ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců JUDr. Blaženy Škopkové a Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalovaný: [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] o zaplacení částky 55 291 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti části výroku II.a) rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 5. října 2021, č.j. 16 C 207/2021-60, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadené části výroku II.a) o zaplacení částky 1 995 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 3. 2020 do zaplacení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 995 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 2 573 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění: 1. Ve shora označené věci soud I. stupně napadeným rozsudkem žalovanému uložil povinnost ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky a) 16 429 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení a b) 3 022 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení (výrok I.), žalobu v rozsahu částek a) 21 542 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 332,85 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 111,26 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 22 124,74 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a z částky 5 695,74 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 22 124,74 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, b) 14 298 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 528,50 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 275,94 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 825,52 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a z částky 7 803,52 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 825,52 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Podle odůvodnění tohoto rozsudku se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení a) částky 37 971 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 332,85 Kč, kapitalizovaným úrokem ve 7 111,26 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 124,74 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 22 124,74 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, b) částky 17 320 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 528,50 Kč, kapitalizovaným úrokem ve 5 275,94 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 825,52 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 825,52 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a) dne 23. 10. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 21 542 Kč tvořeným úrokem ve výši 4 472 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 10 520 Kč a odměnou za zpracování a doručení ve výši 6 550 Kč v 60ti týdenních splátkách po 776 Kč, poslední splátka byla stanovena na 17. 12. 2018. Před sjednáním smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného poskytnuté finanční prostředky vrátit, a to na základě informací získaných od žalovaného (informace uvedené v zákaznické kartě). Žalovaný byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům od něj vyžádaných. Žalovaný splátky řádně a včas nehradil. Poslední platba byla provedena dne 15. 4. 2018. Ke dni 20. 1. 2020 tak činila dlužná jistina ze smlouvy 22 124,74 Kč a dlužný poplatek 15 846,26 Kč b) Dne 14. 7. 2017 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 14 298 Kč tvořeným úrokem ve výši 2 662 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 6 296 Kč a odměnou za zpracování a doručení ve výši 5 340 Kč ve 45ti týdenních splátkách po 763 Kč, poslední splátka byla stanovena na 25. 5. 2018. Před sjednáním smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného poskytnuté finanční prostředky vrátit, a to na základě informací získaných od žalovaného (informace uvedené v zákaznické kartě). Žalovaný byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům od něj vyžádaných. Žalovaný splátky řádně a včas nehradil. Poslední platba byla provedena dne 15. 4. 2018. Ke dni 20. 1. 2020 tak činila dlužná jistina ze smlouvy 10 825,52 Kč a dlužný poplatek 6 494,48 Kč. Pohledávky za žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně postoupeny na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil. 3. Soud I. stupně věc projednal postupem podle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila. 4. Z provedených listinných důkazů učinil soud I. stupně následující skutková zjištění: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali a) dne 23. 10. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 21 542 Kč tvořeným úrokem ve výši 4 472 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 10 520 Kč a odměnou za zpracování a doručení ve výši 6 550 Kč v 60ti týdenních splátkách po 776 Kč, poslední splátka byla stanovena na 17. 12. 2018. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky. Strany sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou zápůjčku v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě svého bydliště. Žalovaný v článku 11 Smluvních podmínek prohlásil, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Dne 23. 10. 2017 žalovaný podepsal zákaznickou kartu, v níž je uvedeno, že bydlí jako spolubydlící, je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, není majitelem auta, je zaměstnaný jako [anonymizováno]. Jeho čistý měsíční příjem činí 19 482 Kč, další čistý příjem domácnosti je 15 000 Kč měsíčně a odhadované výdaje má 5 000 Kč, externí splátky ve výši 3 000 Kč a interní splátky ve výši 4 928 Kč, není vlastníkem kreditní karty, má zápůjčky u jiné společnosti, je vlastníkem bankovního účtu. Uvedené údaje byly dokládány výplatními páskami za červenec, srpen a září 2017 a pracovní smlouvou. b) Dne 14. 7. 2017 podepsala právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 14 298 Kč tvořeným úrokem ve výši 2 662 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 6 296 Kč a odměnou za zpracování a doručení ve výši 5 340 Kč ve 45ti týdenních splátkách po 763 Kč, poslední splátka byla stanovena na 25. 5. 2018. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky. Strany sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou zápůjčku v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě svého bydliště. Žalovaný v článku 11 Smluvních podmínek prohlásil, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Dne 14. 7. 2017 žalovaný podepsal zákaznickou kartu, v níž je uvedeno, že bydlí jako spolubydlící, je ženatý, má dvě vyživovací povinnosti, není majitelem auta, je zaměstnaný jako [anonymizováno]. Jeho čistý měsíční příjem činí 19 741 Kč, další čistý příjem domácnosti je 18 000 Kč měsíčně a odhadované výdaje má 5 000 Kč, externí splátky ve výši 500 Kč a interní splátky ve výši 3 605 Kč, není vlastníkem kreditní karty, má zápůjčky u jiné společnosti, je vlastníkem bankovního účtu. Uvedené údaje byly dokládány výplatními páskami za duben, květen, červen 2017 a pracovní smlouvou. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 20. 1. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky za žalovaným ze shora uvedených smluv postoupeny na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalovanému zasláno dne 14. 2. 2020. Dále mu byla dne 24. 4. 2020 odeslána zástupcem žalobkyně výzva k úhradě dlužných částek dle shora uvedených smluv. 5. Soud I. stupně věc posuzoval po právní stránce podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). 6. S poukazem na ust. § 2390, § 580 odst. 1, § 588 věty první, § 3016, § 2991 odst. 1, § 2993 a § 1958 odst. 2 o.z. a ust. § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 ZoSÚ dospěl soud I. stupně k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce předala žalovanému dne 23. 10. 2017 v hotovosti částku 25 000 Kč a dne 14. 7. 2017 částku 20 000 Kč. Žalobkyně však neprokázala, že ve smyslu ust. § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ její právní předchůdkyně posoudila schopnosti žalovaného finanční prostředky splácet s odbornou péčí. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ust. § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o jeho odročení. K tomu soud dodává, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří, např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nemohlo by tak být ani postačující obecné nekonkrétní prohlášení dlužníka obsažené v článku 11 Smluvních podmínek, že před uzavřením smlouvy poskytl věřiteli úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku. Z uvedeného totiž není zřejmé, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních údajů byla úvěruschopnost žalovaného posuzována. Toto ujednání smluvních podmínek tak nemůže zvrátit zákonem stanovené rozložení důkazního břemene, které tíží žalobkyni. Splnění této povinnosti právní předchůdkyní žalobkyně nelze uzavřít ani z předložených zákaznických karet. Před poskytnutím zápůjčky právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný je zaměstnán, jeho příjem měl být ověřen výplatními páskami. Tyto dokumenty však nebyly v průběhu řízení žalobkyní předloženy, a proto není zřejmé, jaké skutečnosti z nich byly zjištěny. Ověřen rovněž nebyl příjem domácnosti ve výši 18 000 Kč, resp. 15 000 Kč, není ani uvedeno, odkud pochází. Výdaje žalovaného byly uvedeny pouze obecně v odhadované výši, aniž by bylo zřejmé, z čeho jsou tvořeny a jak byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny. Přestože žalovaná uváděla, že bydlí jako spolubydlící, nebylo ověřováno, kolik za tuto formu bydlení měsíčně hradil. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK). 7. Právní předchůdkyně žalobkyně tak poskytla žalovanému v hotovosti částku 25 000 Kč, resp. 20 000 Kč z neplatné smlouvy o zápůjčce, čímž se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o.z. vydat. Celkem bylo žalovanému vyplaceno a) 25 000 Kč a b) 20 000 Kč, žalovaný uhradil a) 8 571 Kč a b) 16 978 Kč, a je tak povinen vrátit rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky, tj. částky a) 16 429 Kč a b) 3 022 Kč. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění podle ust. § 1958 o.z. Byla mu zaslána výzva k úhradě spolu s oznámením o postoupení pohledávky, kde žalobkyně stanovila lhůtu k zaplacení do 10 dnů od jejího doručení. Výzva byla odeslána dne 14. 2. 2020, podle ust. § 573 o.z. se za den doručení považuje 19. 2. 2020, splatnost pohledávky nastala 29. 2. 2020, ode dne následujícího je tak žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od tohoto dne žalobkyni podle ust. § 1968 ve spojení s ust. § 1970 o.z. úrok z prodlení v požadované výši. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle uat. § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. 9. Proti výroku II.a) tohoto rozsudku, pouze v rozsahu částky 1 995 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení podala žalobkyně odvolání a soudu I. stupně vytýká, že dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalovaný na smlouvu [číslo] uhradil celkem 8 571 Kč. Tato skutečnost neplyne ani z tvrzení žalobkyně ani z jí předložených důkazů (přehled plateb neboli tabulka umoření). Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 27. 11. 2020 ke smlouvě [číslo] výslovně uvedla, že„ Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 6 576 Kč“ a že„ Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho.“ Součástí žaloby byl i přehled plateb (tabulka umoření ze dne 27. 1. 2020). V případě, že žalobkyně jednoznačně tvrdila a dokladem doložila, kolik bylo uhrazeno, není soud oprávněn si sám dopočítávat, kolik bylo uhrazeno, neboť nárok z bezdůvodného obohacení je odlišný od nároku žalobního. Dále žalobkyně avizuje, že je jejím právem žalovat částku nižší, než která jí byla původním věřitelem postoupena a na kterou by měla nárok. Na podporu svých tvrzení žalobkyně poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2021, č. j. 27 Co 125/2021-57, který se v obdobné věci se shora uvedeným názorem žalobkyně plně ztotožnil 10. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku II.a) změnil tak, že uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 995 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení a náklady odvolacího řízení. 11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř. Přitom věc projednal a rozhodl za splnění podmínek ust. § 214 odst. 3 o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť odvolání (posuzováno podle obsahu) bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci se k výzvě soudu, aby do 7mi dnů od jejího doručení sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, nevyjádřili, proto odvolací soud jejich souhlas s tímto postupem předpokládal. 12. Ke skutkové stránce věci odvolací soud uvádí, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti, pokud uzavřel, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřeli dne 23. 10. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] jíž právní předchůdkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s částkou 21 542 Kč v 60 týdenních splátkách po 776 Kč, a dne 14. 7. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] jíž právní předchůdkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s částkou 14 298 Kč ve 45 týdenních splátkách po 763 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila právní předchůdkyně žalobkyně uvedené pohledávky za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Správným je rovněž skutkový závěr soudu I. stupně, že při uzavření posuzované smlouvy nebyla řádně zkoumána schopnost žalovaného úvěr splatit. 13. Závěr soudu I. stupně, že žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] zaplatil částku 8 571 Kč, k níž dospěl na základě vlastního výpočtu, který ani neodpovídá skutkovým zjištěním, která soud I. stupně učinil, je ovšem především v rozporu se žalobními tvrzeními žalobkyně, která v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu explicitně uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil do postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] celkem částku 6 576 Kč a po postoupení pohledávek již nezaplatil ničeho. Přitom žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by zaplatil jinou částku. Správný skutkovým závěrem za této situace je, že žalovaný na uvedenou smlouvu zaplatil částku 6 576 Kč. 14. Při právním posuzování zjištěného skutkového stavu soud I. stupně nepochybil, pokud jej posoudil podle občanského zákoníku č. 82/1998 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní vztah mezi účastnicemi vznikl za jejich účinnosti. 15. Podle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 20. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 21. Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 22. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 23. V přezkoumávaném případě odvolací soud shodně se soudem I. stupně uzavírá, že posuzovaná smlouva o zápůjčce je neplatná, neboť při jejím uzavírání nebyla řádně zkoumána schopnost žalované úvěr splácet. Nicméně právní předchůdkyně žalobkyně žalované vyplatila na smlouvu o zápůjčce [číslo] částku 25 000 Kč a v této výši vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vrátit. Jestliže žalobkyni zaplatil na dluh z této smlouvy částku 6 576 Kč a odvoláním nenapadeným výrokem I.a) rozsudku soudu I. stupně, který nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.), byla žalobkyni přiznána částka 16 429 Kč, domáhá se žalobkyně důvodně ještě další částky 1 995 Kč se zákonným 8,05% úrokem z prodlení z této částky od 1. 3. 2020 do zaplacení. 24. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku II.a) podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil způsobem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. 25. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o.s.ř.), ale nově i o nákladech řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). 26. Za řízení před soudem I. stupně odvolací soud nepřiznal právo na náhradu nákladů žádnému z účastníků, neboť i po změně napadeného rozsudku je žalovaný v tomto řízení úspěšnější, nicméně mu žádné náklady nevznikly (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). 27. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1 o.s. ř. podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a a přiznal v něm zcela úspěšné žalobkyni jejich náhradu v celkové výši 2 573 Kč sestávající z odměny advokáta za 1 úkon právní služby po 1 000 Kč (podání odvolání) podle ust. § 7 bodu 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“) z předmětu odvolacího řízení 1 995 Kč, 1 režijního paušálu ve výši 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 AT, 21% DPH ve výši 273 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. 28. Náklady řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 2 573 Kč je žalovaný povinen zaplatit v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 3 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do 2 měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Praha 23. února 2022 JUDr. Hana Lojkásková předsedkyně senátu