ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Kamenické a soudců Mgr. Hany Říhové a Mgr. Pavly Peltrámové v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa], zastoupena advokátem, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa], o zaplacení 21 882,36 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 9 600 Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 1. září 2021, č. j. 214 C 97/2021-196, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 13 455,40 Kč s 10 % úrokem z prodlení z této částky za dobu od 26. 5. 2020 do zaplacení, částku 8 326,89 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení z této částky za dobu od 27. 8. 2020 do zaplacení a částku 100 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. žalobu žalobce v části, v níž se domáhal po žalované zaplacení částky 9 600 Kč z titulu smluvní pokuty, zamítl, výrokem III. rozhodl o povinností žalované zaplatit žalobci náklady řízení 1 463,60 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem v [obec a číslo] a konečně výrokem IV. uložil žalobci povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kladně - doplatek soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení 315 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Jde-li o zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, tak tento soud v důvodech svého rozhodnutí uvedl, že smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ze dne 12. prosince 2019, uzavřená mezi žalobcem a žalovanou ve vztahu k odběrnému místu [obec], [ulice a číslo], byla sjednána na dobu určitou, a to 30 měsíců od data účinnosti smlouvy, tj. od 6. ledna 2020 bez možnosti výpovědi, v kategorii domácnost. V rámci této smlouvy si smluvní strany sjednaly pro případ porušení každé jednotlivé platební povinnosti žalované smluvní pokutu 100 Kč, dále si ujednaly i smluvní pokutu pro případ opakovaného porušení povinnosti žalovanou, představující„ případnou náhradu škody“, vzniklé obchodníkovi s energiemi neodebráním zákazníkem pro zákazníka obchodníkem předem nasmlouvaného množství elektřiny, a to ve výši 400 Kč pro kategorii domácnost za každý kalendářní měsíc, a to i jeho část, následující po dni ukončení dodávky do konce trvání smlouvy. Žalobce vyúčtoval žalované za období od 6. ledna 2020 do 15. dubna 2020 odběr (spotřebu) elektřiny po zohlednění zaplacených záloh a opravného vyúčtování částkou 13 455,40 Kč se splatností 25. května 2020 a za období od 16. dubna 2020 do 27. července 2020 odběr (spotřebu) elektřiny po zohlednění zaplacených záloh částkou 8 326,89 Kč se splatností 26. srpna 2020, avšak žalovaná žalobci smluvenou cenu za odběr (spotřebu) elektřiny nezaplatila. Na zaplacení těchto částek za odebranou elektrickou energii má tak žalobce vůči žalované nárok, včetně zákonného příslušenství (úroku z prodlení). V souladu se smluvními ujednáními má dále žalobce nárok na zaplacení mu žalovanou 1 smluvní pokuty ve výši 100 Kč za prodlení s platbou delší než 10 dnů Proto rozhodl tak, jak je výše ve výroku I. rozsudku uvedeno. Jde-li o požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty 9 600 Kč, zde dospívá k závěru, že tato smluvní pokuta byla sjednána v rozporu se zákonem, proto tento nárok žalobce není důvodný. Takto sjednaná smluvní pokuta prostřednictvím předpřipraveného ujednání o„ další smluvní pokutě“ 400 Kč/měsíc, ve své podstatě totiž představuje pro dodavatele energií„ odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy odběratelem, v tomto případě spotřebitelem, přičemž toto ujednání shledává v rozporu s požadavkem přiměřenosti, způsobující významnou nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch žalované, coby spotřebitelky - § 1813 z.č. 89/2012 Sb., dále jen„ OZ.“ Prostřednictvím tohoto ujednání je na žalovanou, jako spotřebitelku, dodavatelem energií vyvíjen nepřiměřený tlak, směřující k dodržení sjednané doby trvání smlouvy, přitom obdobně ve smlouvě dodavatel (žalobce) omezován není. K tomuto ujednání tak tedy nelze při rozhodování o uplatněném nároku žalobce v této věci přihlížet. Žádná povinnost k měsíčnímu odběru určitého množství elektrické energie ze strany žalované nebyla účastníky ve smlouvě sjednána, není tedy namístě ani paušalizovaná náhrada škody za neodebrání nasmlouvaného odběru elektrické energie. V procesu kontraktace si žalovaná, jako spotřebitel, zajišťovala pro sebe zásadní službu, potřebnou pro život, a dodavatel (obchodník) nesmí toto její postavení zneužívat při své činnosti za účelem zajištění si zisku. Odhlédnout nelze od skutečnosti, že žalobce je již při své činnosti ze samotné povahy této činnosti vystaven podnikatelskému riziku, které nelze přenášet na spotřebitele. Rozhodnutí o nákladech řízení pak vychází ze vzájemného porovnání úspěchu a neúspěchu na stranách obou účastníků. 3. Včasné odvolání si proti samostatnému zamítavému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně a proti závislému výroku III., o nákladech řízení, prostřednictvím svého zástupce, podal žalobce. Navrhl v napadených výrocích rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že žalované bude uloženo zaplatit žalobci dále i smluvní pokutu 9 600 Kč a povinnost zaplatit žalobci náklady řízení v plné výši, a to před soudy obou stupňů, popř. v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. V důvodech namítá, že žalovaná neplnila řádně své smluvní povinnosti z uzavřené jí smlouvy o dodávce elektrické energie, což při svém rozhodování soud prvního stupně zcela pomíjí. Soud prvního stupně pak své rozhodnutí neodůvodnil dostatečně přesvědčivě, je tak ve vztahu k výroku II. nepřezkoumatelné, z jeho pohledu není dán důvod k tomu, aby posuzovaná smlouva byla považována za neplatnou v souvislosti s ujednáním o smluvní pokutě 400 Kč/měsíc, toto ujednání nezakládá žádnou nerovnováhu v právech nebo povinnostech v neprospěch žalované, coby spotřebitele, a i pokud by snad šlo o určitou nerovnováhu, pak nejde o nerovnováhu natolik významnou, aby mohla mít za následek neplatnost ujednání o smluvní pokutě. V souladu se zásadou smluvní volnosti je se zákazníkem uzavírána smlouva dle jeho individuálních potřeb, je tedy pouze na něm, zda uzavře smlouvu na dobu určitou či na dobu neurčitou. Výhodou smlouvy na dobu neurčitou je pak pro zákazníka zachování jeho flexibility, kdy může smlouvu kdykoliv ukončit, a protiváhou této jeho flexibility je pak vyšší cena za spotřebu energií. Naopak v případě smlouvy na dobu určitou, tedy smlouvy, kterou žalovaná uzavřela, získává zákazník od dodavatele energií výhodnější cenu energií a protiváhou k tomuto je pak pro dodavatele povinnost dodržení sjednané doby trvání závazku, jež je zajištěna posuzovanou smluvní pokutou. Nelze akceptovat, aby v závazkových vztazích běžně užívaný právní nástroj – smluvní pokuta - byl v případě spotřebitelských smluv předem vyloučen. Smluvní pokuta z povahy věci znamená vždy uplatnění nepříznivého právního následku vůči druhé smluvní straně a účelem smluvní pokuty je jednak sankčně utvrdit závazek dodržovat sjednanou dobu trvání smlouvy a, jednak kompenzovat i určitou náhradu škody pro dodavatele v případě nedodržení doby trvání sjednané délky smlouvy, jež mu vznikla nebo mohla vzniknout. Podle jeho přesvědčení je žalované, jako spotřebiteli, posuzované ujednání o smluvní pokutě 400 Kč/měsíc žalobcem, jako dodavatelem, tzv. dostatečně kompenzováno, a to jednak ujednáním o nižší než standardní ceně elektrické energie, dále ujednáním o mechanismech, s jejichž využitím může odběratel tzv. dosáhnout snížení, popřípadě i eliminace smluvní pokuty, dále poskytnutím bonusu 300 Kč, jakož i tím, že smluvní pokuta v sobě zahrnuje paušalizaci náhrady škody, která by jinak mohla být i vyšší. Nelze přehlížet, jak to činí soud prvního stupně, že žalobce, jako obchodník s energiemi, má specifické vztahy k výrobci elektřiny, provozovateli distribuční soustavy a k ostatním obchodníkům. Vzhledem k nim je povinen zajistit potřebnou distribuční kapacitu na dlouhou dobu dopředu před skutečnou dodávkou energií jednotlivým zákazníkům. Není-li smlouva na dobu určitou plněna zákazníkem, pak vzniká obchodníku škoda (zbytečně zajištěná komodita, možnost ztrát při odprodeji, marně vynaložené zprostředkovatelské náklady pro zprostředkovatelskou sesterskou společnost, marně vynaložené finanční bonusy, ušlý zisk v podobě marže za nerealizované dodávky, cena za nevyužitou rezervovanou distribuční kapacitu, zvýšené náklady na vývoj a správu IT systémů, náklady personální i administrativní, apod.). Tyto skutečnosti nelze pominout jen prostým zjištěním, že nebyl sjednán žádný minimální odběr. I při nulovém odběru zůstává totiž povinnost zákazníku hradit stálé měsíční platby. Vázanost smluvní pokuty na opakované porušení platebních povinností není žalobcem stanovena svévolně, ale odpovídá zákonné úpravě neoprávněného odběru. Je tak přesvědčen o tom, že uplatnění smluvní pokuty je v daném případě zcela v souladu s právem a není v rozporu s § 1813„ OZ“. Dále uvádí, že ve své podstatě každé ujednání o smluvní pokutě může být považováno za zhoršující postavení spotřebitele a i přesto zákonodárce nevyloučil možnost ujednání o smluvní pokutě. Zákazník má dáno na své straně bezpochyby právo svobodně si zvolit dodavatele energií, nicméně žádný právní předpis nebrání tomu, aby smlouva o sdružených dodávkách energií byla sjednána na dobu určitou. Je jen na volbě odběratele, zda na uzavření takové smlouvy přistoupí nebo bude požadovat smlouvu na dobu neurčitou s možností ukončení smlouvy kdykoliv, byť pod jistým omezením, které představuje výpovědní lhůtu. Uzavřená smlouva na dobu určitou tedy nebrání odběrateli (žalované) kdykoliv změnit dodavatele, pouze částečně dosavadnímu dodavateli kompenzuje škodu, která je mu nepoctivým jednáním zákazníka způsobována. Konečně uzavírá, že sama žalovaná si zjevně své povinnosti vůči žalobci, jde-li o zaplacení projednávané smluvní pokuty, je vědoma, pokud nikterak aktivně proti této smluvní pokutě sama nebrojí. Uzavírá tedy, že vzájemná nerovnováha práv a povinností smluvních stran v posuzované smlouvě není významná, není v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Výše smluvní pokuty je pak dána mírou porušení smluvních povinností žalovanou, kdy žalovaná za období od 6. ledna 2020 do 27. července 2020 spotřebovala elektřinu v hodnotě 24 782,36 Kč, což odpovídá průměrné měsíční spotřebě 3 540 Kč. Není tak nepřiměřeným, aby ztráta žalobce byla kompenzována smluvní pokutou ve výši 9 600 Kč, jedná-li se zhruba o 37 % ceny spotřebované elektřiny žalovanou. Konstatuje dále, že posuzovaná smluvní pokuta není účtována za odstoupení od smlouvy, ale za opakované neplnění smluvních platebních povinností žalovanou a celková její výše je tak závislá na období, počínající dnem následujícím po skončení dodávky, a končící dnem sjednaného konce trvání smlouvy. Pro vznik nároku na smluvní pokutu tak není relevantní otázka odstoupení od smlouvy. Dále poukazuje na důvody, uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp.zn. 23 Cdo 1192/2019, dle kterého zákon smluvním stranám nezakazuje, aby si sjednání zaplacení smluvní pokuty, kromě porušení povinnosti dlužníkem, vázaly i na odstoupení od smlouvy. V důsledku neplnění platební povinnosti žalovanou došlo k neoprávněnému odběru elektrické energie, na což bylo reagováno jediným možným postupem, tj. vypovězení smlouvy o dodávce elektřiny. Smluvní pokuta tedy nebyla stanovena svévolně. 5. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila. 6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1, 5, 6 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v odvoláním žalobce napadeném samostatném výroku (zamítavém) II. a v závislém výroku III., o nákladech řízení, rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a neshledal odvolání žalobce opodstatněným. 7. Samostatný vyhovující výrok I. rozsudku soudu prvního stupně a výrok IV., o povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení, nebyly podaným odvoláním žalobce dotčeny, nebyly tak předmětem přezkumu odvolacího soudu a nabyly samostatně právní moci. 8. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 „o.s.ř.“, či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti. 9. Jde-li o námitku žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně, tak odvolací soud ji nesdílí, má za to, že rozhodnutí soudu prvního stupně z hlediska svých důvodů umožňuje, jak účastníkům řízení, tak i odvolacímu soudu, uzavřít na základě jakých důkazů soud prvního stupně zjistil rozhodné skutečnosti, jak tyto posoudil, což účastníkům umožňuje vymezit se odvoláním proti skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně, což ostatně i odvolatel v podaném odvolání činí. 10. Podle § 101 odst. 3 „o.s.ř.“ odvolací soud projednal a rozhodl odvolání žalobce při odvolacím jednání, které konal v nepřítomnosti účastníků, kteří se k jednání odvolacího soudu, ač k němu byli řádně a včas předvoláni, nedostavili, nepožádali včas a z důležitého důvodu o odročení tohoto odvolacího jednání, žalobce se z účasti u odvolacího jednání, prostřednictvím svého zástupce, omluvil. Vycházel tak z obsahu spisu soudu prvního stupně a z provedených důkazů. 11. Odvolací soud nesdílí názor žalobce, pokud má za to, že případný závěr o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě není ještě sám o sobě důvodem k zamítnutí žaloby v této části, ale je důvodem pro posouzení téhož peněžitého nároku žalobce z titulu náhrady škody. 12. Z pohledu odvolacího soudu k takovému posouzení není dána totožnost skutku, jedná se o dvě rozdílné žaloby se zcela odlišným skutkovým základem a s potřebou vylíčení odlišných rozhodných skutečností. Nelze tak uzavřít, že by nárok na zaplacení částky 9 600 Kč byl v daném řízení žalobcem uplatněn vůči žalované též jako náhrada škody. Žalobce zcela jasně v žalobě požadoval zaplacení za jím vymezené časové období sjednané konkrétní smluvní pokuty po žalované v konkrétní výši. Sama o sobě ta skutečnost, že posuzované smluvní ujednání ze své podstaty představuje pro žalobce i určitou paušalizovanou náhradu škody, na tomto závěru nic nemění. Soud prvního stupně tedy v tomto směru nebyl povinen činit žádné kroky k odstranění vad žaloby či realizovat vůči žalobci poučovací povinnost. 13. Jde-li o rozhodný skutkový stav věci, odvolací soud je toho názoru, že soud prvního stupně procesně relevantním způsobem v řízení provedl potřebné dokazování, které v důvodech svého rozhodnutí zhodnotil, odvolací soud z jím uvedených skutkových závěrů při svém rozhodování vychází, neshledal potřebným zopakovat dokazování či doplnit dokazování, a pro stručnost tohoto svého odůvodnění odkazuje na skutkové závěry soudu prvního stupně, uvedené v rozhodnutí soudu prvního stupně. 14. S ohledem na to, že všechny rozhodné skutečnosti nastaly v projednávané věci za účinnosti„ OZ“, soud prvního stupně zcela správně právní vztah mezi účastníky posoudil jak podle„ OZ“, tak podle energetického zákona (z.č. 458/2000 Sb.). 15. Podle § 2079 odst. 1„ OZ“, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní. Kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 16. V ustanovení § 50 energetického zákona jsou pak stanoveny dodatečné obsahové náležitosti smlouvy mezi účastníky trhu s elektřinou (smlouvy o dodávce elektřiny). 17. Podle § 96 odst. 5 energetického zákona, smlouvy, upravené tímto zákonem, se v ostatním řídí právní úpravou závazků a úpravou smluvních typů jim nejbližších podle„ OZ“, pokud z tohoto zákona nebo z povahy věci nevyplývá něco jiného. 18. Zjistil-li v projednávané věci soud prvního stupně, že žalobce ve vztahu k v tomto řízení projednávanému časovému období dodal zákazníkovi (žalované) elektrickou energii do konkrétního odběrného místa podle účastníky uzavřené smlouvy o dodávkách elektrické energie, pak tím splnil svoji základní povinnost prodávajícího vůči kupujícímu dle navázaného mezi nimi smluvního vztahu posuzovanou smlouvou. Zjistil-li pak dále soud prvního stupně v projednávané věci, že žalovaná v tomto konkrétním odběrném místě žalobcem jí dodanou elektrickou energii spotřebovala a tento odběr mu nezaplatila dle dojednaných podmínek, tedy, že za žalobcem jí poskytnutou službu nezaplatila mezi nimi dojednanou kupní cenu, pak z pohledu odvolacího soudu soud prvního stupně zcela správně a po právu uložil žalované povinnost zaplatit žalobci cenu jí odebrané elektrické energie za projednávaná časová období v tomto řízení na podkladě požadavku žalobce v částkách, uvedených ve výroku I. písm. a), b) rozsudku, včetně zákonného příslušenství. 19. Další částka (100 Kč) přiznaná žalobci rozhodnutím soudu prvního k tíži žalované výrokem I. pak představuje smluvní pokutu za prodlení žalované s platbou v trvání delším než 10 dnů, jež byla platně mezi účastníky sjednána posuzovanou smlouvou. 20. I podle závěru odvolacího soudu tato sjednaná smluvní pokuta byla mezi účastníky v jimi uzavřené smlouvě sjednána platně ve smyslu § 2048 a násl.„ OZ“. 21. Zcela správně pak také soud prvního stupně v souladu s § 1970 „OZ“ a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalované výrokem I. svého rozsudku povinnost zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení, jak bylo žalobcem požadováno a je v tomto výroku I. rozsudku uvedeno. Ani tuto platební povinnost žalovaná svým odvoláním proti rozsudku soudu prvního stupně nenapadla. 22. Ostatně svoji povinnost k zaplacení této smluvní pokuty žalobci žalovaná svým odvoláním nenapadla, stejně tak nenapadla ani svoji povinnost k doplacení dlužné ceny za jí spotřebovanou elektrickou energii žalobci. 23. Podle § 2048„ OZ“, ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může ji věřitel požadovat bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být sjednána i v jiném plnění, než peněžitém. 24. Předmětem tohoto odvolacího řízení na podkladě odvolání žalobce ve vztahu k samostatnému zamítavému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně po provedeném dokazování soudem prvního stupně tak bylo právně posoudit ujednání účastníků o jedné z dalších účastníky ve smlouvě o dodávce elektrické energie sjednaných smluvních pokut, svědčících ve prospěch žalobce k tíži žalované, a to ve výši 400 Kč/každý započatý měsíc v období, v němž by ještě jinak měl trvat původně sjednaný smluvní vztah účastníků, uzavřený na dobu určitou, jde-li o dodávku elektrické energie, nedošlo-li by k jejímu předčasnému ukončení odstoupením od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností zákazníkem (žalovanou) vůči dodavateli elektrické energie (žalobci) přípisem žalobce z 6. srpna 2020. 25. K této části žalobcem uplatněného peněžitého nároku (částka 9 600 Kč) odvolací soud po posouzení skutkového stavu věci, zjištěného správným a úplným způsobem soudem prvního stupně, je toho názoru, že soud prvního stupně zcela správně ve smyslu § 1813„ OZ“ uzavřel, že předmětná smluvní pokuta, obsažená v účastníky uzavřené smlouvě o dodávce elektrické energie, je ujednáním v rozporu se zákonným požadavkem přiměřenosti v daném smluvním spotřebitelském vztahu a představuje významnou nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch žalované, jako zákazníka v postavení spotřebitele, tedy ujednáním neplatným, proto nemůže žalobci přenést nárok na zaplacení této další jím uplatňované peněžité pohledávky vůči žalované ve výši 9 600 Kč, jak se tohoto v daném odvolacím řízení domáhá, kdy žalovaná se uplatnění tohoto ujednání sama nedovolala. 26. V důsledku tohoto závěru se tak jedná o zákonem zakázané ujednání ve smlouvě, ke kterému se podle § 1815„ OZ“ nepřihlíží (je neplatné), ledaže by se jej (jeho uplatnění) žalovaná, coby spotřebitel, sama dovolala, k čemuž v dané věci nedošlo. 27. Je skutečností, jak na to odvolatel poukazuje v obsahu jím v dané věci podaného odvolání, že ve světle přijatých závěrů Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřených v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1192/2019, ze dne 30. 10. 2019, je namístě uzavřít, že v právních poměrech„ OZ“, který je účinný od 1. ledna 2014 (oproti předchozí právní úpravě § 544 a násl. z.č. 40/1964 Sb., dále jen „obč. zák.“), je dovozována platnost takového způsobu sjednání smluvní pokuty, došlo-li k ujednání, které vznik práva na smluvní pokutu váže kromě porušení povinnosti i na další právní skutečnosti, v tomto případě na výkon práva odstoupením od smlouvy prodávajícím, při respektu ke smluvní volnosti smluvních stran, nejde tak o ujednání, jež je ve smyslu § 2048„ OZ“ zakázáno. 28. Ve vztahu k této konkrétní projednávané věci účastníků při zjištěných skutkových poměrech, popsaných v rozhodnutí soudu prvního stupně, je třeba konstatovat, že jsou odlišné skutkové poměry od skutkových poměrů věci, která byla řešena výše zmíněným rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky (v tomto případě nešlo o tzv. spotřebitelskou věc). Za této situace tak podle názoru odvolacího soudu bez dalšího nepůsobí tyto vyslovené závěry dovolacího soudu ve prospěch odvolací argumentaci žalobce. 29. V tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky totiž nebyla v jím přijatému závěru vůbec promítnuta problematika možnosti takového smluvního ujednání účastníků smlouvy o smluvní pokutě, je-li jednou smluvní stranou spotřebitel, tedy nebyla tato pohledávka řešena z hlediska možnosti posuzovat takové ujednání o smluvní pokutě v konkrétním případě, jako rozporné s požadavkem přiměřenosti ve smyslu § 1813„ OZ“. 30. Odvolací soud tedy konstatuje, že pro odlišné skutkové poměry této projednávané věci, v níž je řešen spotřebitelský vztah účastníků na podkladě jimi uzavřené smlouvy o dodávkách elektrické energie, bez dalšího výše zmíněné rozhodnutí dovolacího soudu ještě neznamená úspěch odvolatelem podaného odvolání proti výroku II. jím napadeného rozsudku soudu prvního stupně. 31. Třebaže obecně platí, že smluvní pokuta je i ve spotřebitelském právu dovoleným právním institutem, je podle závěru odvolacího soudu, ve shodě se soudem prvního stupně, potřeba ve spotřebitelském vztahu vždy posuzovat vzájemnou rovnováhu práv a povinností smluvních stran, tedy je třeba vždy zjišťovat, zda případná nerovnováha v právech a povinnostech smluvních stran, které si ujednaly konkrétní smluvní pokutu, jde či nejde v neprospěch spotřebitele, a v kladném případě tohoto závěru pak i to, zda je tato zjištěná nerovnováha v konkrétním případě přiměřená či nepřiměřená. Důsledkem případného závěru o takové nepřiměřené nerovnováze ve vzájemných právech a povinnostech pak je to, že se k takovému smluvnímu ujednání v případě sporu účastníků smlouvy ze strany soudu nepřihlíží, ledaže by se sám spotřebitel aplikace takového nepřiměřeného nerovnovážného jednání výslovně dovolal. 32. K tomuto vyslovenému závěru odvolacího soudu lze na jeho podporu v důvodech tohoto rozhodnutí zmínit závěr, vyjádřený Ústavním soudem České republiky v rozhodnutí, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, z 9. 2. 2011, který za protiústavní považuje to, pokud jsou ve spotřebitelské smlouvě tzv. kumulovány sankce jen pro spotřebitele (k jeho tíži), jakož i to, že ochranu před nepřiměřenými ujednáními poskytuje spotřebitelům Směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, která formuluje veřejný zájem na ochraně spotřebitele, přičemž z hlediska čl. 6 této Směrnice Rady lze tohoto cíle dosáhnout právě tak, že nepřiměřená smluvní ujednání nejsou pro spotřebitele závazná (odrazem tohoto čl. 6 Směrnice Rady je pak právě ustanovení § 1813„ OZ“, které konstruuje vyvratitelnou právní domněnku, že jsou zakázána ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele; v ustanovení § 1815„ OZ“ je pak stanoveno, že k nepřiměřeným ujednáním se nepřihlíží, ledaže se jich spotřebitel dovolá, což v terminologii„ OZ“ znamená, že se jedná o zdánlivé právní jednání ve smyslu § 551 a násl.„ OZ“, tedy hledí se na něj, jako na právně bezvýznamné). Pro posouzení nepřiměřenosti smluvních ujednání jsou pak určitým vodítkem i kritéria, stanovená v čl. 4 a čl. 3 této Směrnice Rady (jde např. o povahu služeb, pro které byla smlouva uzavřena, okolnosti, které uzavření smlouvy provázely, další podmínky smlouvy, případné použití nekalých obchodních praktik a další). 33. I z pohledu odvolacího soudu v poměrech této konkrétní věci k takovému nepřiměřenému porušení rovnováhy v právech a povinnostech obou smluvních stran posuzované smlouvy o dodávkách elektrické energie, z níž žalobce v tomto sporu žaluje proti žalované zaplacení částky smluvní pokuty 9 600 Kč v neprospěch spotřebitele (žalované) došlo, není-li tato konkrétní posuzovaná smluvní pokuta (pro případ předčasného ukončení smluvního vztahu účastníků, uzavřeného na dobu určitou, před uplynutím sjednané doby jeho trvání, včetně prolongace, v případě opakovaného porušení platební povinnosti zákazníkem k úhradě jakýchkoliv plateb dle smlouvy) tzv. vyvážena ve prospěch spotřebitele, tedy zákazníka (žalované), obdobnou smluvní pokutou k tíži prodávajícího (žalobce) za situace, že ve smlouvě je kumulováno více smluvních pokut jen k tíži zákazníka (spotřebitele). I z pohledu odvolacího soudu se jedná jen ve prospěch žalobce o jakousi dojednanou paušální náhradu za neproběhnutí v původně sjednané době trvání smluvního vztahu, který měl být navíc automaticky prolongován, o další období za konkrétních podmínek, přičemž po účincích odstoupení od smlouvy nebylo již dáno žalované žalobcem žádné protiplnění (po odstoupení od smlouvy již neměl dán žalobce vůči žalované povinnost dodávat jí elektrickou energii). Argumentaci žalobce o vzniku určité škody v souvislosti s předčasným ukončením smlouvy o dodávce elektrické energie nelze přisvědčit, pokud i za té situace, že by v daném odběrném místě nenastal nakonec žádný odběr elektrické energie žalovanou i za trvání původně sjednané doby smluvního vztahu, což nelze předem nikdy zcela vyloučit (tedy by se z její strany jednalo o tzv. nulový odběr energie v daném odběrném místě za trvání smluvního vztahu), vznikla by žalobci úplně stejná škoda, kterou argumentuje pro závěr o neexistenci nepřiměřeného porušení rovnováhy v právech a povinnostech obou smluvních stran posuzované smlouvy. 34. Pokud se tedy vezme v úvahu určité ekonomické hledisko, pak se zde i podle závěru odvolacího soudu na straně žalobce jedná o sjednání si s žalovanou jakéhosi odstupného za předčasné ukončení smluvního vztahu v konkrétní výši, avšak v podobě nerovnovážného ujednání, nedochází-li k žádné kompenzaci tohoto ujednání ve prospěch spotřebitele, a je toto ujednání provázeno i celou řadou dalších smluvních pokut k tíži zákazníka (spotřebitele). Ani argumentace žalobce o potřebě kompenzace za neuskutečnění dodávky elektrické energie nemůže tak podle odvolacího soudu obstát, pokud posuzovaná smluvní pokuta byla vázána samotným žalobcem v jím provedeném vyúčtování smluvní pokuty na předčasné ukončení smlouvy, nikoliv na nerealizovaný odběr. 35. Ve své podstatě se tak tedy podle závěru odvolacího soudu jedná ze strany žalobce při uplatňování dané smluvní pokuty 9 600 Kč o určitou snahu přenést své podnikatelské riziko dodavatele elektrické energie na zákazníka, tedy žalovanou v postavení spotřebitele, aniž by za toto od něj žalovaná (spotřebitel) obdržela adekvátní protiplnění. 36. Souhrnně řečeno, i podle závěru odvolacího soudu, prostřednictvím tohoto ujednání o smluvní pokutě, které ve své podstatě představuje určitou formu odstupného za předčasné ukončení smlouvy, je na odběratele (spotřebitele) vyvíjen dodavatelem služby - elektrické energie - nepřiměřený tlak, směřující k dodržení sjednané doby trvání smlouvy, včetně dojednané prolongace, a přitom dodavatel služby (žalobce) sám podobně ve prospěch odběratele (žalovaného) v postavení spotřebitele ve smlouvách omezován (sankcionován) není. Z tohoto pohledu se tedy jedná v případě tohoto ujednání o smluvní pokutě o nepřiměřené a nevyvážené ujednání ve vzájemných právech a povinnostech smluvních stran, a to v neprospěch spotřebitele, aniž by toto bylo spotřebiteli odpovídajícím způsobem ve vzájemných právech a povinnostech kompenzováno, v důsledku čehož k němu nelze přihlížet. 37. Argumentuje-li odvolatel ve svém odvolání § 13„ OZ“, tak při této své argumentaci zcela přehlíží skutečnost, že rozhodovací praxe daného odvolacího soudu je již ustáleně odlišná od rozhodovací praxe jiných odvolacích soudů, judikaturou vyšších soudů tato záležitost vyřešena dosud nebyla, což je žalobci rovněž skutečnost známá. Není tak tedy namístě z jeho strany argumentovat svým legitimním očekáváním obdobného rozhodnutí soudu, jako v jiných již rozhodnutých případech při shodě podstatných znaků. 38. Pokud pak jde o tu odvolací námitku, že by snad mělo být žalované dané ujednání o smluvní pokutě za předčasné ukončení smlouvy o dodávce elektrické energie tzv. kompenzováno v daném smluvním vztahu se žalobcem poskytnutím jí nižší ceny elektrické energie, pak ani tento argument žalobce není podle závěru odvolacího soudu přiléhavý již jen proto, že tento argument o úspoře spotřebitele touto garancí ceny by podle předložených žalobcem ceníků měl u zákazníka vést ročně jen k velmi nízké, prakticky zanedbatelné, úspoře, která svou výší v zásadě představuje jen zanedbatelné procento výše smluvené roční pokuty. Navíc obecně výše ceny elektrické energie, včetně jakékoliv slevy, je v neregulované části odrazem smluvní volnosti a soutěže jednotlivých dodavatelů elektrické energie. Neexistuje žádná standardní cena elektrické energie. Obecně tedy cena energie se smluvní pokutou přímo nikterak nesouvisí. S tímto argumentem tedy podle odvolacího soudu žalobce z hlediska možné kompenzace nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech, jde-li o posuzovanou smluvní pokutou ve prospěch spotřebitele, uspět nemůže. 39. Stejně tak tvrzení žalobce o tom, že si zákazník uzavřením smlouvy na dobu určitou zajistí výhodu v podobě neměnnosti ceny, která se mu po sjednanou dobu v závislosti na kurzovních nákupech nezvýší, je rovněž nepřiléhavé, neboť nakonec se na straně spotřebitele nemusí jednat o žádnou ekonomickou výhodou, pokud se současné tato cena zákazníkovi v závislosti na burzovních obchodech po tuto dobu ani nesníží. 40. Dále pak ani možnost získání určitého bonusu od dodavatele spotřebitelem při předpokládané spotřeby elektrické energie v případě řádného plnění smlouvy, jak o tom hovoří ceník služeb žalobce v kategorii domácnost, již jen svou podstatou není sto vyvážit nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech smluvních stran, jde-li o posuzovanou smluvní pokutu. Na poskytnutí tohoto bonusu jednak nemá spotřebitel bez dalšího právo a jednak svou nízkou výší oproti dojednané smluvní pokutě není tento bonus tzv. sto z hlediska úvahy o ročním plnění kompenzovat projednávaný nárok žalobce na smluvní pokutu. Konečně tento bonus byl žalované žalobcem přiznán jen ve výši 300 Kč. 41. Ani na ujednání smluvních stran v rámci uzavřené smlouvy o dodávkách elektrické energie v části ostatní ujednání, která se týkají možného snížení projednávané smluvní pokuty, z pohledu odvolacího soudu tzv. nevyvažují nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech smluvních stran, jde-li o posuzovanou smluvní pokutu, týkají-li se pouze jen určitého okruhu zákazníků žalobce a, je-li současně možnost určitého snížení této smluvní pokuty vázána výlučně jen na určité omezené období trvání doby dojednaného smluvního vztahu. Navíc v těchto ostatních ujednáních nemá spotřebitel sjednány žádné garance toho, že na snížení, popř. eliminaci smluvní pokuty nakonec proti dodavateli reálně dosáhne, a to ani v případě, že dodatečnou platbou tzv. odčiní porušení smluvní povinnosti. 42. Ani ten argument žalobce, že obdobně, jako on, ve smluvních vztazích postupují ve vztahu ke smlouvám o dodávkách elektrické energie na dobu určitou při sjednávání smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy vůči spotřebitelům i jiní dodavatelé energií, nemůže být sám o sobě tím argumentem, který by měl vést k posouzení uplatněného nároku na smluvní pokutu žalobcem v tomto řízení proti žalované po právu. Nepoctivé jednání jiných totiž nemůže nepoctivost žalobce při sjednání si určité výhody na úkor zákazníka (žalované), jako spotřebitele, ospravedlnit. 43. Zcela irelevantní je pak i argumentace žalobce o porušování smluvních povinností žalovanou. Případná nepoctivost žalované v podobě neplacení totiž zcela jistě nemůže být tím důvodem, který by měl vést k poskytnutí ochrany jiné nepoctivosti žalobce v podobě sjednání si ve smlouvě posuzovaného nepřiměřeného ustanovení. Ustanovení § 6„ OZ“ totiž platí pro obě smluvní strany stejně a platí i samostatně. 44. Z výše uvedených důvodů tak i podle závěru odvolacího soudu byla peněžitá pohledávka žalobce, uplatněná jím v tomto řízení, opodstatněná vůči žalované jen v té části, ve které soud prvního stupně žalobě žalobce vyhověl výrokem I. svého rozsudku. Ve zbývající části žalobcem v tomto řízení uplatněný předmět řízení pak zcela správně soud prvního stupně výrokem II. svého rozsudku zamítl a odvolací soud, s využitím § 219 „o.s.ř.“, odvoláním žalobce napadený rozsudek soudu prvního stupně v samostatném výroku II., jako věcně správný, potvrdil. 45. Odvolací soud pak potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jako věcně správný, postupem podle § 219 „o.s.ř.“ i v závislém výroku III., o nákladech řízení mezi účastníky, odpovídá-li plně ustanovením § 151 odst. 1, § 142 odst. 2 „o.s.ř.“, vezme-li se v úvahu vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu na obou stranách tohoto sporu, z něhož vyplývá nárok žalobce na zaplacení 39 % jím účelně vynaložených nákladů řízení na uplatňování svého práva v tomto řízení, jež zahrnují zaplacený soudní poplatek a náklady právního zastoupení advokátem. Výše nákladů za právní zastoupení advokátem, jde-li o odměnu a hotové výdaje, vypočtená soudem prvního stupně s podpůrným využitím vyhl.č. 177/1996 Sb., z pohledu odvolacího soudu odpovídá spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky, přihlédne-li se k předmětu řízení, k rozsahu poskytnuté právní služby, k významu soudního rozhodnutí pro účastníky. 46. Jde-li o náklady mezi účastníky tohoto odvolacího řízení, o těchto rozhodl odvolací soud podle § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 „o.s.ř.“, kdy v tomto odvolacím řízení s ohledem na jeho předmět a výsledek byla plně úspěšná žalovaná, které však podle obsahu spisu s tímto odvolacím řízení žádné účelné náklady nevznikly. Proto odvolací soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku je možné podat dovolání, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, s výjimkou výroku o nákladech řízení, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím Okresního soudu v Kladně, k Nejvyššímu soudu České republiky, se sídlem v Brně. Dovolatel, který sám nemá právnické vzdělání, musí být povinně před dovolacím soudem zastoupen advokátem, popřípadě notářem. Praha 27. ledna 2022 JUDr. Šárka Kamenická předsedkyně senátu