ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Boudové Zvěřinové a soudkyň JUDr. Danuše Kudrnové a Mgr. Kateřiny Frankové ve věci nezletilého: [osobní údaje nezletilého] bytem [adresa] zastoupený opatrovníkem [územní celek] sídlem [adresa] syna rodičů: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [příjmení] [jméno], narozený dne [datum] bytem [adresa], [anonymizována tři slova], [příjmení] [jméno] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o úpravu poměrů - o výživné, o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 13. února 2020, číslo jednací 12 Nc 47/2018-193, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že dlužné výživné pro nezletilého [jméno] za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 1. 2022 ve výši 121 149 Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky do 31. 8. 2022. II. Česká republika nemá proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha - západ jako soud prvního stupně shora označeným rozsudkem svěřil nezletilého [jméno] do péče matky (výrok I.), otci uložil s účinností od 1. 7. 2018 přispívat na výživu nezletilého měsíčně částkou 3 000 Kč vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky (výrok II.) a dluh na výživném za období od 1. 7. 2018 do 29. 2. 2020 ve výši 56 000 Kč otci uložil splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč vždy spolu s běžným výživným k rukám matky pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem dubnem 2020 (výrok III.). Výrokem IV. soud prvního stupně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Rozsudek soud prvního stupně ve vztahu k výživnému odůvodnil tím, že ani jeden z rodičů není majetný. Oba rodiče mají dvě vyživovací povinnosti. Matka od listopadu 2019 pracovala jako účetní s čistým měsíčním příjmem cca 19 000 Kč, pracovní poměr s ní však byl ukončen ve zkušební době. Nyní je v evidenci úřadu práce. Otec v roce 2018 pracoval jako [anonymizována tři slova] s čistým měsíčním příjmem asi 15 000 Kč. Dříve pracoval v [právnická osoba] s příjmem asi 24 000 Kč. Od podzimu 2018 do ledna 2019 byl v [anonymizováno] u rodiny, nepracoval. Ve Velké Británii od února 2019 pobíral podporu v nezaměstnanosti ve výši 700 GBP týdně. Otec má středoškolské vzdělání, jeho zdravotní stav je dobrý. Nezletilý [jméno] navštěvuje 4. třídu základní školy, chodí do skautu a na florbal. Nosí brýle. Soud prvního stupně uzavřel, že uvedeným skutečnostem je přiměřené výživné ve výši 3 000 Kč. Takové výživné otci uložil platit od července 2018, neboť od té doby rodiče nevedli společnou domácnost. Zároveň rozhodl o dlužném výživném, když nebylo prokázáno, že by otec od doby ukončení společné domácnosti výživné pro nezletilého k rukám matky hradil. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to po upřesnění výslovně jen proti výroku III., podal v zákonné lhůtě odvolání otec. Výživné ve výši 3 000 Kč považoval za přiměřené, nesouhlasil však s tím, že by matce na syna [jméno] nepřispíval. Namítl, že tímto tvrzením matka sleduje primárně svůj finanční prospěch. Otec na [jméno] pravidelně přispíval dle dohody s matkou každý měsíc, avšak nedisponuje důkazy za celé předmětné období od 1. 7. 2018, neboť řada plateb výživného proběhla v hotovosti pouze k rukám matky. Disponuje pouze důkazy o několika platbách, které proběhly bezhotovostním převodem. Takto od ledna 2019 do května téhož roku zaplatil celkem 600 GBP, tedy 17 687,70 Kč (každý měsíc 100 GBP, v únoru zaplatil tuto částku dvakrát). 4. Matka i opatrovník navrhli rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit. 5. Výroky I. o svěření nezletilého do péče otce a II. o stanovení běžného výživného ve výši 3 000 Kč měsíčně nebyly odvoláním dotčeny, tyto výroky nabyly samostatně právní moci a odvolací soud je jimi při svém rozhodování vázán. 6. Vzhledem k tomu, že otec je státním příslušníkem Velké Británie, jedná se o řízení s tzv. mezinárodním prvkem. Bylo proto nutné se nejprve zabývat tím, zda je dána pravomoc soudů České republiky a použitím příslušného právního řádu. Mezinárodní příslušnost ve věcech rodičovské odpovědnosti je upravena v čl. 8 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, a to tak, že příslušnými jsou soudy členského státu, na jehož území má dítě v době podání žaloby obvyklé bydliště. Ve věcech vyživovací povinnosti je mezinárodní příslušnost upravena v čl. 3 písm. d) nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností. Podle něho je k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností v členských státech příslušný soud, který je podle práva místa soudu příslušný pro řízení o rodičovské zodpovědnosti, souvisí-li záležitost vztahující se k vyživovacím povinnostem s tímto řízením, ledaže je tato příslušnost odvozena výlučně ze státní příslušnosti jedné ze stran. Vzhledem k tomu, že nezletilý [jméno] má (a měl v době zahájení řízení) obvyklé bydliště v České republice, jsou pro řízení o úpravě rodičovské odpovědnosti a s tím související řízení o výživné příslušné soudy České republiky. Rozhodným právem je právo české podle čl. 15 nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ve spojení s čl. 15 odst. 1 Haagské úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí ze dne 19. 10. 1996. I když se soud prvního stupně v napadeném rozsudku touto otázkou nezabýval, je zřejmé, že otázku pravomoci soudu a použití příslušného právního řádu vyhodnotil správně, když ve věci rozhodl a aplikoval český právní řád. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) v řízení postupoval podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.), který upravuje mimo jiné řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a ve vztahu k občanskému soudnímu řádu obsahuje speciální právní úpravu. Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád (§ 1 odst. 3 z. ř. s.), a nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se ustanovení tohoto zákona vedle občanského soudního řádu (§ 1 odst. 4 z.ř. s.). 8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně je přípustné, podal je otec jako účastník řízení, učinil tak v zákonné lhůtě (§ 201, § 202 a contr., § 204 odst. 1 věta první o. s. ř.) a odvolání splňuje náležitosti podle § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v mezích odvolání včetně řízení jeho vydání předcházejícího podle § 212 písm. a) a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. 9. Na základě přezkoumání dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř. či jinou vadou, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. 10. Podle § 213a odst. 1 a § 120 odst. 2 o. s. ř. doplnil odvolací soud dokazování výpisem z účtu otce u [příjmení] [příjmení]. Zjistil, že otec zaslal v roce 2019, a to 7. 1., 28. 1., 27. 2., 26. 3., 25. 4. a 28. 5. vždy 100 GBP, a to [jméno] [příjmení]. 11. Dále odvolací soud doplnil dokazování usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Obvodní oddělení [obec], ze dne 19. 4. 2021, č. j. KRPS-13257-41/TČ-2021-011621. Z něho zjistil, že byla odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit [příjmení] [jméno] (otec nezletilého [jméno]) tím, že si od března 2020 do současné doby neplnil svoji vyživovací povinnost k nezletilému [jméno] a k nezletilému [jméno] [příjmení], narozenému 16. 6. 2015 Policie ČR učinila závěr na základě provedeného šetření, že otec v předmětném období nemohl plnit vyživovací povinnost ke svým synům. Od 1. 3. 2020 uhradil na své syny částky 3000 Kč v březnu 2020 a dále v srpnu téhož roku 3 000 Kč. Jiné platby na výživném nebyly ze strany otce uhrazeny. 12. Při jednání před odvolacím soudem matka k platbám otce dle výpisu z účtu u [příjmení] [příjmení] uvedla, že měla ve [příjmení] [jméno] zřízený účet v době, kdy tam studovala, ale na tento účet jí nic nechodilo. Navíc k účtu měl přístup i otec. Matce měla být doručena nová karta, ta jí ale přišla na adresu otce. Matka se v březnu 2017 natrvalo vrátila do České republiky, peníze od otce neobdržela. Dále matka sdělila, že jí otec předal v hotovosti 3 000 Kč v březnu 2020 a stejnou částku v srpnu téhož roku. Dále v roce 2021 obdržela od otce na účet částku 1 434 Kč v červenci, 1 010 Kč v srpnu, 2 041 Kč v říjnu a 2 017 Kč v prosinci. Otec v souvislosti s platbami blíže neurčil, na kterého z nezletilých ([jméno] a [jméno]) jsou peníze určené, případně jaká částka je pro každého z nich. 13. V řízení bylo prokázáno, že od července 2018 (od kdy bylo výživné stanoveno) do února 2020 (kdy rozhodoval soud prvního stupně) otec matce jako výživné pro nezletilého [jméno] a nezletilého [jméno] zaplatil 300 Kč a 100 GBP. Poté v roce 2020 jí předal dvakrát částku 3 000 Kč, a to v březnu a v srpnu. V roce 2021 zaslal matce na účet celkem 6 502 Kč. Peníze matce předal či zaslal na účet bez bližšího určení, kterému z nezletilých je jaká částka určena. 14. Podle § 911 zákona č. 89/2012. Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 15. Soud prvního stupně uložil otci přispívat na výživu nezletilého [jméno] částkou 3 000 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 7. 2018 (v tomto rozsahu rozsudek nabyl právní moci). Od té doby do 31. 1. 2022 tak měl na výživném pro [jméno] zaplatit celkem 129 000 Kč (za 43 měsíců po 3 000 Kč). Otec za uvedené období zaplatil matce na dvě děti ([jméno] a [jméno]) celkem pouze 15 702 Kč (do února 2020 celkem 3 200 Kč a poté celkem 12 502 Kč). Vzhledem k tomu, že neurčil, jaká částka je tomu kterému z nezletilých určena, byly platby otce rozděleny pro každého z nezletilých rovným dílem. Ve prospěch nezletilého [jméno] tudíž otec zaplatil 7 851 Kč. Pokud otec namítl další platby v roce 2019, které doložil výpisem ze svého účtu u [příjmení] [příjmení] (celkem 600 GBP), odvolací soud uzavřel, že nelze pouze tímto výpisem mít za prokázané, že se peníze dostaly do dispozice matky. Přitom otec jiný doklad o platbách výživného nepředložil. Lze proto uzavřít, že otec měl za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 1. 2022 zaplatit na výživu nezletilého [jméno] celkem 129 000 Kč, zaplatil pouze 7 851 Kč. Na výživu [jméno] tak dluží 121 149 Kč. 16. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. 17. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uložil otci zaplatit celý dluh najednou, přičemž v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. věta za středníkem ke splnění určil delší než zákonnou třídenní lhůtu. Vzhledem k tomu, že ani od rozhodnutí soudu prvního stupně otec řádně svoji vyživovací povinnost k synovi neplní, nehradí řádně (pravidelně a ve stanovené výši) ani běžné výživné, nelze předpokládat, že by respektoval rozhodnutí o splácení dluhu, tedy že by řádně dlužné výživné splácel, pokud by mu bylo umožněno dluh zaplatit ve splátkách. Proto odvolací soud otci uložil zaplatit dluh na výživném ve lhůtě do 31. 8. 2022, která je přiměřená výši dluhu, poměrům otce i zájmu nezletilého, aby finanční prostředky na svoji obživu získal ve lhůtě co nejkratší vzhledem k době, za kterou jsou určeny (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.). 18. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku III. o dlužném výživném podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil, když navíc rozhodoval o dluhu za jiné období. 19. Vzhledem k tomu, že odvolací soud částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval znovu o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a to o nákladech státu i o nákladech účastníků řízení navzájem (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) O nákladech řízení státu, které vznikly pouze před soudem prvního stupně v podobě tlumočného, neboť otec je cizím státním příslušníkem a český jazyk neovládá, odvolací soud rozhodl tak, že Česká republika nemá proti účastníkům právo na jejich náhradu. V souladu s ustanovením § 18 odst. 1 o. s. ř. má účastník právo jednat před soudem ve své mateřštině, přičemž náklady s tím spojené platí stát (§ 141 odst. 2 o. s. ř.). 20. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s. s tím, že vzhledem k tomuto typu řízení neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly jiné rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze ji vymáhat cestou výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Praha 25. ledna 2022 Mgr. Jana Boudová Zvěřinová předsedkyně senátu