USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o 40 347,69 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. září 2022, č. j. 7 C 51/2021-92, takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že soud schvaluje tento smír: Žalovaný se zavazuje zaplatit žalobci částku 44.874,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40.347,69 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, a dále nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.875,50 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách v min. výši 5 000 Kč splatných vždy nejpozději k 25. dni příslušného měsíce, přičemž splatnost 1. splátky nastane v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém nabude právní moci usnesení o schválení tohoto smíru a to vše pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení některé z nich řádně a včas. Odůvodnění: 1. Shora označeným soud prvního stupně rozhodl o tom, že smír uzavřený účastníky v tomto znění: Žalovaný se zavazuje zaplatit žalobci částku 44.874,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 40.347,69 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, a dále nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.875,50 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách v min. výši 5 000 Kč splatných vždy nejpozději k 25. dni příslušného měsíce, přičemž splatnost 1. splátky nastane v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém nabude právní moci usnesení o schválení tohoto smíru a to vše pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení některé z nich řádně a včas. 2. Soud prvního stupně s odkazem na § 99 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen Směrnice) dospěl k závěru, že porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, ke které soud přihlíží i bez návrhu. Smlouva o úvěru přitom spadá do režimu spotřebitelských smluv. Žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila, že by poskytovatel úvěru schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet zkoumala řádně. S ohledem na smysl a účel právní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na povinnost řádné transpozice práva Evropské unie je podle názoru soudu prvního stupně nutné dojít k závěru, že vyřešení projednávané věci podle hmotného práva není v dispozici účastníků a schválení účastníky navrženého smíru soudem by představovalo porušení článku 22 odst. 2 a článku 23 Směrnice. 3. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že součástí smíru je prostá dohoda o splnění peněžitého závazku, která není v žádném ohledu v rozporu s hmotným právem, a která vyjadřuje vůli účastníků, kterou by měl soud respektovat. Soud prvního stupně však nepřípustně zaměňuje vady smíru za nedostatky úvěrové smlouvy, jeho závěr o tom, že vyřešení projednávané věci podle hmotného práva není v dispozici účastníků, považuje za absurdní a zcela nepřijatelný. Navrhoval, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že smír schválí. 4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212 věta první, o. s. ř., přezkoumal i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 6. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce se domáhá zaplacení 44 487,79 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 1. 2. 2021 do zaplacení z částky 40 347,69 Kč s tím, že s žalovanou uzavřel 24. 11. 2019 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které žalovaná z poskytnutého úvěrového rámce vyčerpala celkem 44 416 Kč, čerpané prostředky se zavázala vrátit, a to u tzv. Extra čerpání v 24 splátkách po 970 Kč (tedy včetně úroku ve výši 18,11 % ročně a pojistného ve výši 4,99 % z měsíční splátky) a u tzv. Komfort čerpání ve splátkách ve výši 5 % měsíčně, nejméně ve výši 500 Kč, včetně úroku ve výši 23,76 % ročně a úhrady sjednaného pojištění ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Pro porušení podmínek úvěrové smlouvy byl úvěr k 20. 11. 2020 zesplatněn, následně od smlouvy odstoupil. V průběhu řízení uzavřeli účastníci smír výše uvedeného znění. 7. Podle § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách. 8. Podle § 99 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 12. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 13. Podle § 419 o. z. Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 14. Podle § 1812 odst. 1 o. z. k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. K nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá (§ 1815 o. z.). 15. Podle čl. 22 odst. 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen Směrnice) členské státy zajistí, aby se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána ustanoveními vnitrostátních právních předpisů provádějícími tuto směrnici nebo jí odpovídajícími. Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (čl. 23 Směrnice) 16. Soudem schválený smír je svou povahou dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, procesní dohodou, která má jednak povahu hmotněprávního určení příslušných práv a povinností (res transacta), jednak i účinky pravomocného rozsudku (res iudicata). Hmotněprávním podkladem soudního smíru může být jakákoliv dohoda účastníků, která má význam pro jeho uzavření; nejčastěji to bývá narovnání, privativní novace, započtení nebo vzdání se práva nebo dluhu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 22. 9. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4406/2009, dostupné na www.nsoud.cz). 17. Smír je v rozporu s hmotným právem, je-li v rozporu s obecnými požadavky kladenými zákonem na náležitosti právních jednání nebo pomíjí-li náležitosti jednání, stanovené pro vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, případně je jinak v rozporu s kogentními ustanoveními hmotného práva nebo tato ustanovení obchází, resp. je v rozporu s dobrými mravy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2319/2019, dostupné na www.nsoud.cz). 18. Soudní smír je procesní smlouvou směřující k ukončení řízení, která má i své hmotněprávní důsledky, je-li platná. Existence nejistých, neurčitých nebo sporných práv mezi stranami se při uzavření smíru předpokládá, předmětem smíru proto mohou být i nároky ze smlouvy, která je neplatná, ať již z jakéhokoli důvodu. Spotřebitelský charakter vztahu je sice při dvoustranném právním jednání, kterým je smír týkající se vypořádání nároků účastníků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, zachován, důvodem neplatnosti smíru však nemůže být bez dalšího důvod, který by vedl k neplatnosti samotné smlouvy o úvěru. Nesplnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nemůže být důvodem pro neplatnost uzavřeného soudního smíru, pokud svým obsahem není (novou) smlouvou o spotřebitelském úvěru dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pro rozpor s hmotným právem, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru postihuje neplatností jen smlouvy o spotřebitelském úvěru. 19. Odvolacímu soudu je znám rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze 4. 1. 2022, sp. zn. 11 Co 213/2021, jehož závěr, že s ohledem na smysl a účel právní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na povinnost řádné transpozice práva Evropské unie není v případě porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyřešení věci podle hmotného práva v dispozici účastníků a že schválení účastníky navrženého smíru soudem by představovalo porušení článku 22 odst. 2 a článku 23 Směrnice, soud prvního stupně převzal. 20. Závěry tohoto rozsudku však smyslu a účelu právní úpravy spotřebitelského úvěru ani Směrnici neodpovídají a mohou vést k nepřípustnému omezení práv samotného spotřebitele. 21. Evropský soudní dvůr opakovaně připomněl, že spotřebitel se může dovolávat ujednání úvěrové smlouvy i v případě, že při jejím uzavření byla porušena ustanovení na jeho ochranu stanovená pod sankcí neplatnosti, ke které soud přihlíží i bez návrhu, či nezávaznosti pro spotřebitele, a to i v rozsudku z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, bod 35, který se týká porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, a dále např. v rozsudcích z 4. 6 2009, Pannon GSM, C -243/08, bod 33, z 21. 2 2013, Banif Plus Bank, C -472/11, bod 35, z 11. 3. 2020, Lintner, C -511/17, bod 43, či v rozsudku z 9. 7. 2020 Banco, C -452/18, bod 27, který se týká dohody o novaci spotřebitelského úvěru (rozhodnutí dostupná na www.curia.europa.eu/juris). 22. Pokud je tedy třeba za podmínek stanovených výše uvedenou judikaturou Soudního dvora respektovat vůli spotřebitele zachovat platnost a závaznost ustanovení uzavřené smlouvy i přesto, že by jinak soud i bez návrhu přihlížel k neplatnosti nebo nezávaznosti takového ustanovení, nelze spotřebitele omezovat ani v uzavření soudního smíru ve sporu z takové smlouvy. Ke stejnému závěru dospěl Krajský soud v Praze již ve svém rozsudku ze 14. 4. 2022, sp. zn. 27 Co 68/2022, dostupnému na www.beck-online.cz. 23. Soulad smíru s hmotným právem pak nelze poměřovat výší plnění, které by byl spotřebitel povinen zaplatit, pokud by soud rozhodl autoritativně, je však třeba zabývat se tím, zda samotná dohoda o smíru není v rozporu s kogentním ustanovením hmotného práva včetně práva na ochranu spotřebitele. V této souvislosti je třeba připomenout, že spotřebitel může být k uzavření smíru motivován i dohodou o způsobu plnění či náhradě nákladů řízení, který je příznivější, než by byl v případě autoritativního rozhodnutí soudu. 24. V řešené věci odvolací soud rozpor uzavřeného smíru s hmotným právem neshledal. 25. V odvolacím řízení bylo smlouvu o revolvingovém úvěru z 24. 11. 2019 prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu, na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec s vedením úvěrového účtu a možností úvěrové karty, a to s aktuálním úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč a specifickými podmínkami čerpání částky 18 489 Kč poskytnuté na nákup černé techniky, která měla být vrácena v 24 měsíčních splátkách po 970 Kč včetně pojistného za jednaného pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky. U specifického čerpání je uvedena roční úroková sazba ve výši 18,11 % a vyčíslena RPSN, u dalšího čerpání z úvěrového rámce, sjednaného na dobu neurčitou, je uvedena roční úroková sazba 23,76 % a vyčíslena RPSN, sjednány měsíční splátky ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, poplatek za rezervaci peněžních prostředků ve výši 50 Kč měsíčně a pojistné ve výši 5,99 % z měsíční splátky měsíčně. Přehledem plateb bylo v odvolacím řízení prokázáno, že žalované byla 27. 11. 2019 poskytnuta částka 18 489 Kč a dále v době od ledna 2020 do května 2020 vyčerpala celkem 25 927 Kč, z toho 18 610 Kč do 11. 2. 2020, a uhradila do 20. 5. 2020 celkem 10 790 Kč. Zjištěné skutečnosti jsou uvedeny přímo v textu uvedených listinných důkazů, k jejichž pravosti a obsahové správnosti nebyly vzneseny námitky. 26. Smírem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 44.874,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40.347,69 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, a dále nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.875,50 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách v min. výši 5 000 Kč splatných vždy nejpozději k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci usnesení o schválení smíru. Práva a povinnosti účastníků jsou jasně a srozumitelně vymezena. Jde o dohodu o právech a povinnostech ze smlouvy o úvěru, tedy z úplatné smlouvy, na základě které bylo žalované poskytnuto celkem 44 416 Kč, dosud uhradila 10 790 Kč, od května 2020 nehradí ničeho. Částka 44.874,79 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit, přesahuje o 11 518,79 Kč rozdíl mezi poskytnutým a dosud uhrazeným plněním, tato výše však nepřesahuje ani výši úroku určeného dle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru za dobu od poskytnutí peněžitých částek do rozhodnutí odvolacího soudu, od února 2021 je dle dohody účastníků úročen jen závazek ve výši 40.347,69 Kč, a to zákonným úrokem z prodlení. Součástí smíru je i dohoda o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, a to ve výši, která nedosahuje ani výše skutečně vynaložených nákladů žalobkyně před soudem prvního stupně. 27. Vada, kterou soud prvního stupně řízení zatížil, když rozhodl o neschválení smíru na základě skutkového závěru učiněného z dokazování, aniž nařídil ústní jednání a žalobkyni ke skutečnostem, které považoval za právně významné, avšak za nedostatečně tvrzené a prokazované, podle § 118a o. s. ř. nepoučil, byla reparována nařízením jednání před odvolacím soudem. Po uzavření smíru bylo již nadbytečné zabývat se tím, zda žalobkyně svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalované splnila, neboť uzavřeným smírem mohla být přípustným způsobem upravena práva a povinnosti účastníků z platné i neplatné úvěrové smlouvy. 28. Odvolací soud z výše uvedených důvodů změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně tak, že smír schválil. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání jen tehdy, jestliže toto usnesení záviselo na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.) Účastník může podat dovolání do dvou měsíců, jdoucích ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto usnesení, u Okresního soudu v Nymburce (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Praha 15. prosince 2022 Mgr. Petra Kubáčová v. r. předsedkyně senátu