ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 20 550 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 14. 3. 2022, č. j. 228 C 35/2022 - 41 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 550 ‬ Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 550 Kč jdoucím od 15. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu co do úroku z prodlení ve výši 19 692,60 Kč, úroku z prodlení z částky 20 550 Kč od 19. 12. 2020 do 14. 2. 2021 v roční sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalované, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a úroku z prodlení z částky 20 550 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení v roční sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalované, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v rozsahu, v němž tato roční sazba překročí 8,25 % ročně. Výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 131,89 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž napadla výroky II. a III. rozsudku a v němž uvedla, že nesouhlasí s posouzením okamžiku, ke kterému se žalovaná dostala do prodlení, a od kterého tudíž soud prvního stupně žalobkyni v napadeném rozsudku přiznal nárok na úroky z prodlení z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně v žalobě uplatnila nárok na úroky z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění uvedené ve smlouvě. V napadeném rozsudku však byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení v zákonné výši až od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalované výzvu k plnění. Žalobkyně má za to, že žalovaná již v době poskytnutí jistiny půjčky věděla, kdy nejpozději chce její právní předchůdkyně tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Doba splnění je stanovena počtem a dobou splátek uvedených ve smlouvě o půjčce [číslo]. Dlužná částka (a tedy i celá nezaplacená jistina) měla být zaplacena nejpozději do 18.08.2008, což odpovídá ve smlouvě uvedenému počtu 53 týdnů od uzavření smlouvy a poskytnutí peněžních prostředků. I při vyslovení absolutní neplatnosti smlouvy je třeba vždy vycházet ze zásady favor negotii a dávat přednost přístupu, který jinak zachovává v platnosti ostatní části dané smlouvy. Dle názoru žalobkyně lze v projednávané věci uvedené ujednání o době splnění oddělit od zbývajícího obsahu smlouvy. Žalovaná se tak dostala do prodlení s vrácením zbývající části jistiny půjčky již po marném uplynutí doby 53 týdnů, a z toho důvodu po ní žalobkyně požaduje zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z poskytnutých a nevrácených peněžních prostředků (právně posouzených jako bezdůvodného obohacení) ode dne následujícího od 18.08.2008. Navrhla proto, aby odvolací soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení již ode dne následujícího po skončení doby pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků. 3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. ve výrocích II. a III. dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobkyně se žalobou podanou dne 29. 10. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 20 550 Kč, zákonného úroku z prodlení z této částky v kapitalizované výši 19 692,60 Kč za období od 19. 8. 2008 do 18. 12. 2020 a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucího od 19. 12. 2020 do zaplacení (v roční sazbě dle repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalované, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí) s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] uzavřela s žalovanou dne 13. 8. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které tato společnost žalované poskytla 30 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Pohledávka z této smlouvy byla dne 5. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalovaná na ni do té doby uhradila jen 9 450 Kč. Žalobkyně se proto po žalované domáhala toliko bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve výši rozdílu obou částek, tj. 20 550 Kč. Dluh žalované byl podle žalobkyně splatný dne 18. 8. 2008, neboť ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že je povinna do tohoto dne celou částku splatit. Od následujícího dne tak žalobkyně požadovala úrok z prodlení v zákonné výši. 6. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že žalovaná a společnost [právnická osoba] podepsaly dne 13. 8. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalované půjčku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit a zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s touto půjčkou ve výši 20 880 Kč, vše v 53 týdenních splátkách po 960 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Částku žalovaná přijala v hotovosti při podpisu smlouvy. Ze smlouvy též plyne, že byla sjednána podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. [právnická osoba] následně pohledávku za žalovanou s účinností ke dni 18. 12. 2020 postoupila na žalobkyni, o čemž zaslala dne 1. 2. 2021 žalované oznámení, ve kterém ji vyzvala k zaplacení do 10 dnů od doručení. 8. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák. Závazek vznikl tím, že na jejím základě bylo žalované předáno 30 000 Kč v hotovosti, jež byla žalovaná dle smlouvy povinna vrátit postupně v 53 týdenních splátkách. Ve smlouvě byl současně sjednán poplatek ve výši 20 880 Kč, který je třeba z právního hlediska považovat za úrok ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., neboť jde o úplatu za poskytnutí půjčky žalované. Sjednaný úrok přitom činil při přepočtu na roční sazbu asi 68,28 % ročně z jistiny. Jedná se o výši, která je již na první pohled zcela nepřiměřená, zvláště ve spotřebitelských vztazích. Nelze připustit, aby podnikatelé zneužívali svého silnějšího postavení (plynoucího z odborného zázemí, hospodářské síly, profesionální zkušenosti, lepší znalosti práva či dostupnosti právních služeb) k vynucení v podstatě lichevních úroků. Rovněž při porovnání s úrokovými sazbami, které v době uzavření smlouvy požadovaly banky u úvěrů s podobnými parametry, je zjevná nemravnost sjednaných úroků. Průměrná sazba úroků u úvěrů domácností na spotřebu činila 12,53 % a sjednaná výše je tak více než pětinásobná, což je dle ustálené judikatury (která připouští maximálně dvojnásobnou až trojnásobnou výši) hrubě nemravné. Z těchto důvodů soud prvního stupně ujednání o úrocích podle § 39 obč. zák. posoudil jako neplatné, neboť se příčí dobrým mravům. Soud prvního stupně se dále zabýval oddělitelností ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, tedy otázkou, zda je neplatná jen tato část právního úkonu, anebo smlouva jako celek (§ 41 obč. zák.). V případě smlouvy o půjčce lze ujednání o úrocích (obecně vzato) oddělit od ostatního obsahu smlouvy o půjčce, avšak nesmí tomu bránit okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 212/2014). Soud dále podotýká, že podstatnou náležitostí smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. není ujednání o úrocích, což znamená, že je-li shledána neplatnost ujednání o úroku ve smlouvě o půjčce, při oddělení tohoto ujednání by půjčka byla bezúročná. Na rozdíl od smlouvy o úvěru podle § 497 obch. zák., se ani neuplatní § 502 odst. 1 obch. zák. stanovící podpůrně výši úroků, nejsou-li sjednány (a tedy ani závěry judikatury k tomuto smluvnímu typu, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007). V daném případě proto soud prvního stupně dovodil, že poskytnutí bezúročné půjčky neodpovídá vůli účastníků. Právní předchůdkyně žalobkyně byla obchodní společností, která půjčky poskytovala v rámci své podnikatelské činnosti. Úrok (nazvaný jako„ souhrnný poplatek“) jakožto úplata za poskytnutí půjčky byl tedy zdrojem jejího zisku. Jestliže by ve smlouvě nebyl sjednán, nikdy by k jejímu uzavření nepřistoupila. Tato okolnost proto brání oddělitelnosti ujednání o úroku od zbytku obsahu smlouvy o půjčce. Z toho důvodu soud prvního stupně nepřistoupil k aplikaci § 41 obč. zák. a smlouvu shledal neplatnou jako celek. Soud prvního stupně následně zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 451 a násl. obč. zák.), jichž se ostatně sama žalobkyně dovolávala. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč v hotovosti na základě neplatné smlouvy o půjčce. Podle § 457 obč. zák. byla tedy žalovaná povinna uvedenou částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit. Dosud žalovaná zaplatila toliko 9 450 Kč, nadále je tedy povinna vrátit 20 550 Kč. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovanou byla poté v souladu s § 1879 o. z., postoupena na žalobkyni. Soud prvního stupně dovodil, že splatnost pohledávky žalobkyně nelze odvíjet od smlouvy o půjčce, neboť je neplatná jako celek, včetně ujednání o splatnosti a nárok žalobkyně se opírá o ustanovení o bezdůvodném obohacení. V takových případech se splatnost řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky výzvou odeslanou dne 1. 2. 2021 do deseti dnů od doručení (za nějž lze mít třetí pracovní den od odeslání, § 573 o. z.), počínaje dnem 15. 2. 2021 je tak žalovaná v prodlení. Teprve až od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze shora uvedených důvodů soud výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 20 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 15. 2. 2021 do zaplacení. Výrokem II. žalobu zamítl v části, kterou žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od 19. 8. 2008 do 14. 2. 2021, a poté ve výši převyšující přiznaný zákonný úrok z prodlení. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. 9. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, tak odvolací soud odkazuje na důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, popsané v odůvodnění napadeného rozsudku, které považuje pro rozhodnutí ve věci za zcela dostačující. 10. I odvolací soud má tak za prokázané, že předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne 13. 8. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalované půjčku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit a zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s touto půjčkou ve výši 20 880 Kč, vše v 53 týdenních splátkách po 960 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Částku žalovaná přijala v hotovosti při podpisu smlouvy. [právnická osoba] následně pohledávku za žalovanou s účinností ke dni 18. 12. 2020 postoupila na žalobkyni, o čemž zaslala dne 1. 2. 2021 žalované oznámení, ve kterém ji vyzvala k zaplacení do 10 dnů od doručení. 11. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 12. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 13. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 14. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 15. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 16. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 17. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 18. Podle § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 19. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně posoudil smlouvu o půjčce ze dne 13. 8. 2007 uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou podle § 39 obč. zák. a nárok žalobkyně uplatněný v tomto řízení jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 obč. zák. ve spojení s § 457 obč. zák. Takto ostatně koncipovala svůj nárok i žalobkyně v podané žalobě. 20. Otázkou, která byla předestřena žalobkyní v rámci podaného odvolání, byla otázka okamžiku vzniku prodlení na straně žalované, od kterého žalobkyni přísluší nárok na úroky z prodlení z bezdůvodného obohacení. 21. Na rozdíl od současné právní úpravy obsažené v ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné podle § 87 odst. 1 věty první, neobsahoval předchozí zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru žádnou speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Nečinila tak ani směrnice Rady ze dne 22. prosince 1986 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru (87/102 EHS). Proto je třeba vyjít z právní úpravy obsažené v občanském zákoníku. Vzhledem k tomu, že pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení nebyla splatnost stanovena, je třeba vycházet z § 563 obč. zák.; splatnost podle tohoto ustanovení nastává následující den po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 871/2005). 22. Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne 6. 1. 2021, kterou ji zároveň oznamovala postoupení pohledávky na žalobkyni, odeslanou dne 1. 2. 2021 do deseti dnů od jejího doručení. Za doručení lze podle § 573 o. z. považovat třetí pracovní den od odeslání, proto počínaje dnem 15. 2. 2021 je tak žalovaná v prodlení. Od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 23. K odvolací námitce žalobkyně, že i při vyslovení absolutní neplatnosti smlouvy je třeba vždy vycházet ze zásady favor negotii a dávat přednost přístupu, který jinak zachovává v platnosti ostatní části dané smlouvy, odvolací soud ve shodě s názorem soudu prvního stupně uvádí, že ujednání o době splnění uvedené ve smlouvě (odpovídající počtu 53 týdnů od uzavření smlouvy a poskytnutí peněžních prostředků) nelze oddělit od zbývajícího obsahu smlouvy, neboť takto stanovená doba splnění je vázána právě a jen na půjčku poskytnutou právní předchůdkyní žalobkyně. Tato okolnost přitom brání oddělitelnosti ujednání o splatnosti půjčky od zbytku obsahu smlouvy o půjčce. I podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že při posuzování otázky, zda lze část právního úkonu postiženou důvodem neplatnosti oddělit od ostatního obsahu tohoto úkonu, je třeba dbát, aby byla respektována vůle účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon, resp. všichni účastníci dvou (více) stranného právního úkonu, sledovali (usnesení ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1752/2011). V daném případě si strany sjednaly splatnost poskytnuté půjčky a nikoliv splatnost nároku, který plyne z neplatné smlouvy o půjčce. 24. Pokud proto soud prvního stupně zamítl žalobu v části, kterou žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od 19. 8. 2008 do 14. 2. 2021, a poté ve výši převyšující přiznaný zákonný úrok z prodlení jdoucí od 15. 2. 2021 do zaplacení, postupoval správně. 25. Nepochybil-li soud prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (zde odvolací soud odkazuje na odůvodnění nákladového výroku v napadeném rozsudku), tak odvolací soud s poukazem na výše uvedené, rozsudek soudu prvního stupně v jeho věcně správných výrocích II. a III. potvrdil (§ 219 o. s. ř.) tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když zcela úspěšné žalované v odvolacím řízení žádné náklady řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kladně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 20. září 2022 JUDr. Oto Kubeš v. r. předseda senátu