USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců JUDr. Blaženy Škopkové a Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci Žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa], zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], 2. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: [jméno] [příjmení], bytem [adresa], s doručovací adresou [adresa], o vyklizení nemovitých věcí o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce pro dovolání o odvolání žalovaných 1 a 2 proti usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 30. září 2021, č.j. 36 C 109/2020-587 takto: Usnesení soudu I. stupně se ve výroku I potvrzuje. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha - západ usnesením ze dne 30. září 2021, č.j. 36 C 109/2020-587 rozhodl, že se žádosti žalovaných o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků z 22. září 2021 čl. 503, doplněné 22. září 2021 čl. 515 pro dovolací řízení a pro řízení o odklad vykonatelnosti, podle §§ 30 a 138 o.s.ř. zamítají, jednak proto, že pro jejich posouzení nenastala podstatná změna poměrů, přičemž důvody nevyhovění zůstávají shodné, tedy svévolné uplatnění práva, jak je zjistil zdejší soud pod čj. 36C 109/2020 – 205 a Krajský soud v Praze čj. 19Co 159/2021 – 385. Dalším důvodem je skutečnost, že je dovolání žalovaných podle § 238 odst. 1 písm. h) o.s.ř. nepřípustné, protože napadá rozhodnutí o náhradě nákladů mezi státem a ustanoveným nástupcem [jméno] [příjmení] (výrok I). Dále rozhodl, že žaloba pro zmatečnost, podaná 22. září 2021 čl. 522 proti usnesení Krajského soudu v Praze čj. 19Co 160/2021 – 389, se vylučuje k samostatnému projednání a rozhodnutí podle § 112 odst. 2 o.s.ř., protože soudce projednávající hlavní věc je z projednání a rozhodnutí žaloby vyloučen podle § 14 odst. 3 o.s.ř. (výrok II). Rozhodl rovněž o zamítnutí žádosti žalovaných z 22. září 2021 čl. 525 o ustanovení nového zástupce z důvodu, že nevěděli o osobních překážkách [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který se nevěnoval právní službě řádně, a to podle § 30 a § 138 o.s.ř., protože žalovaní uplatňují právo na ustanovení zástupce svévolně, jak k tomu dospěl zdejší soud pod čj. 36C 109/2020 – 205 a Krajský soud v Praze pod čj. 19Co 159/2021 – 385 (výrok III). Dále rozhodl o zamítnutí návrhu žalovaných z 22. září 2021 čl. 529, aby soud opravil protokol, zrušil skutkové závěry, a usnesení vydaná při prvním jednání, neboť soud hodnotí protokolaci, jakož i úkony, včetně jednání samotného, jako zákonně a účinně provedené (výrok IV). Soud poskytl žalovaným poučení, že jejich návrh z 9. srpna 2021 čl. 395, doplněný 11. srpna 2021 čl. 457, na změnu místní příslušnosti soudu, hodnotí jako zneužití procesního práva, jehož cílem je toliko protažení řízení, případně snaha vyhnout se soudu, který žalované dosud nevyhověl, a tudíž jej nadřízenému soudu k rozhodnutí o delegaci vhodné podle § 12 odst. 2 o.s.ř. nepředloží, neboť shledal podmínky pro aplikaci právních závěrů, jak je vyložil Nejvyšší soud v usnesení z 15.7.2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 2/2009 (výrok V). 2. Proti tomuto usnesení podaly žalované 1 a 2 včasné odvolání, a to proti jeho výroku I. Za žalovanou 2 jedná rovněž žalovaná 1 paní [jméno] [příjmení] jakožto její statutární zástupce. Ta uváděla, že žádá o přidělení advokáta, aby její odvolání doplnil, protože má právo na právní pomoc, jelikož je 21 let ve více než tíživé situaci z důvodu náhlého úmrtí jejího otce a soudních řízení z toho plynoucích, nemá finanční prostředky a má zničené zdraví. Dále uváděla, že žádost o přidělení advokáta a odpuštění od soudního poplatku je podána k dovolání proti usnesení k rozhodnutí č.j. 19 Co 161/2021 – 391 vydané Krajským soudem v Praze. Dovolání podává proto, že podala námitku podjatosti soudce pana Mgr. Tomáše Behra, a to 7.4.2021. Jeho povinností bylo předat věc k rozhodnutí nadřízenému soudu a vyčkat rozhodnutí, do té doby nejednat v řízení, a nevydávat usnesení. Tím došlo k procesní chybě. Námitka podjatosti byla projednána až v usnesení 19 Co 161/2021-391 dne 23.7.2021. Není pravdou, že odvolací soud v usnesení č.j. 19 Co 159/2021-385 uvedl, že se jedná o svévolné uplatnění práva. Má právo žádat o právní pomoc ke každému úkonu a v případě podání dovolání je dokonce nutné zastoupení advokátem. Je jim tak upíráno právo na spravedlivý soudní proces. Ve věci dovolání, části, kde se jedná o náklady řízení, se jedná o nesprávné posouzení mimo faktický stav doložený listinami. Soud I. stupně a odvolací soud ve věci sp. zn. 19 Co 159/2021-385 se podle žalovaných nevěnoval vůbec tomu, že na základě sdělení advokáta, že odmítne její zastupování z důvodu úmrtí otce, mu písemně zaslala i telefonicky příkaz, aby tak učinil tento den, kdy jí to sdělil, což bylo 22.2.2021, protože ve spisu byl 3 dny před jednáním, neměl všechny listiny, po ní jako po laikovi chtěl uvést, co má soudu předložit, místo sdělení, co je potřeba. Je vyloženě nedůstojné dávat jí za vinu, že advokát se mnoho měsíců sám neozval, na její telefonáty, e-mailové zprávy a doporučené dopisy neodpovídal. Advokát sám chtěl vrátit zastoupení, ale přes její příkaz sdělit to soudu 22.2.2021 se dostavil nepřipravený na jednání. V této věci podává žalobu pro zmatečnost a Ústavní stížnost. Neví, proč není řízení přerušeno z důvodu žaloby o neplatnosti dražby a určení vlastnictví. 3. Žádala odvolací soud, aby napadené usnesení v bodě I. zrušil, protože mu brání překážka v řízení, a to procesní chyby. Není jí ani známo, proč je vydáváno usnesení, které má 5 odlišných bodů. Zatím se s tím setkala jen u insolvenční soudkyně, kdy jí to vytknul Vrchní soud v Praze. Žádám, aby se jí soudce omluvil, že ona dělám něco účelově a svévolně, soud má být nestranný a soudit podle zákonů a ústavních listin v souvislostech na základě faktů, ne domněnek a soudů o ní, bez důkazů. Vyjadřuje nespokojenost rovněž s průběhem insolvenčního řízení. 4. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaných uvedla, že má za to, že v souladu s dikcí unijního práva EU strana žalovaná vykazuje svým chováním znaky notorického sudiče, když neobyčejně obrovské množství většinou nepřezkoumatelných a vadných podání je„ velmi škodlivé pro řádný výkon spravedlnosti“ (srov. Marcuccio v . Komise, Usnesení Soudu pro veřejnou službu (druhého senátu) ze dne 11. prosince 2014. Věc F -14/14). Rovněž v souladu přímo s českou judikaturou strana žalovaná v naší věci naplňuje všechny znaky "kverulanta", který zneužívá svého práva na přístup k soudu a zcela účelově a nepřípustně blokuje a prodlužuje soudní řízení. Odkazovala na závěry Nejvyššího správního soudu v jeho rozhodnutí ve věci sp.zn. 7 As 101/2011 ze dne 26. 10. 2011, ve kterém se uvádí, že kverulační, zjevně šikanózní, či dokonce pracovní kapacitu orgánů veřejné moci z různých důvodů cíleně paralyzující výkon tohoto práva může mít významné negativní důsledky. Jedním z nástrojů, jak zabránit zneužívání tohoto práva musí být i citlivá regulace nadužívání tohoto práva v takových případech. Taková regulace může se za určitých okolností dít i cestou výjimečného odepření práva na osvobození od soudních poplatků. Zdůraznila, že každým dnem jí ze strany žalované vznikají vysoké škody. Nadto je nucena vést enormní množství sporů s žalovanými, které jsou nepřípustně prodlužovány a účelově narušovány zejména žalovanou [číslo]. Je třeba posoudit, zda je jednání žalované strany snahou o právní ochranu své osoby nebo jen nezákonným postupem, jak zabránit řádnému výkonu práva třetích osob. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému usnesení okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201, § 202 a contr. o.s.ř.), a že žalobkyní uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212, věta prvá o.s.ř. a ustanovení § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., t.j. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.), aniž by nařizoval jednání (ust. § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 6.5.2021 č.j. 36 C 109/2020-243 přiznal soudem ustanovenému advokátovi první žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] náhradu ve výši 6 730 Kč s tím, že ji vyplatí na účet advokáta do třiceti dnů od právní moci usnesení. Krajský soud v Praze jako soud odvolací svým usnesením ze dne 23.7.2021, č.j. 19 Co 161/2021-391 usnesení soudu I. stupně změnil pouze ve výši přiznaných nákladů, kterou určil částkou 5 430 Kč, ve zbývajícím rozsahu toto usnesení potvrdil. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10.9.2021. Proti usnesení odvolacího soudu podaly obě žalované dne 22.9.2021 dovolání s žádostí o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Uváděla, že dovolání podává z toho důvodu, že se odvolací soud vůbec nezaobíral tím, že soud I. stupně jí odejmul advokáta [anonymizováno] [příjmení], který se podle ní nezachoval správně. Podle jejího názoru mu neměla být vyplacena žádná odměna, naopak by jjí on měl uhradit škodu. Navrhovala, aby dovolací soud odložil vykonatelnost rozhodnutí a následně rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zároveň požádaly o osvobození od soudního poplatku a o to, aby jim byl přidělen advokát, jelikož jako dlužník nesmí nakládat s majetkovou podstatou a nemá finanční prostředky. 7. Podle ustanovení § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. 8. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí. 9. U žadatele o osvobození od soudních poplatků se kumulativně vyžaduje u žadatele, nerozhodno, zda fyzické nebo právnické osoby, splnění dvou podmínek, a to odůvodněné poměry účastníka a skutečnost, že nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (strana žalující) nebo bránění práva (strana žalovaná). V projednávané věci požadují žalované přiznání osvobození od soudního poplatku pro dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí o odměně ustanoveného zástupce. Vzhledem k tomu, že se jedná o náklady řízení (§ 137 o.s.ř., § 140, odst. 2 o.s.ř.), je proti tomuto rozhodnutí dovolání vyloučeno podle ustanovení § 238 odst. 1, písm. h) o.s.ř. Výjimka z přípustnosti dovolání podle § 237 stanovená v § 238 odst. 1 písm. h) byla do o.s.ř. zavedena novelou provedenou s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb. Týká se výroků rozhodnutí o nákladech řízení, a to bez ohledu na to, zda jsou obsaženy v rozhodnutí, jímž se řízení u soudu končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem), nebo v samostatném usnesení Ze strany žalovaných tak jde o zřejmě bezúspěšné bránění práva, proto není splněna jedna ze základních podmínek pro osvobození od soudních poplatků. 10. Jelikož ustanovení zástupce účastníku je možné pouze v tom případě, že jsou u něho splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a u žalovaných tyto předpoklady splněny nejsou, jak je uvedeno shora, není možné jim ani ustanovit zástupce z řad advokátů. 11. Vzhledem k tomu je rozhodnutí soudu I. stupně v odvoláním napadeném výroku I věcně správné, a proto je odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil. 12. Jedinou důvodnou námitkou žalovaných shledal odvolací soud námitku proti uspořádání písemného vyhotovení napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí může obsahovat více výroků, nicméně jeho vyhotovení musí odpovídat ustanovení § 13. Podle ustanovení § 169 odst. 2 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení. 14. Občanský soudní řád tedy požaduje, aby usnesení standardně obsahovalo označení soudu, který usnesení vydal, jména a příjmení soudců a přísedících a označení účastníků, jejich zástupců a věci, tedy záhlaví, dále výrok, odůvodnění, poučení o opravném prostředku a den a místo vydání usnesení. Napadené rozhodnutí neobsahuje odůvodnění rozhodnutí jako samostatnou část, ale odůvodnění je v něm uvedeno jako součást výroku. Toto uspořádání je značně nepřehledné pro účastníky řízení. Při písemném vyhotovování rozhodnutí by se tak měl soud I. stupně držet předepsané a zákonem stanovené konstrukce rozhodnutí (§ 169 odst. 2 o.s.ř.). Na věcnou správnost výroku I napadeného rozhodnutí to však nemá žádný vliv. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nelze podat dovolání / § 238, odst. 1, písm. i) o.s.ř. Praha 28. dubna 2022 JUDr. Hana Lojkásková, v. r. předsedkyně senátu