USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Bc. Jiřího Hanzala a JUDr. Tomáše Němce nezletilého: [osobní údaje nezletilého] zastoupený kolizním opatrovníkem [územní celek] sídlem [adresa] dítěte rodičů: [anonymizována dvě slova], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] o výkon rozhodnutí, o odvolání matky proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 4. 2022, č. j. 42 P 456/2021-615 takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se v napadených výrocích I. a III. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně v záhlaví citovaným usnesením zamítl návrh matky na nařízení výkonu rozhodnutí ve věci péče o nezletilého podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 1. 2021, č. j. 0 P 238/2020-175, uložením pokuty otci 50 000 Kč za každé nedodržení styku otce ve dnech 13., 17., 20., 27., 29. a 31. 1. 2022 a 14. 2. 2022 (výrok I.), jmenoval nezletilému opatrovníkem [územní celek], sídlem [adresa], k zastupování v řízení o výkon rozhodnutí, vedeném u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 42 P 456/2021 (výrok II.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí ukládáním pokut je předčasný, neboť rozsudek, který je exekučním titulem, neobsahuje poučení o možnosti výkonu rozhodnutí ukládáním pokut nebo odnětím dítěte při neplnění povinností uložených rozsudkem. Rodiče nebyli ani posléze tímto způsobem poučeni. Proto soud návrhu nevyhověl a zároveň otci zaslal výzvu ve smyslu § 501 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“). Dále soud podle § 469 odst. 1 z. ř. s. jmenoval nezletilému kolizního opatrovníka pro řízení, a to věcně a místně příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), kdy v řízení úspěšnému otci žádné náklady řízení nevznikly. 3. Proti tomuto usnesení ve výroku I. a III. podala matka odvolání, které odůvodnila tím, že z. ř. s. nijak výslovně nestanoví, v jakém rozsahu a jakým způsobem mají být rodiče poučeni o možném výkonu rozhodnutí. Proto poučení uvedené v exekučním titulu je dostačující. Soud prvního stupně k právnímu posouzení věci přistoupil zcela formalisticky, aniž by návrh matky věcně posoudil. Zároveň matka trvá na přiznání náhrady nákladů řízení, neboť nelze připustit, aby otec těžil ze svého jednání, které je v rozporu se zájmy nezletilého. Proto navrhla odvolacímu soudu, aby usnesení v napadeném rozsahu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř. za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 z. ř. s.) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6, § 254 odst. 1 a 5 o. s. ř. a podle § 28, § 510 věty druhé z. ř. s., když k projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání (§ 254 odst. 8 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání matky není důvodné. 5. Nejprve se odvolací soud zabýval otázkou mezinárodní pravomoci českých soudu, neboť se jedná o věc s cizím prvkem, když nezletilý je státním občanem Moldavské republiky, matka je státní občankou Ukrajiny a otec je státním občanem Rumunska a Moldavské republiky, přičemž všichni mají bydliště na území České republiky. Na vztahy mezi Českou republikou a Moldavskou republikou, která není členským státem Evropské unie a jejímž státním občanem je nezletilý [jméno], se použije Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhl. č. 95/1983 Sb.), a to podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“) a čl. 59 odst. 1 a čl. 60 až 62 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000. 6. Podle čl. 30 odst. 1 a 3 Smlouvy právní vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území dítě trvale žije (odst. 1); k rozhodování o právních vztazích mezi rodiči a dětmi je dána pravomoc soudů smluvní strany, jejíž právní řád se použil podle odstavců 1 a 2 (odst. 3). 7. Odvolací soud vzhledem k místu bydliště nezletilého [jméno] a ve spojení s § 500 odst. 1, § 4 odst. 2 z. ř. s. a § 6 odst. 1 ZMPS dospěl k závěru, že mezinárodní pravomoc českých soudů je ve věci dána a rozhodným právem je české právo. 8. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 9. Výrok II. usnesení soudu prvního stupně o jmenování kolizního opatrovníka pro zastupování nezletilého v řízení nebyl odvoláním matky dotčen, proto nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta první o. s. ř.). 10. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 1. 2021, č. j. 0 P 238/2020-175, byl nezletilý [jméno] svěřen do péče matky, otci bylo stanoveno výživné a dále byl upraven styk otce s nezletilým. Rozsudek obsahuje mimo jiné poučení o možnosti výkonu rozhodnutí ve znění„ Nebude-li povinnost daná tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat cestou výkonu rozhodnutí.“. Soud prvního stupně po vydání napadeného usnesení písemně vyzval otce ve smyslu § 501 odst. 1 z. ř. s., a to přípisem ze dne 13. 4. 2022, č. j. 42 P 456/2021-617, který byl otci doručen dne 2. 5. 2022 náhradním způsobem. 11. Podle § 501 odst. 1 a 2 z. ř. s. shledá-li soud zvláštní důvody, nebo nebyl-li ten, kdo neplní soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě a o úpravě styku s ním anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, v rozhodnutí nebo dohodě poučen o následcích neplnění stanovených povinností, vyzve jej, aby soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu plnil, a poučí jej o možnosti výkonu rozhodnutí ukládáním pokut nebo odnětím dítěte (odst. 1). Soud může požádat též příslušný orgán sociálně- právní ochrany dětí, aby vedl povinného k dobrovolnému plnění soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o péči o nezletilé dítě a o úpravě styku s ním anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, aniž by bylo třeba nařizovat výkon rozhodnutí (odst. 2). 12. Podle § 502 odst. 1 a 2 z. ř. s. soud nařídí výkon rozhodnutí uložením pokuty proti tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě, popřípadě o úpravě styku s ním anebo rozhodnutí o navrácení dítěte (odst. 1). Výkon rozhodnutí uložením pokuty lze nařídit opětovně, jen je-li to účelné; výše jednotlivé pokuty nesmí přesahovat 50 000 Kč. Pokuty připadají státu a soud eviduje částku vymožených pokut (odst. 2). 13. Podle § 472 z. ř. s. v rozsudku ve věcech styku s dítětem, péče o dítě nebo navrácení dítěte soud účastníky poučí podle § 502, 503 a 504 o možnosti výkonu rozhodnutí a o způsobech jeho provedení. 14. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se správnými závěry soudu prvního stupně, pro které nevyhověl matčině návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného usnesení v bodě č. 5. 15. Podle právní teorie i soudní praxe nejmírnějším prostředkem ve vztahu k osobě, která neplní rozhodnutí o péči o nezletilé dítě, je výzva k dobrovolnému splnění uložené povinnosti. Výzva soudu osobě, která má plnit povinnost vyplývající z rozhodnutí ve věcech péče o nezletilé, má při výkonu rozhodnutí preventivní funkci ve vztahu k jeho provedení. Jejím využitím a následným plněním se má předejít provedení výkonu rozhodnutí ve formě udílení pokut nebo odnětí dítěte, které je prostředkem ultima ratio. Výzva k dobrovolnému splnění rozhodnutí o péči je obecně pojata jako fakultativní, avšak pouze pro ty případy, kdy byl povinný v rozhodnutí, z něhož povinnost vyplývá, poučen o možných následcích neplnění uložených povinností. Pokud by soud do rozhodnutí o péči o nezletilé dítě nebo úpravě styku nezahrnul uvedené poučení vyplývající z § 472 z. ř. s., není možné nařídit výkon rozhodnutí bez předchozího vyzvání povinného k dobrovolnému splnění. Jestliže exekuční titul takové poučení neobsahuje, je postup soudu podle § 501 z. ř. s. obligatorní. 16. Není tedy důvodná odvolací námitka matky, že zákon nestanoví v jakém rozsahu a jakým způsobem mají být rodiče poučeni o možném výkonu rozhodnutí o úpravě péče nebo styku. Z ustanovení § 472 z. ř. s . vyplývá pravý opak. Je zřejmé, že exekuční titul v přezkoumávané věci svým obsahem poučení o výkonu rozhodnutí požadavku § 472 z. ř. s . nedostál. Proto otec jako povinný nebyl řádně poučen o možnosti a způsobu výkonu rozhodnutí tak, jak stanoví zvláštní ustanovení § 502 až 504 z. ř. s . Soud prvního stupně tedy zcela správně zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí ukládáním pokut a zároveň v souladu s výše uvedenými právními závěry otce vyzval k plnění povinností vyplývajících z exekučního titulu podle § 501 odst. 1 z. ř. s. 17. Řízení o výkon rozhodnutí nebo schválené dohody o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi může být zahájeno na návrh, kterým soud není vázán, nebo i bez návrhu (srov. § 13 odst. 1 věta první, § 500 a násl. a contrario z. ř. s .). Proto pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení o výkon rozhodnutí je třeba v zásadě použít § 23, resp. § 24 z. ř. s . a nikoliv § 142 a násl. o. s. ř. Pouze v případě, kdy je výkon rozhodnutí nařízen, se použije § 506 z. ř. s ., podle něhož náklady výkonu rozhodnutí hradí povinný. Výrok napadeného usnesení o náhradě nákladů řízení svým obsahem však odpovídá § 23 větě první z. ř. s . 18. Protože usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu je věcně správné, odvolací soud je podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 19. Ohledně náhrady nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 věty první z. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť soud neshledal žádné okolnosti případu odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků řízení. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 17. srpna 2022 JUDr. Kateřina Burešová v. r. předsedkyně senátu