ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudkyň JUDr. Ireny Sekavové a Mgr. Kláry Hrobské ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa], zastoupena advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem Národního odboje [číslo], [PSČ] [obec] o žalobě na ochranu před porušením zásady rovného zacházení v pracovním vztahu soudce, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 11. 2021, č. j. 22 C 328/2021 – 456, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud Ústí nad Labem (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 11. 2021, č. j. 22 C 328/2021 – 456, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované upustit od nerovného zacházení se žalobkyní, spočívajícího v zastavení jejího nápadu jako člence senátu a jako samosoudkyně oddělení 14, úseku občanskoprávního a jejím zařazením jako soudkyně do oddělení [anonymizováno] a [anonymizováno], úseku [anonymizováno] soudnictví, a dále povinnost odstranit následky nerovného zacházení se žalobkyní tak, že prostřednictvím předsedkyně [název soudu] ve lhůtě tří dnů od doručení rozsudku vydá dodatek rozvrhu práce [název soudu], kterým bude žalobkyni plně obnoven nápad jako člence senátu i jako samosoudkyni v oddělení [anonymizováno], úseku občanskoprávního, a jímž bude zároveň vyřazena z oddělení [anonymizováno] a [anonymizováno], úseku [anonymizováno] soudnictví (výrok I.). Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na ochranu před nerovným zacházením v pracovním poměru soudkyně spočívajícím v jejím přeložení z [anonymizováno] úseku na úsek [anonymizováno] soudnictví, na základě dodatku k rozvrhu práce ze dne 31. 8. 2021, vydaného předsedkyní žalované, s účinností od 1. 9. 2021. Bylo tak učiněno bez souhlasu žalobkyně a proti její jasně vyjádřené vůli a dle žalobkyně i v rozporu s principem rovného zacházení s ní jako zaměstnancem žalované, přes nesouhlas kolegia předsedů senátů civilního úseku a soudcovské rady. Konkrétní jednání žalované spočívající v nerovném zacházení ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 zákoníku práce spatřovala žalobkyně v tom, že jí byla změněna náplň výkonu funkce z [anonymizováno] na [anonymizováno] agendu, ačkoliv bylo možné práci rozdělit mezi soudce, kteří ji vykonávali doposud. I když byla předsedkyní žalované prezentována určitá kritéria, na základě kterých byli konkrétní dva soudci vybráni, tyto nebyly dodrženy. Soud prvního stupně uzavřel, že v jednání žalované prostřednictvím její předsedkyně nelze shledat obecně, ani zároveň konkrétně ve vztahu k žalobkyni, jednání svévolné či škodolibé, přičemž zdůraznil, že předmětem přezkumu jednání žalované není přezkum z hlediska správy soudu, řešení existujících problémů zatíženosti ve smyslu jejich správnosti nebo vhodnosti vedle jiných možných řešení. Tím, že žalobkyni žalovaná přidělila práci stejného druhu, výkonu činnosti soudce v jiném soudním oddělení žalovaná prostřednictvím svého vedení vykonávala své pravomoci ve smyslu § 41 odst. 2 zákona o soudech a soudcích a k tomuto kroku přistoupila z objektivní potřeby řešení posílení svého úseku správního soudnictví, a to na úkor jiného, v tu dobu málo zatíženého úseku – úseku civilního. Pro volbu konkrétních soudců žalovaná zvolila postup volby spíše bezformální, když formální postup (například ve formě výběrového řízení v takovém případě není upraven). Žalovaná vybrala dva soudce z okruhu soudců určených na základě jejich aktuálního zařazení a vytížení, s přihlédnutím k jejich možnému přesunu a schopnostem. Pokud se žalovaná rozhodla některé ze soudců do výběru nezařadit, učinila tak dle závěru soudu prvního stupně z důvodu, které z prvního stupně neshledal svévolnými či škodolibými. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včas odvolání žalovaná. Poukazovala na vadu řízení spočívající v chybném postupu soudu prvního stupně, který rozhodl ve věci a rozsudek vyhlásil v jiném složení senátu, než ve kterém bylo jednáno, kdy bylo odročeno jednání pouze za účelem vyhlášení rozsudku. Měla výhrady i k osobě přísedící paní [příjmení], kdy poukazovala na to, že měl být členem senátu namísto omluveného přísedícího [příjmení] přísedící pan [příjmení], který byl členem senátu již v průběhu řízení. Poukazovala na to, že seznámení nové členky senátu s obsahem spisu bylo učiněno při„ neveřejném jednání“, ačkoliv občanský soudní řád takový institut nezná. Fakticky se jednalo o poradu senátu, ale vzhledem k rozsahu provedeného dokazování ve věci provedenou s nedostatečným časovým prostorem. Poukazovala na to, že mělo být postupováno podle § 119 odst. 3 o. s. ř. Soudu prvního stupně vytýkala nedostatečně zjištěný skutkový stav, kdy zpochybnila zejména závěr o potřebě posílení správního úseku žalované. Ačkoliv již v minulosti došlo k určitým opatřením k řešení situace na tomto úseku, která však nebyla žádným relevantním způsobem vyhodnocena, přesto došlo ke snížení počtu nedodělků na tomto úseku. Dle žalobkyně měl soud konstatovat, že byla učiněna nabídka předsedů senátů [anonymizováno] úseku vypomoci na [anonymizováno] úseku, že předvýběr místopředsedkyní byl učiněn bez respektování údajných kritérií stanovených předsedkyní žalované. Nebyl dán žádný důvod, proč by mělo být při volbě soudce k zařazení na [anonymizováno] úsek vybíráno z okruhu soudců, kteří vykonávají již samosoudcovskou agendu. Setrvávala na stanovisku, že ona byla vybrána na základě nahodilé skutečnosti, kdy předseda senátu [anonymizováno] úseku uvedl, že by se mu s žalobkyní dobře spolupracovalo. Soudu prvního stupně vytýkala nesprávné právní posouzení věci, když odmítl aplikovat rozsudek Soudního dvora EU ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. C 487/19. Soud prvního stupně dle žalobkyně pochybil při právním hodnocení skutkových okolností tím, že se nezabýval tvrzeními žalobkyně o všech konkrétních skutkových okolnostech, ve kterých spatřovala nerovné zacházení. Pokud by se jimi z dostatečně zabýval, dospěl by k závěru, že agenda [úsek] soudnictví nebyla tak zatížena, aby bylo potřeba posilovat tento úsek o soudce z [úsek] úseku, ale situace mohla být řešena sloučením úseku [úsek] soudnictví obou poboček žalované do jediného úseku. Nebyla dosud ani vyhodnocena efektivita dosavadních opatření, kterými byla výpomoc soudců [anonymizováno] úseku v některých podagendách [anonymizováno] soudnictví. I pro případ, že by byla dána potřeba přesunu dvou soudců [anonymizováno] úseku trvale na agendu [anonymizováno] soudnictví, setrvává žalobkyně na tom, že žalovaná postupovala svévolně a nerovně. I když určila nějaká kritéria, ne všemi se řídila. Nebyly využity například předchozí zkušenosti konkrétní osoby soudkyně [anonymizováno] úseku, [anonymizováno] [příjmení], ve [anonymizováno] soudnictví, ale naopak jí bylo přislíbeno, že již nebude tuto agendu vykonávat. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil, věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s přikázáním k rozhodnutí do jiného senátu, případně aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn a žalobě v plném rozsahu vyhověno. 3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Poukazovala na to, že soudu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí žalované týkající se organizačních opatření nutných pro řádný chod soudu jako celku, když otázka přeřazení soudců na určitou agendu při současné změně rozvrhu práce je otázkou manažerského rozhodnutí předsedy soudu. Takové rozhodnutí je možné přezkoumat pouze žalobou podle § 82 správního řádu soudního na ochranu před nezákonným zásahem, čehož žalobkyně využila. Soud prvního stupně rozhodl dle žalované na základě dostatečného rozsahu provedeného dokazování a závěr řádně odůvodnil. 4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 5. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou žalobkyně, že řízení bylo zatíženo vadou spočívající v nesprávném obsazení senátu při vyhlášení napadeného rozsudku soudu prvního stupně, které se lišilo od obsazení během řízení před tímto soudem. Podle obsahu spisu soudu prvního stupně při jednání konaném dne 3. 11. 2021 jednal senát ve složení předseda senátu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a přísedící [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Jednání bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na 9. 11. 2021. Přísedící [jméno] [příjmení] byl k shora uvedenému jednání soudu prvního stupně dne 3. 11. 2021 předvolán v souladu s rozvrhem práce soudu prvního stupně poté, kdy se z účasti u jednání omluvil přísedící [příjmení]. Dne 8. 11. 2021, tedy bezprostředně před termínem jednání, při kterém mělo být vyhlášeno rozhodnutí, byla soudu prvního stupně zaslána omluva přísedícího [jméno] [příjmení], který současně připojil písemnou žádost o ukončení funkce přísedícího ze zdravotních důvodů. Soud prvního stupně za tohoto stavu postupoval správně, pokud rozhodl o povolání jiného přísedícího v souladu s rozvrhem práce tohoto soudu, neboť s ohledem na důvody omluvy přísedícího [příjmení] je nepochybné, že by se nezúčastnil ani případného odročeného jednání v budoucnu. Na pokyn předsedy senátu byla proto předvolána přísedící [jméno] [příjmení]. Tento postup je zcela v souladu s rozvrhem práce soudu prvního stupně ve znění účinném do 14. 11. 2021, dle kterého jsou přísedící v trestních, civilních pracovněprávních věcech přibíráni v abecedním pořadí počínaje písmenem„ A“ dle seznamu přísedících, který tvoří přílohu číslo 1 rozvrhu práce, a to na základě pořadí v pořadníku, který vede vedoucí trestního úseku. Nelze tedy za tohoto stavu shledat důvodnou námitku žalobkyně, že měl být v případě omluvy přísedícího [jméno] [příjmení] povolán [příjmení] [příjmení], i když byl již členem v senátu v dané věci v předchozím období, neboť dle shora uvedeného znění rozvrhu práce bylo třeba postupovat při výběru přísedícího v souladu s abecedním pořadím. 6. Při změně v obsazení senátu je třeba postupovat v souladu s ustanovením § 119 odst. 3 o. s. ř., dle kterého, došlo-li ke změně v obsazení soudu, předseda senátu na začátku dalšího jednání sdělí obsah přednesů a provedených důkazů. Soud prvního stupně při aplikaci tohoto zákonného ustanovení však pochybil, pokud postup uvedený v tomto zákonném ustanovení sice provedl, nikoliv však při jednání soudu. Z obsahu spisu je zřejmé, že nová členka senátu byla seznámena s obsahem spisu i výsledky provedeného dokazování, avšak nikoliv při jednáních soudu, čímž soud prvního stupně zatížil řízení vadou. Odvolací soud však v tomto postupu neshledal vadu řízení, pro kterou by bylo nutné ve smyslu ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit, neboť se nejedná o vadu, která by nemohla být napravena v odvolacím řízení, zvláště když žalobkyně namítala, že procesním pochybením soudu prvního stupně nebyla dána možnost zopakování dokazování, a to zejména klíčových pasáží svědeckých výpovědí, které by tak potvrdili její tvrzení v dané věci. 7. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: žalobkyně byla od 1. 6. 2009 soudkyní Krajského soudu v Ústí nad Labem na občanskoprávním úseku (úsek [úsek]), a od 1. 10. 2015 samosoudkyní. Od roku 2017 docházelo průběžně při konstantním počtu soudců úseku Co žalované ke snížení nápadu věcí na tomto úseku. Dlouhodobě neuspokojivý stav úseku [anonymizováno] soudnictví byl v minulosti řešen převedením části agendy na soudce [anonymizováno] úseku soudu, čímž se specializovaly senáty, trvale však takový postup žalovaná nepovažovala za vhodný, neboť by soudci [anonymizováno] úseku v podstatě zpracovávali dvě složité agendy, a to jak [anonymizováno], tak [anonymizováno] odvolací. Zvoleno bylo řešení přesunem dvou soudců z [anonymizováno] úseku. Stav a způsob řešení úseku správního soudnictví byl projednáván vedením žalované na poradách po celý kalendářní rok 2020. Vzhledem k počtu soudců na [anonymizováno] úseku, souhlasila s posílením správního úseku o dva soudce z občanskoprávního úseku v obecné rovině i soudcovská rada. Žalovaná pro výběr soudců poté, kdy nebyl ze strany žádného soudce projeven zájem o přeložení na tuto agendu, stanovila kritéria pro výběr soudců. V minulosti byl [anonymizováno] úsek posílen od 1. 1. 2021, kdy došlo k přesunu části agendy [anonymizováno] soudnictví na pobočku žalované v [obec] a rovněž k vytvoření senátů specializovaných na věci pobytu cizinců na území ČR. K dalšímu rozšiřování převodu agendy [anonymizováno] soudnictví na soudce [anonymizováno] úseku již nedošlo z důvodu ohrožení udržení odborné způsobilosti. [anonymizováno] úsek byl také posílen asistenty. Vytvoření nových senátů považovala žalovaná za dočasné řešení, učiněné z hlediska akutní nutnosti stabilizace správního úseku. Kritéria pro výběr soudců byla stanovena tak, aby nebyli dotčeni změnou předsedové odvolacích senátů, specializované senáty a výběr měl být proveden dle odborné způsobilosti. Zohledněna měla být také skutečnost, že konkrétní soudce je i samosoudcem, a dále i názor [anonymizováno] úseku, respektive místopředsedy soudu, který tento úsek řídí. Soudcovská rada žalované s tímto postupem vyslovila nesouhlas, navrhla výběr losem. Na základě shora uvedených kritérií byly vybráni dva soudci k přeložení na úsek [úsek] soudnictví, a to žalobkyně a [anonymizováno] [příjmení] s tím, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila nesouhlas. Nesouhlas vyjádřila i soudcovská rada žalované. Přihlédnuto bylo i ke stanovisku místopředsedy na úseku správního soudnictví [anonymizováno] [ulice] a hodnocení předsedy senátu úseku [anonymizováno] soudnictví [anonymizováno] [příjmení], který s žalobkyní a [anonymizováno] [příjmení] měl pozitivní zkušenosti z jejich předchozího působení na tomto úseku, kdy žalobkyně byla členkou volebního senátu. 8. Odvolací soud se takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil. 9. Odvolací soud shledal správným i právní posouzení věci soudem prvního stupně. Nárok žalobkyně uplatněný v tomto řízení je nárokem z pracovního vztahu žalobkyně u žalované ve funkci soudkyně. Pracovní vztah soudce se řídí především zákonem č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Tento předpis stanoví den vzniku a zániku soudcovské funkce, upravuje obsah pracovního vztahu soudce z hlediska podstatných náležitostí vlastního pracovního vztahu soudce ke státu tím způsobem, že stanoví způsob jmenování soudce do funkce jako takové (§ 63) a způsob, kterým se na základě předepsaného způsobu přidělení určí místo výkonu funkce u určitého soudu (§ 67). V dalším, nestanoví-li zvláštní předpisy jinak, je třeba použít na pracovní vztah soudce subsidiárně pracovněprávní předpisy. Zásady rovného zacházení se zaměstnanci upravuje jednak zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce a dále zákon č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon. Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání. V pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace (§ 16 odst. 2 zákoníku práce). Podle § 17 zákoníku práce právní prostředky ochrany před diskriminací v pracovněprávních vztazích upravuje antidiskriminační zákon. Dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění (§ 10 odst. 1 antidiskriminačního zákona). Pokud by se nejevilo postačujícím zjednání nápravy podle ustanovení § 10 odst. 1 antidiskriminačního zákona, zejména proto, že byla v důsledku diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti, má též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích (§ 10 odst. 2 antidiskriminačního zákona). Výši náhrady podle ustanovení § 10 odst. 2 antidiskriminačního zákona určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo (§ 10 odst. 3). Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že je třeba rozlišovat mezi právem zaměstnance na rovné zacházení a mezi zákazem diskriminace. Z práva na rovné zacházení vyplývá v pracovněprávních vztazích povinnost zaměstnavatele zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci tehdy, jde-li o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání, aniž by bylo současně významné, z jakého důvodu (pohnutky) zaměstnavatel tuto povinnost nesplnil. 10. Žalobkyně se v projednávané věci domáhala toho, aby bylo upuštěno od jednání, ve kterém spatřuje nerovné zacházení a odstranění následků takového zásahu. Nerovné zacházení spatřovala v postupu žalované, kdy rozhodnutím její předsedkyně byla přeložena k výkonu své funkce na správní úsek soudnictví žalované, aniž by bylo zohledněno její dlouholeté působení na občanskoprávním úseku tohoto soudu i odborná způsobilost. I když byla žalovanou deklarována určitá kritéria pro výběr soudců, kteří by přicházeli v úvahu pro přeložení, má žalobkyně za to, že v určení její osoby bylo postupováno svévolně a nerovně, když například nebylo uvažováno o jiné konkrétní soudkyni občanskoprávního úseku, která na občanskoprávním úseku působí mnohem kratší dobu a po dobu jednoho roku vykonávala funkci právě na úseku správního soudnictví, a má tedy větší odbornou způsobilost. 11. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla jí uvedeným jednáním žalované vystavena nerovnému zacházení. Žalovaná prostřednictvím své předsedkyně rozhodla o řešení nedostatečného personálního obsazení agendy úseku správního soudnictví přeložením dvou soudců [úsek] úseku (z nichž jedním je právě žalobkyně), a to změnou rozvrhu práce. Rozvrhem práce se řídí v souladu s ustanovením § 41 zákona o soudech a soudcích rozdělení jednotlivých věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty, do soudních oddělení. Rozvrh práce vydává na období kalendářního roku předseda soudu po projednání s příslušnou soudcovskou radou a mimo jiné v souladu s ustanovením § 42 odst. 1 písm. d) zákona o soudech a soudcích se v něm stanovují pravidla přidělování věcí soudním oddělením tak, aby byla zajištěna specializace soudních oddělení podle jiných právních předpisů a pracovní vytížení jednotlivých soudních oddělení bylo, pokud je to možné, stejné. Předsedkyně žalované tedy postupovala zcela v souladu se svými pravomocemi, kdy je povinna zajistit chod žalované tak, aby bylo dosaženo potřebné kvality i rychlosti rozhodování při rovnoměrném zatížení jednotlivých soudců vykonávajících svou funkci u žalované. Jak správně uzavřel soud prvního stupně, soud v daném řízení není oprávněn přezkoumávat konkrétní stav agendy jednotlivých úseků žalované a jejich personální obsazení. Podstatné je, že v řízení bylo prokázáno, že úsek [úsek] soudnictví žalované byl dlouhodobě přetížen, a ze strany vedení žalované byla postupně činěna opatření ke zlepšení situace tohoto úseku. Z tohoto pohledu není rozhodné subjektivní vnímání žalobkyně, jako jedné ze soudkyň žalované, k jak výraznému zlepšení či stabilizaci úseku [úsek] soudnictví dílčími opatřeními došlo, když toto posouzení je věcí vedení tohoto úseku i soudu i s přihlédnutím k dalším hlediskům, a to i v dlouhodobějším časovém horizontu (například plánované přestupy soudců na soudy vyšších stupňů, odchody soudců v souvislosti s ukončením funkce soudce či jiné okolnosti). Z tohoto pohledu je třeba posoudit i žalovanou určená kritéria pro výběr soudců k přeložení na [úsek] úsek žalované, kdy soudu nepřísluší posuzovat jejich relevantnost či to, zda byla bezvýhradně dodržena. Podstatné je, že určitá kritéria dána byla, nešlo tedy o svévolné rozhodnutí žalované, a to pouze ve vztahu k určité osobě, a to žalobkyni. Odvolací soud se v plném rozsahu ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě nedošlo ze strany žalované v žalobkyní popsaném postupu k nerovnému zacházení s ní. 12. Rozhodnutí soudu prvního stupně není v rozporu ani s rozhodnutím Soudního dvora EU ze dne 6. 10. 2021 C- 487/19, které, jak správně uvedl soud prvního stupně, na daný případ nedopadá. Přestože se týká řízení (původního) o přeřazení soudce na jiné oddělení téhož soudu, předběžná otázka, kterou uvedené rozhodnutí řeší, je otázka, zda bylo rozhodováno řádně jmenovaným soudcem. 13. Odvolací soud ve zbylém rozsahu zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku soudem prvního stupně. Žalobkyně v odvolání uplatnila shodné námitky, které byly stěžejními námitkami žalobkyně již v řízení před soudem prvního stupně. Za stavu, kdy soud prvního stupně se těmito námitkami mimořádně podrobně a detailně zabýval a ve svém rozhodnutí se s nimi v odůvodnění velmi podrobně vypořádal, považuje odvolací soud za dostatečné, pokud se s nimi v plném rozsahu ztotožní a pro stručnost na závěry soudu prvního stupně odkáže. Odvolací soud v tomto směru postupoval v soudladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle kterého, vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, který plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně. 14. Odvolací soud proto ze všech shora uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně jako správný ve výroku I. v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrdil. 15. Rozsudek soudu prvního stupně byl jako správný potvrzen i v nákladovém výroku II., když v řízení plně úspěšná žalovaná by v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. měla právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Žalovaná se však náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně v plném rozsahu vzdala. 16. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., a to za stavu, kdy žalovaná, která byla i v odvolacím řízení v plném rozsahu úspěšná, se náhrady nákladů řízení v plném rozsahu vzdala. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem za podmínek ustanovení § 237 o. s. ř. Praha 30. srpna 2022 JUDr. Tomáš Kučera v. r. předseda senátu