ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Daniely Jandové a JUDr. Tomáše Němce a ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] vedlejší účastník na straně žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa], [anonymizována dvě slova] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] s o zaplacení částky 151 250 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované a vedlejšího účastníka proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. 12. 2020, č. j. 12 C 65/2020-80, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 9. 2. 2021, č. j. 12 C 65/2020-92, takto: I. Odvolací řízení o odvolání vedlejšího účastníka se zastavuje. II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že se žaloba zamítá do částky 12 100 Kč a do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 151 250 od 31. 3. 2018 do 21. 11. 2019 a z částky 12 100 Kč od 22. 11. 2019 do zaplacení; jinak se v tomto výroku potvrzuje. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 51 969 Kč do tří dnů od první moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 27 977 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované. V. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Shora označeným rozsudkem (ve znění opravného usnesení) soud I. stupně ve výroku I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 151 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 31. 3. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 61 867 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III. rozhodl, že vedlejší účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že účastníci uzavřeli platně dne 18. 8. 2017 smlouvu o zprostředkování prodeje nemovitosti (pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], v k. ú. [anonymizována dvě slova], [územní celek], dále případně jen„ Nemovitost“), a to na dobu šesti měsíců (dále případně jen Smlouva“). Za podmínek stanovených Smlouvou došlo k jejímu prodloužení o šedesát dnů. V souvislosti se Smlouvou byla v průběhu jí založeného smluvního vztahu s jedním ze zájemců, [jméno] [příjmení], uzavřena smlouva o rezervaci Nemovitosti ze dne 21. 2. 2018 s účinností do 15. 3. 2018. Žalovaná však bez udání důvodu odmítla tuto rezervační smlouvu prodloužit, a k uzavření kupní smlouvy s [jméno] [příjmení] tak nedošlo. Žalobkyně uvedeným způsobem obstarala příležitost, a proto jí vzniklo dle Smlouvy i dle zákona (§ 2245 a násl. občanského zákoníku) právo na vyplacení sjednané provize ve výši 151 250 Kč. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná a vedlejší účastník v zákonné lhůtě odvolání. 4. Vedlejší účastník však v průběhu odvolacího řízení vzal své odvolání zcela zpět. Odvolací soud proto odvolací řízení o jeho odvolání zastavil (§ 207 odst. 2 o. s. ř). Ve vztahu k vedlejšímu účastníku tak napadený rozsudek nabyl právní moci, jako kdyby odvolání nebylo vůbec podáno (§ 222 odst. 1 o. s. ř.). 5. Žalovaná ve svém odvolání namítla nesprávnost skutkových i právních závěrů rozsudku soudu I. stupně. Soud I. stupně se především nevypořádal dostatečně s veškerou argumentací žalované, obsaženou v jejím písemném vyjádření k žalobě ze dne 11. 6. 2020. Nezabýval se v této souvislosti tvrzením žalované, že již před uzavřením rezervační smlouvy avizovala spolu s vedlejším účastníkem svou vůli nepokračovat nadále ve spolupráci dle Smlouvy. Dále se soud I. dostatečně nezabýval otázkou profesní převahy žalobkyně jako podnikatele. Vzhledem k tomu, že Nemovitost byla zatížena exekutorským zástavním právem, mělo žalobkyni jako podnikateli být zřejmé, že k uzavření kupní smlouvy v době, po kterou byla Nemovitost pro [jméno] [příjmení] rezervační smlouvou rezervována, nelze stihnout uzavřít kupní smlouvu. Žalovaná přitom neměla žádnou zákonnou a ani smluvní povinnost přistoupit na prodloužení rezervační smlouvy, jak žalobkyně požadovala. Dle žalované uzavřela žalobkyně rezervační smlouvu s [jméno] [příjmení] jen za účelem vytvoření důvodu pro možnost inkasovat provizi dle Smlouvy. Soud I. stupně se rovněž nevypořádal s námitkou žalované, že Smlouva obsahuje ujednání znevýhodňující spotřebitele, a to použitím termínu„ opatřit příležitost uzavřít smlouvu“ místo zákonného termínu„ zprostředkovat uzavření smlouvy“. Celkově tak lze dle žalované uzavřít, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně jako zprostředkovatel nezajistila reálnou možnost uzavření smlouvy o převodu nemovitosti, a proto jí nárok na provizi dle Smlouvy nevznikl. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu I. stupně tak, že žaloba bude zcela zamítnuta. 6. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalované zejména uvedla, že žalovaná ve smluvním vztahu založeném Smlouvu sice vystupovala jako spotřebitel, v žádném případě však s ní nebylo jednáno nepřiměřeně a ani nebyla nijak znevýhodňována. Vzhledem k tomu, že Smlouva byla sjednána mimo provozovnu žalobkyně, mohla žalovaná od Smlouvy odstoupit do čtrnácti dnů od uzavření Smlouvy, na což byla ve Smlouvě i upozorněna (čl. V odst. 4 Smlouvy). Této možnosti však nevyužila. Žalobkyně zajistila zájemce o koupi Nemovitosti [jméno] [příjmení], který se sjednáním hypotéčního úvěru na dohodnutou kupní cenu Nemovitosti neměl žádný problém. Vedlejší účastník sliboval, že zajistí výmaz exekutorského zástavního práva váznoucího na Nemovitosti, to však neučinil. Za účelem zajištění úvěrování i s touto zátěží požádala žalobkyně žalovanou o prodloužení doby platnosti rezervační smlouvy, to však žalovaná s vedlejším účastníkem odmítli. Jmenovaní odepřeli další součinnost k uzavření kupní smlouvy. Žalobkyně má za to, že svou činností zajistila reálnou možnost uzavření kupní smlouvy na Nemovitost, a vzniklo jí tak dle Smlouvy právo na vyplacení provize. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil. 7. V průběhu odvolacího jednání poučil odvolací soud žalobkyni dle § 213b odst. 1 ve spojení § 118 odst. 1 a 3 o. s. ř. v tom smyslu, že pro důvodnost svého nároku na vyplacení provize musí tvrdit a prokázat skutečnosti, které by mohly vést k závěru, že nejpozději do konce období, na které byla Smlouva jako smlouva zprostředkovatelská sjednána, splnila svou povinnost ze Smlouvy, a to obstarat příležitost k uzavření kupní smlouvy na Nemovitost tím způsobem, že zajistila kupce, který v té době byl reálně schopen kupní cenu sjednanou ve Smlouvě uhradit. 8. Po tomto poučení žalobkyně předložila jako důkaz výpis z katastru nemovitostí k datu 2. 12. 2021 ohledně pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba, objekt bydlení, [adresa], vše v k. ú. [anonymizováno], [územní celek], zapsáno v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce]. Dále předložila listinu nazvanou„ Odstoupení od žádosti o hypotéční úvěr“ ze dne 24. 5. 2018, sepsanou [jméno] [příjmení], adresovanou [právnická osoba], pobočka [obec]. Předložila listinu nazvanou„ Potvrzení“ sepsanou dne 28. 5. 2018 [právnická osoba], pobočka [obec], adresovanou [jméno] [příjmení]. Dále předložila opis Úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené dne 28. 6. 2018 mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na straně jedné a [právnická osoba] na straně druhé. Dále předložila opis Smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření uzavřené dne 31. 5. 2018 mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na jedné straně a [anonymizováno 5 slov] na straně druhé. Rovněž předložila Potvrzení o výši pracovního příjmu vystavené dne 23. 3. 2018 a dne 29. 5 2018 zaměstnavatelem [právnická osoba] ohledně příjmů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. 9. V písemném vyjádření k těmto důkazům žalobkyně uvedla, že jimi především prokazuje, že v době, kdy jmenovaný [jméno] [příjmení] jednal se žalobkyní o možnosti koupit Nemovitost žalované a vedlejšího účastníka, měl vzhledem ke svým příjmům (a příjmům své partnerky) reálnou možnost opatřit si dostatek finančních prostředků na koupi Nemovitosti, o čemž svědčí i to, že spolu s partnerkou zakoupili v bezprostředně následujícím období za použití hypotéčního úvěru u [právnická osoba] nemovitost v k. ú. Kaňk za částku obdobnou kupní ceně, za jakou se prodávala Nemovitost. [jméno] [příjmení] s partnerkou byli připraveni vyřešit koupi Nemovitosti i s existující s právní vadou v podobě exekutorského zástavního práva (byť původně zajištění odstranění této závady slibovala sama žalovaná) u [právnická osoba] formou tzv. předhypotéky, když u této banky požádali o úvěr dne 22. 3. 2018. Od sjednání hypotéky u této banky odstoupili až na konci května 2018, kdy se jim naskytla možnost zakoupení nemovitosti v k. ú. [anonymizováno] za použití hypotéčního úvěru od [právnická osoba] Do té doby byli připraveni realizovat koupi Nemovitosti. 10. Žalovaná v následném písemném vyjádření uvedla, že situace, kdy banka financuje koupi nemovitosti zatížené zástavním právem, bývá zcela standardně řešena tak, že zástavní věřitel vydá potvrzení o výši své pohledávky a pro účely výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí podepíše podmíněný souhlas s výmazem, pokud mu bude úvěrující bankou zajištěný dluh uhrazen. V daném případě k tomuto postupu nedošlo, z toho žalovaná dovozuje, že [jméno] [příjmení] jako zájemce o koupi Nemovitosti s financující bankou o poskytnutí hypotéky řádně nejednal. Dále žalovaná v tomto vyjádření uvedla, že ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] vyplývá, že na prohlídce Nemovitosti byl na podzim roku 2017, že od té doby až do vypršení rezervační smlouvy s ním již ze strany žalobkyně nikdo nejednal, a že se o existenci právní závady na Nemovitosti dověděl až tři měsíce po její prohlídce od svého finančního poradce. Z toho žalovaná dovozuje, že [jméno] [příjmení] byl nečinný a jeho zájem o koupi Nemovitosti nebyl vážný, a že tedy ani vážně nejednal s bankou o získání úvěru na její koupi. Žalovaná dále namítla, že žalobkyní předložené potvrzení [právnická osoba] o ukončení vyřizování hypotéky s [jméno] [příjmení] a jeho partnerkou ze dne 28. 5. 2018 není pravé nejméně co do data vystavení a obsahuje i nepravdivé údaje; to dovozuje z toho, že toto potvrzení neobsahuje číslo jednací případu. Z dosud provedeného dokazování žalovaná dovozuje, že žádost o tzv. předhypotéku nepodal [jméno] [příjmení] u [právnická osoba], nýbrž u [anonymizováno 6 slov] . Dle žalované se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by jmenovaný [jméno] [příjmení] byl reálným zájemcem o koupi Nemovitosti, neboť netvrdila a neprokázala, v jaké výši byla ta, která banka připravena poskytnout mu (do doby ukončení smluvního vztahu podle Smlouvy) úvěr na financování této koupě. 11. Odvolací soud poté, co shledal, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, doplnil dokazování ve shora uvedeném rozsahu (§ 213 odst. 4 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a uzavřel, že odvolání žalované je důvodné pouze částečně a z jiných než uplatněných důvodů. 12. Soud I. stupně na podkladě provedeného dokazování správně zjistil a uzavřel, že účastníci uzavřeli platně a účinně dne 18. 8. 2017 Smlouvu o zprostředkování prodeje Nemovitosti na dobu šesti měsíců (tzn. do 18. 2. 2018) s tím, že dle ujednání v ní obsaženého došlo k jejímu prodloužení o šedesát dnů, tedy do 19. 4. 2018, a bylo prokázáno, že žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně e-mailovou zprávou ze dne 9. 4. 2018 sdělila tehdejšímu právnímu zástupci žalované, že na dalším pokračování smluvního vztahu dle Smlouvy nemá zájem (čl. III odst. III. 1 Smlouvy). 13. Pokud žalovaná v průběhu řízení namítala, že ujednání o možnosti opakované prolongace Smlouvy vždy o šedesát dnů, pokud jedna ze smluvních stran druhé smluvní straně nedoručí do sedmi dnů před ukončením účinnosti Smlouvy písemné vyjádření, v němž uvede, že na ukončení účinnosti Smlouvy trvá, je nepřiměřenou smluvní podmínkou ve smyslu Článku 3 Směrnice Rady EU č. 93/13/ EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, ve spojení s odst. 1 písm. h) Přílohy této Směrnice, ani odvolací soud tento důvod neplatnosti tohoto ujednání neshledal. Tzv. automatická prolongace nikoli individuálně sjednané spotřebitelské smlouvy (kterou je i předmětná Smlouva, jako smlouva vyhotovená na předepsaném tiskopisu) není podle zmíněné Směrnice považována za nepřiměřenou smluvní podmínku bez dalšího (viz Článek 3 odst. 3 této Směrnice, v němž je stanoveno, že Příloha Směrnice obsahuje příkladný výčet skutkových podstat, které mohou být pokládány za nepřiměřené). Vždy je třeba nepřiměřenost konkrétní smluvní podmínky poměřovat obecnými pravidly Článku 3 Směrnice, tedy zejména podle toho, zda posuzované ujednání nezpůsobuje s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu ve smluvních právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele. (K tomuto závěru viz bod 3. 4. 7. Pokynů Evropské komise k výkladu a uplatňování Směrnice ze dne 22. 7. 2019 /dále případně jen„ Pokyny“ /). Tato nerovnováha je založena v případě, kdy nelze uzavřít, že by poskytovatel (podnikatel) mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel přistoupil na smluvní podmínku i při individuálním sjednání smlouvy s tím, že je třeba posoudit i to, zda sjednávaná smluvní podmínka se významně neodchyluje od pozitivní právní úpravy obdobné skutkové podstaty (k tomu viz bod 3. 4. 1. Pokynů. 14. V daném případě odvolací soud uzavírá, že možnost opakované prolongace Smlouvy jako smlouvy zprostředkovatelské o dobu vždy šedesáti dnů, pokud jedna ze stran nevyjádří vůli smluvní vztah ukončit, není vůči žalované nijak znevýhodňující (a žalobkyně proto rozumně mohla očekávat, že by žalovaná Smlouvu uzavřela i při jejím individuálním sjednání) za situace, kdy možnost ukončit účinnost Smlouvy je dána oběma smluvním stranám, a to v přiměřené lhůtě (padesáti tří dnů od obnovení účinnosti Smlouvy), přičemž se jedná o prodloužení na poměrně krátkou dobu pouze šedesáti dnů a bylo nepochybně i v zájmu žalované jako spotřebitele, aby žalobkyně jako poskytovatel služby ve sjednané zprostředkovatelské činnosti pokračovala i nadále do doby prodeje Nemovitosti, případně do doby, než si žalovaná vybere jiného poskytovatele této služby. Prolongace smluvního vztahu se přitom nijak nevymyká ani pozitivní právní úpravě, když je s touto možností počítáno výslovně např. u nájmu (§ 2230, § 2285 občanského zákoníku). 15. V návaznosti na odstavec 12 tohoto odůvodnění je třeba dále uvést, že z obsahu Smlouvy (sděleného k důkazu již soudem I. stupně) vyplývá, že se v ní žalobkyně zavázala vykonávat činnost, na jejímž základě vznikne žalované příležitost uzavřít smlouvu o převodu vlastnického práva k Nemovitosti na nabyvatele (čl. I odst. I. 2. Smlouvy). V čl. II odst. II. 3. si účastníci Smlouvy dohodli, že pro případ, že žalobkyně opatří žalované příležitost k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k Nemovitosti, zavazuje se žalovaná zaplatit žalobkyni provizi dle části B1 (ve spojení s částí B2), tzn. ve výši 5 % + DPH z kupní ceny uvedené v části B1 Smlouvy, tedy ve výši 2 300 000 Kč. 16. Podle obsahu (§ 555 odst. 1 o. z.) soud I. stupně správně posoudil Smlouvu jako smlouvu zprostředkovatelskou dle § 2445 a násl. o. z. 17. Podle § 2245 o. z.: Smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi (odst. 1). Je-li již při uzavření smlouvy, kterou se jedna strana zaváže obstarat druhé straně příležitost k uzavření smlouvy s třetí osobou, z okolností zřejmé, že za obstarání bude požadována odměna, má se za to, že byla uzavřena smlouva o zprostředkování (odst. 2). 18. Podle § 2447 o. z.: Provize je splatná dnem uzavření zprostředkované smlouvy; byla-li tato smlouva uzavřena s odkládací podmínkou, je provize splatná až splněním podmínky (odst. 1). Bylo-li ujednáno, že zprostředkovatel pro zájemce obstará příležitost uzavřít s třetí osobou smlouvu s určitým obsahem, je provize splatná již obstaráním příležitosti (odst. 2). 19. Vzhledem ke zjištěnému obsahu Smlouvy, kdy se žalobkyně jako zprostředkovatel zavázala pro žalovanou jako pro zájemce o zprostředkování obstarat příležitost k uzavření kupní smlouvy s jejími jasně definovanými podstatnými náležitostmi (předmět prodeje a kupní cena), je třeba z hlediska posouzení vzniku práva na provizi a z hlediska posouzení její splatnosti, poměřovat Smlouvu ustanovením § 2247 odst. 2 o. z. 20. Podle komentářové literatury, se přitom obstaráním příležitosti v smyslu zákona rozumí vyhledání takové třetí osoby, s níž má zájemce reálnou možnost smlouvu uzavřít. Nestačí, že zprostředkovatelem vyhledaná třetí osoba projevuje pouze obecně zájem o uzavření zprostředkovávané smlouvy, ale musí být připravena zprostředkovávanou smlouvu skutečně uzavřít, a to i z hlediska způsobilosti smlouvu splnit, v daném případě z hlediska reálné způsobilosti uhradit ve Smlouvě uvedenou kupní cenu. K tomu je třeba dále rozvinout, že po vznik nároku na zaplacení provize dle § 2247 odst. 2 o. z. je třeba, aby zprostředkovatel prokázal, že takto definovaného reálného zájemce o uzavření zprostředkovávané smlouvy (tzv. třetí osobu) zajistil v době, kdy smluvní strany byly zprostředkovatelskou smlouvou vázány. Z uvedeného odvolací soud dále dovozuje, že pro vznik nároku žalobkyně na provizi je v daném případě bez zásadního právního významu, zda strany zprostředkovatelské smlouvy a tzv. třetí osoba (zájemce o koupi [jméno] [příjmení]) uzavřely dohodu o tom, že po určitou dobu nebude Nemovitost nabízena k prodeji jiné osobě (tzv. rezervační smlouva), případně po jakou dobu měly být tyto osoby touto dohodou vázány a z jakého důvodu nedošlo k jejímu prodloužení. Respektive uzavření rezervační smlouvy může mít v této souvislosti právní význam jen podpůrně, a to k doložení vážnosti zájmu třetí osoby o uzavření zprostředkovávané smlouvy a k doložení aktivity zprostředkovatele k zajištění obstarání zájemcem požadované příležitosti. 21. Po doplnění dokazování ve shora uvedeném rozsahu přitom odvolací soud uzavírá, že se žalobkyni podařilo prokázat, že splnila smluvní podmínky pro vznik nároku na vyplacení provize, resp. prokázala, že v době trvání smluvního vztahu založeného Smlouvou obstarala žalované příležitost k uzavření kupní smlouvy na Nemovitost s kupcem reálně způsobilým zprostředkovávanou kupní smlouvu uzavřít a splnit, zejména, co se týče uhrazení sjednané kupní ceny. 22. Skutečnost, že [jméno] [příjmení], jako potencionální kupec zajištěný činností žalobkyně, projevil v době trvání zprostředkovatelské činnosti žalobkyně založené Smlouvou, vážný zájem o koupi Nemovitosti, byla v řízení před soudem I. stupně prokázána, a to zejména výše zmíněnou rezervační smlouvou ze dne 21. 2. 2018 s účinností do 15. 3. 2018, z titulu které složil i rezervační zálohu ve výši 10 000 Kč. V řízení před soudem I. stupně bylo přitom prokázáno, že jmenovaný měl o prodloužení rezervace i po tomto datu zájem, když nestihl do té doby vyřídit všechny záležitosti k uzavření úvěrové smlouvy na koupi Nemovitosti, žalovaná však spolu s vedlejším účastníkem s prodloužením rezervace nesouhlasili. 23. Z výše označeného výpisu z katastru nemovitostí (výpis z katastru nemovitostí k datu 2. 12. 2021 ohledně pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba, objekt bydlení, [adresa], vše v k. ú. [anonymizováno], [územní celek], zapsáno v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce]) odvolací soud zjistil, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jsou podílovými spoluvlastníky zmíněné nemovitosti každý v rozsahu id. 1/2 s tím, že ji nabyli do vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 28. 6. 2018, NZ [číslo]/ 2018, N [číslo]/2018, s právními účinky vkladu ke dni 18. 7. 2018, přičemž nemovitost byla zároveň zatížena smluvním zástavním právem do výše 2 520 000 Kč ve prospěch zástavního věřitele [právnická osoba] pro pohledávku z úvěrové smlouvy ze dne 28. 6. 2018, [číslo] uzavřené mezi touto bankou a jmenovanými. Ze zmíněné úvěrové smlouvy odvolací soud zjistil, že jmenovaná banka se zavázala poskytnout [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] spotřebitelský úvěr na bydlení do výše celkového limitu úvěru 2 100 000 Kč za účelem koupě pozemku se stavbou parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno], [územní celek]. Z výše označených potvrzení o příjmech (viz odst. 8 tohoto odůvodnění) odvolací soud zjistil, že v období jednoho roku předcházejícího potvrzení ze dne 23. 3. 2018, resp. šesti měsíců předcházejících potvrzení ze dne 29. 5. 2018, se pohyboval průměrný měsíční čistý příjem [jméno] [příjmení] kolem 26 000 Kč a průměrný měsíční čistý příjem jeho partnerky [jméno] [příjmení] 29 000 Kč. 24. Z těchto skutkových zjištění dle názoru odvolacího soudu lze důvodně uzavřít, že za situace, kdy [jméno] [příjmení] byl v době bezprostředně navazující na dobu vymezenou účinností Smlouvy prokazatelně způsobilý obstarat si prostřednictvím úvěru finanční prostředky na zakoupení jiné nemovitosti ve stejné lokalitě a za zcela obdobnou kupní cenu, byl způsobilý opatřit si dostatek finančních prostředků i na zakoupení Nemovitostí v době účinnosti Smlouvy. 25. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalobkyně splnila smluvní podmínky vyplývající ze Smlouvy pro vznik práva na vyplacení provize. Co do základu tedy i odvolací soud shledal žalobu jako důvodnou. 26. Dle názoru odvolacího soudu však výše sjednané provize (a tedy i důvodná výše žalovaného nároku) nečiní částku 151 250 Kč nýbrž částku 139 150 Kč. Z obsahu Smlouvy totiž vyplývá (část B a B1 Smlouvy), že se účastníci dohodli na provizi ve výši 5 % z částky 2 300 000 Kč + DPH (21 %)., což představuje částku 139 150 Kč. Dle názoru odvolacího soudu je pro určení výše nároku na provizi ze Smlouvy bez právního důvodu, zda se zájemcem o koupi Nemovitosti [jméno] [příjmení] byla případně předjednána kupní cena vyšší (2 490 000 Kč, jak je uvedeno ve zmíněné rezervační smlouvě). Na možnost zaplacení vyšší kupní ceny z hlediska možného navýšení odměny za zprostředkování bylo ve Smlouvě myšleno v části C, v níž je uvedeno, že v případě, že bude za převod vlastnictví k Nemovitosti zaplacena vyšší částka, bude mít zprostředkovatel nárok na zaplacení 40 % z tohoto navýšení. Protože však k realizaci vyšší kupní ceny nedošlo, žalobkyni nárok na vyšší provizi, než sjednanou v části B a B 1 Smlouvy nevznikl. 27. Spolu s jistinou ve výši 139 150 Kč má žalobkyně právo i na zaplacení požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky (§ 1970 o. z.). Žalobkyně požadovala tento úrok od 31. 3. 2018, kdy měla nastat splatnost faktury ze dne 16. 3. 2018, č. 2018, kterou vystavila pro žalovanou k úhradě provize. Vzhledem k tomu, že tato faktura byla vystavena ještě v době, kdy obstaratelská činnost žalobkyně ze Smlouvy trvala, přičemž otázka splnění sjednaného obstaratelského úkonu byla mezi účastníky Smlouvy v té době sporná a oprávněnost nároku na provizi byla vyjasněna až z následných okolností, je třeba považovat zmíněnou fakturu za předčasnou výzvu k plnění. Náležitou výzvou k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.) je tak předžalobní výzva ze dne 21. 11. 2019, která byla žalované prokazatelně doručena téhož dne (viz její tvrzení v písemném vyjádření k žalobě ze dne 17. 5. 2020). Od následujícího dne se dostala žalovaná do prodlení. 28. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve věcném výroku I. částečně změnil (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) a částečně potvrdil (§ 219 o. s. ř.) tak, jak j uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 29. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně mezi žalobkyní a žalovanou bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v konečném výsledku úspěšná v rozsahu 92 %, žalovaná v rozsahu 8 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů v rozsahu 84 % (92 % - 8 %). Náklady žalobkyně přitom spočívaly v nákladech právního zastoupení advokátem v účtovaném rozsahu šesti úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast na jednání dne 8. 6. 2020, dne 7. 12. 2020, písemné vyjádření z 4. 12. 2020) po 7 180 Kč (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), šesti režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), to vše povýšeno o DPH ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Spolu s náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 7 563 Kč se tak jedná celkem o částku 61 867,80 Kč. Z toho 84 % představuje částku 51 969 Kč. 30. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovanou bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná rovněž v rozsahu 84 %, má proto vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení za právní zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 7 180 Kč (písemné vyjádření k odvolání žalované ze dne 23. 8. 2021 a ze dne 2. 12. 2021, účast na jednání dne 24. 11. 2021 a dne 26. 1. 2022), čtyř režijních paušálů po 300 Kč, náhrady za ztrátu času (§ 14 advokátního tarifu) celkem ve výši 1 200 Kč a náhrady cestovních výdajů (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu) za použití osobního automobilu na trase [obec] – [obec] a zpět (2x) celkem 1 807 Kč, to vše povýšeno o DPH ve výši 21%, celkem tedy 33 306 Kč 84 % z této částky představuje částku 27 977 Kč. 31. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř., když odvolací řízení mezi těmito subjekty sice bylo zastaveno z procesního zavinění vedlejšího účastníka, ve vztahu k odvolacímu řízení vyvolaném jeho odvoláním však žalobkyni žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti výroku II. tohoto rozsudku je možno podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně k Nejvyššímu soudu ČR, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti dalším výrokům tohoto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 26. ledna 2022 JUDr. Kateřina Burešová předsedkyně senátu