USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zrušení vyživovací povinnosti o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 15. prosince 2021, č. j. 24 C 343/2021-23, takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že řízení se zastavuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 15 210 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením zamítl soud prvního stupně„ námitku místní nepříslušnosti“. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se domáhá zrušení vyživovací povinnosti, žalovaný podal námitku místní nepříslušnosti s tím, že vyživovací povinnost se řídí právem státu, v němž má žalovaný místo obvyklého pobytu. Německé právo je sice podle názoru soudu prvního stupně právem rozhodným, ale místní příslušnost je upravena v nařízení rady ES č. 4/2009 ze dne 18. 12. 2008, tak, že v členských státech je k rozhodování ve věcech vyživovací povinnosti příslušný a) soud místa, v němž má odpůrce místo obvyklého pobytu, nebo b) soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu. Z toho dovodil, že místně příslušný je mimo jiné i soud dle místa pobytu žalobce. 2. Proti tomuto usnesení podal včas odvolání žalovaný. Namítal, že pokud jde o změnu stávajícího rozhodnutí o výživném, měl by být dle odstavce 17 úvodního ustanovení nařízení příslušný soud, kde má žalovaný místo svého pobytu, jinak by si řízení vyžádalo značnou přeshraniční spolupráci. Navrhoval, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že vysloví místní nepříslušnost. 3. Žalobce k odvolání uvedl, že soud prvního stupně rozhodl správně, z úvodního prohlášení nařízení vyvozuje žalovaný nesprávné závěry. Oba účastníci mají české státní občanství a narodili se v České republice, hovoří česky a o výživném v minulosti český soud rozhodoval. Jako žalobce podal žalobu na zrušení výživného ve státě, kde měl oprávněný místo svého obvyklého pobytu v době vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Navrhoval, aby odvolací soud potvrdil, že mezinárodní příslušnost českých soudů je v této věci dána. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212, věta první, o. s. ř., jakož přezkoumal i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Podle § 41 odst. 2 o. s. ř. každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. 6. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). 7. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém se tento zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. 8. Podle čl. 3 písm. a) a b) nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen nařízení o výživném) k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný a) soud místa, v němž má odpůrce místo obvyklého pobytu, nebo b) soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu. Podle čl. 8 odst. 1 nařízení o výživném je-li vydáno rozhodnutí v členském státě nebo ve smluvním státě Haagské úmluvy z roku 2007, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nemůže povinný podat návrh na změnu rozhodnutí nebo na vydání nového rozhodnutí v jiném členském státě, dokud má oprávněný místo obvyklého pobytu ve státě, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno. 9. Z obsahu spisu je zřejmé, že osobou k výživě oprávněnou je žalovaný, v řízení zahájeném proti němu žalobou je současně i odpůrcem. Místo faktického pobytu žalovaného je v Německé spolkové republice, adresou v Německu jej žalobce také označil. České soudy tedy nejsou mezinárodně příslušné k rozhodnutí o zrušení vyživovací povinnosti, neboť v České republice se nenachází ani místo obvyklého pobytu oprávněné osoby, ani místo obvyklého pobytu odpůrce. Skutečnost, že původní rozhodnutí o výživném vydal český soud, by mohlo mezinárodní příslušnost českých soudů založit jen v případě, že by žalovaný v době podání žaloby na zrušení vyživovací povinnosti v České republice nadále pobýval. Tomu odpovídá nejen znění čl. 8 nařízení o výživném, ale i bod 17. preambule tohoto nařízení, na který odkazoval žalovaný. 10. Žalovaný při svém prvním úkonu v řízení namítal, že příslušným k projednání žaloby je obecný soud žalovaného, tedy soud německý, a rozhodným právem je německé právo. Podle obsahu podání nejde o námitku místní nepříslušnosti, neboť místní příslušnost je posuzována jen pro případ mezinárodní příslušnosti českých soudů, a to na základě úvahy, který z českých soudů je místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci. Svým obsahem odpovídá námitka námitce mezinárodní nepříslušnosti. Soud prvního stupně, přestože se správně zabýval mezinárodní příslušností, formuloval svůj výrok nesprávně jako rozhodnutí o příslušnosti místní. Pochybil také, když námitku žalovaného posoudil jako nedůvodnou, neboť mezinárodní příslušnost českých soudů není dána. Jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. 11. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. 12. Po změně rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a podle § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. také o nákladech řízení odvolacího. Zastavení řízení pro nedostatek podmínek řízení zavinil žalobce, který podal žalobu u mezinárodně nepříslušného soudu, odvolací soud mu proto podle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů, které vynaložil na právní zastoupení (odměna advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 9 740 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a 2, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – převzetí a příprava zastoupení, odměna advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 4 870 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a 2, § 7 bod 6. a § 11 odst. 2 advokátního tarifu – odvolání nikoli ve věci samé a 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, celkem 15 210 Kč. Námitka mezinárodní nepříslušnosti je procesní námitkou, kterou odvolací soud nepovažuje za samostatný úkon právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu, jiné náklady žalovaného z obsahu spisu nevyplývají. 13. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal žádný důvod. Místo plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 2 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci. Praha 31. března 2022 Mgr. Petra Kubáčová předsedkyně senátu