USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] naposledy bytem [adresa] zastoupená advokátkou [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 56 490 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. dubna 2022, č. j. 41 C 83/2021-62, takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že řízení se nezastavuje. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a vrácení části zaplaceného soudního poplatku (výrok III.). V odůvodnění svého usnesení uvedl, že žalobkyně se domáhá zaplacení 56 490 Kč s příslušenstvím z titulu spotřebitelské smlouvy o úvěru uzavřené 1. 11. 2018. Žalovaná je státním příslušníkem Slovenska, od 1. 5. 2021 nemá v České republice povolen pobyt, na zjištěné adresy v České republice a na Slovensku se jí nepodařilo doručit. Soud prvního stupně posoudil spor jako spotřebitelský dle čl. 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“) a uvedl, že protože nemá žalovaná v současnosti bydliště v České republice a mezinárodní příslušnost nebyla založena ani konkludentně, nejsou české soudy mezinárodně příslušné, což zakládá neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. 2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včas odvolání. Odkazovala na dohodu smluvních stran o příslušnosti českých soudů ve smlouvě o úvěru a na čl. 7 nařízení Brusel I bis, které se uplatní i na úvěr jako službu. Dodala, že úvěr byl poskytnut bez uvedené účelu a čl. 17 nařízení Brusel I bis nelze proto aplikovat, neboť žalobkyně i její právní předchůdce nepůsobí v cizině. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212, věta první, o. s. ř., přezkoumal i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 4. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se domáhá zaplacení 56 490 Kč s příslušenstvím s tím, že [právnická osoba] jí postoupila pohledávku, kterou má za žalovanou ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 11. 2018, [číslo]. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaná je státním příslušníkem Slovenska, měla v České republice evidován jen přechodný pobyt v době od 21. 5. 2020 do 30. 4. 2021, od 14. 7. 2014 do 20. 3. 2016 bydlela jako cizinka v [obec] – [anonymizováno] u soukromých ubytovatelů, od 21. 3. 2016 do 30. 9. 2016 byla evidována v [obec], od 8. 11. 2016 do 22. 6. 2017 v [obec] – [část obce], od 9. 4. 2019 do 29. 6. 2019 v [obec], od 20. 2. 2020 do 20. 5. 2020 rovněž v [obec], ve slovenské evidenci je vedena jako bezdomovkyně, od 10. 6. 2016 do 15. 6. 2016 byla registrována na adrese [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [příjmení]. Jiná adresa žalované není známa, z obsahu spisu ani neplyne, že by se žalovaná zdržovala mimo Evropskou unii. Ze smlouvy není zřejmé, že by žalovaná smlouvu uzavřela při své podnikatelské činnosti. 5. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). 6. Podle článku 5 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. 7. Podle článku 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. 8. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze dohodou: 1) uzavřenou po vzniku sporu; 2) umožňující spotřebiteli zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle, nebo 3) uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná (článek 19 nařízení Brusel I bis). 9. Podle článku 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty (článek 7 odst. 2 písm. b) druhá odrážka nařízení Brusel I bis.). 10. Podle článku 62 odst. 1 nařízení Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. 11. Podle § 80 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) má člověk bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. 12. V dané věci nejde o spor z koupě movitých věcí ani z účelově určené půjčky, s ohledem na povahu účastníků přichází v úvahu aplikace článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis. [právnická osoba] (a shodně také žalobkyně) je právnickou osobou se sídlem v [obec], dosud nebylo zjištěno, že by svou činnost zaměřovala na stát, kde žalovaná měla nebo má bydliště (zejména na Slovensko). 13. Pokud nelze bydliště žalované na území České republiky spolehlivě dovozovat (v době uzavření smlouvy neměla ani povolen žádný druh pobytu v České republice a nebylo ani zjištěno, že by se v České republice zdržovala s úmyslem žít v některém místě v České republice trvale), není možné uzavřenou smlouvu pro účely určení mezinárodní příslušnosti považovat za smlouvu spotřebitelskou. Mezinárodní příslušnost by v takovém případě byla založena dle čl. 7 nařízení Brusel I bis. Místo plnění bylo sjednáno v České republice, české soudy jsou proto pro projednání a rozhodnutí věci mezinárodně příslušné. 14. Z judikatury Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že je cílem nařízení Brusel I (a shodně i Brusel I bis) zabránit situacím odepření spravedlnosti, kterým by byl vystaven žalobce z důvodu nemožnosti lokalizovat žalovaného. V případech, kdy je bydliště žalovaného neznámé, je požadavek dodržování práva žalovaného na obhajobu třeba naplňovat při dodržování práva žalobce obrátit se na soud, aby rozhodl o opodstatněnosti jeho návrhů. Na rozdíl od situace žalovaného, který může, jestliže byl zbaven možnosti účinné obrany, dosáhnout dodržení práva na obhajobu tím, že napadne uznání rozsudku, hrozí totiž žalobci, že bude zbaven veškeré možnosti podat žalobu (srov. rozsudek SDEU ve věci C -327/10, Hypoteční banka proti Lindnerovi, odst. 51 a 53, a rozsudek SDEU ze dne 15. 3. 2012, ve věci C -292/10, G proti Cornelius de Visser, odst. 50 a 57). 15. V případě, že by žalovaná v době uzavření předmětné smlouvy měla bydliště na území České republiky, šlo by o smlouvu dle článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis. V takové situaci se však plně uplatní závěry, které učinil Evropský soudní dvůr ve věci C -327/10, jakož i závěry vnitrostátní judikatury, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014, dostupné na www.nsoud.cz. Žalovaná jako spotřebitel by opustila své bydliště před tím, než proti ní byla podána žaloba pro porušení smluvních povinností, a její poslední známé bydliště ve smyslu § 80 odst. 2 o. z. se nachází na území České republiky. Pravomoc českých soudů k projednání dané věci by i v takovém případě byla založena. 16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že řízení se nezastavuje. Tím se i výroky II. a III. staly neúčinnými. Poučení: Proti tomuto usnesení odvolacího soudu je přípustné dovolání jen tehdy, jestliže toto usnesení záviselo na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Účastník může podat dovolání do dvou měsíců, jdoucích ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto usnesení, u Okresního soudu Praha-západ (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Praha 31. května 2022 Mgr. Petra Kubáčová v. r. předsedkyně senátu