jeho vlastní potřeby a další vyživovací povinnosti. Při rozhodování o výživném soud rovněž přihlédne k míře péče rodiče, do jehož výchovy bylo nezletilé dítě svěřeno. Při pluralitě osob výživou povinných se rozsah jejich povinnosti určí poměrně dle jeho poměrů. Soud stanoví výživné v konkrétní výši (absolutní částce) anebo jako procento z příjmů povinného rodiče. Pokud se změní okolnosti, podle kterých se určí rozsah vyživovací povinnosti, lze se domáhat změny dosud pravomocně stanoveného výživného (zvýšení, snížení nebo zrušení), kdy rozhodnutí o výživném se vydává cum clausula rebus sic stantibus. 36. Odvolací soud se ztotožňuje s tím, jak otázku výživného posoudil soud prvního stupně, neboť na straně nezletilého došlo ke změně poměrů již jen uplynutím doby od poslední úpravy výživného, kdy v podrobnostech lze odkázat na body č. 12 a 22 odůvodnění (viz shora) a body č. 29 až 31. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, přičemž je třeba zdůraznit, že nezletilý [jméno] od 1. 9. 2020 nastoupil na střední školu, tedy studiem se připravuje na své budoucí povolání, je stále nezletilý, proto vyživovací povinnost rodičů vůči němu stále trvá. Dále u obou rodičů došlo k nárůstu jejich příjmů, kdy matka byla nezaměstnaná, nyní její celkový měsíční příjem činí 23 400 Kč a příjem otce vzrostl ze 40 000 Kč na 69 000 Kč měsíčně. Rozhodným okamžikem pro zvýšení výživného je nástup nezletilého na vyšší stupeň vzdělání (střední školu), kdy střední školství již není plně financováno státem a z veřejných rozpočtů, a nezletilý [jméno] navštěvuje soukromou střední školu. Proto soud prvního stupně správně zvýšil výživné od 1. 9. 2020. Částka 8 000 Kč, jak správně stanovil soud prvního stupně, odpovídá věku nezletilého, jeho potřebám na vzdělávání a dalším odůvodněným potřebám jako jsou strava, ošacení, zdravotní stav a volnočasové aktivity a příjmům a majetkovým poměrům jeho rodičů. Rovněž správné je stanovení výživného pevnou částkou a nikoliv procentem z příjmu otce, neboť ten je jednak zaměstnán v pracovním poměru a jednak osobou samostatně výdělečně činnou, kdy příjem z podnikání je v jednotlivých měsících proměnlivý. 37. K odvolacím důvodům matky odvolací soud uvádí, že je pravdou, že jedním z rozhodujících kritérií pro stanovení výživného je i míra péče o dítě ze strany rodiče, kterému bylo dítě svěřeno do výchovy (čl. 195 zákona o rodině), avšak vzhledem k věku nezletilého [jméno] nelze toto kritérium jakkoliv přeceňovat, neboť u středoškoláka nelze hovořit o plnění vyživovací povinnosti osobní péčí o dítě jako je tomu u dětí útlého věku. Nadto na druhé straně matka uvádí, že syn má potřeby dospělého muže vzhledem ke svému věku, proto matčina argumentace o vysoké míře péče o syna se jeví jako nelogická a nedůvodná. Matčiny schopnosti v pracovní činnosti jsou sice sníženy, když jí byl přiznán invalidní důchod I. stupně, tzn. podle pokles pracovní schopnosti do 35 %, avšak oproti době poslední úpravy výživného, kdy byla nezaměstnaná, má pravidelný příjem přes 23 000 Kč měsíčně. Soudem stanovené výživné dosahuje takové výše, která umožňuje pokrýt veškeré odůvodněné potřeby nezletilého [jméno], tedy i náklady spojené se sportovními aktivitami, které vyžaduje jeho zdravotní stav a jež se jinak řadí mezi zájmové a volnočasové aktivity každého člověka. Na straně nezletilého [jméno] nebyly zjištěny žádné nestandardní nebo finančně náročné potřeby. Rozhodování o výživném nelze zjednodušit jen na přímou úměru mezi výší výživného a výší příjmu povinného rodiče, ale zohlednit všechna zákonná kritéria a zjištěné skutečnosti. 38. Ve vztahu k odvolacím důvodům otce odvolací soud zastává názor, že způsob vypořádání zaniklého SJM mezi rodiči a z toho vyplývající závazky, nejsou pro stanovení výživného jakkoliv rozhodné, neboť výše majetku zůstává neměnná, nebyla-li uplatněna disparita podílů. Poukazoval-li otec na placení hypotéky za byt, který přenechal matce, a na placení dalších nákladů na majetek spadající do zaniklého a nevypořádaného SJM, jedná se o vztahy pouze mezi rodiči bez vlivu na nezletilé dítě. Rovněž je nerozhodný počet osob žijících s matkou ve společné domácnosti. Náklady na bydlení jsou potřebou každého člověka, tedy jak matky, tak nezletilého [jméno] a matka je vynaloží bez ohledu na počet spolubydlících. Pro rozhodnutí soudu je závazný stav v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Pokud tedy otec v rozhodném období dosáhl určitého příjmu, soud je povinen z této skutečnosti vycházet. Změní-li se poměry otce, tj. dojde-li v budoucnu k objektivnímu poklesu jeho příjmů, lze se domáhat změny rozhodnutí o výživném podle § 475 odst. 1 z. ř. s. a čl. 201 zákona o rodině. Ke zdravotnímu stavu otce přihlédl jak soud prvního stupně, tak soud odvolací a při stanovení výživného zohlednil náklady otce na léky ve smyslu čl. 194 odst. 3 zákona o rodině. Namítal-li otec, že není jisté, zda syn studuje, tak tyto pochybnosti byly rozptýleny potvrzením o studiu. Otcova argumentace, že v případě uzavření škol a distanční výuky v souvislosti s pandemií koronaviru nebyly vynakládány výdaje na vzdělání nezletilého, je lichá. I v uvedené situaci vznikají náklady na školní potřeby jako učebnice, sešity, psací potřeby a v neposlední řadě náklady na zajištění on-line výuky jako počítačové vybavení a odpovídající připojení k internetu. 39. Zvýšením výživného otci pro nezletilého [jméno] na částku 8 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 9. 2020 a s ohledem na skutečnost, že otec platí výživné v dosud pravomocně stanovené výši 4 000 Kč měsíčně, vznikl na výživném dluh za období od 1. 9. 2020 do 28. 2. 2022 ve výši 72 000 Kč (18 měsíců x 4 000 Kč jako rozdíl výživného dosud a nyní stanoveného). Takto vzniklý dluh odvolací soud uložil otci zaplatit ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným k rukám matky počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.) pod ztrátou výhody splátek (§ 1931 o. z.), a to s ohledem na výši příjmů otce a výši dluhu. 40. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. o zvýšení výživného jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, ve výroku II. o dlužném výživném a výroku III. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil, čímž došlo k vypuštění nadbytečného výroku III. o změně dosavadního rozhodnutí o výživném, neboť tuto změnu podle § 475 odst. 1 z. ř. s. obsahuje již věcně správný výrok I. o zvýšení výživného. 41. Ohledně náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2, § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť soud neshledal žádné okolnosti případu odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora. Praha 16. února 2022 JUDr. Kateřina Burešová předsedkyně senátu