USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kasíkové a soudců JUDr. Václava Nekoly a JUDr. Evy Kratzerové ve věci exekuce oprávněné: [osobní údaje oprávněné] zastoupené [údaje o zástupci] proti povinnému: [osobní údaje povinného] t.č. bytem [adresa] o místní příslušnosti o odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 28. 7. 2022, č. j. 6 EXE 2374/2022-16 takto: Usnesení soudu I. stupně se mění tak, že místní nepříslušnost Okresního soudu v Rakovníku se nevyslovuje a věc nebude předložena Nejvyššímu soudu České republiky k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Rakovníku (dále jen„ soud I. stupně“) usnesením ze dne 28. 7. 2022, č. j. 6 EXE 2374/2022-16, vyslovil ve věci svou místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu České republiky k určení, který soud věc projedná a rozhodne (výrok II.). 2. Své rozhodnutí soud I. stupně po citaci příslušných zákonných ustanovení i judikatury zdůvodnil tím, že podmínky místní příslušnosti soudu nelze zjistit, když povinný neprochází při provedené lustraci Centrální evidencí obyvatel ani Centrální evidencí vězňů. Proto soud I. stupně postupoval v souladu s § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) za použití § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen„ exekuční řád“) a vyslovil v dané věci svoji místní nepříslušnost s tím, že věc bude předložena k určení, který soud věc projedná a rozhodne, Nejvyššímu soudu České republiky. 3. Proti uvedenému usnesení podala v zákonné lhůtě odvolání oprávněná. Namítala, že v rámci tohoto exekučního řízení požaduje vykonat rozhodnutí, které se týká vyklizení nemovitosti - bytu a nikoliv jiným způsobem. Povinný se již od prosince nezákonně zdržuje a obývá byt, který měl vyklidit, přičemž má v bytě i všechny své věci a fakticky se zde osobně zdržuje po většinu času, ač je občanem Slovenské republiky. Oprávněná se domnívá, že v souladu s časem, který povinný stráví v bytě na výše uvedené adrese, má s největší pravděpodobností majetek u sebe, a navíc neustále dochází k poškozování zájmu a práva oprávněné. Oprávněná zdůraznila, že v tomto případě se jedná o přepjatý formalismus, neboť exekučním návrhem sleduje vyklizení bytu, nikoliv získání majetku povinného (ač si je vědoma, že povinný bude muset uhradit náklady za exekuční řízení). Oprávněná poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Nd 55/2006 a navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. k projednání odvolání nenařizoval jednání a po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné a subjektem, který je k tomu oprávněný, odvolání obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204, § 205 o.s.ř.), přezkoumal usnesení soudu I. stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 o.s.ř. a dospěl k následujícím závěrům. 5. Z obsahu spisu soudu I. stupně vyplývá, že oprávněná podala k soudní exekutorce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno] (dále jen„ soudní exekutorka“), exekuční návrh ze dne [datum] (opravený [datum]), kterým se domáhala nařízení exekuce k vymožení povinnosti povinného – vyklizení bytu [číslo] v prvním nadzemním podlaží ubytovny [příjmení] nemocnice v [obec] na adrese [adresa], která je součástí pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře [výměra] v obci a k. ú. [obec], vše zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu [katastrální úřad], Katastrální pracoviště [katastrální pracoviště] a dále k vymožení své peněžité pohledávky - nákladů předcházejícího řízení ve výši 11 534 Kč, podle vykonatelného exekučního titulu – rozsudku pro uznání Okresního soudu v Rakovníku ze dne 11. 5. 2022, č. j. 7 C 17/2022-22. V exekučním návrhu oprávněná uvedla adresu trvalého pobytu povinného [příjmení] [číslo], [PSČ] [anonymizována dvě slova], Slovenská republika a doručovací adresu [adresa] Soudní exekutorka požádala soud I. stupně o pověření a nařízení exekuce. 6. Soud I. stupně provedl s negativním výsledkem lustrace v informačním systému základních registrů (ISZR) a v Centrální evidenci osob ve výkonu vazby, trestu a zabezpečovací detence a poté vydal napadené usnesení. 7. Po zhodnocení nastalé procesní situace odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně správně citoval přiléhavá zákonná ustanovení § 45 odst. 2 a § 52 odst. 1 exekučního řádu a § 11 odst. 3 o.s.ř. Správně též odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012 sp. zn. 31 Nd 200/2012, když nejprve bylo třeba na začátku řízení zkoumat otázku pravomoci českých soudů s ohledem na státní občanství povinného. 8. Pokud jde o pravomoc (v evropském pojmosloví pak příslušnost) českých soudů při exekuci podle exekučního titulu vydaného českým soudem v řízení zahájeném po 10. 1. 2015 vůči povinnému občanu jiného státu Evropské Unie, je třeba postupovat podle čl. 5 odst. 1, čl. 24 odst. 5, čl. 62 odst. 1 a čl. 66 odst. 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), tedy podle Nařízení označovaného jako Brusel I bis, které nahradilo Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I). Pokud tedy odvolatelka v odvolání odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu k výkladu čl. 22 odst. 5 Nařízení Brusel I, pak se sice dovolávala výkladu již nepoužitelné normy, ale obsahově shodné s novější úpravou (čl. 24 odst. 5 Nařízení Brusel I bis), podle níž bez ohledu na bydliště stran (sídlo) mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem je výkon rozhodnutí, soudy členského státu, v němž byl nebo má být výkon rozhodnutí proveden. 9. Nejvyšší soud ve svém usnesení (jehož se odvolatelka dovolávala) ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 25 Nd 55/2006, uveřejněném pod č. 43/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rámci posuzování otázky pravomoci českých soudů ve smyslu čl. 22 odst. 5 Nařízení Brusel I, dospěl k závěru, že„ (…) ve fázi řízení před nařízením exekuce, kdy způsob jejího provedení dosud nebyl stanoven, není možné prozatím dovodit, zda povinná, státní občanka jiného státu Evropské unie, která nemá bydliště na území České republiky, má majetek na území České republiky, jenž by podléhal exekuci“. 10. Závěr uvedený v tomto usnesení byl v rámci sjednocení nejednotné rozhodovací praxe senátů Nejvyššího soudu aprobován i usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (publikováno pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), když„ S ohledem na účel exekučního řízení není případné, aby před nařízením exekuce a pověřením exekutora již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce.“ 11. Na základě těchto citovaných rozhodnutí lze pro zde projednávanou věc ve shodě se soudem I. stupně uzavřít, že ve stádiu pověření exekutora z pohledu pravomoci českých soudů (evropské soudní příslušnosti) není třeba zkoumat, zda má povinný na území České republiky postižitelný majetek, aby mohla být exekuce na našem území provedena. Je však nutno zdůraznit, že soud I. stupně svým rozhodnutím o místní nepříslušnosti nijak nezpochybnil mezinárodní pravomoc českých soudů, správně uzavřel, že je dána a následně začal řešit otázku své místní příslušnosti. Odkaz odvolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 25 Nd 55/2006, které řeší„ jen“ otázku mezinárodní pravomoci českých soudů a nikoliv otázku místní příslušnosti soudu, je tak ve vztahu k napadenému výroku o místní nepříslušnosti zcela nepřípadný. Odvolací soud proto jen pro úplnost (s ohledem na argumenty uplatněné v odvolání) uzavírá, že v projednávané věci je pravomoc českých soudů v této fázi řízení bez pochyb dána. 12. Jinak je to však s otázkou místní příslušnosti konkrétního českého soudu I. stupně. Tato otázka není evropskou legislativou řešena a je ponechána na vnitrostátní úpravě. Zde pak soud I. stupně správně citoval § 45 odst. 2 exekučního řádu a správně aplikoval větu třetí tohoto ustanovení, avšak dovodil na základě zjištěného skutkového stavu chybné závěry. 13. Podle § 45 odst. 2 věta první exekučního řádu místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. 14. Podle § 45 odst. 2 věta třetí exekučního řádu nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. 15. Skutečnost, že povinný jako občan Slovenské republiky neprochází žádnou z evidencí v České republice a nemá zde formalizovaný pobyt (a nejsou tak naplněny podmínky pro určení místní příslušnosti podle § 45 odst. 2 věta první exekučního řádu), vedla správně soud I. stupně k závěru, že je třeba okolnosti místní příslušnosti posuzovat podle § 45 odst. 2 věta třetí exekučního řádu. Při svém rozhodnutí o místní nepříslušnosti však soud I. stupně dostatečně nezohlednil, že v projednávané věci je předmětem exekuce rozsudek ukládající vyklizení bytu, kdy nalézací soud krátce před zahájením exekučního řízení (v květnu 2022) skutkově na základě uznání žalovaného uzavřel, že se povinný zdržuje na adrese vyklizovaného bytu, bydlí zde a tudíž zde má i svůj majetek, který bude (vedle vykázání povinného z bytu) též předmětem exekuce vyklizením. Exekuce vyklizením majetku povinného z bytu jako nemovité věci, tak v obvodu jiného soudu být provedena nemůže. Proto již z okolností známých na začátku řízení z vykonávaného exekučního titulu je zřejmé, že místní příslušnost soudu I. stupně je dána, neboť povinný má v jeho obvodu – ve vyklizovaném bytě - svůj majetek. Odvolatelka tak s touto svou částí argumentace byla úspěšná. 16. Odvolací soud tedy podle § 220 o.s.ř. rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. 17. V dalším řízení soud I. stupně posoudí, zda jsou v projednávané věci dány předpoklady pro vedení exekuce podle § 59 odst. 2 písm. a) exekučního řádu a pokud ano, pověří soudní exekutorku vedením exekuce. Neopomene také dát soudní exekutorce pokyn k doručení napadeného usnesení o místní nepříslušnosti i tohoto usnesení odvolacího soudu povinnému, když na jejich doručení má jako účastník řízení právo. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nelze podat dovolání. Praha 22. srpna 2022 JUDr. Martina Kasíková, v. r. předsedkyně senátu