USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kasíkové a soudců JUDr. Evy Kratzerové a JUDr. Václava Nekoly ve věci oprávněného: [osobní údaje oprávněného] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti povinnému: [osobní údaje povinného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro 25 523,55 EUR s příslušenstvím, o návrhu povinného na odklad exekuce o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 4. 5. 2022, č. j. 20 EXE 453/2022-64 takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Kolíně (dále jen soud prvního stupně) usnesením ze dne 4. 5. 2022, č. j. 20 EXE 453/2022-64 zamítl návrh povinného ze dne 22. 3. 2022 na odklad exekuce vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno], pod sp. zn. [číselný identifikátor exekutora] Ex 9/22. 2. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že uznání a výkon rozhodnutí se v této věci řídí nařízením Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Vykonatelnost vykonávaného rozhodnutí je potvrzena osvědčením vydaným Soudem v Bolzanu a vyplývá též z doložky připojené k rozhodnutí. Formální vykonatelnost se řídí italským právem; jestliže ji povinný zpochybňuje, je na něm, aby tvrdil a prokázal obsah práva i rozhodné skutečnosti stran doručování. Dvouinstančnost občanskoprávního soudního řízení není ani dle mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázaná, nutnou součástí práva na soudní ochranu. V řízení o návrhu na odklad exekuce soud prvního stupně s ohledem na lhůtu k rozhodnutí vycházel z doložky vykonatelnosti a z osvědčení. Rozhodnutí o prohlášení vykonatelnosti se podle čl. 39 nařízení Brusel I bis nevyžaduje. Námitky povinného ve vztahu k jednání s pojišťovnou jsou podle soudu prvního stupně v této věci bez významu. Rozhodnutí vydané v některém členském státě nesmí být v žádném případě v dožádaném členském státě přezkoumáváno ve věci samé (čl. 52 nařízení Brusel I bis). 3. Proti tomuto usnesení podal povinný včas odvolání. Namítal, že soud prvního stupně učinil nesprávné závěry, nesprávně byla posouzena otázka vykonatelnosti exekučního titulu. Konstatování, že povinnému byl doručen návrh na zahájení řízení dne 21. 10. 2017 a že rozhodnutí je vykonatelné dnem 31. 5. 2021, nejsou rozhodující. Vzhledem k tomu, že je exekuce nařizována v ČR, tak soud musí, v případě, že je namítnuta nevykonatelnost titulu, zkoumat, tak jak je tomu i u českých rozhodnutí, zda je rozhodnutí skutečně vykonatelné, nikoli jen formálně to, zda tomu tak může být. Rozsudek měl být zveřejněn dne 1. 2. 2021 a byl opatřen doložkou vykonatelnosti dne 31. 5. 2021. Vzhledem k tomu, že rozsudek nebyl povinnému doručen, nemohla nastat vykonatelnost k 31. 5. 2021 a nelze tedy nijak zjistit, proč by vykonatelnost měla nastat zrovna k 31. 5. 2021. Povinný ze shora uvedených důvodů navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a bylo jeho návrhu na odklad exekuce vyhověno. 4. Oprávněný k odvolání uvedl, že nalézací řízení se konalo v Itálii u soudu v Bolzanu. Povinný sám uvádí, že byl o probíhajícím soudním jednání v Itálii informován, a dokonce činil vůči soudu procesní kroky. Příslušnost italského soudu byla dána a soud postupoval podle procesních pravidel platných v místě soudu. Pravidla doručování se řídí italským Civilním soudním řádem (Codice di procedura civile - CPC) a italský soud není povinen stranám rozsudek doručovat do vlastních rukou. Italský soudní řád klade důraz na aktivní zájem stran sporu o jeho vedení. Od formy doručení se odvíjí lhůty opravných prostředků. Rozsudek byl zveřejněn dne 1. 2. 2021 a strany sporu mají (§ 327 CPC) lhůtu šest měsíců na podání opravného prostředku. Během této lhůty byl však povinný nečinný. Na návrh strany lze v souladu s § 282 CPC rozsudek soudu prvního stupně, pokud nebyl napaden odvoláním, prohlásit za předběžně vykonatelný. Tedy i v době, kdy lhůta pro podání opravného prostředku ještě neskončila. Předpokladem předběžné vykonatelnosti není doručení rozsudku do rukou stranám. S ohledem na skutečnost, že povinný po zveřejnění rozsudku nepodal opravný prostředek, tak soud neměl důvod nerozhodnout o předběžné vykonatelnosti. Rozsudek se tak stal předběžně vykonatelným ke dni 31. 5. 2021, jak je výslovně soudem vyznačeno. Toto datum se nijak neodvíjí od doručení rozsudku povinnému, jak tento mylně dovozuje. Jedná se o datum, kdy o předběžné vykonatelnosti soud rozhodl. Povinný měl až do 2. 8. 2021 možnost podat opravný prostředek. Důsledkem podání opravného prostředku by bylo i zrušení předběžné vykonatelnosti rozsudku. S ohledem, že šestiměsíční lhůta uplynula, aniž by povinný opravný prostředek podal, se rozhodnutí stalo„ trvale“ vykonatelným. Oprávněný je přesvědčen, že neexistují důvody pro odložení ani zastavení výkonu rozhodnutí. Oprávněný navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. 5. Krajský soud v Praze přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., poté, kdy zjistil, že odvolání bylo podáno včas, subjektem oprávněným odvolání podat, proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné a obsahuje zákonem stanovené náležitosti (§ 201, § 202, § 204, § 205 jen o.s.ř.) a dospěl k následujícím závěrům. 6. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen exekuční řád), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu 7. Podle čl. 42 odst. 1 Nařízení Brusel I bis pro výkon rozhodnutí v některém členském státě, které bylo vydáno v jiném členském státě, předloží navrhovatel orgánu příslušnému pro výkon: a) vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro ověření jeho pravosti, a b) osvědčení vydané podle článku 53 osvědčující, že rozhodnutí je vykonatelné, a obsahující výtah rozhodnutí a případně příslušné informace o nahrazovaných nákladech řízení a výpočet úroků. 8. Z obsahu spisu soudu prvního stupně a ze spisu soudního exekutora sp. zn. [číselný identifikátor exekutora] Ex 9/22 se podává, že Okresní soud v Kolíně k návrhu oprávněného pověřil dne 7. 2. 2022, pod č. j. 20 EXE 453/2022-43 soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [exekutorský úřad], vedením exekuce podle vykonatelného rozsudku ze dne 1. 2. 2021, sp. zn. [číslo], který vydal Obecný soud v Bolzanu. K exekučnímu návrhu ze dne 27. 1. 2022 připojil oprávněný s českým překladem rozsudek Obecného soudu v Bolzanu ze dne 29. 1. 2022, sp. zn. [číslo], který byl zveřejněn dne 1. 2. 2021 jako rozsudek [číslo] pod č. j. 221/2021, a kterým ve sporu mezi účastníky řízení žalobcem [jméno] [příjmení] a žalovaným nepřítomným [jméno] [příjmení], jako rodičem vykonávajícím rodičovskou odpovědnost za nezletilého [jméno] [příjmení], uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 19 815,04 EUR společně se zákonným úrokem plynoucím ode dne zveřejnění rozsudku do zaplacení (výrok 2.) a částku 5 315 EUR na nákladech právního zastoupení a částku 405,51 EUR za zálohy a jiné výdaje (výrok 3.). Rozsudek neobsahuje poučení o lhůtě a způsobu podání opravného prostředku. Dále oprávněný k exekučnímu návrhu připojil v italském a německém jazyce vyplněné, orazítkované a podepsané (a v češtině pak bez razítek a podpisu) formuláře Přílohy I podle čl. 53 Nařízení Brusel I bis vydané Obecným soudem v Bolzanu dne 29. 9. 2021, ve kterém je rozsudek označen jako vydaný dne 29. 1. 2022, pod [číslo] vykonatelný dnem 31. 5. 2021 a je zde uvedeno, že žalovanému byl návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost doručen dne 21. 10. 2017 Soudní exekutor vydal dne 8. 2. 2022 pod č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 00009/22-009 vyrozumění o zahájení exekuce, které bylo povinnému doručeno osobně dne 16. 2. 2022; vyrozumění neobsahuje poučení o možnosti podat návrh na zastavení exekuce z důvodu, ze kterého lze odepřít výkon rozhodnutí podle přímo použitelného předpisu Evropské unie. Povinnému byl dne 16. 2. 2022 doručen i vykonávaný rozsudek, Příloha I mu doručena nebyla. 9. Povinný podal návrh na zastavení a odklad exekuce ze dne 22. 3. 2022, ve kterém poukázal na to, že exekuční titul byl doručen povinnému až po zahájení exekuce, povinný byl informován o existenci řízení u soudu v Bolzanu, ale rozsudek mu nebyl doručen. Dále poukazuje na to, že exekuční titul byl již oprávněným vadně označen datem, spisovou značkou i číslem jednacím, a exekutor tuto vadu převzal. Podle povinného rozsudek neobsahuje žádné poučení o způsobu zveřejnění, doručení a možnosti odvolání. Každý rozsudek členského státu EU, aby byl vykonatelný, musí odpovídat podmínkám jak členského státu soudu, tak podmínkám členských států účastníků řízení, postup soudu musí být předvídatelný a musí být zachována základní práva všech účastníků řízení garantovaná i Listinou. Povinný nezná úpravu italskou, ale oprávněně se domníval, že rozhodnutí mu musí být soudem doručeno a že má možnost opravného prostředku jako základní právo. Podmínkou pro vykonatelnost cizozemského rozhodnutí je dána existencí řádného rozhodnutí soudu o prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí na území České republiky. Dále poukázal na probíhající jednání s pojišťovnou. 10. Předně je třeba vypořádat se s námitkou povinného o„ neexistenci“ vykonávaného titulu s ohledem na jeho označení. K tomu odvolací soud uvádí, že vykonávaný rozsudek obsahuje datum jeho vydání (29. 1. 2021), spisovou značku ([číslo]), pořadové číslo rozsudku ([číslo]), datum jeho zveřejnění (1. 2. 2021) a číslo jednací, pod kterým byl zveřejněn ([číslo]). Z toho je zřejmé, že postup při označování rozsudku je zcela odlišný, než je používán v České republice a nelze mít za zásadní vadu řízení, že rozsudek byl označen jak v exekučním návrhu, tak v pověření k vedení exekuce jen některými z těchto údajů, když jeho označení vede nezaměnitelně k jeho identifikaci. Odvolací soud, soud prvního stupně a ostatně ani účastníci řízení nemají pochyb o tom, o jaké rozhodnutí Obecného soudu v Bolzanu se jedná, když jiné rozsudky v žádných dalších sporech mezi účastníky vydány nebyly. 11. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně zjistil rozhodný skutkový stav věci, který ostatně není mezi účastníky sporný – tedy že oprávněný podal exekuční návrh, kterým se domáhá exekuce rozsudku vydaného italským soudem, který rozsudek označil za vykonatelný, ačkoliv nebyl povinnému doručen. Rozsudek neobsahuje poučení o opravném prostředku. Povinný byl o zahájení řízení informován. Soud prvního stupně pak na základě tohoto exekučního návrhu pověřil exekutora vedením exekuce. 12. Soud prvního stupně též správně uzavřel, že v exekučním řízení jsou bez významu okolnosti vztahující se k (dosud neúspěšnému) jednání povinného s pojišťovnou o úhradě vymáhaného nároku. Rozhodným pro exekuci může být až plnění, které pojišťovna na vymáhaný nárok oprávněnému vyplatí. 13. Soud prvního stupně postupoval také naprosto správně, když projednávanou věc podřídil režimu Nařízení Brusel I bis (z něhož přiléhavě citoval čl. 36 odst. 1 a čl. 39) a § 37 odst. 4 písm. b) bod 2 exekučního řádu, které též správně citoval. 14. Z těchto citovaných ustanovení plyne, že se odvolatel mýlí v tom, že exekuce italského rozsudku je na území České republiky možná až po prohlášení jeho vykonatelnosti. Soud prvního stupně proto postupoval zcela zákonně, pokud bez dalšího pověřil exekutora vedením exekuce, neboť mu byl předložen rozsudek vydaný v jiném členském státě Evropské unie vydaný v občanskoprávní věci v řízení zahájeném po 10. 1. 2015 (čl. 66 odst. 2 Nařízení Brusel I bis) společně s osvědčením dle čl. 53 Nařízení Brusel I bis (Příloha I) vyplněným příslušným soudem, který též potvrdil vykonatelnost rozsudku. Podle nařízení Brusel I bis totiž není vedení exekuce podmíněno vydáním rozhodnutí o prohlášení vykonatelnosti přeshraničního exekučního titulu na území České republiky. Obrana je povinnému umožněna až v samotné exekuci, a to prostřednictvím návrhu na zastavení exekuce z důvodu, ze kterého lze odepřít výkon rozhodnutí podle přímo použitelného předpisu Evropské unie. 15. Podle čl. 46 Nařízení Brusel I bis výkon rozhodnutí se na návrh osoby, vůči níž je výkon navrhován, odepře, je-li dán některý z důvodů uvedených v článku 45. 16. Podle čl. 41 Nařízení Brusel I bis 1. Pokud nestanoví tento oddíl jinak, řídí se řízení o výkonu rozhodnutí vydaných v jiném členském státě právem dožádaného členského státu. Rozhodnutí vydané v některém členském státě, které je vykonatelné v dožádaném členském státě, se v něm vykoná za stejných podmínek jako rozhodnutí v něm vydávaná. 2. Bez ohledu na odstavec 1 se důvody pro odepření nebo odložení výkonu podle práva dožádaného členského státu uplatní pouze tehdy, nejsou-li neslučitelné s důvody uvedenými v článku 45. 17. Podle čl. 45 Nařízení Brusel I bis 1. Na návrh kterékoli dotčené strany se uznání rozhodnutí odepře: a) je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dožádaného členského státu; b) jestliže žalovanému, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, nebyl doručen návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který mu umožňuje přípravu obhajoby, ledaže žalovaný nevyužil žádný opravný prostředek proti rozhodnutí, i když k tomu měl příležitost; c) je-li rozhodnutí neslučitelné s rozhodnutím vydaným v dožádaném členském státě mezi týmiž stranami; d) je-li rozhodnutí neslučitelné s dřívějším rozhodnutím, které bylo vydáno v jiném členském státě nebo ve třetí zemi v řízení mezi týmiž stranami a v téže věci, pokud toto dřívější rozhodnutí splňuje podmínky nezbytné pro uznání v dožádaném členském státě, nebo e) je-li rozhodnutí v rozporu s : i) kapitolou II oddíly 3, 4 nebo 5, pokud je žalovanou stranou pojistník, pojištěný, osoba oprávněná z pojistné smlouvy, poškozený, spotřebitel nebo zaměstnanec, nebo ii) kapitolou II oddílem 6.2. Při posuzování důvodů pro odepření uznání uvedených v odst. 1 písm. e) je soud, u kterého byl návrh podán, vázán zjištěným skutkovým stavem, na němž soud původu založil svou příslušnost. 3. Aniž je dotčen odst. 1 písm. e), příslušnost soudu původu nelze přezkoumat. Hledisko veřejného pořádku podle odst. 1 písm. a) nelze použít v případě pravidel pro určení příslušnosti. 18. Podle čl. 44 Nařízení Brusel I bis 1. Je-li podán návrh na odepření výkonu rozhodnutí podle oddílu 3 pododdílu 2, může soud v dožádaném členském státě na návrh osoby, vůči níž je výkon navrhován: a) omezit řízení o výkonu rozhodnutí na zajišťovací opatření, nebo b) podmínit výkon rozhodnutí složením jistoty, kterou sám stanoví, nebo c) přerušit zčásti nebo v celém rozsahu řízení o výkonu. 2. Příslušný orgán v dožádaném členském státě na návrh osoby, vůči níž je výkon navrhován, přeruší řízení o výkonu, je-li vykonatelnost rozhodnutí odložena v členském státě původu. 19. Povinný si zjevně nebyl vědom této unijní úpravy (tedy že se má bránit prostřednictvím důvodů pro odepření výkonu) a jeho dosud podaný návrh na zastavení exekuce se tak s touto úpravou míjí. K tomu došlo i v důsledku chybného postupu soudního exekutora. 20. Podle čl. 43 odst. 1 Nařízení Brusel I bis je-li navrhován výkon rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, doručí se osobě, vůči níž je výkon navrhován, osvědčení podle článku 53 ještě před přijetím prvního opatření v rámci výkonu. S tímto osvědčením se doručí i rozhodnutí, pokud již nebylo dané osobě doručeno dříve. 21. Podle § 44 odst. 3 písm. h) exekučního řádu vyrozumění o zahájení exekuce obsahuje případně poučení o možnosti podat návrh na zastavení exekuce z důvodu, ze kterého lze odepřít výkon rozhodnutí podle přímo použitelného předpisu Evropské unie. 22. Z uvedeného je tedy zřejmé, že soudní exekutor nepostupoval správně, neboť měl povinného ve vyrozumění o zahájení exekuce poučit o možnosti podat návrh na zastavení exekuce z důvodu, ze kterého lze odepřít výkon rozhodnutí a také mu měl společně s vykonávaným rozsudkem (což učinil), doručit i Přílohu I obsahující osvědčení podle čl. 53 Nařízení Brusel I bis (což neučinil). Toto procesní pochybení exekutora však nemůže vést k odkladu exekuce, neboť povinný i přesto, že poučen řádně nebyl, své zásadní námitky vůči exekučnímu titulu vznesl a návrh na zastavení a odklad exekuce podal. 23. Ze shora uvedených článků Nařízení Brusel I bis je třeba zdůraznit, že je na povinném, aby podal návrh na zastavení exekuce z důvodu, pro který lze odepřít výkon rozhodnutí na území České republiky. V tomto smyslu lze návrh na zastavení exekuce podaný povinným hodnotit jako návrh dovolávající se zřejmě důvodů uvedených v čl. 45 odst. 1 písm. a) a b) Nařízení Brusel I bis. Pokud však chce povinný se svým návrhem uspět, je třeba, aby svou argumentaci uvedené unijní úpravě přizpůsobil. Na povinném pak leží břemeno tvrzení i břemeno důkazní k naplnění obsahu této normy. Dosavadní námitky povinného (nedoručení rozsudku povinnému, nedostatek poučení o opravném prostředku či jednoinstančnost řízení) však samy o sobě pro naplnění důvodů pro odepření výkonu nesvědčí. Z hlediska citovaného ustanovení čl. 45 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel I bis je třeba poukázat též na to, že mezi účastníky řízení není sporu o tom, že povinný v pozici žalovaného byl vyrozuměn o konání řízení, kterého se pak neúčastnil, což v zásadě vylučuje naplnění hypotézy této normy. Dále odvolací soud poukazuje na to, že exekuce podle Nařízení Brusel I bis zjevně dopadá i na rozhodnutí, která nebyla povinnému účastníku doručena, pokud procesní předpis daného státu vykonatelnost rozhodnutí s doručením nespojuje. Zda tomu tak je i v daném případě, musí být případně předmětem řízení o návrhu na zastavení exekuce, kde je třeba zjistit obsah italské procesní úpravy (jak se jí dovolává oprávněný). Za těchto okolností, kdy povinný dosud ani nepodal řádný návrh na zastavení exekuce z důvodů pro odepření výkonu, není na místě odklad exekuce dle § 266 odst. 2 o.s.ř. a není tak dán ani důvod pro postup podle čl. 44 Nařízení Brusel I bis, protože by takový postup nebyl v souladu s čl. 41 odst. 2 Nařízení Brusel I bis. 24. Odvolací soud tedy podle § 219 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. 25. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť v souladu s ustanovením § 87 a § 88 exekučního řádu náklady exekuce a náklady oprávněné vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 20. července 2022 JUDr. Martina Kasíková předsedkyně senátu