USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kasíkové a soudců JUDr. Václava Nekoly a JUDr. Evy Kratzerové ve věci oprávněné: [údaje o oprávněné] IČO [IČO] sídlem [sídlo] zastoupena advokátem [advokát] sídlem [sídlo] proti povinným: 1. [jméno a příjmení], narozený [datum] bytem [adresa], Slovenská republika 2. [jméno a příjmení], narozený [datum] bytem [adresa] o exekuci, o odvolání oprávněné proti usnesení soudního exekutora [soudní exekutor], Exekutorský úřad [exekutorský úřad], ze dne 28. 12. 2021, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 4225/21-39 takto: Usnesení soudního exekutora se mění tak, že exekuční návrh se v části týkající se vymáhání pohledávky po povinném 1) ve výši 175 559,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 175 559 Kč od 10. 10. 2019 do zaplacení a nákladů nalézacího řízení ve výši 30 389,48 Kč neodmítá. Odůvodnění: 1. Soudní exekutor exekutora [soudní exekutor], Exekutorský úřad [exekutorský úřad] (dále jen „soudní exekutor“) usnesením ze dne 28. 12. 2021, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 4225/21-39, odmítl exekuční návrh v části týkající se vymáhání pohledávky po povinném 1) ve výši 175 559,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 175 559 Kč od 10. 10. 2019 do zaplacení a nákladů nalézacího řízení ve výši 30 389,48 Kč. 2. Soudní exekutor odůvodnil své rozhodnutí tím, že pokynem Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 12. 2021, č. j. 56 EXE 833/2021-28 bylo soudnímu exekutorovi uloženo, aby exekuční návrh částečně odmítl, a to v části týkající se vymáhání pohledávky po povinném 1). V pokynu exekuční soud uvedl, že oprávněná označila povinného 1) v exekučním návrhu adresou na Slovensku, když v exekučním návrhu musí být mimo jiné uvedeno místo pobytu cizince na území České republiky podle druhu pobytu cizince a tato náležitost v exekučním návrhu stran povinného 1) nebyla přes výzvu oprávněnou uvedena. 3. Proti tomuto usnesení podala oprávněná včas odvolání. Namítala s odkazem na specifikovanou judikaturu Nejvyššího soudu, že ve fázi nařízení exekuce není možné dovodit, zda povinný, který nemá na území České republiky bydliště, má či nemá na jejím území majetek. Proto se ve fázi nařízení exekuce nezjišťuje majetek povinného, protože by to odporovalo cíli exekučního řízení. Místní příslušnost soudu se pak může odvíjet od různých skutečností, např. podle sídla exekutorského úřadu nebo místa vzniku pohledávky. S ohledem na shora uvedené oprávněná navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. 4. Při pověření exekutora vedením exekuce soud zkoumá pouze hlediska uvedená v § 37 odst. 1, 2, § 38 a § 43a exekučního řádu za použití § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „exekuční řád“) též hlediska uvedená v ustanoveních § 103, § 104, § 251, § 261 a § 261a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). 5. Podle § 43a odst. 6 exekučního řádu jestliže nejsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vedení exekuce, soud udělí exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh částečně nebo úplně odmítl nebo zamítl nebo aby exekuční řízení zastavil. Tímto pokynem je exekutor vázán. 6. Ze spisu soudního exekutora sp. zn. [číselný identifikátor exekutora] EX 4225/21 se podává, že exekučním návrhem ze dne 2. 9. 2021, na kterém setrvala i podáním ze dne 2. 12. 2021, se oprávněná domáhala vedení exekuce pro pohledávku ve výši 175 559 Kč s příslušenstvím na základě vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 10. 2019, č. j. 220 C 177/2019-106 proti povinným 1. [údaje o povinném 1], Slovenská republika a 2. [údaje o povinném 2] 7. Soudnímu exekutorovi byl Okresním soudem v Kladně dne 16. 11. 2021 udělen pokyn č. j. 56 EXE 833/2021-15, aby vyzval oprávněnou ke sdělení, zda je jí znám pobyt povinného na území České republiky nebo místo, na kterém má povinný 1) na území České republiky majetek, když povinný 1) neprochází evidencí Cizineckého informačního systému ani Centrální evidencí obyvatel. Soudní exekutor oprávněnou k uvedenému vyzval usnesením ze dne 19. 11. 2021, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 4225/21-28, s poučením, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě (15 dní od doručení) opraveno a doplněno a v řízení nebude možné pro tento nedostatek dále pokračovat, soudní exekutor exekuční návrh dle § 39 odst. 2 exekučního řádu, odmítne. Oprávněná v podání ze dne 2. 12. 2021 sdělila, že již poskytla veškeré údaje, které k povinnému 1) má. Okresní soud v Kladně dne 15. 12. 2021, č. j. 56 EXE 833/2021-28, pověřil soudního exekutora [soudní exekutor], Exekutorský úřad [exekutorský úřad], vedením exekuce k vymáhání pohledávky po povinném 2) a zároveň udělil soudnímu exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh ze dne 3. 9. 2021 v části týkající se vymáhání pohledávky po povinném 1) odmítl. 8. Podle odvolacího soudu se soudní exekutor v projednávané věci i na základě pokynu exekučního soudu správně zaměřil hned na počátku řízení na posouzení otázky mezinárodní příslušnosti exekučních orgánů České republiky (soudu i soudního exekutora), neboť povinný 1) neprochází evidencí obyvatel ČR, nemá tedy na území ČR evidovaný pobyt a zřejmě je státním občanem Slovenské republiky, kde má bydliště. 9. Ze zjištěných skutečností však jak exekuční soud, tak i soudní exekutor, vyvodili chybné závěry a odvolatelce je třeba s ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu dát za pravdu v tom, že zde není důvod pro odmítnutí exekučního návrhu proti povinnému 1). 10. Výlučná mezinárodní příslušnost českého soudu v exekučním řízení vedeném proti povinnému, který je státním občanem jiného členského státu Evropské unie, se řídí článkem 24 odst. 5 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Bez ohledu na bydliště či sídlo účastníků řízení mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem je výkon rozhodnutí (exekuce), soudy členského státu, na jehož území výkon rozhodnutí (exekuce) byl nebo má být proveden. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Nd 57/2006 výrazem „má být proveden“ se rozumí místo skutečného výkonu rozhodnutí podle způsobu jeho provedení s tím, že výkon (exekuce) má být proveden tam, kde je s ohledem na konkrétní okolnosti reálné dosáhnout účelu výkonu (tj. požadované plnění skutečně vymoci), tedy kde povinný má postižitelný majetek, z něhož může být uspokojena pohledávka oprávněného. Odvolací soud pak ve shodě s názorem vyjádřeným v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Nd 55/2006 dospěl k závěru, že ve fázi nařízení exekuce, kdy není možné prozatím najisto dovodit, zda povinný má majetek nacházející se na území České republiky, jenž by podléhal exekuci, mezinárodní příslušnost českého soudu není dosud vyloučena a do doby, než případně bude zjištěno, že se v České republice žádný postižitelný majetek nenachází, se uplatní podmínka výlučné mezinárodní příslušnosti českého soudu podle čl. 24 bod 5 Nařízení. 11. Aplikace Nařízení má přednost před vnitrostátními předpisy. Úprava v § 38 odst. 1 exekučního řádu (na kterou odkazoval exekuční soud) podle níž musí exekuční návrh obsahovat místo trvalého pobytu účastníků řízení, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince, tak nemůže vyloučit přímou aplikaci ustanovení o mezinárodní příslušnosti, jak je upravena citovaným Nařízením a k němu se vztahující judikaturu Nejvyššího soudu. 12. Problematickou se v dané věci nejeví ani otázka místní příslušnosti českého soudu, neboť exekuce je na základě společného návrhu vedena proti dvěma povinným a druhý z povinných má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Kladně. Je tak k vedení exekučního řízení dána jeho místní příslušnost dle § 45 exekučního řádu. 13. Odvolací soud tedy postupoval podle § 220 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím soudního exekutora, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. Praha 4. února 2022 JUDr. Martina Kasíková v.r. předsedkyně senátu