ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců JUDr. Petra Wulkana a Mgr. Lukáše Randy ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], Polská republika 2. [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], Polská republika oba zastoupení advokátem [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti kupní smlouvy o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 3. května 2021, č. j. 16 C 123/2019-338, ve znění opravného usnesení ze dne 25. srpna 2021, č. j. 16 C 123/2019-354, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku II. tak, že výše nákladů řízení činí 212 149 Kč, a ve výroku III. tak, že o nákladech České republiky se nerozhoduje, ve zbývající části výroku II. a ve výroku I. se rozsudek potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 25 391 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaných. III. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Krajskému soudu v Praze náklady odvolacího řízení ve výši 2 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy o převodu vlastnictví k bytové jednotce [číslo] nacházející se v budově [adresa] na pozemku parc. st. [číslo], se souvisejícím podílem na společných částech domu a pozemku ve výši [číslo] v obci [část obce], [katastrální uzemí] (dále jen "bytová jednotka"), jíž došlo k přímému prodeji nemovité zástavy zástavním věřitelem při výkonu smluvního zástavního práva zpeněžením zástavy, uzavřené dne 27. 2. 2019 mezi žalovaným 1) jako kupujícím a žalovaným 2) jako zástavním věřitelem (dále jen„ kupní smlouva“). Tvrdila, že je vlastníkem bytové jednotky, katastrální úřad jí sdělil, že 7. 3. 2019 došlo k zahájení řízení o návrhu na vklad změny vlastnictví k bytové jednotce na základě uvedené kupní smlouvy. Smluvní zástavní právo mělo vzniknout na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 21. 8. 2015, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 2), s právními účinky zápisu ke dni 24. 8. 2015 (dále jen„ zástavní smlouva“). Dle kupní smlouvy měla zástavní smlouva zajistit plnění ze směnky vlastní, znějící na směnečný peníz 150 000 polských zlotých, což je dluh žalobkyně vůči žalovanému 2). Bylo ujednáno, že pokud žalobkyně neuhradí směnečný dluh ve lhůtě splatnosti do 31. 12. 2015, byl žalovaný 2) oprávněn vykonat své zástavní právo přímým prodejem zástavy (bytové jednotky), a to osobě dle výběru zástavního věřitele za podmínek uvedených v zástavní smlouvě. Žalobkyně nerozporovala, že uzavřela s žalovaným 2) zástavní smlouvu, avšak považovala smlouvu a okolnosti realizace zástavního za rozporné se zákonem a dobrými mravy. Namítala, že jí žalovaným 2) nebyly žádné peníze poskytnuty, toto tvrzení později změnila tak, že byly poskytnuty v nižší výši, než je uvedeno na směnce, a následně tak, že žalovanému 2) žádné peníze nedluží. Tvrdila, že si není vědoma, že směnku podepsala, zástavní smlouvu podepsala, aby pomohla žalovanému 2), s nímž byla v důvěrném vztahu, k podpisu zástavní smlouvy byla přivedena lstí. Tvrzení o důvěrném vztahu s žalovaným 2) později odvolala a tvrdila, že v době předcházející vystavení směnky byla nucena podepsat několik prázdných listů papíru, později připustila, že nešlo o prázdné papíry, ale nemohla si listiny před podpisem přečíst, zástavní smlouvu si na úřadě, kde se ověřoval podpis, přečíst mohla, ale nepřečetla. Dodala, že dne 20. 8. 2015 nebyla v Jordanowe a nemohla vystavit směnku, protože byla v [obec]. Výkon zástavního práva přímým prodejem zástavy byl dle žalobkyně realizován proti smyslu zákona, žalovaný 2) nebyl oprávněn kupní smlouvu uzavřít, zákonné podmínky přímého prodeje zástavy nebyly splněny, žalobkyni nebyl ani předložen znalecký posudek stanovující obvyklou cenu zástavy a při prodeji nebylo postupováno tak, aby bylo dosaženo co nejvyššího zpeněžení. Stanovení ceny pokládá za účelové, což dokazuje i skutečnost, že kupující je bratr žalovaného 2). Uvedla také, že žalovaný 1) nezachoval požadovanou opatrnost při dokládání právního vztahu k nemovitosti, nemůže být tedy chráněn jako dobrověrný nabyvatel. K naléhavému právnímu zájmu na určení neplatnosti kupní smlouvy žalobkyně uvedla, že je stále vedena v katastru nemovitostí jako vlastník bytové jednotky, nelze tak žalovat na určení vlastnictví, požadované určení zabrání změně zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí. 2. Žalovaní namítali, že došlo k uzavření platné zástavní smlouvy, která zajišťovala platný směnečný dluh, který nebyl žalobkyní splněn, a proto přistoupil žalovaný 2) k realizaci zástavního práva, a to za splnění podmínek stanovených v zástavní smlouvě i v zákoně. Dluh byl splatný v roce 2015, realizace zástavního práva započala v roce 2016 zápisem do katastru nemovitostí a prodej nemovitosti se uskutečnil až v roce 2019. Po celou dobu měla žalobkyně možnost dluh splatit a rovněž sama aktivně vyhledávat kupce zástavy, což smlouva umožňovala. Znalecký posudek byl žalobkyni doručen, zpracován byl bez prohlídky bytu, kterou žalobkyně přes výzvu neumožnila. Po zpracování znaleckého posudku nabízel žalovaný 2) nemovitost prostřednictvím [webová adresa] za zjištěnou obvyklou cenu. Ke snížení nabídkové ceny přistupoval v souladu s ujednáním v zástavní smlouvě. Prodej byl ztížen tím, že nemovitost nabízel zástavní věřitel, nemovitost byla obsazena nájemníky a v katastru nemovitostí bylo kromě zástavního práva pro žalovaného 2) zapsáno v roce 2017 další zástavní právo k zajištění částky 1 500 000 Kč ve prospěch [anonymizováno] [jméno] [jméno] (otce dětí žalobkyně). Potenciální zájemci po seznámení s těmito okolnostmi přestali mít o nemovitost zájem. Žalovaný 2) pak nemovitost prodal svému bratrovi, který měl k dispozici volné prostředky a byl ochoten uvedené překážky překonat. Kupní smlouva byla uzavřena platně, v souladu s podmínkami zástavní smlouvy, byla řádně uhrazena kupní cena a podán návrh na zápis vlastnického práva žalovaného 1) do katastru nemovitostí. K tvrzení žalobkyně o neexistenci dluhu ze směnky, nepřevzetí ve směnce uvedené částky a nepodepsání směnky žalobkyní žalovaní uvedli, že vědomost žalobkyně o dluhu prokazuje mimo jiné skutečnost, že v roce 2017 kontaktovala opakovaně zástupce žalovaného 2) prostřednictvím svých celkem 4 zástupců s žádostí o vyčíslení dluhu. Do okamžiku podání návrhu na vklad vlastnického práva žalovaného 1) žalobkyně směnku ani zástavní smlouvu nerozporovala, strpěla zápis zástavního práva k nemovitosti i zápis realizace zástavního práva do katastru nemovitostí, žalovaného 2) opakovaně ujišťovala, že směnečný dluh, s nímž byla v prodlení, hodlá uhradit. Žaloba je tak dle žalovaných účelová s cílem oddálit převod zástavy. 3. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni nahradit žalovaným do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 214 690 Kč (výrok II.) a nahradit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi do 30 dní od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 7 929 Kč (výrok III.). 4. Mezinárodní příslušnost českých soudů dovodil soud prvního stupně podle čl. 24 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis), neboť nemovitost, o jejíž vlastnické právo v řízení jde, se nachází na území České republiky. Při určení rozhodného práva vycházel soud prvního stupně z volby českého práva u zástavní a kupní smlouvy, směnku vystavenou v polštině, na polském území posuzoval podle polského směnečného práva s tím, že i dle tvrzení účastníků byla vystavena podle polského práva a jejími účastníky byli státní příslušníci Polské republiky. 5. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění: Účastníci uzavřeli 21. 8. 2015 zástavní smlouvu, která výslovně zajišťuje směnečný závazek žalobkyně 150 000 polských zlotých ze směnky vlastní vystavené 20. 8. 2015 spolu se směnečným příslušenstvím, který byl splatný do 31. 12. 2015, zástavou byla předmětná bytová jednotka. Smluvní strany se ve smlouvě dohodly, že zástavní věřitel (2. žalovaný) má v případě prodlení s úhradou směnky právo vykonat zástavní právo přímým prodejem zástavy třetí osobě podle vlastního výběru. Rovněž byl stanoven způsob určení kupní ceny, a to minimálně ve výši tržní ceny stanovené ke dni započetí s výkonem zástavního práva. Pro případ nemožnosti po dobu tří měsíců zástavu zpeněžit za takto stanovenou kupní cenu, byl sjednán způsob snižování kupní ceny až do úspěšného prodeje tak, že první snížení bylo na 70 % ceny dle uvedeného znaleckého posudku a po každých dalších 3 měsících neúspěšného prodeje mohla být cena snížena vždy o dalších 15 %. Výslovně bylo ujednáno, že zástavce (žalobkyně) je oprávněn aktivně se podílet na prodeji zástavy po celou dobu výkonu zástavního práva, zejména vyhledávat potenciální zájemce. Směnku žalobkyně podepsala, podpis byl připojen až po vytištění celého strojového textu směnky. Žalobkyně finanční částku v polských zlotých převzala, a to ve výši uvedené na směnce, tedy 150 000 polských zlotých, dluh ze směnky vnímala jako pravý. Zástavní právo bylo do katastru nemovitostí zapsáno s právními účinky ke dni 24. 8. 2015, a to pro zajištění směnečné jistiny ve výši 150 000 polských zlotých do 31. 12. 2015. Zástupce 2. žalovaného žalobkyni dopisem dne 26. 11. 2015 upozornil na blížící se termín splatnosti částky 150 000 polských zlotých jako dluhu ze směnky, žalobkyně v e-mailu z 25. 11. 2016 tvrdila, že dluhu ze směnky si je vědoma, na její dluh měla třetí osoba uhradit osobě [anonymizováno] 50 000 polských zlotých, pokyn k zaslání peněz na účet jiné osoby jí měl dát [jméno]. Na tuto platbu poukazovala i v e-mailu z 28. 11. 2016 [anonymizována dvě slova] sdělil dopisem z 8. 12. 2016 žalobkyni výši dluhu, zástupkyně žalobkyně mu sdělovala, že žalobkyně má prostředky na úhradu dluhu, předpokládá úhradu do 15. 12. 2016; poté, co dluh nebyl uhrazen, vyčíslil [anonymizována dvě slova] na žádost zástupkyně žalobkyně k 10. 2. 2017. Na [anonymizována dvě slova] se následně obraceli i další zástupci žalobkyně, [anonymizováno] [příjmení] dopisem z 2. 7. 2017 sdělil, že žalobkyně hodlá uhradit závazky v nejkratší možné lhůtě, žádal o vyčíslení dluhu a fotokopii směnky, vyčíslení dluhu mu bylo poskytnuto. Zástupce žalovaných, [anonymizována dvě slova], oznámil žalované započetí výkonu zástavního práva dopisem z 8. 8. 2016, shrnul důvody zajištění zástavou i způsob výkonu zástavního práva, poučil žalobkyni o lhůtě, od které muže zástavní věřitel zástavu zpeněžit, dopis byl žalobkyni 16. 8. 2016 odeslán, 26. 9. 2016 byl podán návrh na zápis poznámky o započetí výkonu zástavního práva do katastru nemovitostí. Žalobkyně neumožnila šetření v bytě za účelem zpracování znaleckého posudku, ačkoli byla předem informována o záměru provést šetření za účelem zpracování znaleckého posudku, který by stanovil obvyklou cenu zástavy, posudek byl vyhotoven bez této prohlídky a určil obvyklou cenu bytové jednotky na 1 850 000 Kč. K realizaci zástavního práva přistoupil 2. žalovaný až koncem května 2018, byt nabízel přes portál [webová adresa] za cenu 1 850 000 Kč, a to nejméně do 2. 2. 2019, po 5 měsících (k 31. 10. 2018) byla snížena nabízená kupní cena na 1 295 000 Kč (na 70 %), kupní smlouva byla uzavřena 27. 2. 2019 s kupní cenou 1 100 750 Kč, což odpovídá částce 185 124,45 polských zlotých, kupní cena byla plně uhrazena Ke dni uzavření kupní smlouvy činila celková výše závazku žalobkyně 1 113 695 Kč 2. žalovaný reagoval na nabídky učiněné na základě inzerce, zájem však klesal při zjištění, že byt prodává cizinec a jedná se o obsazený byt, navíc prodávaný při realizaci zástavního práva. Součinnost žalobkyně při prodeji bytu nebyla ani tvrzena, žalobkyně naopak přistoupila k zatížení bytu zřízením zástavního práva pro zajištění pohledávky ve výši 1 500 000 Kč ve prospěch otce svých dětí [jméno] [jméno]. Ten uvedl, že kdyby jej žalobkyně informovala o tom, že byt je na prodej, sám by ho za tržní cenu koupil, aby v něm nadále mohli bydlet rodiče žalobkyně. Úhrada částky 50 000 polských zlotých ze strany žalované nebyla dle názoru soudu prvního stupně prokázána. 6. Soud prvního stupně dále uvedl, že měl v úmyslu žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů mimo jiné o tom, že při výkonu zástavního práva nebylo postupováno s péčí řádného hospodáře, avšak žalobkyně se jednání soudu 3. 5. 2021 nezúčastnila. Soud prvního stupně nepovažoval její omluvu za důvodnou a opakované žádosti o odročení jednání nevyhověl, neboť žalobkyně nedoložila, že by jí zdravotní stav účast u jednání neumožňoval. 7. Soud prvního stupně shledal naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, když jako katastrální vlastník nemůže smysluplně žalovat na určení svého vlastnictví, které je však aktuálně ohroženo probíhajícím vkladovým řízením, a titulem k nabytí vlastnického práva žalovaným 1) je žalobkyní napadená kupní smlouva. Zjištěné skutečnosti posoudil soud prvního stupně podle § 4, § 1312, § 1316, § 1359 odst. 1, § 1362, § 1364 odst. 1, 2, § 1365, § 1367 odst. 1, 2, § 1368 odst. 1 a § 1369 občanského zákoníku (dále jen o. z.) a podle čl. 101 polského Směnečného zákona a dospěl k závěru, že směnka splňuje všechny formální náležitosti směnky vlastní, tvrzenou neexistenci kauzy směnky (půjčku) žalobkyně neprokázala. Uzavřenou zástavní smlouvu považuje soud prvního stupně za platnou smlouvu se všemi zákonnými náležitostmi, včetně podrobně sjednaného způsobu výkonu zástavního práva, který zachovává možnost zástavního dlužníka aktivně se podílet na výkonu zástavního práva a vlastním přičiněním ovlivnit výsledek zpeněžení zástavy. Žalovaný 2) také dodržel zákonnou lhůtu, než přistoupil k realizaci zástavního práva. Podle názoru soudu prvního stupně postupoval žalovaný 2) při prodeji zástavy s odbornou péčí, a to ve prospěch dosažení vyšší ceny dokonce nad rámce povinností sjednaných v zástavní smlouvě, neboť nabídkovou cenu určenou na základě znaleckého posudku mohl snížit na 70 % již po třech měsících nabízení, tj. už 31. 8. 2018 mohl nabízet byt za 1 295 000 Kč, takto však snížil cenu až od 31. 10. 2018, od 30. 11. 2018 mohl nabízet byt za 1 100 750 Kč, ale k prodeji došlo ale až o tři měsíce později (27. 2. 2019). Mohl přitom využít možnosti dané mu zástavní smlouvou a prodat byt již 1. 3. 2019 za 935 697,50 Kč. Žalovaný 2) nadto poskytl žalobkyni značný časový prostor před tím, než ke zpeněžení zástavy přikročil. Za účelový označil soud prvního stupně postup žalobkyně, která lživě žalovaného 2) prostřednictvím zástupců ujišťovala, že dluh uhradí, uváděla konkrétní termíny úhrady, nikdy však neměla v úmyslu dluh uhradit, sama uvedla, že jednání o úhradě vedla jen proto, aby zabránila prodeji zástavy. Žalobkyně se nijak nepřičinila o realizaci nejvyšší ceny z prodeje zástavy, ačkoli ji to zástavní smlouva umožňovala, naopak dalším zatížením zástavy pro vysoký dluh okruh potenciálních kupců omezila, byt je také obsazen nájemníky ve vyšším věku. Námitky žalobkyně o podhodnocení bytu označil proto soud prvního stupně za nedůvodné, neshledal ani rozpor postupu žalovaného 2) při uzavření kupní smlouvy v rozporu se zákonem nebo dobrými mravy. Dodal, že na zástavního věřitele nelze klást nepřiměřené požadavky ohledně zpeněžení zástavy a tím znovu oddalovat uspokojení jeho pohledávky, po zástavním věřiteli nelze žádat (a není to ani v zájmu zástavního dlužníka), aby neuspokojenou pohledávku navyšoval o další náklady při realizaci zástavního práva bez jistoty, že zástava postačí i na jejich úhradu (prodej prostřednictvím realitní kanceláře, opakované zadávání znaleckého posudku atd.). Uzavřel, že kupní smlouva je platným právním titulem pro nabytí vlastnického práva žalovaného 1). Nákladové výroky odůvodnil soud prvního stupně procesním úspěchem žalovaných, kteří vynaložili náklady na právní zastoupení advokátem, a náklady vynaloženými na tlumočné. 8. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Uvedla, že soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně, která od roku 2018 využívá psychoterapeutických služeb, byly u ní zjištěny úzkostně depresivní stavy v souvislosti s probíhajícími spory. Žalobkyně nebyla ve stavu, který by jí umožnil plnohodnotnou účast u jednání, neměla zástupce. Nebyla tak poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., což znamenalo zkrácení jejích procesních práv. Podle jejího názoru by také bylo vhodné ustanovit znalce z oboru psychologie na prověření a prozkoumání psychického stavu žalobkyně, jenž by odpověděl na otázku, v jakém psychickém stavu se nacházela v době jednání o směnce a uzavření zástavní smlouvy, a zda byla plně způsobilá k právním úkonům. Za rozhodné právo považuje právo polské, a to vzhledem k tomu, že směnka byla sepsána v polsky, na polském území, účastníky z Polska, a podle polského směnečného práva. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. 9. Žalovaní se k odvolání uvedli, že úvahy soudu prvního stupně o nedůvodnosti omluvy žalobkyně z jednání konaného 3. 5. 2021, poukázali také na to, že soud prvního stupně směnku dle polského práva posuzoval. Navrhovali, aby byl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen. 10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 11. Mezinárodní příslušnost českých soudů byla určena v souladu s čl. 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), správně bylo také určeno rozhodné právo, a to u zástavní a kupní smlouvy vzhledem k výslovným odkazům na české právo dle čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č 593/2008, o právu rozhodném pro závazkové vztahy (nařízení Řím I.), polské právo je právem rozhodným pro rozsah závazků ze směnky vlastní s platebním místem na území Polska (§ 93 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém). 12. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 13. Podle § 1309 odst. 1 o. z. při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy. 14. Podle § 1312 odst. 1 o. z. zástavní právo se zřizuje zástavní smlouvou. V ní strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno; zajišťuje-li se dluh ještě nedospělý nebo více dluhů, postačí ujednat, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění poskytuje. 15. Podle § 1315 odst. 1 o. z. zakazují se ujednání, podle kterých dlužník nebo zástavce nesmí zástavu vyplatit. Podle § 1315 odst. 2 o. z. dokud zajištěný dluh nedospěje, zakazuje se ujednat, že a) zástavní věřitel se nebude domáhat uspokojení ze zástavy, b) věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo si ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu může ponechat nebo c) věřitel může brát ze zástavy plody nebo užitky. 16. Podle § 1316 o. z. zástavní právo k věci zapsané ve veřejném seznamu vzniká zápisem v tomto seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak. 17. Podle § 1359 odst. 1 o. z. jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona. 18. Podle § 1362 o. z. započetí výkonu zástavního práva oznámí zástavní věřitel v písemné formě zástavnímu dlužníkovi; v oznámení uvede, jak se ze zástavy uspokojí. Je-li zástavní právo zapsáno ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav, zajistí zástavní věřitel zápis započetí výkonu zástavního práva také v tomto rejstříku. 19. Podle § 1364 odst. 1 o. z. zástavní věřitel může zástavu zpeněžit nejdříve po uplynutí třiceti dnů poté, co započetí výkonu zástavního práva zástavnímu dlužníkovi oznámil. Podle § 1364 odst. 2 bylo-li započetí výkonu zástavního práva zapsáno do veřejného seznamu nebo do rejstříku zástav až poté, co zástavní věřitel započetí výkonu zástavního práva zástavnímu dlužníku oznámil, běží lhůta třiceti dnů až ode dne zápisu do veřejného seznamu nebo do rejstříku zástav. 20. Podle § 1365 o. z. ujedná-li se, že zástavní věřitel může zástavu prodat jiným způsobem, než ve veřejné dražbě, je povinen postupovat při prodeji s odbornou péčí v zájmu svém i v zájmu zástavního dlužníka tak, aby zástavu prodal za cenu, za kterou lze srovnatelnou věc obvykle prodat za srovnatelných okolností na daném místě a v daném čase. Poruší-li zástavní věřitel tuto povinnost, nedotýká se to práv třetích osob nabytých v dobré víře. 21. Podle § 1367 o. z. zástavní dlužník strpí výkon zástavního práva, vydá zástavnímu věřiteli zástavu i s listinami potřebnými k převzetí, prodeji a užívání a poskytne mu další potřebnou součinnost. Má-li zástavu nebo listiny u sebe třetí osoba, má stejnou povinnost. Podle § 1367 odst. 2 o. z. kdo má zástavu u sebe, zdrží se všeho, čím by se hodnota zástavy zmenšila; k běžnému opotřebení se nepřihlíží. 22. Podle § 1368 odst. 1 o. z. z výtěžku zpeněžení zástavy se hradí pohledávka včetně příslušenství a nákladů, na jejichž náhradu má zástavní věřitel právo. 23. Směnka může být podle čl. 33 polského směnečného zákona ze dne 28. dubna 1936 (Dz.U. rok 1936, č. 37, pol. 282 – dle Dz. U. z roku 2016, pol. 160) může být směnka splatná v označeném dni. Pokud je vystavena bez protestu, není třeba zajištění odepření přijetí nebo zaplacení směnky veřejnou listinou (čl. 46 směnečného zákona), postih proti výstavci lze vykonat, nebyla-li směnka zaplacena při splatnosti (čl. 43), od osoby ze směnky zavázané lze dle čl. 48 žádat směnečnou sumu, nebyla-li směnka přijata nebo zaplacena, minimálně 6% úroky a v případě směnek vystavených a splatných v Polsku zákonné úroky z prodlení ode dne splatnosti, náklady a odměnu ve výši 1/6 procenta směnečné sumy. Uvedená zákonná ustanovení se dle čl. 103 směnečného zákona použijí i na směnky vlastní. 24. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť dosud nedošlo ke vkladu vlastnického práva k bytové jednotce ve prospěch žalovaného 1), i vyslovení neplatnosti kupní smlouvy by tak mohlo mít příznivý dopad na právní postavení žalobkyně a odstranit nejistotu v poměrech účastníků. 25. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním. V odůvodnění svého rozsudku také podrobně vylíčil provedené dokazování, uvedl, jak jednotlivé důkazy samostatně i ve vzájemné souvislosti hodnotil, přihlédl k nesporným tvrzením účastníků i k tomu, zda byla jejich tvrzení v průběhu řízení konzistentní nebo se měnila a dostatečným způsobem vystihl, na základě čeho nakonec učinil závěr o skutkovém stavu a z jakého důvodu zůstala některá tvrzení žalované neprokázána. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně také uvedl, proč neprovedl další navržené důkazy. 26. Odvolací soud provedl důkaz znaleckým posudkem znalců [příjmení] a [příjmení], oba znalce ke znaleckému posudku v souladu s ust. § 127 odst. 1 o. s. ř. vyslechl a dospěl ke shodnému zjištění, jaké učinil soud prvního stupně, tedy že podpis žalobkyně byl na směnku připojen až po vytištění plného textu směnky a jde o pravý podpis žalobkyně. Přivzatí znalci při své výpovědi zcela odkázali na písemné vyhotovení posudku, které byly v řízení před prvním stupněm provedeny jako listinný důkaz a kde jsou jejich závěry logicky a přesvědčivě odůvodněny. 27. Soud prvního stupně také zjištěný skutkový stav správně právně posoudil. Žalobkyně přijala plnění ve výši 150 000 polských zlotých, vystavila na řad 2. žalovaného vlastní směnku na tuto částku se splatností 31. 12. 2015 a s doložkou bez protestu a uzavřela s žalovaným 2) smlouvu, na základě které k zajištění svého závazku z této směnky zřídila zástavní právo k bytové jednotce ve svém vlastnictví s tím, že v případě, že svému závazku nedostojí, je žalovaný 2) oprávněn se uspokojit z přímého prodeje bytové jednotky, jehož podmínky byly podrobně dohodnuty. Zakázaná ujednání ve smyslu § 1315 o. z. smlouva neobsahuje, zástavní právo dle uvedené smlouvy bylo zapsáno do katastru nemovitostí, stejně jako započetí výkonu zástavního práva. Směnečný postih vznikl žalovanému 2) vůči žalobkyni jen na základě vystavené směnky, nadto bylo prokázáno, že tomu odpovídající částka byla žalobkyni skutečně předána. Žalovaný 2) vynaložil při výkonu zástavního práva odbornou péči k dosažení obvyklé ceny v daném místě a čase, a to i přes nedostatek součinnosti ze strany žalobkyně a její kroky směřující ke ztížení prodeje (zatížení dalším zástavním právem, pro jehož výmaz je třeba součinnosti zástavního věřitel, jehož zástavní právo zaniklo). Ani odvolací soud neshledal v okolnostech prodeje a skutečnosti, že zástava byla prodána žalovanému 1), bratru žalovaného 2), rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně neprokázala, že cena, ze které žalovaný 2) při snaze o prodej zástavy vycházel, je nižší, než by odpovídala ceně obvyklé. Taková skutečnost by na platnost kupní smlouvy ani neměla žádný vliv, žalobkyni by vzniklo pouze právo domáhat se náhrady škody (Bezouška, P., in: Spáčil, J., Králík, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474) . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1423, marg. č. 17). Odvolací soud tak z tohoto důvodu nepovažoval za nutné znalecky zkoumat obvyklou cenu bytové jednotky a blíže se zabývat výší příslušenství pohledávky žalovaného 2) za žalobkyní. 28. K námitce žalobkyně odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně nepochybil, pokud posoudil její žádost o odročení jednání jako nedůvodnou. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem, že zdravotní stav žalobkyni v účasti u jednání nebránil, a že její opakované žádosti o odročení jednání byly zjevně obstrukční s cílem oddálit rozhodnutí ve věci. Pokud žalobkyně namítá, že se jí nedostalo poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k neexistenci kauzy směnky a nepravosti podpisu, odvolací soud uvádí, jak již bylo zmíněno výše, že má pravost podpisu i poskytnutí částky 150 000 polských zlotých za prokázané. O možnost takového poučení ze strany soudu prvního stupně se žalobkyně navíc nedůvodně omluvenou neúčastí u ústního jednání sama připravila, i pokud by žalobkyně v odvolacím řízení takové skutečnosti nebo důkazy uplatnila (což se nestalo), nemohl by k nim dle § 213 odst. 5 o. s. ř. přihlížet, neboť by nešlo o skutečnosti nebo důkazy uplatněné v souladu s § 205a písm. d) o. s. ř.. 29. Pokud žalobkyně uvádí, že je třeba znalecky prověřit "psychický stav žalobkyně, jenž by odpověděl na otázku, v jaké psychickém stavu se nacházela v době jednání o směnce a uzavření zástavní smlouvy, a zda byla plně způsobilá k právním úkonům", pak v tomto sdělení nelze spatřovat jakékoliv tvrzení. I pokud by však žalobkyně tvrdila, že v době právních jednání trpěla duševní poruchou, která jí učinila neschopnou právně jednat, pak se jedná o tvrzení nové, uplatněné v rozporu s § 205a o. s. ř., ke kterému by odvolací soud nemohl přihlížet, neboť poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. bylo soudem prvního stupně poskytnuto. 30. Soud prvního stupně rozhodl správně, když žalobu jako nedůvodnou zamítl, správně také procesně úspěšným žalovaným přiznal vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, výši této náhrady však nesprávně určil. Soud prvního stupně mimo jiné přiznal žalovaným paušální náhradu hotových výdajů advokáta v celkové výši 4 200 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 7 úkonů právní služby po 300 Kč, zvýšené o náhradu za 21% daň z přidané hodnoty, celkem tedy 5 082 Kč, tuto náhradu fakticky přiznal za každého z žalovaných zvlášť. Tzv. režijní paušál ve výši 300 Kč se však přiznává za úkon právní služby, nikoliv za počet zastoupených účastníků, i při pluralitě účastníků zastoupených jedním advokátem je třeba jej vždy přiznat jen jednou. V souvislosti s paušální náhradou hotových výdajů advokáta tak žalovaným náleží pouze částka 2 100 Kč + 441 Kč náhrada za daň z přidané hodnoty, celkem tedy 2 541 Kč, o stejnou částku pak bylo třeba přiznanou náhradu nákladů řízení snížit. Ve zbylé části bylo o nákladech řízení rozhodnuto správně, soud prvního stupně vycházel ze správně určené tarifní hodnoty dle hodnoty předmětu sporu odpovídající kupní ceně bytové jednotky dle kupní smlouvy. Lhůta k plnění byla správně určena dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty ani odvolací soud neshledal důvod. 31. Nesprávný je dále výrok III. o nákladech řízení vzniklých České republice v souvislosti s tlumočným. Žalovaní jsou cizí státní příslušníci, kteří uvedli, že neovládají český jazyk, a v řízení došlo k překladu žaloby a k tlumočení jednání soudu. Tyto náklady jsou však projevem práva účastníka jednat ve své mateřštině a státu se nenahrazují, a to ani v případě, že druhá strana není v řízení úspěšná. 32. Z výše uvedených důvodu odvolací soud nákladové výroky II. a III. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že výši náhrady nákladů žalovaných určil na 212 149 Kč a vyslovil, že o nákladech státu se nerozhoduje, ve zbývající části výroku II. (určení povinné a oprávněné osoby, lhůty a místa plnění) a ve výroku I. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. 33. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní byli v odvolacím řízení plně úspěšní, odvolací soud jim proto vůči procesně neúspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů v celkové výši 25 391 Kč (odměna advokáta za dva úkony právní služby po 12 740 Kč u každého z žalovaných dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu /vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu, snížené u každého z žalovaných o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 4 407 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalovaných, dle § 137 odst. 3 o. s. ř.). Jiné náklady žalovaní nedoložili. 34. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř. Státu vznikly v odvolacím řízení náklady na znalečné ve výši celkem 2 600 Kč, povinnost k jejich náhradě byla proto uložena procesně neúspěšné žalobkyni. 35. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal důvod, místo plnění náhrady nákladů žalovaných bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu je přípustné dovolání jen tehdy, jestliže toto rozhodnutí záviselo na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Účastník může podat dovolání do dvou měsíců, jdoucích ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto usnesení, u Okresního soudu v Mladé Boleslavi (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci. Praha 11. února 2022 Mgr. Petra Kubáčová předsedkyně senátu