ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Bc. Jiřího Hanzala a JUDr. Tomáše Němce ve věci nezletilého: [osobní údaje nezletilého] zastoupený kolizním opatrovníkem [územní celek] [jméno] sídlem [adresa] dítěte rodičů: [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [obec a číslo] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], Slovenská republika o snížení výživného, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 12. 4. 2022, č. j. 30 P 146/2017-461 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že návrh otce na snížení výživného se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně částečně vyhověl v záhlaví citovaným rozsudkem návrhu otce na snížení výživného tak, že otec je povinen přispívat na výživu nezletilého [jméno] částkou 5 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 20. dne v měsíci k rukám matky s účinností od 1. 4. 2022 (výrok I.), tím změnil rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 7. 11. 2016, č. j. 30 Nc 117/2016-213, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2017, č. j. 32 Co 80/2017-352 (výrok II.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že naposledy o výživném bylo rozhodováno rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 7. 11. 2016, č. j. 30 Nc 117/2016-213, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2017, č. j. 32 Co 80/2017-352, kdy otci bylo stanoveno výživné pro nezletilého [jméno] ve výši 6 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 4. 2016. Tehdy nezletilý [jméno] navštěvoval základní školu, ve volném čase hrál fotbal, matka pracovala jako pomocná kuchařka s příjmem 11 500 Kč čistého měsíčně a otec pracoval ve [příjmení] [jméno] jako kuchař a pomocná síla s příjmem cca 36 000 Kč čistého měsíčně. Otec v souvislosti s ekonomickou krizí způsobenou pandemií koronaviru opustil své zaměstnání v Anglii, kde do této doby vydělával jako manažer fastfoodové kavárny v průměru 1 630,26 GBP čistého měsíčně (období leden – září 2020). Vrátil se zpět na Slovensko a dne 19. 9. 2020 se přihlásil do evidence úřadu práce, kdy mu byla vyplácena peněžitá podpora 56,98 € měsíčně po dobu 6 měsíců. Dne 14. 6. 2021 nastoupil jako operátor výroby u [právnická osoba] v [příjmení]. V období červenec až prosinec 2021 dosahoval průměrného čistého příjmu 1 055,55 € měsíčně. Od prosince 2021 má otec pronajatý byt s náklady 330 € měsíčně, do té doby žil u své babičky, které přispíval na domácnost 200 € měsíčně. Dotazem u slovenského úřadu práce v [příjmení] bylo zjištěno, že v daném regionu je silný sektor strojírenství, výroby nábytku, kosmetiky a potravin. Hrubá mzda operačního technika dle nabídek práce činí 5,10 € v průměru na hodinu. V dělnických profesích v dané lokalitě se hrubá hodinová mzda pohybuje od 3,76 do 5,70 €, tj. 650 až 1 000 € měsíčně. Otec vystudoval obor sociální práce, ve kterém pracoval naposledy v roce 2003 asi půl roku. Otec výživné v dosud stanovené výši hradí, se synem se stýká každý druhý měsíc na jeden víkend a dále o prázdninách. Nezletilý [jméno] navštěvuje základní školu, ve volném čase se věnuje fotbalu, florbalu, basketbalu a bruslení, nosí brýle. Matka pracuje jako vedoucí školní jídelny s příjmem cca 27 500 Kč čistého měsíčně. Dne 21. 6. 2021 matka utrpěla úraz hlavy a páteře při dopravní nehodě autobusu, ve kterém cestovala, od té doby je v pracovní neschopnosti, byly jí vypláceny nemocenské dávky cca 22 000 Kč měsíčně. Nájemné za bydlení neplatí, bydlí v domě svého otce, platí jen zálohy na energie, které pro celý objekt činí cca 5 300 Kč měsíčně. 3. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc za použití § 910 odst. 1 a 2, § 911 o. z. § 913 odst. 1 a 2, § 914, § 915 odst. 1, § 921 odst. 1, § 922 odst. 1 a § 923 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) tak, že příjem otce se od posledního rozhodování o výživném snížil z 36 000 Kč na 24 636 Kč čistého měsíčně, a zároveň mu klesly životní náklady. Při posuzování možností a schopností otce soud vyšel z doloženého výdělku, neboť nabídka práce a její ohodnocení v daném regionu odpovídá otcem dosahovaného příjmu, a sektor služeb, ve kterém otec pracoval v zahraničí, se vlivem pandemie koronaviru podstatně změnil. U nezletilého [jméno] se zvýšily odůvodněné potřeby jeho přirozeným růstem a matčin příjem se téměř zdvojnásobil. Vzhledem k pracovní neschopnosti se aktuálně matčin příjem snížil o cca 7 000 Kč měsíčně, kdy pobírá dávky nemocenského pojištění, avšak není vyloučeno, že matka bude odškodněna za úraz utrpěný při dopravní nehodě. Dosavadní výživné nedopovídá možnostem a schopnostem otce, tedy je dán důvod k jeho snížení, avšak s ohledem na nárůst odůvodněných potřeb nezletilého pouze o částku 1 000 Kč měsíčně. Výživné bylo sníženo od 1. 4. 2022, tj. od počátku měsíce, ve kterém byl vyhlášen rozsudek, neboť otec dosud řádně platil stanovené výživné a spotřebované výživné se nevrací. 4. Proti tomuto rozsudku podala matka odvolání, které odůvodnila tím, že nároky nezletilého [jméno] se zvyšují, neboť hraje fotbal, kdy každý rok v září je třeba koupit nové oblečení, což vyjde na cca 2 000 Kč, dále se platí příspěvek do klubu 3 500 Kč pololetně, letní soustředění vyšlo na 5 300 Kč. Otec může vykonávat lepší práci, protože má maturitu a umí cizí jazyky, platí pouze výživné a syna si vezme jednou za 2 měsíce na Slovensko na víkend. Matka je od 27. 4. 2022 v invalidním důchodu, je nezaměstnaná a její zdravotní stav není dobrý, žádá o dávku hmotné nouze. Matka navrhla, aby odvolací soud výživné stanovené otci zvýšil. 5. Otec k podanému odvolání uvedl, že s ním nesouhlasí, neboť jeho situace se od doby zaměstnání v Anglii změnila, přesto platí dosud stanovené výživné a synovi kupuje i další věci jako např. bundu nebo tenisky. Rovněž se synem stýká a vozí si jej na Slovensko. Proto navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil. 6. Kolizní opatrovník souhlasil s odvoláním matky, kdy má za to, že otec nevyužívá dostatečně svou kvalifikaci při hledání zaměstnání a mohl by dosahovat vyššího příjmu. Matka již před soudem prvního stupně avizovala změnu svých poměrů. Snížení výživného není v zájmu nezletilého, proto navrhl změnu napadeného rozsudku a výživné zvýšit. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) za použití § 1 odst. 1, 3, a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“)) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 a podle § 28 z. ř. s. a dospěl k závěru, že odvolání matky je důvodné. 8. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k takovým vadám je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 9. V přezkoumávané věci je dán tzv. cizí prvek, neboť nezletilý a jeho matka jsou státními občany České republiky a otec nezletilého je státním občanem Slovenské republiky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 200/2009). Ve věcech s cizím prvkem se užije zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“), avšak v mezích mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy České republiky, a přímo použitelných předpisů Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). Otázku vyživovací povinnosti upravuje Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. 12. 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen„ Nařízení o výživném“), kdy aplikace Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen„ Nařízení Brusel II bis“) je vyloučena (čl. 1 odst. 1 Nařízení o výživném, čl. 1 odst. 3 písm. e) Nařízení Brusel II bis). Stejně tak se neužije Úmluva o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí (141/2001 Sb. m. s.), a to podle jejího čl. 4 písm. e). Podle čl. 15 Nařízení o výživném ve spojení s Rozhodnutím Rady ze dne 30. 11. 2009, č. 2009 /941/, se užije též Haagský protokol ze dne 23. 11. 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen„ Haagský protokol“). Při konkurenci Nařízení o výživném, resp. Haagského protokolu a mezinárodní smlouvy uzavřené mezi členskými státy má aplikační přednost toto nařízení (viz jeho čl. 69 odst. 2); Haagský protokol je použitelný pouze mezi členskými státy Evropské unie a smluvními státy. Proto je vyloučena aplikace dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou (sdělení č. 209/1993 Sb.). 10. Podle čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu. 11. Podle čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu vyživovací povinnosti se řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak. 12. Pojem obvyklého pobytu dítěte, který je hraničním určovatelem mezinárodní soudní pravomoci a použitelného práva ve věcech výživného (čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném, čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu), je třeba vykládat eurokonformně. Rozumí se, že odpovídá místu, které vykazuje určitou integraci dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí (blíže viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2244/2011, rozsudek Soudního dvora ze dne 2. 4. 2009, ve věci„ A“, sp. zn. C -523/07, a ze dne 22. 12. 2010, ve věci Barbara Mercredi proti Richardu Chaffovi, sp. zn. C -497/10). 13. Nezletilý [jméno] měl a má obvyklý pobyt ve smyslu shora naznačeného výkladu tohoto pojmu v České republice. Ve věci je tak dána mezinárodní pravomoc českých soudů, které věc posoudí podle českého práva (čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném, čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu) za užití českého procesního práva (§ 8 odst. 1 ZMPS), jak sice rovněž uzavřel soud prvního stupně, avšak jeho právní posouzení této otázky není správné, protože postupoval chybně podle Nařízení Brusel II bis, Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí (141/2001 Sb. m. s.) a dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou (209/1993 Sb.). 14. Odvolací soud vyšel ze soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu, jak je zřejmý z obsahu soudního spisu a shrnut v bodě [číslo] odůvodnění tohoto rozsudku shora, přičemž lze též odkázat na body č. 6 až 26. odůvodnění napadeného rozsudku. 15. Odvolací soud doplnil dokazování podle § 213a odst. 1 o. s. ř. a § 28 odst. 1 z. ř. s. s ohledem na odvolací námitky a časový odstup od vyhlášení napadeného rozsudku. 16. Z posudku o invaliditě odvolací soud zjistil, že u matky byl od 27. 4. 2021 shledán pokles pracovní schopnosti o 40 %, tedy invalidita prvního stupně, v souvislosti se zraněním, které utrpěla při dopravní nehodě autobusu. 17. Z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 23. 6. 2022 odvolací soud zjistil, že matka není schopna ze zdravotních důvodů těžké fyzické práce, práce ve vynucených polohách, práce s přetěžováním krční a bederní páteře, nevhodné je dlouhé stání, sezení a nošení těžkých břemen. 18. Z výměru důchodu ze dne 17. 8. 2022 odvolací soud zjistil, že matce byl přiznán invalidní důchod I. stupně a od září 2022 došlo k jeho zvýšení o 198 Kč na 7 901 Kč měsíčně. 19. Z dohody o rozvázání pracovního poměru odvolací soud zjistil, že matka ke dni 15. 6. 2022 rozvázala pracovní poměr v [anonymizována tři slova] [obec], kde pracovala od 1. 9. 2018 na pozici [anonymizována tři slova] pro [anonymizována tři slova] [obec] a [anonymizována dvě slova] pro [anonymizováno] [obec]. 20. Z oznámení o podpoře v nezaměstnanosti ze dne 21. 7. 2022, odvolací soud zjistil, že matce byla přiznána podpora v nezaměstnanosti po dobu 5 měsíců od 16. 6. 2022, kdy po dobu prvních dvou měsíců jí náleží 20 156 Kč měsíčně, po dobu dalších dvou měsíců 15 505 Kč měsíčně a v pátém měsíci 13 955 Kč. 21. Z potvrzení o výdělcích otce odvolací soud zjistil, že v období leden – červenec 2022 dosahoval průměrného čistého výdělku 1 053,67 € měsíčně. 22. Skutkový stav po doplnění dokazování k poměrům obou rodičů s ohledem na odvolací námitky a plynutí času doznal určitých změn a odvolací soud dospěl nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně k závěru, že matka byla s účinností od 27. 4. 2021 shledána částečně invalidní v důsledku poranění, které utrpěla při dopravní nehodě. S ohledem na pokles pracovní schopnosti o 40 % není schopna těžké fyzické práce s přetěžováním krční a bederní páteře, práce s dlouhým stáním a sezením a nošení těžkých břemen. Matce byl přiznán invalidní důchod prvního stupně ve výši 7 703 Kč měsíčně, od září 2022 zvýšený na 7 901 Kč měsíčně. Po ukončení pracovní neschopnosti ukončila matka pracovní poměr ke dni 15. 6. 2022 a přihlásila se do evidence úřadu práce, kdy jí byla přiznána podpora v nezaměstnanosti po dobu 5 měsíců v průměrné výši 17 055 Kč měsíčně. Otcův příjem od počátku roku 2022 vzrostl na 1 053,67 € (cca 26 000 Kč) v průměru čistého měsíčně. Nezletilý [jméno] navštěvuje poslední ročník základní školy, má možnost se zúčastnit školního zájezdu do Velké Británie s náklady nejméně 12 000 Kč. 23. Soud prvního stupně správně aplikoval ustanovení odkazovaná shora v bodě č. 3 odůvodnění, přičemž však dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci. 24. Podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 1973, sp. zn. 12 Co 140/73, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 27/1974, pro posouzení předpokladů ke změně pravomocného rozsudku o výživném (§ 99 odst. 1 zák. o rod., nyní § 923 odst. 1 o. z.) musí být doložen závěr, že došlo ke změně poměrů a že v důsledku toho je třeba změnit i výši výživného. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 6. 1966, sp. zn. 5 Cz 67/66, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 3/1967, při posuzování změněných poměrů je nutno přihlížet ke všem okolnostem, které by mohly odůvodnit změnu výživného. Důvodem ke změně vyživovací povinnosti rodičů je jen taková změna okolností, za nichž bylo dosud výživné určeno, jež se výraznějším způsobem projeví v poměrech účastníků. 25. Citovaná judikatura je použitelná i v poměrech o. z. a § 475 odst. 1 z. ř. s., podle kterého změní-li se poměry, může soud změnit rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti nebo rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě. Podle citovaného ustanovení je tedy zapotřebí, aby nastala, resp. byla zjištěna změna poměrů, které ovlivňují kritéria rozhodná pro stanovení výše výživného, a v kladném případě zároveň posoudit, zda taková změna poměrů odůvodňuje také změnu dosavadního soudního rozhodnutí. 26. Základními hledisky pro určení výše výživného nesporně jsou odůvodněné potřeby dítěte a poměry a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného rodiče. Platí i pravidlo, že životní úroveň rodičů a dětí má být v zásadě stejná (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 650/15). Pokud má být životní úroveň dítěte shodná s životní úrovní rodičů, měl by ji soud při určování výše výživného pro nezletilé děti, z úřední povinnosti komplexně zjišťovat. Zákon výslovně ukládá soudu povinnost vycházet při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů nejen z fakticity příjmů povinného, resp. z reálných majetkových poměrů povinného, ale z potenciality příjmů povinného (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 1356/16). Podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012, za potenciální příjem je možné považovat jen takový příjem, který odpovídá jak schopnostem a možnostem povinného, tak zejména nabídce a poptávce na rozumně regionálně určeném trhu práce, která je schopnostem a možnostem povinného adekvátní. Potenciální příjem se vztahuje k pracovní činnosti, kterou povinný rodič s ohledem na své schopnosti a možnosti může vykonávat, jakož i k nabídce a poptávce na rozumně regionálně určeném trhu práce. 27. V souladu s výše uvedenými závěry odvolací soud uzavřel, že otec zcela využívá své pracovní možnosti a schopnosti, neboť dosahuje nadprůměrného výdělku, než který se nabízí v jeho profesi a regionu, resp. dosahuje jeho horní hranice, jak je zřejmé z jeho porovnání s informacemi sdělenými příslušným slovenským orgánem. Není tedy žádného důvodu k použití zásady tzv. potenciality příjmů. Otec cca 20 let nevykonává profesi v oboru, který vystudoval. Jeho příjem ve [příjmení] [jméno] byl sice vyšší, avšak vyšší byly též jeho životní náklady a sektor pohostinství byl celosvětově zasažen důsledky spojenými s pandemií koronaviru. Nelze tedy po otci spravedlivě žádat, aby si hledal podobné zaměstnání ve [příjmení] [jméno] anebo ve Slovenské republice, kdy situace na trzích práce v obou zemích je odlišná oproti minulosti. K poklesu příjmů otce došlo vlivem objektivních skutečností, což je sám o sobě důvod pro snížení výživného. 28. Kritérii pro stanovení výživného jednomu z rodičů, však nejsou jen jeho poměry, ale i poměry druhého rodiče (§ 914 o. z.) a odůvodněné potřeby dítěte (§ 913 odst. 1 o. z.). Na straně nezletilého [jméno] došlo k nárůstu odůvodněných potřeb daných jeho vyšším věkem, kdy naposledy o výživném bylo rozhodováno před více než 5 lety. Již v době rozhodování soudu prvního stupně došlo ke změně možností a schopností matky, která byla v dlouhodobé pracovní neschopnosti, a její příjem se snížil také z objektivních důvodů. Během odvolacího řízení byly zjištěny další skutečnosti, které ovlivňují matčiny možnosti a schopnosti, neboť byla uznána částečně invalidní s ohledem na svůj zdravotní stav, který se změnil po úrazu utrpěném při jí nezaviněné dopravní nehodě. Z těchto důvodů není již schopna vykonávat dosavadní zaměstnání, proto odvolací soud skončení tohoto pracovního poměru dohodou nehodnotí jako vzdání se zaměstnání bez důležitého důvodu. Matčino uplatnění na trhu práce je omezené a kompenzováno čátečným invalidním důchodem stupně a aktuálně i podporou v nezaměstnanosti. 29. Otcovy výdělky jsou vyšší než příjmy matky, která také zajišťuje osobní péči o nezletilého v rozsahu úměrném jeho věku, čímž také částečně plní svou vyživovací povinnost, a to za situace, kdy styk otce s nezletilým s ohledem na vzdálenost jejich bydlišť není častý. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že změna poměrů na straně otce vedoucí ke snížení výživného na straně jedné a změna poměrů nezletilého [jméno] představující zvýšení jeho odůvodněných potřeb s přihlédnutím ke změně poměrů na straně matky jsou vzájemně vykompenzovány a za aktuálních podmínek je odpovídající výživné pro nezletilého [jméno] ze strany otce ve stávající výši 6 000 Kč měsíčně. Soud prvního stupně se při právním posouzení věci zaměřil pouze na změnu poměrů otce, pominul změnu poměrů na straně matky, které za odvolacího řízení doznaly dalších významných změn, a nedostatečně zohlednil nárůst rozsahu odůvodněných potřeb nezletilého [jméno] během doby uplynulé od posledního rozhodování o výživném. Pokud je zjištěna změna poměrů odůvodňující změnu rozsahu vyživovací povinnost, je třeba ji vyjádřit od okamžiku, kdy taková změna nastala bez ohledu na jiné skutečnosti. 30. Matka v odvolacím řízení navrhla zvýšení výživného, přičemž se jedná o uplatnění nového nároku, které v odvolacím řízení není přípustné (§ 216 odst. 2 o. s. ř.). V řízení péče soudu o nezletilé soud sice není vázán návrhem, kdy podle § 26 z. ř. s. může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu. Ovšem je třeba procesně předepsaným způsobem vymezit předmět řízení. Ten je dán buď návrhem účastníka na zahájení řízení (§ 79 odst. 1, § 153 odst. 2 a contrario o. s. ř.) anebo v usnesení soudu o zahájení řízení bez návrhu (§ 13 odst. 1 z. ř. s.). Odvolací soud nemohl zahájit řízení o zvýšení výživného a zabývat se tímto předmětem řízení, neboť by porušil výše uvedené procesní zásady a rozhodl by o věci sám v prvním stupni, kdy takové rozhodnutí by bylo pro účastníky řízení překvapivé (bez ohledu na výsledek řízení) a bez možnosti opravného prostředku. Shledá-li soud prvního stupně důvody pro zvýšení výživného, zahájí si řízení sám, anebo může být zahájeno k návrhu (matky), přičemž pro soud je závazný stav v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Nelze tedy přihlížet ke skutečnostem, které teprve mohou nastat, a to i v blízké budoucnosti, např. nástup nezletilého dítěte na střední školu. 31. Protože napadený rozsudek není správný ani po doplnění dokazování, odvolací soud jej podle § 220 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. změnil tak, že zamítl návrh otce na snížení výživného. 32. Ohledně náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2, § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s., neboť neshledal žádné okolnosti případu odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 14. září 2022 JUDr. Kateřina Burešová, v. r. předsedkyně senátu