USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kasíkové a soudců JUDr. Evy Kratzerové a JUDr. Václava Nekoly ve věci exekuce oprávněné: [osobní údaje oprávněné] sídlem [adresa], Spolková republika Německo zastoupena advokátkou [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti povinnému: [osobní údaje povinného] bytem [adresa] zastoupen advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o odklad exekuce o odvolání povinného proti usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [jméno], [exekutorský úřad] ze dne 7. 12. 2021, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 1818/21-52, takto: Usnesení soudního exekutora se potvrzuje. Odůvodnění: 1. [anonymizováno] [jméno] [jméno], soudní exekutor, [exekutorský úřad] (dále jen„ soudní exekutor“) usnesením ze dne 7. 12. 2021, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 1818/21-52 odmítl návrh povinného na odklad exekuce. 2. Soudní exekutor odkázal na ustanovení § 54 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, dále na ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu ve spojení s § 266 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, a uzavřel, že podání doručené dne 2. 12. 2021, které bylo soudním exekutorem posouzeno jako návrh na odklad exekuce, neobsahuje potřebné náležitosti, je nesrozumitelné a neurčité a na jeho základě není možné o odkladu exekuce rozhodnout. 3. Proti tomuto usnesení podal povinný včas odvolání. Namítal, že si je povinný vědom skutečností vyplývajících z ustanovení § 266 o. s. ř. Zdůraznil, že i bez návrhu povinného může soud rozhodnout o odkladu výkonu rozhodnutí, lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven. Poukázal na to, že ve svém podání povinný uvedl, že mu není známo, že by exekuční titul byl vydán, nebyl předvolán k žádnému soudnímu jednání, nebyly mu doručeny ani žádné listiny. Neví, co je důvodem k vymáhání pohledávky. Uvedl dále, že prostřednictvím advokáta povinný v Německu hodlal zjistit okolnosti vydání exekučního titulu. Podle názoru povinného soudní exekutor svým postupem, kdy odmítl návrh povinného okamžitě, maří obranu povinného. Oprávněná nedoložila ani soudnímu exekutorovi, že by exekuční titul byl doručen. Povinný se dále ve svém odvolání vyjádřil k výzvě soudního exekutora ze 7. 12. 2021, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 1818/21-53, kterou byl povinný vyzván k odstranění vad podání, které je podle svého obsahu zřejmě návrhem na zastavení exekuce. Podle názoru povinného existuje důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť povinný nebyl účasten žádného soudního jednání, exekuční titul tedy nemohl nabýt právní moci a stát se vykonatelným. Dále zdůraznil, že výtěžek, kterého by mohlo být dosaženo prodejem dvou starých automobilů a zemědělského pozemku ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, subjektem oprávněným jej podat, je přípustné, obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 204, § 205 o. s. ř.) přezkoumal napadené usnesení spolu s řízením, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř., za použití § 52 odst. 1 exekučního řádu. Podle § 254 odst. 8 o. s. ř. odvolací soud k projednání odvolání nenařizoval jednání. 5. Ze spisu soudního exekutora se podává, že dne 8. 10. 2021 bylo zahájeno exekuční řízení, kdy oprávněná se svým návrhem domáhala pověření soudního exekutora vedením exekuce k vymožení pohledávky ve výši 48 687,40 EUR spolu s úroky ve výši 5 % nad základní úrokovou sazbu počínaje dnem 9. 1. 2013 do zaplacení pohledávky a dále zaplacení pohledávky ve výši 1 822,96 EUR spolu s úroky ve výši 5 % nad základní úrokovou sazbou počínaje 13. 11. 2014 do zaplacení pohledávky a nákladů právního zastoupení v exekuci, nákladů za výdaje spojené s podáním návrhu na exekuci (překlady, ověření kopií). Odkázala přitom na exekuční titul, kterým je rozsudek vydaný Vrchním zemským soudem ve Frankfurtu nad Mohanem dne 23. 9. 2015, č. j. 2 U 72/15. Spolu s návrhem pak oprávněná předložila ještě potvrzení evropského exekučního titulu, včetně úředně ověřených kopií těchto listin a smlouvu o odkupu pohledávky spolu s ověřeným překladem. Soud prvního stupně návrhu vyhověl a pověřil vedením exekuce pověřením ze dne 3. 11. 2021, č. j. 27 EXE 765/2021-46 soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [jméno], [exekutorský úřad]. V podání ze dne 2. 12. 2021, které soudní exekutor posoudil jako návrh na odklad exekuce, povinný uvedl, že mu není známo, že by byl vydán nějaký exekuční titul a mělo dojít k uzavření smlouvy o odkupu pohledávky. Povinný nebyl vyzván k žádnému plnění, které je předmětem exekučního titulu, nebylo mu doručeno předvolání k účasti na soudním řízení, aby se mohl k návrhu žaloby vyjádřit a být jednání účasten. Z návrhu na exekuci právní důvod exekuce nevyplývá. Uvedl dále, že hodlá navštívit příslušný soud v Německu a právní důvod pro podání návrhu exekuce zajistit. Povinnému byla výzva k dobrovolnému plnění spolu s exekučním titulem, potvrzením evropského exekučního titulu, vyrozuměním o zahájení exekuce a soudním exekutorem vydanými exekučními příkazy, doručena do vlastních rukou 29. 11. 2021, dne 2. 12. 2021 obdržel soudní exekutor podání povinného obsahující, podle svého obsahu, návrh na odklad exekuce a dále návrh na zastavení exekuce, když tento návrh neobsahoval potřebná tvrzení a důkazy k tomu, aby byl projednatelný, proto byl povinný soudním exekutorem vyzván usnesením ze dne 7. 12. 2021, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 1818/21-53, k odstranění vad tohoto podání. Soudní exekutor učinil řadu úkonů ke zjištění majetku povinného a vydal exekuční příkazy, kterými rozhodl o provedení exekuce prodejem movitých věcí ve vlastnictví povinného, prodejem nemovitých věcí. Provedl soupis věcí známých z registru vozidel, a to dvou automobilů (rolls royce, mercedes benz). 6. Podle § 54 odst. 1 exekučního řádu se návrh na odklad exekuce podává u exekutora, který vede exekuci. Návrh na odklad exekuce, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý nebo ke kterému nejsou přiloženy listiny k prokázání tvrzení obsažených v návrhu, exekutor odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze o návrhu věcně rozhodnout. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. 7. Odklad exekuce je stav řízení, v němž exekuční soud a exekutor posečká s prováděním exekuce a nečiní úkony, které by vedly bezprostředně k vynucení povinnosti povinného, přičemž dosud provedené úkony nejsou zásadně dotčeny. Smyslem tohoto institutu je předcházení nepříznivým následkům pro povinného bezodkladným provedením exekuce. Tyto podmínky však musejí být přechodného rázu. Podrobnější důvody pro odklad exekuce jsou upraveny v ustanovení § 266 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může na návrh soud (exekutor) odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen. 8. Podle § 54 odst. 3 exekučního řádu odloží-li exekutor nebo exekuční soud exekuci na návrh povinného podle § 266 odst. 1 občanského soudního řádu, potom exekutor nebo exekuční soud uvede dobu, na kterou exekuci odkládá; po tuto dobu exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce. Po uplynutí doby odkladu exekutor i bez návrhu pokračuje v provedení exekuce. 9. V daném případě soudní exekutor postupoval naprosto správně, pokud návrh povinného na odklad exekuce odmítl, neboť povinný ve svém návrhu nijak konkrétně nespecifikoval (a také nijak nedoložil) okolnosti, které by mohly vést k zastavení exekuce. Omezil se jen na obecné konstatování, že nebyl informován o vydání exekučního titulu, který tak nemohl nabýt právní moci a stát se vykonatelným, nevěděl, že nějaké řízení probíhalo, což je ovšem v rozporu s listinami předloženými oprávněnou. Na tom pak setrval i v podaném odvolání. Ke svému obecně formulovanému návrhu pak nedoložil ani žádné listinné důkazy, které by jeho návrh podpořily. Pro projednání návrhu na odklad exekuce nepostačuje jen obecné konstatování, že řízení, ve kterém byl vydán exekuční titul, bylo vedeno chybně a že exekuční titul není pravomocný a vykonatelný. Návrh na odklad exekuce musí být podložen konkrétně označenými důkazy, rozhodně nepostačuje pouhé tvrzení povinného a vyjádření jeho snahy zjistit podrobnosti o vydání exekučního titulu v Německu. 10. Lze tedy konstatovat, že návrh povinného skutečně neobsahuje žádná konkrétní tvrzení, na základě nichž by bylo možné posoudit, zda je vysoce pravděpodobné, že dojde ke zrušení vykonávaného exekučního titulu. Taková tvrzení a důkazy neobsahuje ani podané odvolání a nepodávají se ani z obsahu spisu. Návrh na odklad exekuce tak není dostatečně určitý a úplný, když neobsahuje tvrzení (a ani důkazy), které by mohli exekutor či exekuční soud posoudit při rozhodování o povolení odkladu exekuce. 11. Podle § 54 odst. 1 exekučního řádu soudní exekutor správně nevyzval povinného k odstranění vad návrhu, neboť § 43 o. s. ř. se neaplikuje a přistoupil k odmítnutí návrhu. Uvedená úprava má sloužit k rychlému rozhodnutí o návrhu, který má vady a má povinnému zabránit v podávání zcela obecných a nepodložených návrhů na odklad exekuce, jak se tomu stalo v daném případě. 12. Soudní exekutor tak nepochybil, pokud návrh odmítl. Návrh na odklad exekuce je návrhem na zahájení řízení a musí obsahovat všechny náležitosti, musí být srozumitelný a určitý a musí být k němu přiloženy listiny, prokazující tvrzení obsažená v návrhu. Z obsahu ustanovení § 54 odst. 1 exekučního řádu je naprosto zřejmé, co všechno musí návrh na odklad exekuce obsahovat, jaké má mít náležitosti a jaké mají být označeny a přiloženy dostatečné důkazy. Tuto povinnost povinný nesplnil. 13. I podle názoru odvolacího soudu nemá tedy návrh na odklad exekuce podaný povinným veškeré náležitosti potřebné k tomu, aby o návrhu bylo možno rozhodnout. Soudní exekutor tedy postupoval v souladu s platnou právní úpravou. Odvolací soud proto podle ustanovení § 219 o. s. ř. rozhodnutí soudního exekutora jako věcně správné potvrdil. 14. Pro úplnost je nutno uvést, že odmítnutím návrhu na odklad exekuce není povinný nijak poškozen, neboť mu tím není bráněno (s vědomím shora uvedených zákonných předpokladů a s vědomím zvyšujících se nákladů oprávněné) podat nový návrh na odklad exekuce. 15. S ohledem na (dosud neúplná a neprokázaná) tvrzení povinného, že mu exekuční titul nebyl doručen, odvolací soud k dalšímu procesnímu postupu ve věci zdůrazňuje, že české exekuční orgány nejsou oprávněny zkoumat vykonatelnost exekučního titulu, který byl osvědčen jako evropský exekuční titul (čl. 5 a čl. 10 poslední věta Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. 4. 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky, dále jen„ Nařízení o EET“). Povinný by mohl postupovat využitím možnosti dané čl. 10 Nařízení o EET a u německého soudu, který osvědčení vydal, požádat o jeho zrušení. Teprve poté co by byl se svým návrhem u německého soudu úspěšný, mohl by český exekuční soud zastavit zde vedenou exekuci, sám však sporné doručování posoudit nemůže. Předpoklady vykonatelnosti tohoto rozsudku českým exekučním orgánům totiž nepřísluší přezkoumávat a je pro ně závazné posouzení této skutečnosti německým soudem, který rozsudek potvrdil jako evropský exekuční titul a vydal osvědčení v souladu s Nařízením o EET. Odklad exekuce je pak podle čl. 23 Nařízení o EET podmíněn tím, že povinný u příslušného německého soudu buď podá návrh na opravu či zrušení potvrzení evropského exekučního titulu dle čl. 10 Nařízení o EET nebo požádá o přezkum rozhodnutí dle čl. 19 Nařízení o EET. 16. O náhradě nákladů odvolacího řízení nebylo odvolacím soudem s ohledem na ustanovení § 87 a § 88 exekučního řádu rozhodováno, neboť náklady exekuce a náklady oprávněného určí a vymůže exekutorka na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 15. února 2022 JUDr. Martina Kasíková předsedkyně senátu