ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Bc. Jiřího Hanzala a Mgr. Daniely Jandové ve věci nezletilých: [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození] [jméno] [jméno], [datum narození] oba zastoupeni kolizním opatrovníkem [územní celek] sídlem [adresa] dětí rodičů: [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] [jméno] [jméno], [datum narození] bytem [příjmení] [anonymizována dvě slova], Slovenská republika o snížení a zvýšení výživného, o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně dne 22. 3. 2022, č. j. 22 P 195/2012-406 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že dlužné výživné za období od 1. 9. 2021 do 30. 9. 2022 pro každé nezletilé dítě činí 15 600 Kč; jinak se v tomto výroku a výroku I. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně rozhodl v záhlaví citovaným rozsudkem tak, že návrh otce na snížení výživného stanoveného rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 16. 7. 2015, č. j. 22 P 195/2012-147, částkou 1 800 Kč měsíčně pro nezletilou [jméno] [jméno] a částkou 1 600 Kč měsíčně pro nezletilého [jméno] se zamítá (výrok I.), otec je povinen přispívat na výživu nezletilé [jméno] [jméno] 3 000 Kč měsíčně a nezletilého 2 800 Kč měsíčně, a to vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky s účinností od 1. 9. 2021; nedoplatek na výživným za období od 1. 9. 2021 do 31. 3. 2022 ve výši 8 400 Kč na každého z nezletilých je otec povinen zaplatit v měsíčních splátkách po 1 000 Kč na každé dítě splatných vždy spolu s běžným výživným k rukám matky, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek; tím se mění rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 16. 7. 2015, č. j. 22 P 195/2012-147, pokud jím bylo rozhodováno o běžném výživném pro nezletilé děti (výrok II.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že naposledy o výživném bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 16. 7. 2015, č. j. 22 P 195/2012-147, kdy otci bylo stanoveno výživné pro nezletilou [jméno] [jméno] ve výši 1 800 Kč měsíčně a pro nezletilého [jméno] ve výši 1 600 Kč s účinností od 1. 9. 2014. Tehdy obě děti navštěvovaly mateřskou školu, měly zájmovou činnost. Matka pracovala jako sanitářka s příjem 14 000 Kč měsíčně, zaměstnání opustila pro častou nemocnost dětí, byla tak vedena na úřadu práce. Otcův výdělek dosahoval 481 € v průměru čistého měsíčně, s dětmi se stýkal zřídka. Nyní nezletilá [jméno] [jméno] chodí do 5. třídy základní školy, kde se stravuje v jídelně, navštěvuje kroužek mažoretek a rybářský kroužek. Nezletilý [jméno] je ve 4. třídě základní školy, kde také chodí na obědy, má diagnostikováno ADHD s poruchou chování a soustředění, bere léky, hraje fotbal a dochází také na rybářský kroužek. Matka je vdaná, má další vyživovací povinnost ke zletilé dceři [jméno], která studuje střední školu. Bydlí s rodinou v pronajatém bytě, pracuje v [povolání] s čistým měsíčním příjmem cca 30 000 Kč, je v insolvenci. Její manžel pracuje rovněž [povolání] i s čistým příjmem cca 20 000 Kč měsíčně. Matka si zvýšila kvalifikaci, bere si směny navíc, aby dosáhla vyššího výdělku. Otec je rozvedený, žije sám v bytě, který má na hypotéku, jíž splácí 146 € měsíčně, za bydlení vydá cca 205 € měsíčně. Nemá žádnou další vyživovací povinnost, již 8 let pracuje jako kontrolor na dráze s průměrným výdělkem 700 – 750 € čistého měsíčně. 3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil za použití § 913 odst. 1 a § 915 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) tak, že od poslední úpravy výživného před 7 lety došlo ke změně poměrů na straně nezletilých dětí, kdy došlo s jejich přibývajícím věkem k nárůstu jejich odůvodněných potřeb. Při stanovení výživného vycházel soud z poměrů obou rodičů a jejich možností a schopností. Přihlédl k tomu, že matka plní vyživovací povinnost k dětem také osobní péčí o ně a otec se s dětmi nestýká. Výživným odpovídajícím rozhodným kritériím je částka 3 000 Kč měsíčně pro starší [jméno] [jméno] a částka 2 800 Kč měsíčně pro mladšího [jméno]. Zvýšení výživného bylo stanoveno s účinností od 1. 9. 2021, tj. od začátku školního roku, kdy děti postoupily na další stupně vzdělávání. Zvýšením výživného vznikl otci dluh, který mu byl uložen splnit ve splátkách. Z výše uvedených důvodů byl návrh otce na snížení výživného zamítnut jako nedůvodný. 4. Proti tomuto rozsudku podal otec odvolání, které odůvodnil tím, že jeho měsíční příjem je 700 € a výdaje 644 €, tudíž mu na živobytí zbývá 56 €, žije tak na pokraji chudoby. Pracuje jako státní zaměstnanec, bez možnosti přivýdělku a plat mu nebyl zvyšován 6 let. Matčin příjem dosahuje 1 200 € a její manžel vydělává 800 €. Jejich dluhy ve výši 3 mil. Kč jsou pouze jejich záležitost a odpovědnost. Soud mu vyčíslil dluh na výživném bez jeho souhlasu, což je pro něj likvidační. S dětmi se nestýká proto, že matka je učí nenávisti vůči němu a nechce je pouštět na Slovensko. Dárky dětem posílá jeho matka. Proto otec navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek změnil tak, že mu bude sníženo výživné o 100 Kč měsíčně na každé z dětí. Současně namítl podjatost soudkyně [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], neboť nebrala ohled na jeho příjmy a výdaje, a tím tak zvýhodnila matku. 5. Matka k podanému odvolání uvedla, že její manžel nemá vyživovací povinnost vůči jejím dětem a nepovažuje rozsah zájmové činnosti dětí za nestandardní. Její oddlužení může skončit na jaře příštího roku. Dále matka vyčíslila náklady na potřeby dětí a navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil. 6. Kolizní opatrovník navrhl napadený rozsudek potvrdit, neboť otec se s dětmi nestýká, naposledy o výživném bylo rozhodnuto v 2015 a od té doby se potřeby dětí zvýšily. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“)) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 a podle § 28 z. ř. s. a dospěl k závěru, že odvolání otce není důvodné. 8. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 9. K námitce podjatosti soudkyně [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] vznesené otcem odvolací soud poukazuje na § 14 odst. 4 o. s. ř., podle kterého důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci. Nespokojenost účastníka řízení s obsahem rozhodnutí soudce nebo nesprávné rozhodnutí soudce samy o sobě rovněž nezakládají důvod pochybovat o soudcově nepodjatosti ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř. Z obsahu spisu a vyjádření dotčené soudkyně nejsou zřejmé skutečnosti, že by soudkyně projednávající věc měla přátelský nebo naopak nepřátelský postoj vůči (některým) účastníkům řízení a jiné důkazy k tomuto tvrzení navrženy nebyly. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že soudkyně [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] není z projednávání a rozhodování věci vyloučena. 10. V přezkoumávané věci je dán tzv. cizí prvek, neboť nezletilé děti a matka jsou státními občany České republiky a otec je státním občanem Slovenské republiky. Ve věcech s cizím prvkem se užije zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“), avšak v mezích mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy České republiky, a přímo použitelných předpisů Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). Otázku vyživovací povinnosti upravuje Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen„ Nařízení o výživném“). Podle jeho čl. 15 ve spojení s Rozhodnutím Rady ze dne 30. listopadu 2009, č. 2009 /941/, se užije též Haagský protokol ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen„ Haagský protokol“). Při konkurenci Nařízení o výživném, resp. Haagského protokolu a mezinárodní smlouvy uzavřené mezi členskými státy má aplikační přednost toto nařízení (viz jeho čl. 69 odst. 2); Haagský protokol je použitelný pouze mezi členskými státy Evropské unie a smluvními státy. Proto je vyloučena aplikace dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou (sdělení č. 209/1993 Sb.). 11. Podle čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu. 12. Podle čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu vyživovací povinnosti se řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak. 13. Nezletilé děti mají obvyklý pobyt v České republice. Ve věci je tak dána mezinárodní pravomoc českých soudů, které věc posoudí podle českého (hmotného) práva (čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném, čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu) za užití českého procesního práva (§ 8 odst. 1 ZMPS). 14. Odvolací soud vyšel ze soudem prvního stupně správně zjištěného skutkového stavu, jak je zřejmé z obsahu soudního spisu a shrnuto v bodě [číslo] odůvodnění tohoto rozsudku shora, přičemž lze též odkázat na body [číslo] a 4. odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud doplnil dokazování podle § 213a odst. 1 o. s. ř. a § 28 odst. 1 z. ř. s. s ohledem na odvolací námitky a časový odstup od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. 15. Z potvrzení o výdělcích matky odvolací soud zjistil, že v období leden – srpen 2022 její průměrný čistý příjem činil 32 047 Kč měsíčně, ze kterého bylo sráženo v průměru 11 026 Kč měsíčně. 16. Z potvrzení o výdělcích otce odvolací soud zjistil, že v období leden – červenec 2022 jeho průměrný čistý příjem dosahoval 756,15 € měsíčně. 17. Z předpisu plateb SIPO odvolací soud zjistil, že otec měsíčně platí zálohu na plyn 6 €, zálohu na elektřinu 34,60 €, nájemné a další služby spojené s bydlením 177,73 € a koncesionářské poplatky za rozhlas a televizi 4,64 €. 18. Skutkový stav po doplnění dokazování k poměrům obou rodičů s ohledem na plynutí času nedoznal významných změn a odvolací soud dospěl nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně k závěru, že matčin příjem od roku 2022 dosahuje v průměru cca 32 000 Kč čistého měsíčně, z něhož je sráženo insolvenčnímu správci v průměru cca 11 000 Kč měsíčně. Matčin manžel stále vydělává cca 20 000 Kč čistého měsíčně. Bylo jim zvýšeno nájemné na 5 300 Kč měsíčně. Průměrný čistý příjem otce v roce 2022 dosahoval 756,15 € (necelých 19 000 Kč) měsíčně a byly mu zvýšeny platby spojené s bydlením na necelých 228 € za měsíc. Nezletilá [jméno] [jméno] chodí do 6. třídy základní školy a nezletilý [jméno] je v 5. třídě základní školy. Došlo ke zdražení obědů na cca 515 Kč měsíčně za dítě. Nezletilému bylo diagnostikováno astma, na které užívá léky s doplatkem 150 Kč měsíčně, na léky tlumící ADHD se doplácí 200 Kč měsíčně. Kroužek mažoretek nezletilé [jméno] [jméno] stojí 1 000 Kč pololetně. Rybářský kroužek loni stál 500 Kč pololetně na dítě. Synův fotbal se loni platil 1 000 Kč pololetně. V letošním roce lze očekávat zvýšení plateb za zájmovou činnost. Loni matka platila školu v přírodě pro dceru na týden za 3 300 Kč a pro syna za 4 200 Kč na 10 dnů, otec krom výživného, které dosud platí ve stávající výši, nijak nepřispěl. 19. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 20. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 21. Podle § 913 odst. 1 a 2 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 22. Podle § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. 23. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 24. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 25. Podle § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. 26. Podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 1973, sp. zn. 12 Co 140/73, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 27/1974, pro posouzení předpokladů ke změně pravomocného rozsudku o výživném (§ 99 odst. 1 zák. o rod., nyní § 923 odst. 1 o. z.) musí být doložen závěr, že došlo ke změně poměrů a že v důsledku toho je třeba změnit i výši výživného. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 6. 1966, sp. zn. 5 Cz 67/66, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 3/1967, při posuzování změněných poměrů je nutno přihlížet ke všem okolnostem, které by mohly odůvodnit změnu výživného. Důvodem ke změně vyživovací povinnosti rodičů je jen taková změna okolností, za nichž bylo dosud výživné určeno, jež se výraznějším způsobem projeví v poměrech účastníků. 27. Citovaná judikatura je použitelná i v poměrech o. z. a § 475 odst. 1 z. ř. s., podle kterého změní-li se poměry, může soud změnit rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti nebo rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě. Podle citovaného ustanovení je tedy zapotřebí, aby nastala, resp. byla zjištěna změna poměrů, které ovlivňují kritéria rozhodná pro stanovení výše výživného, a v kladném případě zároveň posoudit, zda taková změna poměrů odůvodňuje také změnu dosavadního soudního rozhodnutí. 28. Základními hledisky pro určení výše výživného nesporně jsou odůvodněné potřeby dítěte, jeho majetkové poměry a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného rodiče. Platí i pravidlo, že životní úroveň rodičů a dětí má být v zásadě stejná (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 650/15). Ostatně tak stanoví § 913 odst. 1, § 915 odst. 1 a 2 o. z. 29. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že na straně obou nezletilých dětí a jejich rodičů došlo od poslední úpravy výživného k takové změně poměrů, která odůvodňuje zvýšení výživného stanoveného otci (§ 923 odst. 1 o. z.), a považuje právní posouzení věci, jak je provedl soud prvního stupně, za zcela správné, přičemž lze též odkázat na bod č. 9 odůvodnění napadeného rozsudku. 30. Od poslední úpravy výživného uplynulo více než 5 let. Obě děti postoupily na další stupeň vzdělávání, kdy při poslední úpravě výživného byly předškoláci, nyní navštěvují první, resp. druhý stupeň základní školy. S tím souvisí nárůst nákladů na jejich vzdělávání, stravu, ošacení a zájmovou činnost. Rozsah volnočasových aktivit, které jsou odůvodněnou potřebou dítěte, je standardní, kdy děti navštěvují každý dva zájmové kroužky různorodě zaměřené. U mladšího [jméno] jsou další odůvodněnou potřebou náklady na léky související s jeho zdravotním stavem. S ohledem na nízký věkový rozdíl obou dětí a srovnatelný rozsah odůvodněných potřeb jsou odpovídajícím výživným částky v obdobné výši. 31. Matčin příjem se od poslední úpravy výživného téměř zdvojnásobil. K dluhům matky a s tím souvisejícím srážkám ze mzdy pro plnění oddlužení nelze jakkoliv přihlížet, neboť by to bylo v rozporu se zájmy nezletilého dítěte, vyživovací povinnost je povinností primární vyplývající ze zákona na základě rodinného vztahu, a zohlednění závazků jednoho rodiče by představovalo znevýhodnění druhého z rodičů. Příjem otce od posledního zvýšení výživného vzrostl o necelých 60 %. Matka na rozdíl od otce má další vyživovací povinnost ke zletilé dceři a je třeba též zohlednit, že otec se s dětmi nestýká, přičemž je lhostejné z jakého důvodu, a nad rámec výživného ničím nepřispívá. Ke všem těmto skutečnostem odvolací soud při stanovení rozsahu vyživovací povinnosti otce také přihlédl, neboť výživné je paušální částka, která má přispívat k úhradě nákladů na veškeré odůvodněné potřeby, nejsou-li uspokojovány jinak. 32. Tím, zda došlo ke změně poměrů ve smyslu § 923 odst. 1 o. z., se soud může zabývat ve vztahu k období až 3 roky před zahájením řízení, neboť se jedná o výživné pro dítě (§ 922 odst. 1 o. z.). Matka navrhla zvýšení výživného návrhem došlým soudu dne 2. 11. 2021, tedy předmětem zkoumání změny poměrů je období od 2. 11. 2018 až do dne vyhlášení rozsudku. Soud prvního stupně nijak nepochybil, pokud shledal důvody pro zvýšení výživného od 1. 9. 2021 s ohledem na plynutí času a nástup dětí do dalšího ročníku ve škole. Odvolací soud neshledal důvody pro zvýšení výživného od dřívějšího data, neboť při posuzování poměrů matky, které jsou také rozhodné ve smyslu § 914 o. z., je zapotřebí přihlížet k příjmům jejího manžela, které vzhledem ke vzájemné vyživovací povinnosti manželů mají vliv na matčinu životní úroveň (k tomu srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 527/06). 33. Zvýšením výživného otci o 1 200 Kč měsíčně pro každé dítě s účinností od 1. 9. 2021 mu vznikl na výživném dluh ve výši 15 600 Kč pro každé dítě, a to za období od 1. 9. 2021 do 30. 9. 2022, neboť pro soud je rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Otec měl za toto období zaplatit na výživném o 15 600 Kč více na každé dítě (13 měsíců x 1 200 Kč jako rozdíl dosud stanoveného a zvýšeného výživného), přičemž otec platil výživné v dosavadní výši. Dluh na výživném vzniklý jeho zvýšením zpětně pro každé dítě soud uložil otci plnit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.) pod ztrátou výhody splátek (§ 1931 o. z.), a to s ohledem na výši příjmů otce, výši dluhu a nutnost splacení dluhu v přiměřené době. 34. Soud prvního stupně za této situace správně zamítl návrh otce na snížení výživného a zároveň v souladu s § 475 odst. 1 z. ř. s. změnil dosavadní rozhodnutí o výživném. 35. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. o výši dlužného výživného vzniklého jeho zvýšením splatného za období do dne vyhlášení tohoto rozsudku podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil, ve zbývající části výroku II. týkající se zvýšení výživného včetně dlužného výživného a změny dosavadního rozhodnutí a ve výroku I. o zamítnutí návrhu na snížení výživného rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 36. Ohledně náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2, § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s., neboť neshledal žádné okolnosti případu odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 21. září 2022 JUDr. Kateřina Burešová v. r. předsedkyně senátu