USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Boudové Zvěřinové a soudkyň Mgr. Kateřiny Frankové a JUDr. Danuše Kudrnové ve věci nezletilého: [osobní údaje nezletilého] bytem trvale [ulice a číslo], [PSČ] [obec] zastoupený kolizním opatrovníkem [územní celek] sídlem [adresa] syna rodičů: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem trvale [ulice a číslo], [PSČ] [obec] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] Ing. [jméno] [příjmení], [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o úpravu styku, o změnu poměrů, o návrhu na přerušení řízení o úpravě styku, o odvolání otce proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 29. července 2021, číslo jednací 42 P 228/2020-50, takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že řízení se nezastavuje, nepříslušnost Okresního soudu v Kladně se neprohlašuje, návrh otce na přerušení řízení o úpravě styku se nezamítá a o nákladech řízení se nerozhoduje. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Kladně jako soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením řízení zastavil (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), prohlásil svoji nepříslušnost (výrok III.) a zamítl návrh otce na přerušení řízení o úpravě styku s nezletilým [jméno] dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. (výrok IV.). 2. Soud prvního stupně uzavřel, že ačkoliv má nezletilý trvalé bydliště na území České republiky, již delší dobu žije v Německu, kde dle předpokladu soudu prvního stupně navštěvuje předškolní zařízení a v září 2021 by měl nastoupit do první třídy základní školy. Nezletilý je tudíž ingerován do rodinného a sociálního života v Německu, kde má své obvyklé bydliště. Příslušným soudem pro řízení o úpravě styku a úpravě poměrů je tak německý soud, v jehož bydlišti se nezletilý trvale zdržuje. Tato skutečnost vylučuje pravomoc českých soudů, v daném případě Okresního soudu v Kladně, o návrhu otce rozhodnout. Soud prvního stupně proto řízení zastavil a současně vyslovil svoji nepříslušnost podle čl. 17 Nařízení Rady (ES č. 2201/ 2020) o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti. S ohledem na tuto skutečnost pak současně zamítl návrh otce na přerušení řízení o úpravě styku s nezletilým. 3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal odvolání otec. Namítal, že Okresní soud v Kladně je příslušný jeho návrh projednat a rozhodnout o něm, a to na základě čl. 9 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Nařízení Brusel IIa), kdy pro případ, že se dítě zákonným způsobem přestěhuje z jednoho členského státu do jiného a získá zde nové bydliště, si ponechají soudy členského státu předchozího obvyklé bydliště dítěte příslušnost po dobu tří měsíců po přestěhování pro účely úpravy rozhodnutí o právu na styk s dítětem vydaného v tomto členském státě před přestěhováním dítěte v případě, že nositel práva na styk s dítětem podle rozhodnutí o právu na styk má nadále obvyklé bydliště v členském státě předchozího obvyklého bydliště dítěte. Soud prvního stupně se však aplikací tohoto článku vůbec nezabýval. Přitom lhůta tří měsíců pro uplatnění práva byla řádně zachována, neboť k přestěhování nezletilého došlo 3. 1. 2021 a návrh otce byl soudu podán dne 30. 3. 2021 Okresní soud v Kladně je rovněž příslušný projednat návrh otce na změnu péče o nezletilého, a to na základě čl. 12 Nařízení Brusel IIa, kdy soud je příslušný rozhodovat o každé věci týkající se rodičovské zodpovědnosti, a to na základě tzv. pokračování příslušnosti. Otec dále zdůraznil, že dle německého práva přichází rodič svěřením dítěte do výlučné péče druhého rodiče o svoji rodičovskou odpovědnost bez dalšího. Ve věci by měl rozhodovat český soud na základě českého práva, když všichni účastníci jsou českými státními občany, doposud rozhodovaly věc české soudy a bydliště dítěte v Německu je jen přechodného rázu, po dobu trvání vojenské mise matky do listopadu 2025. Z uvedených důvodů otec navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil v plném rozsahu a vyslovil příslušnost Okresního soudu v Kladně návrhy otce v předmětné věci projednat a rozhodnout. 4. Matka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedla, že k permanentnímu přestěhování nezletilého do Německa došlo již dne 2. 12. 2020, kdy si jej za tímto účelem převzala na česko-německé státní hranici. V prosinci téhož roku nezletilý začal navštěvovat místní německé předškolní zařízení, došlo k jeho přihlášení u německého dětského lékaře a v neposlední řadě byla v prosinci 2020 nezletilému nařízena karanténa kvůli kontaktu s COVID pozitivní osobou. Otec také písemně souhlasil, že odstěhováním nezletilého s matkou do Německa dojde ke změně obvyklého bydliště nezletilého. Nelze tedy mít pochyb o tom, že integrace nezletilého do nového prostředí v Německu započala již začátkem měsíce prosince roku 2020 Okresní soud v Kladně tak nemůže být příslušný k rozhodování o změně poměrů nezletilého a úpravě styku, neboť již není obecným soudem nezletilého. Otcem namítaná příslušnost Okresního soudu v Kladně podle čl. 9 Nařízení Brusel IIa je neaplikovatelná, neboť návrhy, které otec podal, byly učiněny po lhůtě delší než tři měsíce od změny obvyklého bydliště nezletilého. Současně neexistuje žádné neukončené řízení, o které by mohlo být pokračování příslušnosti opřeno, tudíž ani v tomto ohledu nejsou naplněny základní předpoklady pro zakotvení příslušnosti Okresního soudu v Kladně ve věci rozhodnout. Matka zdůraznila, že nezletilý je v Německu již plně integrován a spokojený jak v rodinném, tak sociálním životě. Odchýlení se od příslušnosti stanovené v čl. 8 Nařízení Brusel IIa by tedy bylo protiprávní a v příkrém rozporu se zájmy nezletilého. Dále matka poukázala na to, že Německá spolková republika je vyspělým demokratickým státem s vládou práva a důslednou ochranou rodiny a je tudíž nesporné, že jak dítě, tak rodič požívají v Německu minimálně stejného standardu právní ochrany jako v České republice. 5. Otec k tomu uvedl, že matka fakticky odešla do Německa v listopadu 2020, kde zpočátku bydlela u svého známého. Rodiče se domluvili, že do doby, než si matka zajistí bydlení, zůstane nezletilý v České republice u otce. Dne 2. 12. 2020 požádala matka otce, zda by za ní mohl nezletilý přijet na návštěvu, s čímž otec souhlasil. Uvedené však neznamenalo, že by se nezletilý v tento datum k matce fakticky přestěhoval. K reálnému přestěhování došlo až v lednu 2021. 6. Opatrovník nezletilého se k odvolání otce nevyjádřil. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) v řízení postupoval podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.), který upravuje mimo jiné řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a ve vztahu k občanskému soudnímu řádu obsahuje speciální právní úpravu. Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád (§ 1 odst. 3 z. ř. s.), a nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se ustanovení tohoto zákona vedle občanského soudního řádu (§ 1 odst. 4 z. ř. s.). 8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti usnesení soudu prvního stupně je přípustné, podal je otec jako účastník řízení a učinil tak v zákonné lhůtě (§ 201, § 204 odst. 1 věta první o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně řízení jeho vydání předcházejícího podle § 212 písm. a) a § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání opodstatněné. 9. Vzhledem k tomu, že pobyt matky a nezletilého je na území jiného členského státu, než ve kterém má proběhnout řízení, zakládá tato skutečnost mezinárodní prvek ve smyslu čl. 81 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie. Na věc se tak vztahuje Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003, o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení Nařízení (ES) č. 1347/2000, ve znění Nařízení Rady (ES) č. 2116/2004 (dále jen Nařízení), právo rodiče péče o dítě a právo na styk s dítětem je součástí rodičovské zodpovědnosti podle čl. 2 bod 7 Nařízení. Soud prvního stupně se proto správně nejprve zabýval svojí mezinárodní příslušností. 10. Podle čl. 8 odst. 1 Nařízení, soudy členského státu jsou příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu. 11. Podle čl. 17 Nařízení, pokud je soud některého členského státu předložena věc, k níž není podle tohoto Nařízení příslušný a k níž je podle tohoto nařízení příslušný soud jiného členského státu, prohlásí tento soud bez návrhu svou nepříslušnost. 12. Z obsahu spisu se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 5. 2020, č. j. 24 Nc 3704/2020-26, který nabyl právní moci dne 3. 7. 2020, byla schválena dohoda rodičů, na základě které byl nezletilý [jméno] pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů svěřen do péče matky a otec se zavázal počínaje dnem 1. 6. 2020 a následně počínaje dnem právní moci výroku o rozvodu manželství rodičů přispívat na výživu nezletilého částkou 12 000 Kč měsíčně. Manželství rodičů nezletilého bylo pravomocně rozvedeno dne 24. 8. 2020 (rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 8. 2020, č. j. 7 C 13/2020-23). 13. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 30. 3. 2021 se otec domáhá úpravy svého styku s nezletilým. V návrhu uvedl, že písemně souhlasil s dočasným (do listopadu 2025) přestěhováním matky s nezletilým do Německa z důvodu pracovních povinností matky, která zde nastoupila na pozici [anonymizována tři slova] [příjmení] [jméno]. Do Německa se nezletilý odstěhoval dne 3. 1. 2021. Od přestěhování matky s nezletilým do Německa se rodiče nejsou schopni na styku otce s nezletilým dohodnout. Proto otec navrhl, aby byl jeho styk s nezletilým upraven soudním rozhodnutím. Téhož dne v odpoledních hodinách podal otec u soudu prvního stupně návrh na změnu péče o nezletilého, v němž navrhuje, aby byl nezletilý svěřen do jeho péče. Současně navrhl, aby bylo řízení ve věci úpravy jeho styku s nezletilým do doby rozhodnutí o změně péče o nezletilého přerušeno. 14. Z listin připojených matkou k vyjádření k odvolání otce se pak podává, že nezletilý navštěvuje na základě smlouvy uzavřené dne 7. prosince 2020 předškolní zařízení (denní stacionář) v [anonymizováno]. Dne [datum] byla provedena registrace matky a nezletilého v novém bydlišti [anonymizována tři slova], se dnem nastěhování dne 1. 12. 2020. 15. Podle bodu 12 úvodních ustanovení Nařízení, pravidla pro určení příslušnosti ve věcech rodičovské zodpovědnosti stanovená tímto Nařízením jsou formulována s ohledem na nejlepší zájmy dítěte, zejména na blízkost. To znamená, že příslušným by měl být především soud členského státu, ve kterém má dítě své obvyklé bydliště, s výjimkou určitých případů změny bydliště dítěte, nebo soud určený dohodou nositelů rodičovské zodpovědnosti. 16. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2244/2011 vyložil, že obvyklý pobyt (bydliště) ve smyslu čl. 8 odst. 1 Nařízení představuje místo, v němž má osoba těžiště svého života. Přichází-li v úvahu určení obvyklého pobytu (bydliště) na území více států Evropské unie, je úkolem soudu, s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, určit poměr rodinného a společenského začlenění dítěte v jednom členském státu k rodinnému a společenskému začlenění dítěte v jiném členském státě. 17. Soudní dvůr se k výkladu„ obvyklého pobytu“ podrobně vyjádřil v rozhodnutí ze dne 9. 10. 2014, ve věci C 376/14 PPU, C. proti M., kde uvedl, že jde-li o pojem„ obvyklé bydliště“, pak Nařízení neobsahuje žádnou definici tohoto pojmu, a dospěl k závěru, že jeho smysl a dosah musí být určeny zejména s ohledem na cíl vyplývající z bodu 12 odůvodnění Nařízení, podle něhož jsou pravidla pro určení příslušnosti, která stanoví, formulována s ohledem na nejlepší zájem dítěte, a zejména na blízkost (rozsudky A, EU:C: 2009, body 31 a 35, jakož i Mercredi, EU:C: 2010, body 44 a 46). V těchto rozsudcích Soudní dvůr rovněž rozhodl, že obvyklé bydliště dítěte musí vnitrostátní soud určit s přihlédnutím ke všem konkrétním skutkovým okolnostem v každém jednotlivém případě (rozsudky A, EU:C: 2009, body 37 a 44, jakož i Mercredi, EU:C: 2010, body 47 a 56). Uvedené znamená, že kromě fyzické přítomnosti dítěte v členském státě musí i z dalších skutečností vyplývat, že tato přítomnost nemá v žádném případě pouze dočasnou či příležitostnou povahu a že bydliště dítěte odpovídá místu, které vykazuje určitou míru integrace dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí (rozsudky A, EU:C: 2009, body 38 a 44, jakož i Mercredi, EU:C: 2010, body 47, 49 a 56). Soud dvůr upřesnil, že za tím účelem je třeba přihlédnout zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodům pobytu na území členského státu a přestěhování rodiny do tohoto státu, ke státní příslušnosti dítěte, k místu a podmínkám školní docházky, k jazykovým znalostem, jakož i k rodinným a sociálním vazbám dítěte v uvedeném státě (rozsudky A, EU:C: 2009, body 39 a 44, jakož i Mercredi, EU:C: 2010, body 48, 49 a 56). Konstatoval rovněž, že záměr rodičů či jednoho z nich usadit se s dítětem v jiném členském státě vyjádřený pomocí určitých hmatatelných opatření, jako je koupě či nájem bytu v tomto členském státě, může být indicií pro přemístění obvyklého bydliště dítěte (viz rozsudky A, EU:C: 2009, body 40 a 44, jakož i Mercredi, EU:C: 2010, bod 50). Kromě toho v bodech 51 až 56 rozsudku Mercredi (EU:C: 2010) Soudní dvůr uvedl, že délka pobytu může představovat pouze indicie v rámci posouzení všech konkrétních skutkových okolností v každém jednotlivém případě a upřesnil, které skutečnosti je třeba zejména zohlednit, je-li dítě malé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 21Cdo 2850/2016). 18. V daném případě bylo zjištěno, že nezletilý se na přelomu roku 2020 2021 přestěhoval s matkou do Německa, a to z důvodu výkonu práce matky. Otec s přestěhováním nezletilého pro dobu výkonu práce matky v Německu souhlasil. Matka je společně s nezletilým zapsána v novém bydlišti v Německu, oba však mají stále registrován trvalý pobyt na území České republiky Nezletilý v Německu navštěvuje předškolní zařízení. 19. Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, uzavřel, že obvyklé bydliště nezletilého je stále na území České republiky. Přítomnost nezletilého v Německu má totiž pouze dočasnou povahu, když je vázáno na výkon práce matky, který je časově omezen. Lze považovat za pochopitelné, že zdržuje-li se nezletilý s matkou aktuálně na území Německa, matka zde pro ně zajistila bydlení a pro nezletilého docházku do předškolního zařízení. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že v době podání návrhu otce (30. 3. 2021), ke které je třeba místo obvyklého bydliště nezletilého posuzovat (srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2374/2012), trval pobyt nezletilého v Německu nanejvýš čtyři měsíce. Je tudíž zřejmé, že v Německu ještě nemohl být sociálně a rodinně integrován, když pro vytvoření pevných a trvalých vazeb je jistě potřeba delší časové období. 20. Dále je třeba zdůraznit, že souhlas otce s přestěhováním nezletilého do Německa byl podmíněn jednak časově (na dobu výkonu práce matky do roku 2025), současně pak dodržováním dohody o styku otce s nezletilým. Z návrhu otce na úpravu styku s nezletilým, potažmo z návrhu na změnu péče o nezletilého, je pak zřejmé, že styk otce s nezletilým se však realizovat nedaří, ačkoliv rodiče již v řízení o úpravu péče a výživy nezletilého pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů deklarovali, že jsou na úpravě styku otce s nezletilým dohodnuti. Přitom již v té době bylo zřejmé, že matka se chystá s nezletilým do Německa odcestovat. 21. Na pobyt nezletilého v Německu tak nelze pohlížet jako na trvalý, a to zejména s ohledem na časovou podmíněnost souhlasu otce. I pro případ, že by souhlas otce nebyl časově podmíněn, nebylo by možné považovat bydliště nezletilého v Německu za jeho obvyklý pobyt, a to s ohledem na skutečnosti shora uvedené (krátká doba pobytu ke dni podání návrhu otce, nedostatečná integrace nezletilého). 22. Pro úplnost je pak třeba ještě doplnit, že s ohledem na skutečnost, kdy odvolací soud uzavřel, že pobyt nezletilého na území Německa má pouze dočasnou povahu a ke dni podání návrhu otce tak byl jeho obvyklý pobyt stále na území České republiky, nepostupoval podle čl. 9 Nařízení, jak navrhoval otec. 23. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že řízení se nezastavuje a nepříslušnost Okresního soudu v Kladně se neprohlašuje. Současně rozhodl, že návrh otce na přerušení řízení o úpravě jeho styku s nezletilým se nezamítá, neboť s ohledem na právní názor odvolacího soudu vyslovený v tomto usnesení bude soud prvního stupně pokračovat v řízení o návrzích otce na úpravu styku a změnu péče o nezletilého a bude tak povinen znovu o návrhu otce na přerušení řízení rozhodnout. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na skutečnost, že v rámci hospodárnosti řízení lze oba návrhy projednat a rozhodnout ve společném řízení. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání posoudí dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Kladně. Dovolatel, nemá-li právnické vzdělání či nejedná-li za něj osoba, která má právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem. Praha 27. ledna 2022 Mgr. Jana Boudová Zvěřinová předsedkyně senátu