USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kasíkové a soudců JUDr. Václava Nekoly a JUDr. Evy Kratzerové ve věci oprávněného: [osobní údaje oprávněného] bytem [adresa], Rakouská republika zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti povinné: [osobní údaje povinné] bytem [adresa] o exekuci o odvolání oprávněného proti usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], ze dne 16. 2. 2022, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 00010/22 - 010 takto: Usnesení soudního exekutora se mění tak, že se exekuční návrh ze dne 27. 1. 2022, nezamítá. Odůvodnění: 1. Soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], (dále jen„ soudní exekutor“) usnesením ze dne 16. 2. 2022, č. j. [číselný identifikátor exekutora] EX 00010/22 - 010, zamítl exekuční návrh zřízením exekutorského zástavního práva ze dne 27. 1. 2022 (výrok I.), dále rozhodl, že povinné se právo na náhradu nákladů nepřiznává (výrok II.) a že oprávněný je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi na náhradě nákladů exekuce částku 847 Kč, která je splatná do tří dnů od nabytí právní moci tohoto usnesení (výrok III.). 2. Soudní exekutor odůvodnil své rozhodnutí tím, že exekučním návrhem ze dne 27. 1. 2022 se oprávněný domáhal vedení exekuce proti povinné na základě exekučního titulu, kterým je evropský platební rozkaz č. j. 008007 EuM 2783/, který vydal Okresní obchodní soud ve Vídni dne 11. 8. 2021 Soudní exekutor exekuční návrh, exekuční titul i veškeré další listiny, které byly přiloženy, přezkoumal a dospěl na základě pokynu soudu k závěru, že je na místě exekuční návrh zamítnout. Z obsahu exekučního titulu vyplývá, že jím bylo straně žalované uloženo zaplatit„ Viz formulář A“. Dle soudu je v tomto směru exekuční titul materiálně nevykonatelný, když neobsahuje konkrétní částku, která byla straně žalované uložena k zaplacení. Jedná se o základní a zcela nepostradatelnou náležitost rozhodnutí, která nemůže být nahrazena odkazem na návrh (formulář A). 3. Proti tomuto usnesení podal oprávněný včas odvolání. Namítal, že předložený platební rozkaz byl vydán řádně soudem členského státu EU. Oprávněný dostál povinnosti dle čl. 21 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1896/2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu ve znění nařízení č. 2015/2421 (dále jen„ Nařízení o EPR“) a předložil vyhotovení evropského platebního rozkazu prohlášeného soudem původu za vykonatelný, které splňuje podmínky nezbytné pro ověření jeho pravosti, která nebyla v řízení zpochybněna. Oprávněný je přesvědčen, že vykonatelnosti exekučního titulu nebrání žádná překážka. Pokud formulář E místo uvedení jistiny a úroku z prodlení obsahuje odkaz za formulář A, tak není možné to považovat materiální nevykonatelnost. Konkrétní částka je seznatelná právě z formuláře A, kde je uvedena. Reálně tak s ohledem na povahu a jednotlivé položky formulářů neexistuje možnost k záměně za jinou částkou. Tento odkaz je tak zcela určitý a srozumitelný. Oprávněný tedy navrhl, aby napadené usnesení soudního exekutora odvolací soud zrušil. 4. Při pověření exekutora vedením exekuce soud zkoumá pouze hlediska uvedená v § 37 odst. 1, 2, § 38 a § 43a exekučního řádu za použití § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen„ exekuční řád“) též hlediska uvedená v ustanoveních § 251, § 261 a § 261a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). 5. Podle § 37 odst. 4 písm. b) exekučního řádu oprávněný může podat exekuční návrh, má-li být exekuce vedena podle cizího rozhodnutí, které je podle přímo použitelného předpisu Evropské unie vykonatelné, aniž je požadováno prohlášení vykonatelnosti. 6. Podle § 43a odst. 6 exekučního řádu jestliže nejsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vedení exekuce, soud udělí exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh odmítl nebo zamítl. Tímto pokynem je exekutor vázán. 7. Z exekutorského spisu odvolací soud zjistil, že oprávněný podal dne 27. 1. 2022 soudnímu exekutorovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], exekuční návrh k vedení exekuce podle evropského platebního rozkazu Okresního obchodního soudu ve Vídni (Bezirksgericht für handelssachen Wien) ze dne 11. 8. 2021, sp. zn. 008 007 EuM 2783/. K návrhu oprávněný připojil formulář E ze dne 11. 8. 2021 a formulář G ze dne 21. 12. 2021 podle Nařízení o EPR, oba podepsané soudkyní Okresního obchodního soudu ve Vídni [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a také formulář A podepsaný právním zástupcem oprávněného [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 18. 6. 2021, který Okresní obchodní soud ve Vídni obdržel 28. 7. 2021 a který je veden u tohoto soudu pod spisovou značkou 008 007 EuM 2783/. 8. Z formuláře A - Návrh na vydání evropského platebního rozkazu - plyne, že oprávněný (zastoupený zástupcem s plnou mocí) požádal Okresní obchodní soud ve Vídni o vydání evropského platebního rozkazu proti povinné označené jako„ [jméno] [příjmení], bytem [adresa], CZ“. V části 6 formuláře A je pak uvedena celková hodnota jistiny 1 200 EUR, v části 7 je uveden zákonný roční úrok 4% z částky 1 200 EUR od 20. 5. 2021 bez vyplněné rubriky„ do“ a v části 9 jsou uvedeny náklady 177,84 EUR a 114 EUR. 9. Z formuláře E - Evropský platební rozkaz – plyne, že Okresní obchodní soud ve Vídni dne 11. 8. 2021 vydal rozhodnutí, ve kterém převzal označení účastníků řízení z podaného formuláře A a rozhodl, že„ v souladu s článkem 12 nařízení (ES) č. 1896/2006 vydal soud tento evropský platební rozkaz na základě přiloženého návrhu. Na základě tohoto rozhodnutí přikázal žalované zaplatit žalobci tuto částku a v příslušné rubrice uvedl - Viz formulář A“ a dále poučil žalovanou o možnosti podat odpor a zároveň ji poučil že„ podle vnitrostátního práva může být úrok splatný až do dne výkonu tohoto rozkazu, v takovém případě se celková částka, která má být zaplacena, zvýší“. 10. Z formuláře G – Prohlášení o vykonatelnosti – plyne, že Okresní obchodní soud ve Vídni„ tímto prohlašuje přiložený evropský platební rozkaz vydaný dne 11. 8. 2021 proti [anonymizováno], [jméno] a doručený dne 10. 11. 2021 za vykonatelný v souladu s článkem 18 nařízení (ES) č. 1896 /2006. 11. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda je v projednávané věci dána příslušnost soudů České republiky, neboť oprávněný je občan žijící na území Rakouské republiky. Výlučná příslušnost českého soudu v exekučním řízení vedeném k návrhu oprávněného s bydlištěm na území jiného členského státu Evropské unie, se řídí články 24 odst. 5 a 62 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) – Brusel I bis. Bez ohledu na bydliště či sídlo účastníků řízení mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem je výkon rozhodnutí, soudy členského státu, na jehož území výkon rozhodnutí byl nebo má být proveden. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Nd 57/2006 výrazem„ má být proveden“ se rozumí místo skutečného výkonu rozhodnutí s tím, že výkon má být proveden tam, kde je s ohledem na konkrétní okolnosti reálné dosáhnout účelu výkonu (tj. požadované plnění skutečně vymoci), tedy kde povinná má postižitelný majetek, z něhož může být uspokojena pohledávka oprávněného. Povinná je občankou České republiky s bydlištěm na území České republiky a je proto pravděpodobné, že zde bude i majetek, který bude exekucí postižen, a proto je také v exekučním řízení dána příslušnost českého soudu. 12. Podle bodu 9 a 27 Preambule a čl. 1 Nařízení o EPR je účelem tohoto nařízení zavedením řízení o evropském platebním rozkazu zjednodušit a urychlit řízení o sporech v přeshraničních případech týkajících se nesporných peněžních nároků a snížit náklady na ně a umožnit volný pohyb evropského platebního rozkazu ve všech členských státech stanovením minimálních norem, díky jejichž dodržování bude zbytečné zahajovat v členském státě výkonu jakékoli mezitímní řízení před uznáním a výkonem. Na evropský platební rozkaz vydaný v jednom členském státě, který se stal vykonatelným, by se mělo pro účely výkonu pohlížet tak, jako kdyby byl vydán v členském státě, v němž se o jeho výkon žádá. Ze vzájemné důvěry ve výkon spravedlnosti v členských státech vyplývá, že na základě rozhodnutí soudu pouze jednoho členského státu lze mít za to, že jsou splněny všechny podmínky pro vydání evropského platebního rozkazu a že rozkaz může být vykonán ve všech ostatních členských státech i bez soudního přezkumu řádného používání minimálních procesních norem v členském státě, kde má být rozkaz vykonán. Aniž jsou dotčena ustanovení tohoto nařízení, zejména minimální normy stanovené v čl. 22 odst. 1 a 2 a v článku 23, měly by se postupy pro výkon evropského platebního rozkazu i nadále řídit vnitrostátním právem. 13. Podle čl. 4 Nařízení o EPR – Řízení o evropském platebním rozkazu - Řízení o evropském platebním rozkazu se zavádí za účelem vymáhání peněžitých pohledávek na určitou částku, jež jsou splatné v době, kdy je podán návrh na vydání evropského platebního rozkazu. 14. Podle čl. 7 odst. 1 a 2 písm. b) Nařízení o EPR – Návrh na vydání evropského platebního rozkazu - Pro podání návrhu na vydání evropského platebního rozkazu se použije vzorový formulář A uvedený v příloze I. V návrhu se uvádí výše nároku, včetně jistiny a případně úroku, smluvních pokut a nákladů. 15. Podle čl. 19 Nařízení o EPR – Zrušení doložky vykonatelnosti - Evropský platební rozkaz, který se v členském státě původu stal vykonatelným, je uznáván a vykonáván v ostatních členských státech, aniž je nutná doložka vykonatelnosti a bez možnosti napadnout jeho uznání. Odvolací soud k tomuto ustanovení uvádí, že překlad českého textu Nařízení o EPR není výstižný a namísto slov„ doložka vykonatelnosti“ má být vhodněji uvedeno„ řízení o prohlášení vykonatelnosti“ a v tomto smyslu odvolací soud chápe výklad uvedeného ustanovení Nařízení. 16. Podle čl. 21 Nařízení o EPR – Výkon - Aniž jsou dotčena ustanovení tohoto nařízení, řídí se vykonávací řízení právem členského státu výkonu. Evropský platební rozkaz, který se stal vykonatelným, se vykonává za týchž podmínek jako vykonatelné rozhodnutí vydané v členském státě výkonu. Pro výkon v jiném členském státě předloží žalobce orgánům tohoto členského státu příslušným pro výkon: a) vyhotovení evropského platebního rozkazu prohlášeného soudem původu za vykonatelný, které splňuje podmínky nezbytné pro ověření jeho pravosti, a b) v případě potřeby překlad evropského platebního rozkazu do úředního jazyka členského státu výkonu. 17. Podle čl. 22 Nařízení o EPR - Zamítnutí výkonu - Výkon je na návrh žalovaného příslušným soudem v členském státě výkonu zamítnut, jestliže je evropský platební rozkaz neslučitelný s dřívějším rozhodnutím nebo rozkazem vydaným dříve v kterémkoliv členském státě nebo ve třetí zemi. Výkon se na návrh také zamítne, pokud žalovaný uhradil žalobci částku stanovenou v evropském platebním rozkazu, a to do výše, v níž byla tato částka uhrazena. V žádném případě nesmí být v členském státě výkonu evropský platební rozkaz přezkoumáván ve věci samé. 18. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. C-215/11 (Iwona Szyrocka proti SiGer Technologie GmbH) uzavřel, že„ Článek 4 a čl. 7 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1896/2006 musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby žalobce v rámci návrhu na vydání evropského platebního rozkazu požadoval úroky za období od data jejich splatnosti do data zaplacení jistiny. Pokud je žalovanému přikázáno zaplatit žalobci úroky narostlé do data zaplacení jistiny, je na uvážení vnitrostátního soudu, jaký konkrétní způsob zvolí pro vyplnění formuláře evropského platebního rozkazu, který se nachází v příloze V nařízení č. 1896/2006, za předpokladu, že takto vyplněný formulář žalovanému umožňuje si být plně vědom rozhodnutí, že musí zaplatit úroky narostlé do data zaplacení jistiny a jasně identifikovat úrokovou sazbu, jakož i datum, od kterého jsou tyto úroky požadovány.“. 19. Ze shora citovaných ustanovení Nařízení o EPR a zejména z jeho preambule plyne, že zavedením řízení o evropském platebním rozkazu mělo za cíl zjednodušit a urychlit soudní řízení týkající se nesporných peněžních nároků v přeshraničních případech. Proto bylo zavedeno„ formulářové“ řízení, kdy je žalobce povinen návrh podat na schváleném formuláři a soud pak rozhodnutí vydá a jeho vykonatelnost potvrdí rovněž na schválených formulářích. Není nic neobvyklého (odvolací soud se s tím setkal již u evropských platebních rozkazů vydaných německým či polským soudem), že soud ve formuláři E, kterým vydává evropský platební rozkaz, v části týkající se výše nároku odkáže na návrh na vydání evropského platebního rozkazu - na formulář A, který se žalovanému doručuje společně s vydaným evropským platebním rozkazem na formuláři E. Je tak splněna základní podmínka, že žalovaný musí mít v okamžiku doručení evropského platebního rozkazu plnou vědomost o výši uplatněného nároku. Není proto důvod obecně zpochybňovat postup soudů jiných členských států EU, pokud při vydání evropského platebního rozkazu odkáží v jeho textu na výši nároku uplatněného žalobcem v podaném formuláři, a to právě s ohledem na zjednodušené řízení o evropském platebním rozkazu a formu vydaného rozhodnutí. 20. Na druhou stranu je v takovém případě třeba, aby žalobce při podání formuláře A správně a úplně vyplnil příslušné rubriky formuláře. V projednávané věci je z formuláře A naprosto zřejmé, že žalobce se domáhal jistiny ve výši 1 200 EUR a nákladů řízení 177,84 EUR a 114 EUR. Jinak je tomu však u požadovaného úroku, když v části 7 formuláře A žalobce sice uvedl, že zákonný roční úrok 4% z částky 1 200 EUR běží od 20. 5. 2021, ale nevyplnil rubriku, do jaké doby úrok požaduje. Z formuláře A tak nelze dovodit, že úrok běží až do zaplacení jistiny. Nicméně soud, který vydal evropský platební rozkaz, žalovanou v jeho závěru poučil, že podle rakouského práva se může žalobce domáhat zákonného úroku až do dne výkonu (exekuce) tohoto platebního rozkazu a že tím dojde ke zvýšení částky, která má být zaplacena. Žalovaná si tak v okamžiku doručení evropského platebního rozkazu musela být vědoma, že soud žalobci evropským platebním rozkazem přiznal i zákonný úrok, který poběží až do doby splacení (vymožení) požadované částky 1 200 EUR. V projednávané věci jsou tak naplněny podmínky stanovené citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie. 21. Odvolací soud tedy postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. 22. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť v souladu s ustanovením § 87 a § 88 exekučního řádu náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nelze podat dovolání. Praha 10. března 2022 JUDr. Martina Kasíková předsedkyně senátu