USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [jméno] [příjmení], [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], Spolková republika Německo zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 38 450 € s příslušenstvím o odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 6. ledna 2022, č. j. 15 EVC 1/2020-175, takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením odmítl soud prvního stupně návrh na přezkum evropského platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Kolíně dne 18. 3. 2020, č. j. 15 EVC 1/2020-35. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že k návrhu žalobkyně rozhodl uvedeným platebním rozkazem, který spolu s návrhem, formulářem odporu a formulářem pro možnost odmítnutí přijetí písemnosti z důvodu jazyka vyhotovení (v češtině a němčině) doručil na adresu sídla žalované, doručení je na mezinárodní doručence potvrzeno dnem 17. 4. 2020. Žalovaná podala dne 19. 6. 2020 odpor proti evropskému platebnímu rozkazu současně se žádostí o prominutí zmeškání lhůty k podání odporu a s námitkou mezinárodní nepříslušnosti českých soudů, žádala také o přezkum evropského platebního rozkazu. Soud prvního stupně měl za to, že evropský platební rozkaz byl platně doručen, důvody pro vyhovění návrhu na přezkum však neshledal. K doručení uvedl, že je prováděno dle procesních předpisů doručujícího státu, ust. § 174b je proto třeba aplikovat jen na případy doručování na území České republiky. V dané věci bylo dle názoru soudu prvního stupně doručeno v souladu s pravidly v čl. 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (dále jen nařízení o evropském platebním rozkazu), tedy vyšším standardem a s dokladem o doručení. Odkázal na německý občanský soudní řád, podle kterého se doručení písemnosti zaznamená do formuláře obsahujícího všechny zákonem požadované údaje, vyžadován není ani podpis osoby, které je doručováno, nýbrž podpis doručovatele, popřípadě údaje o pověřené společnosti nebo dožádaném orgánu. Dodejka je dostatečný doklad o doručení, a to v případě doručování do zahraničí, mezinárodní dodejka obsahující datum doručení a podpis potvrzující tento údaj je tak dostatečným dokladem o doručení evropského platebního rozkazu příjemci. Za dostatečný doklad považuje soud prvního stupně také výstup z informačního systému pošty obsahující stejné údaje a výslovně potvrzující, že adresát zásilku obdržel, tedy osobně a žádným z náhradních způsobů doručení či jinak. Připomněl také, že standardy doručení stanovené nařízením umožňují i doručení bez průkazu doručení, což není tento případ. Lhůtu pro podání odporu dle Nařízení označil soud prvního stupně za velkorysou a připomněl, že při žádosti o přezkum je třeba vždy jednat neprodleně. Návrh podaný po více než dvou měsících od doručení rozhodnutí za úkon provedený bezodkladně nepovažuje, za nedostatečné označil také pouhé konstatování o omezení fungování společnosti v důsledku šíření koronaviru. Bylo na žalované, jak za takové situace reorganizuje svou výrobu a jinou činnost, pokud však své fungování zcela vyloučil, tedy nezajistila ani nejzákladnější administrativu, například příjem zásilek, nejde o důvod, kterého by se mohla dovolávat. Poukázal také na skutečnost, že žalovaná neučinila včasný úkon v žádné formě a že její sídlo se nachází asi 20 km od hlavního města, tedy v dosahu jiných pošt. Důvody pro přezkum proto neshledal. 2. Proti tomuto usnesení podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně aplikoval německé právo, aniž uvedl, jaká konkrétní ustanovení německého občanského soudního řádu aplikoval a jaké závěry lze v poměrech této věci s ohledem na znění aplikovaných ustanovení vyvodit. Namítané vady dodejky ignoroval a spokojil se s výstupem z informačního systému pošty, které jako neověřený printscreen předložil žalobce. Opakovaná dožádání k německému soudu byla bezvýsledná, dožádání přitom musel soud prvního stupně provádět proto, že dosud shromážděné doklady za dostatečné nepovažoval. Dodejka údaj o řádném doručení neobsahuje, není uvedeno ani jméno osoby, která měla zásilku převzít, z nečitelného podpisu nelze identifikovat osobu, která dodejku podepsala, ani zda šlo o osobu přebírající zásilku za žalovanou nebo o podpis doručovatele či jiné osoby. Nejde tedy o doručení dle požadavků nejvyššího standardu. Z uvedených důvodů má žalovaná za to, že lhůta k podání odporu nezačala nikdy běžet. O evropském platebním rozkazu se žalovaná dozvěděla až 5. 6. 2020 od protistrany. V době, kdy měl být platební rozkaz doručován, se žalovaná snažila pokrýt enormní poptávku obyvatelstva, a to i přesto, že fungování podniků a společenský kontakt byl totálně nuceně omezen, fungování poštovních služeb bylo velice problematické, malé pobočky byly uzavřeny, otevřené pobočky neměly kapacitu, aby řádně jejich fungování nahradily. Odpor proti platebnímu rozkazu podala žalovaná neprodlení, již 19. 6. 2020, dodala, že evropský platební rozkaz nebyl nai vyhotoven v jazyce, o němž se má za to, že mu žalovaná rozumí, a nebyl vydán spolu s kopií formuláře návrhu. V tom spatřuje žalovaná neodstranitelnou procesní vadu, pro kterou není možné, aby byl evropský platební rozkaz prohlášen za vykonatelný. Namítala také mezinárodní nepříslušnost českých soudů. Navrhovala, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212 věta první o. s. ř., přezkoumal dále i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5 a 6 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné. 5. Podle čl. 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (dále jen nařízení o evropském platebním rozkazu) Evropský platební rozkaz může být žalovanému doručen v souladu s vnitrostátními právními předpisy státu, v němž je doručován, některým z těchto způsobů: a) osobní doručení, při němž žalovaný podepíše potvrzení o přijetí s uvedením data přijetí; b) osobní doručení, při němž příslušná osoba, která doručení uskutečnila, podepíše dokument, v němž uvede, že žalovaný dokument přijal nebo odepřel přijetí bez jakéhokoli oprávněného důvodu, a datum doručení; c) doručení poštou, při němž žalovaný podepíše a odešle zpět potvrzení o přijetí s uvedením data přijetí, d) doručení elektronickými prostředky, jako je fax nebo elektronická pošta, při němž žalovaný podepíše a odešle zpět potvrzení o přijetí s uvedením data přijetí 6. Podle čl. 14 nařízení o evropském platebním rozkazu evropský platební rozkaz může být také doručen žalovanému v souladu s vnitrostátními právními předpisy státu, v němž je doručován, některým z těchto způsobů: 7. Podle § 16 odst. 1 nařízení o evropském platebním rozkazu proti evropskému platebnímu rozkazu může žalovaný podat odpor u soudu původu za použití vzorového formuláře F uvedeného v příloze VI, který obdrží spolu s evropským platebním rozkazem. Odpor musí být odeslán do 30 dnů od doručení rozkazu žalovanému (čl. 16 odst. 2 nařízení o evropském platebním rozkazu). 8. Podle čl. 20 odst. 1 nařízení o evropském platebním rozkazu po uplynutí lhůty stanovené v čl. 16 odst. 2 má žalovaný právo požádat o přezkum evropského platebního rozkazu u příslušného soudu v členském státě původu, pokud a) byl platební rozkaz doručen některým ze způsobů uvedených v článku 14 a doručení nebylo provedeno dostatečně včas, aby bylo žalovanému umožněno připravit si obhajobu, a to bez jakéhokoli zavinění z jeho strany, nebo b) žalovaný nemohl popřít nárok z důvodu vyšší moci nebo mimořádných okolností, které nezavinil, pokud v obou případech jedná neprodleně. Po uplynutí lhůty stanovené v čl. 16 odst. 2 má žalovaný rovněž právo požádat o přezkum evropského platebního rozkazu u příslušného soudu v členském státě původu, pokud byl platební rozkaz s ohledem na požadavky stanovené tímto nařízením zjevně vydán chybně nebo z důvodu jiných výjimečných okolností (čl. 20 odst. 2 nařízení o evropském platebním rozkazu). 9. Podle čl. 26 nařízení o evropském platebním rozkazu veškeré procesní otázky, jež nejsou konkrétně upraveny tímto nařízením, se řídí vnitrostátním právem. 10. Minimální standardy doručování evropského platebního rozkazu stanovené v čl. 13 či 14 nařízení je pro účinné doručení evropského platebního rozkazu třeba dodržet. Nařízení o evropském platebním rozkazu v bodě 19 preambule zdůrazňuje, že nelze považovat za dostatečný jakýkoli způsob doručení evropského platebního rozkazu, který se opírá o právní domněnku. Všechny způsoby doručování uvedené v článcích 13 a 14 jsou charakterizovány buď naprostou jistotou (článek 13) nebo velmi vysokým stupněm pravděpodobnosti (článek 14), že se doručovaný dokument dostal ke svému adresátovi (bod 20 preambule) osobní doručení určitým osobám jiným než samotnému žalovanému podle čl. 14 odst. 1 písm. a) a b) by mělo být považováno za splňující požadavky těchto ustanovení pouze v případě, že tyto osoby evropský platební rozkaz skutečně přijaly nebo obdržely (bod 21 preambule). 11. Z obsahu spisu je zřejmé, že doručení evropského platebního rozkazu žalované je dokládáno mezinárodní (růžovou) doručenkou. Doručenka však postrádá údaj o tom, že byla adresátu doručena (zaškrtnuta je pouze kolonka„ Poukázka k výplatě v hotovosti“), o jménu a příjmení osoby, která zásilku převzala (příslušná kolonka zůstala nevyplněna), v části pro datum a podpis obsahuje údaj„ [číslo]“ a nečitelný podpis (jiné údaje v dodejce vyplněny nebyly), postrádá také razítko pošty, která doručenku vrací zpět, který by mělo být připojeno v pravém horním rohu doručenky. Soud prvního stupně vyšel dále z údajů uvedených v Detailních informacích k zásilkám na webových stránkách České pošty, kde je uvedeno doručení zásilky RR[číslo]CZ v zemi určení dne 17. 4. 2020, a z informací o zásilce stejného označení na webových stránkách Deutsche Post (v němčině), kde je v řádku označeném jako oprávněný příjemce (Empfangsberechtiger) zaškrtnuto Empf, a po předtištěném textu„ Potvrzení: Potvrzujji, že jsem dnes obdržel výše uvedenou zásilku“ (Empfangsbestätigung: Ich bestätiege, de o.g. Sendung am heutigen Tag erhlaten zu haben) je dále v kolonce datum a podpis oprávněného příjemce (Datum u. Unterschrift Empfangserechtiger) uvedeno 17.04.2020 a nečitelný podpis a v kolonce jméno a příjmení„[příjmení]“. Přes opakovaná dožádání se soudu prvního stupně, který žádal o prověření způsobu a skutečného doručení evropského platebního rozkazu, zejména výslech osoby provádějící doručení, případně zajištění dalších listin prokazujících doručení od poštovního úřadu, se nepodařilo další skutečnosti zjistit. Z obsahu spisů příslušného německého soudu plyne, že Deutsche Post přes opakované výzvy neoznačila žádnou osobu jménem [příjmení], která by mohla být předvolána (jménem, příjmením a adresou), dožádání proto nebylo vyřízeno. 12. Doklady o doručení evropského platebního rozkazu, které jsou k dispozici, neumožňují podle názoru odvolacího soudu spolehlivý závěr o řádném doručení žalovanému. Nelze totiž ani zjistit, zda podpis na doručence a na dokladu Deutsche Post je podpisem doručovatele (jak se s ohledem na tvrzení žalované domnívá soud prvního stupně) nebo osoby, která zásilku určenou žalované převzala (jak by odpovídalo označením kolonek, do kterých byl podpis učiněn na mezinárodní doručence i dokladu Deutsche Post), případně zda jde o osobu, která je jménem žalované oprávněna písemnosti převzít, nebo zda bylo učiněno doručení některým ze způsobů uvedených v čl. 14 nařízení o evropském platebním rozkazu (zejména předáním zaměstnanci žalované nebo vložením do schránky). Jistotu nebo vysoký stupeň pravděpodobnosti, že se evropský platební rozkaz dostal do dispozice žalované, tak výše uvedené doklady neposkytují. K závěrům soudu prvního stupně odvolací soud pro úplnost dodává, že německý procesní předpis sice pro účinné doručení evropského platebního rozkazu podpis žalovaného nevyžaduje, záznam o doručení dle § 182 německého Zivilprozessordnung (ZPO) však vyžaduje mimo jiné uvedení údaje o osobě, které byla zásilka skutečně předložena (die Bezeichnung der Person, an die der Brief oder das Schriftstück übergeben wurde), a jméno, příjmení a podpis osoby doručující písemnost (Name, Vorname und Unterschrift des Zustellers sowie die Angabe des beauftragten Unternehmens oder der ersuchten Behörde), tedy údaje, které výše uvedené doklady postrádají, neboť označena je v nich jen jedna osoba, a to nedostatečně. 13. Odvolací soud již ve svém usnesení ze dne 29. 10. 2020, č. j. 30 Co 158/2020-121, uvedl, že absence řádného doručení mezi výjimečné případy odůvodňující přezkum dle článku 20 nařízení o evropském platebním rozkazu nespadá (srovnej rozsudek Soudního dvora ze 4. 9. 2014, eco cosmetics a Raiffeisenbank St. Georgen, C -119/13 a C -120/13). Žalovaná se domáhá přezkumu vydaného evropského platebního rozkazu a dovolává se důvodů uvedených v čl. 20 odst. 1 písm. b) nařízení o evropském platebním rozkazu, když tvrdí, že nemohla popřít nárok z důvodu mimořádných okolností, které nezavinila. Pokud však evropský platební rozkaz nebyl řádně doručen, nestane se vykonatelným a lhůta stanovená žalované pro podání odporu nezačne běžet (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1542/2016, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 93/2019 civ.), na uplynutí lhůty k podání odporu je přitom právo požádat o přezkum z uvedeného důvodu vázáno. Je proto nerozhodné, že žalovaná při žádosti o přezkum nejednala neprodleně, jak soud prvního stupně správně dovodil a odůvodnil. 14. Z výše uvedeného je zřejmé, že důvody pro vyhovění žádosti o přezkum evropského platebního rozkazu nejsou dány, a soud prvního stupně tedy rozhodl věcně správně, když návrh žalované odmítl, přestože tak rozhodl z jiných důvodů. 15. Odmítnutí návrhu na přezkum z výše uvedených důvodů nebrání žalované v tom, aby se domáhala vydání rozhodnutí, které by vedlo k neplatnosti již vydaného prohlášení o vykonatelnosti dle vnitrostátního práva (viz rozsudek Soudního dvora ze 4. 9. 2014, eco cosmetics a Raiffeisenbank St. Georgen, C -119/13 a C -120/13, odst. 47), tedy např. rozhodnutí o jeho zrušení. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání jen tehdy, jestliže toto usnesení záviselo na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.) Účastník může podat dovolání do dvou měsíců, jdoucích ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto usnesení, u Okresního soudu v Kolíně (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Praha 28. února 2022 Mgr. Petra Kubáčová předsedkyně senátu