ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], Slovenská republika zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa], Slovenská republika proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 22 658,93 euro s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ z 30. srpna 2021, č. j. 3 EVC 1/2018-147, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku I. tak, že o zákonném úroku z prodlení z 22 658,93 euro od 9. 12. 2014 do 31. 10. 2017, z 18 000 euro od 1. 11. 2017 do 30. 11. 2017, z 12 000 euro od 1. 12. 2017 do 31. 12. 2017 a z 6 000 euro od 1. 1. 2018 do 31. 1. 2018 se nerozhoduje, v části týkající se 6 000 euro s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 1. 1. 2018 do zaplacení se žaloba zamítá a výše úroku z prodlení činí 8,05 % ročně z 4 658,93 euro od 1. 11. 2017 do zaplacení a z 6 000 euro od 1. 12. 2017 do zaplacení a 8,5 % ročně z 6 000 Kč od 1. 2. 2018 do zaplacení; ve zbývající části výroku I. se potvrzuje. II. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku III. tak, že České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 58 422 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal zaplacení 22 658,93 euro se zákonným úrokem z prodlení ze 4 658,93 euro od 1. 11. 2017 do zaplacení a z 6 000 euro od 1. 12. 2017 do zaplacení, od 1. 1. 2018 do zaplacení a od 1. 2. 2018 do zaplacení s tím, že účastníci 9. 12. 2014 uzavřeli kupní smlouvu o převodu použitých nákladních vozidel za kupní cenu celkem 266 000 Kč, která měla být uhrazena v 37 měsíčních splátkách počínaje prosincem 2014. První splátka byla dohodnuta na 50 000 euro, další splátky na 6 000 euro měsíčně, žalovaný však zaplatil jen 32 splátek, na splátku splatnou v říjnu 2017 uhradil jen 1 314,07 euro a splátky splatné v listopadu a prosinci 2017 a v lednu 2018 neuhradil vůbec. K namítanému započtení žalobce uvedl, že zápočet učinil žalovaný prohlášením z 16. 1. 2018, ve kterém započetl svou pohledávku ve výši 510 595 Kč, kterou určil jako rozdíl mezi dohodnutým a skutečným stavem vozidel. Podle názoru žalobce započítávaná pohledávka neexistuje, započtení je neplatné, pohledávka označená jako škoda na cestovném ve výši 2 685 euro je neurčitá a nejistá. Dodal, že pokud žalovaný uváděl, že předmět koupě převzal oproti předcházejícímu stavu výrazně poškozený, měl uplatnit právo na náhradu škody vůči schovateli v 3měsíční propadné lhůtě. Nebezpečí škody na předmětu koupě přešlo totiž na kupujícího dnem uzavření kupní smlouvy, prodávající měl tak až do odevzdání předmětu koupě postavení schovatele. Uvedl také, že žalovaný neuplatnil práva z odpovědnosti za vady předmětu koupě a že vady byly zachyceny již v předávacím protokolu z 22. 1. 2015. Navíc vozidla byla prodána, jak stojí a leží, a kupní smlouvy neobsahuje prohlášení o jejich vlastnostech, žalovaný žalobci ani vady bez zbytečného odkladu, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci, neoznámil. 2. Žalovaný namítal, že žalobou uplatněná pohledávka zanikla započtením. Tvrdil také, že při předání zjistil vady, tedy rozdíl mezi stavem při prohlídce před uzavřením kupní smlouvy a při předání v lednu 2015 Tyto vady byly zachyceny do předávacího protokolu, žalovaný požadoval odstranění vad žalobcem. To žalobce neučinil, nakonec bylo dohodnuto, že žalovaný zajistí opravu sám a žalobce ji následně uhradí. K tomu však nedošlo. Žalobce neměl žádné námitky proti uplatněnému nároku na cestovné ve výši 2 685 euro, má proto za to, že tyto nároky uznal. Náklady na odstranění vad proto započetl oproti nároku na zaplacení kupní ceny. Navrhoval provedení znaleckého posudku k určení mimo jiné hodnoty odstranění vad předmětných vozidel. 3. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku 22 658,93 euro s 0,5% úrokem ročně od 9. 12. 2014 do zaplacení (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů státu (výrok III.). 4. Při svém rozhodnutí vyšel z následujících skutkových zjištění. Účastníci uzavřeli kupní smlouvu datovanou 9. 12. 2014, kterou žalobce jako prodávající převádí použité věci – specifikovaná nákladní vozidla, a to jak stojí a leží, za celkovou kupní cenu ve výši 266 000 euro, kupní cena měla být splatná v 37 splátkách počínaje prosincem 2014 a konče lednem 2018 s tím, že výše první splátky splatné do konce prosince 2014 činí 50 000 euro a výše druhé splátky splatné do konce ledna 2015 až třicáté sedmé splátky splatné do konce ledna 2018 činí 6 000 euro. Předmět koupě měl být protokolárně předán do 10 dnů od podpisu smlouvy na základě samostatných předávacích protokolů. Dne 22. 1. 2015 byly sepsány předávací protokoly včetně podrobné specifikace vozidel, každá karta vozidla obsahuje jeho specifikaci včetně najetých km, emisního hodnocení a technického stavu. Žalovaný uhradil 29. 1. 2015 56 000 euro, dále 15x 6000 euro, 1x 12 000 euro a 12x 6000 euro a 1 x 12 000 euro. Výzvou z 23. 6. 2015 byl žalobce žalovaným vyzván k úhradě 510 595 Kč, tato částka měla představovat rozdíl hodnot vozidel v dohodnutém a skutečném stavu a byla podrobně specifikována ve vztahu ke každému vozidlu, a dále k úhradě 2 685 euro za náklady způsobené zmařením provedení evidenční kontroly vozidel dne 11. 6. 2015. Žalovaný obě tyto pohledávky započetl na pohledávku žalobce z kupní smlouvy prohlášením z 16. 1. 2018, na to reagoval žalobce nesouhlasem a návrhem na smírné vyřešení věci. Vozidla dle znalce vykazovala vady, které omezovaly způsobilost vozidel k provozu na pozemních komunikacích. O prodeji vozidel jednali účastníci už v září 2014, žalovanému bylo známo, že nabízená vozidla jsou používána na stavbách a že budou dále používána, a to až do uzavření kupní smlouvy, stav vozidel mu byl z osobní prohlídky znám, žalovaný měl možnost si vozidla prohlédnout také při uzavírání smlouvy a při převzetí vozidel. Při převzetí vozidel žalovaný žádné vady nenamítal, teprve s odstupem několika měsíců začal uplatňovat nárok na náklady spojené s opravou vozidel. Původně byla vozidla nabízena za celkem 291 000 euro, žalovaný naléhal na převod vozidel ještě pře zaplacením první splátky. Z výpovědí svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení] soud prvního stupně zjistil, že pracovníci žalovaného se s jednatelem žalovaného [příjmení] dohodli, že vozidla dne 22. 1. 2015 převezmou, neboť žalovaný je potřeboval pro práci, s tím, že jednatel žalovaného si to následně s žalobcem sám vyřeší (vyjedná, dohodne kompenzaci), žalobce i svědkyně [příjmení] považovali závady zachycené v předávacím protokolu za zachycení stavu převáděných použitých vozidel, nikoli za reklamované vady. Tvrzenou dohodu o tom, že žalovaný nechá vady odstranit a žalobce mu cenu opravy zaplatí, soud prvního stupně z provedeného dokazování nedovodil. 5. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 2079, § 2084, § 2095, § 2099, § 2103 a § 2106 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), shrnul, že žalovaný souhlasil s kupní cenou, s technickým stavem vozidel byl seznámen, přesto nárok na náklady na opravu vozidel uplatňoval až s odstupem několika měsíců, a jeho námitky týkající se vad a dohody o úhradě nákladů na jejich odstranění proto posoudil soud prvního stupně jako nedůvodné. Poznamenal, že šlo spíše o neochotu uhradit kupní cenu v důsledku platební neschopnosti žalovaného. Pohledávky, které žalovaný započetl, označil soud prvního stupně za nejisté a neurčité, a tedy podle § 1987 o. z. nezpůsobilé k započtení. 6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítal, že dokazováním bylo najisto postaveno, že při převzetí vozidel uplatňoval žalovaný vady na předmětu koupě, jejich odstranění následně požadoval po žalobci a vzhledem ke smluvnímu ujednání účastníků nechal vozidla opravit a nárok uplatňoval po žalobci. Vozidla měla být způsobilá provozu na pozemní komunikaci, ustanovený znalec dospěl k závěru, že takovou způsobilost vady vozidel vylučovaly. Soud prvního stupně sice nechal vypracovat znalecký posudek, ale úmyslně přehlíží stav, kdy vady na předmětu koupě způsobil výlučně žalobce, a to poté, co byl předmět koupě žalovanému prezentován. Navrhoval, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne a žalovanému přizná náhradu nákladů řízení. 7. Žalobce k odvolání uvedl, že pohledávky uplatněné v žalobě jsou nejisté a neurčité, v kupní smlouvě se žalobce k takovým platbám ani nezavázal. Žalovaný kupoval použité věci, vlastnictví přešlo okamžikem uzavření smlouvy, stejně jako nebezpečí škody na předmětu koupě. Prodávající tak měl postavení uschovatele, nárok na náhradu škody nelze přiznat, pokud je opožděné uplatnění namítáno. Věci byly navíc prodány úhrnkem, proto jdou vady k tíži nabyvatele. I kdyby šlo o vady, žalovaný je včas neoznámil. Započtením neexistující pohledávky nemohla žalobou uplatněná pohledávka zaniknout. Navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro částečnou změnu rozsudku soudu prvního stupně. 9. Soud prvního stupně správně určil a odůvodnil svou mezinárodní příslušnost (dle článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech /nařízení Brusel I bis/) a také rozhodné právo (dle čl. 3 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I). 10. Podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 11. Podle § 1968 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.). 12. Podle § 2095 o. z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý. Podle § 2084 o. z. prodávající upozorní kupujícího při ujednávání kupní smlouvy na vady věci, o nichž ví. 13. Podle § 2099 odst. 1 o. z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci. 14. Podle § 2100 odst. 1 o. z. právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Právo kupujícího založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti. 15. Podle § 2103 o. z. kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. To neplatí, ujistil-li ho prodávající výslovně, že věc je bez vad, anebo zastřel-li vadu lstivě. 16. Podle § 2104 o. z. kupující věc podle možnosti prohlédne co nejdříve po přechodu nebezpečí škody na věci a přesvědčí se o jejích vlastnostech a množství. Podle § 2112 odst. 1 o. z. neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci. K účinkům podle odstavce 1 soud přihlédne jen k námitce prodávajícího, že vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět (§ 2112 odst. 2 o. z.). 17. Podle § 2106 odst. 1 o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy. Kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit (§ 2106 odst. 2 o. z.). Podle § 2106 odst. 3 o. z. nezvolí-li kupující své právo včas, má práva podle § 2107. Podle § 2107 odst. 1 o. z. Je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny. 18. Podle § 2108 o. z. do odstranění vady nemusí kupující platit část kupní ceny odhadem přiměřeně odpovídající jeho právu na slevu. 19. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (§ 1982 odst. 2 o. z.). 20. Podle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. 21. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle § 586 odst. 2 o. z. nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. 22. Žalobce se domáhal zaplacení 22 658,93 euro se zákonným úrokem z prodlení ze 4 658,93 euro od 1. 11. 2017 do zaplacení, z 6 000 euro od 1. 12. 2017 do zaplacení, od 1. 1. 2018 do zaplacení a od 1. 2. 2018 do zaplacení. Soud prvního stupně výrokem I. rozsudku rozhodl o úroku z prodlení z celé částky 22 658,93 euro za dobu od 9. 12. 2014 do zaplacení, a překročil tak v rozporu s § 153 odst. 2 o. s. ř. žalobní návrh, přestože v dané věci nevyplývá z právního předpisu určitý způsob vypořádání. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v části výroku I. týkající se zákonného úroku z prodlení, který přesahuje žalobcem uplatněný nárok, tak, že o zákonném úroku z prodlení z 22 658,93 euro od 9. 12. 2014 do 31. 10. 2017, z 18 000 euro od 1. 11. 2017 do 30. 11. 2017, z 12 000 euro od 1. 12. 2017 do 31. 12. 2017 a z 6 000 euro od 1. 1. 2018 do 31. 1. 2018 se nerozhoduje. 23. Žalobce se domáhá zaplacení kupní ceny za dodaná použitá nákladní vozidla. Mezi účastníky je nesporné, že nákladní vozidla žalobce žalované dodal, a to na základě písemně uzavřené kupní smlouvy, ve které si účastníci dohodli souhrnnou kupní cenu ve výši 266 000 euro, a že žalobce vozidla převzal a za převedená vozidla zaplatil v souladu s uzavřenou smlouvou 32 splátek (1 ve výši 50 000 euro a zbylé po 6 000 euro) a dále 1 314,07 euro. Žalobce se výslovně domáhá zaplacení části kupní ceny splatné v říjnu 2017 a splátek kupní ceny splatných v listopadu a prosinci 2017 a v lednu 2018. Z obsahu kupní smlouvy plyne, že kupní ceny měla být hrazena ve 37 měsíčních splátkách splatných vždy do konce příslušného kalendářního měsíce tak, že první splátka ve výši 50 000 Kč byla splatná 31. 12. 2014 a činila 50 000 Kč a výše druhé splátky (splatné 31. 1. 2015) až třicáté sedmé splátky (splatné do 31. 1. 2018) činila 6 000 euro. Doba 37 měsíců od prosince 2014 včetně přitom uplyne již v prosinci 2017 (1 měsíc v roce 2014 a 3x12 měsíců v letech 2015, 2016 a 2017). Pokud si účastníci smluvili 37 měsíčních splátek (50000 266000) počínaje prosincem 2014 a zároveň splatnost poslední splátky na 31. leden 2018, je zřejmé, že v prosinci 2017 nebyla splatná žádná splátka (na dobu do listopadu 2017 připadlo 36 splátek, splatnost poslední, 37. splátky, je výslovně sjednána na leden 2018). Pokud se žalobce domáhal zaplacení splátky kupní ceny splatné v prosinci 2017, nemohla být proto žaloba v této části úspěšná, neboť žádná ze splátek kupní ceny nebyla splatná v daném kalendářním měsíci. V části týkající se zaplacení 6 000 euro se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 1. 1. 2018 do zaplacení proto odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl. 24. Ve zbylém rozsahu je žaloba důvodná. Žalovaná nesporuje vznik nároku žalobce na zaplacení celé kupní ceny ve výši 266 000 Kč a je také nesporné, že zaplatila jen část kupní ceny, a to ve výši dle tvrzení žalobce. Žalovaný ani netvrdí, že by se na žalobci domáhal v rámci včas a řádně uplatněné reklamace odstranění vad předmětu koupě (opravy), vzniku nároku na zaplacení celé kupní ceny tak nebrání ani ust. § 2108 o. z. Žalovaná namítá, že pohledávka žalobkyně na zaplacení části kupní ceny ve výši odpovídající 510 595 Kč a 2 685 euro zanikla započtením. Odvolací soud však shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobou uplatněná pohledávka započtením nezanikla. 25. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je (zásadně) pohledávka ilikvidni, tj. pohledávka, která je co do základu anebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného, zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace. Likvidita aktivní pohledávky je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li aktivní pohledávka jistá a určitá, odporuje započtení zákonu a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pasivní pohledávky vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pasivní pohledávka nezanikne). Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z. jsou rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu z 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2021 civ.). 26. Žalovaná započetla oproti nároku žalobce na zaplacení kupní ceny částku, kterou měla vynaložit na opravy zakoupených vozidel podle dohody účastníků o tom, že žalobce zaplatí žalované náklady na odstranění vad předmětu koupě, a dále škodu, která jí měla vzniknout vynaložením nákladů na cestovné v souvislosti s nedostatkem součinnosti žalobce při převodu vozidel v příslušném registru. Zatímco vznik pohledávky žalobce, její důvod a výše je nesporná, žalobce nárok na náhradu škody vzniklé vynaložením nákladů žalovaného na cestovné, nesporný není, neboť žalobce neučil nesporným ani žádný z předpokladů vzniku odpovědnosti žalobce za tuto škodu, ani výši této škody. Uplatnění této pohledávky vůči žalobci formou námitky započtení tak namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí, vyvolává spor o existenci a výši této aktivní pohledávky. Taková pohledávka je jako nejistá a neurčitá dle § 1987 odst. 2 o. z. nezpůsobilá k započtení, a její zápočet je pro rozpor s § 1987 o. z. neplatný, žalobce neplatnost započtení z uvedeného důvodu namítal. 27. Další aktivní pohledávkou uplatněnou žalovaným k započtení byla pohledávka na zaplacení nákladů vynaložených na opravu zakoupených vozidel. Žalovaný tvrdí, že na zaplacení částky na opravu vozidel, kterou si žalovaný sám obstará, se účastníci dohodli. Žalobce však jakoukoli dohodu popřel a soud prvního stupně existenci takové dohody nezjistil ani z provedených důkazů navržených žalovaným. Vyšel přitom ze shodných výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení], kteří se převzetí vozidel za žalovaného účastníli a kteří vypověděli, že jednatel žalovaného jim dal pokyn k převzetí vozidel s tím, že si to později s žalobcem vyřeší (vyřídí) sám. Také svědek [příjmení], tehdejší jednatel žalovaného, vypověděl jen to, že žalovaný vozidla potřeboval, tak bylo rozhodnuto, že je převezme a„ nějakým způsobem se s žalobcem dohodnou na kompenzaci“. O dohodě vypovídal pouze svědek [příjmení], rovněž dřívější jednatel žalovaného, jenž u převzetí vozidel osobně nebyl a který však nejprve uváděl, že se„ domluvili na tom, že v rámci reklamace to bude nějak řešeno“ a poté, že se dohodli s žalobcem, poté, co vyměnil pneumatiku, že si stroje odvezou, nechají opravit a potom žalobce zaplatí opravy. To však neodpovídá ani výpovědi svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení], ale ani výpovědi svědkyně [příjmení], která byla u převzetí vozidel za žalobce, ani výpovědi žalobce. Uzavření dohody nelze dovozovat ani z výzev k plnění, byť by v nich bylo na dohodu odkazováno, neboť šlo o jednostranné úkony žalovaného. Skutková zjištění soudu prvního stupně v tomto směru považuje odvolací soud za zcela správná. Soud prvního stupně také při prvním jednání, které se ve věci konalo, účastníky řádně poučil o koncentraci řízení a poskytl jim 30denní lhůtu k doplnění tvrzení a důkazů. Pokud žalobce sám v koncentrační lhůtě dohodu s žalobcem (nikoli jednostranně uplatněnou slevu z kupní ceny nebo jiný nárok z tvrzených vad) tvrdil a důkazy k prokázání uzavření dohody označil, neměl soud prvního stupně důvod jej k navržení důkazů vyzývat a poučovat dle § 118a o. s. ř. Z dokazování vyplynulo, že uzavření dohody nebylo prokázáno, avšak až po uplynutí lhůty ke koncentraci. Opětovné poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. (které nebylo objektivně potřebné poskytnout v koncentrační lhůtě) po uplynutí lhůty ke koncentraci, by smysl a účel koncentrace zcela popřelo. 28. Je třeba dodat, že bez provedeného dokazování k uzavření tvrzené dohody by uspěl i závěr soudu prvního stupně o nezpůsobilosti započtené pohledávky na zaplacení nákladů vynaložených na opravu vozidel k započtení, neboť i ta byla sporná co do důvodu i výše a spornost nebyla založena na spornosti právní kvalifikace. Započtena byla výslovně pohledávka odpovídající závazku z dohody účastníků, nikoli nárok z vad předmětu koupě. Závěr o nejistotě a neurčitosti započítávané pohledávky dle § 1987 o. z. není důvodem pro poučení soudu dle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o tom, co by měl účastník, který takové započtení uplatňuje, tvrdit a prokázat, aby započítávaná pohledávka mohla být považována za způsobilou k započtení (jak se domnívá žalobce). Poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. se uplatní při nedostatečném tvrzení právně významných skutečností nebo absenci důkazních návrhů k jejich prokázání. Závěr o nezpůsobilosti pohledávky k započtení dle § 1987 odst. 2 o. s. ř. však není založen na nedostatku skutkových tvrzení nebo důkazních návrhů, ale na zjištěné povaze aktivní pohledávky namítané k započtení. 29. V dané věci nepovažuje odvolací soud závěr o nezpůsobilosti aktivních pohledávek žalované k započtení za nespravedlivé uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami dle § 2 o. z. Započtené pohledávky sice souvisí s uzavřenou kupní smlouvou, nejde však o pohledávky plynoucí přímo z uzavřené kupní smlouvy ani o nároky plynoucí ze samotné existence tvrzených vad předmětu koupě, ale o nárok na náhradu škody způsobený tvrzeným nedostatkem následné součinnosti žalobce a o nárok z tvrzené dohody uzavřené po uzavření kupní smlouvy. Odvolací soud v této souvislosti také připomíná, že žalovaný nevyužil ani prokázané možnosti prohlédnout si předmět koupě při uzavírání kupní smlouvy, přestože mu bylo známo, že v době od prohlídky převáděných vozidel věci do uzavření kupní smlouvy budou vozidla několik měsíců užívána na stavbách, a vozidla ve stavu popsaném v předávacích protokolech převzal. Dovolává se navíc rozdílu mezi stavem vozidel při prohlídce a stavem vozidel při převzetí, přestože s ohledem na datum uzavření kupní smlouvy lze předpokládat, že vytýkané vady mohl s vynaložením obvyklé pozornosti poznat právě při uzavření kupní smlouvy; za takové vady by žalobce ani neodpovídal, neboť k ujištění o tom, že je věc bez vad, nedošlo a vady nebyly zastřeny. 30. Žalovaný byl v prodlení se zaplacením 4 658,93 euro od 1. 11. 2017, se zaplacením dalších 6 000 euro od 1. 12. 2017 do zaplacení a se zaplacením dalších 6000 euro od 1. 2. 2018 do zaplacení. Zákonná výše úroku z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činila pro prodlení v druhé polovině roku 2017 8,05 % ročně a v první polovině roku 2018 8,5 % ročně (nikoli 0,5 % ročně, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně). 31. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně rovněž tak, že výši úroku z prodlení určil na 8,05 % ročně u prodlení se zaplacením 4 658,93 euro od 1. 11. 2017 do zaplacení a 6 000 euro od 1. 12. 2017 do zaplacení a na 8,5 % ročně u prodlení se zaplacením 6 000 Kč od 1. 2. 2018 do zaplacení; ve zbývající části výroku I. potvrdil podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. 32. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a 2, § 151 o. s. ř. také o nákladech řízení odvolacího. Žalobce po změně rozsudku uspěl v řízení před soudem prvního stupně i v řízení odvolacím co do 74 %, odvolací soud proto žalované uložil, aby žalobci nahradila 48 % nákladů, které vynaložil na soudní poplatek (23 393 Kč) a právní zastoupení (odměna advokáta za 8 úkonů právní služby po 10 620 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), b), g) a k) advokátního tarifu – převzetí věci, návrh na zahájení řízení, účast u 4 ústních jednání, z toho jednoho přes 2 hodiny, vyjádření k odvolání, a to při kurzu eura od 25,19 do 25, 535 Kč, odměna advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 10 660 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu – vyjádření k odporu při kurzu eura 25,67 Kč a 9 paušální náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu), celkem 121 713 Kč, z toho 48 % činí 58 422 Kč. 33. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal žádný důvod. Místo plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 34. Stát vynaložil v řízení před soudem prvního stupně náklady na znalečné. Znalecký posudek byl však vzhledem ke správnému právnímu posouzení věci ze strany soudu prvního stupně zadán zcela nadbytečně. Odvolací soud proto za použití ust. § 150 o. s. ř. státu náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen tehdy, jestliže tento rozsudek závisel na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.) Účastník může podat dovolání do dvou měsíců, jdoucích ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku, u Okresního soudu Praha-západ (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci. Praha 30. května 2022 Mgr. Petra Kubáčová v. r. předsedkyně senátu